Je těsně před půlnocí, sedím v kotelně, která se momentálně mění v hrob. Temnota za zdmi, slabé světlo slábne, pivo hořkne, cigareta zhasla, protože hlasy smrti, vraha, vlhký plíživý smutek a zvuky černější než sama černá naplňují vše. Po hodině, šesti minutách a padesáti dvou vteřinách je ticho. Pomalu zvedám hlavu, otevírám oči a konečně se nadechuji a osušuji slzy, pot a krev. Vyvstává jasný pocit, že to, co jsem slyšel, prožil, se jen tak nezapomene, ale bylo to krásné, smluvní podmínky s démonem byly stanoveny a čekání je u konce, TRIPTYKON je zpět!
Ve chvíli, kdy v roce 2010 vyšla deska „Eparistera Daimones“ jsem byl nadšen, že hudba z alba „Monotheist“ (CELTIC FROST, 2006) nebylo to poslední, co Warrior vymyslel. Počin to byl vskutku masivní, pohlcující a bylo jasné, že se Švýcary je třeba opět počítat. Vzpomínám si na živé vystoupení (Brutal Assault 2011), kdy mě z festivalové letargie probrali právě oni. Těšil jsem se na ně a očekávání byla splněna. Kapela ukázala potenciál, set byl strhující i přes trochu toporný výkon Vanjy Šlajh obsluhující basovou kytaru. Onen zmíněný potenciál z prvního alba TRIPTYKON se opravdu neskutečně projevil na současné desce. Kapela dělá další kroky vpřed, délka alba není na závadu, podpora ženských vokálů má opodstatnění, samotný Fischerův zpěv se pohybuje v mezích vynucené drsnosti, přes plazivé hučení až k melancholickému sténání. Jeho kytarová práce ve spojení s V. Santurou je progresivní, přesná. Ohromující, obrovské riffy, melodické pasáže, rytmus, ozvěny dodávají zvuku hluboký, rozpínavý prostor. Vše je neředěné, strašlivé a zároveň povznášející. Resonanční vrčení basové kytary od Vanjy Šlajh a ostré, bezchybné bicí Normana Lonharda dotvářejí pocit, že posloucháte cosi vpravdě výjimečného.
„Tree of Suffocating Souls“, úvodní skladba, mě po počátečním zakvílení okamžitě strhla do víru zběsilosti a následná melodická „Boleskine House“ zatlačí vědomí do bolestného smutku. Temná a dusající píseň „Altar of Deceit“ předznamenává zaškrcenou a thrashovými náznaky znějící „Breathing“. Pravidelný vlnivý rytmus, zvučné kytary a jasné vokály, to jsou atributy songu z poloviny alba „Aurorae“ doplněné kompletním kytarovým sólem. „Demon Pact“ zní jako symbióza majestátu a téměř industriálního chrastění. Pro mě osobně jsou poslední tři skladby logickým vyvrcholením rozmanitosti a naléhavosti celé desky. Kňourání Fischera v „In the Sleep of Death“ by se mohlo zdát tendenční, ale nenechme se zmást, TRIPTYKON vraždí. Předposlední dvanáctiminutový epos „Black Snow“ připomíná pochod nestvůr a vůbec není dlouhý, nudný nebo rozvláčný, je úchvatný a zničující. A závěr, „Waiting“, mě, úplně rozsypaného, zamete do zčernalé psychedelie.
Druhá alba bývají pro všechny kapely těžká, mnohá nenaplní očekávání a vzácné jsou případy jasného zlepšení nebo překvapení. TRIPTYKON toto zvládl bravurně a hlavní tvůrce a duchovní otec HELLHAMMER a CELTIC FROST opět dokázal, že zkomponovat hudbu přinášející hluboký umělecký zážitek prostě nezapomněl.
Obal je dílem mistra postsurrealistické malby HR Gigera, Švýcara, s jehož výtvory jsme se setkali například už na desce „To Mega Therion“ (CELTIC FROST, 1985) nebo hned na prvním zářezu TRIPTYKON, zmiňovaném debutu „Eparistera Daimones“. Už na první pohled je „Melana Chasmata“ adjustována do propletence temného, slizkého, chladného pranetvora. Jednoduše je doplněn jménem kapely a názvem desky, bez okázalého loga a dalších nečitelných slov. Nic neruší dojem z vyobrazení na obalu. Vřele doporučuji prohlédnout si stránky HR Gigera a zvláště pak obě videa doplňující a vysvětlující tvorbu tohoto démona, umělce všestranně zaměřeného. Více jak čtyřicet let vyvěrá z jeho invence dílo temné, impozantní.
Po delší přestávce se TRIPTYKON opět vrací na koncertní pódia, od poloviny dubna do prosince se zahalí západní a střední Evropa do černého sukna, leč do Čech kapela s největší pravděpodobností nezavítá, ale taková předvánoční Vídeň (14. 12. 2014) není daleko a toto kvarteto by mohlo atmosféru jen vylepšit.
Slovo závěrem. Album hodnotím vysoko. Mně přineslo neskutečně hluboký prožitek. Nejednotvárné, přestože pomalé, drásavé, zraňující, ale hlavně není to jen hudba, je to i pocit a obrazotvorné představy, které vyvolává.
Seznam skladeb:
Čas: 01:06:52
Sestava:
http://triptykon.net/triptykon/News.html
http://www.centurymedia.com/
http://www.hrgiger.com/
Ve chvíli, kdy v roce 2010 vyšla deska „Eparistera Daimones“ jsem byl nadšen, že hudba z alba „Monotheist“ (CELTIC FROST, 2006) nebylo to poslední, co Warrior vymyslel. Počin to byl vskutku masivní, pohlcující a bylo jasné, že se Švýcary je třeba opět počítat. Vzpomínám si na živé vystoupení (Brutal Assault 2011), kdy mě z festivalové letargie probrali právě oni. Těšil jsem se na ně a očekávání byla splněna. Kapela ukázala potenciál, set byl strhující i přes trochu toporný výkon Vanjy Šlajh obsluhující basovou kytaru. Onen zmíněný potenciál z prvního alba TRIPTYKON se opravdu neskutečně projevil na současné desce. Kapela dělá další kroky vpřed, délka alba není na závadu, podpora ženských vokálů má opodstatnění, samotný Fischerův zpěv se pohybuje v mezích vynucené drsnosti, přes plazivé hučení až k melancholickému sténání. Jeho kytarová práce ve spojení s V. Santurou je progresivní, přesná. Ohromující, obrovské riffy, melodické pasáže, rytmus, ozvěny dodávají zvuku hluboký, rozpínavý prostor. Vše je neředěné, strašlivé a zároveň povznášející. Resonanční vrčení basové kytary od Vanjy Šlajh a ostré, bezchybné bicí Normana Lonharda dotvářejí pocit, že posloucháte cosi vpravdě výjimečného.
„Tree of Suffocating Souls“, úvodní skladba, mě po počátečním zakvílení okamžitě strhla do víru zběsilosti a následná melodická „Boleskine House“ zatlačí vědomí do bolestného smutku. Temná a dusající píseň „Altar of Deceit“ předznamenává zaškrcenou a thrashovými náznaky znějící „Breathing“. Pravidelný vlnivý rytmus, zvučné kytary a jasné vokály, to jsou atributy songu z poloviny alba „Aurorae“ doplněné kompletním kytarovým sólem. „Demon Pact“ zní jako symbióza majestátu a téměř industriálního chrastění. Pro mě osobně jsou poslední tři skladby logickým vyvrcholením rozmanitosti a naléhavosti celé desky. Kňourání Fischera v „In the Sleep of Death“ by se mohlo zdát tendenční, ale nenechme se zmást, TRIPTYKON vraždí. Předposlední dvanáctiminutový epos „Black Snow“ připomíná pochod nestvůr a vůbec není dlouhý, nudný nebo rozvláčný, je úchvatný a zničující. A závěr, „Waiting“, mě, úplně rozsypaného, zamete do zčernalé psychedelie.
Druhá alba bývají pro všechny kapely těžká, mnohá nenaplní očekávání a vzácné jsou případy jasného zlepšení nebo překvapení. TRIPTYKON toto zvládl bravurně a hlavní tvůrce a duchovní otec HELLHAMMER a CELTIC FROST opět dokázal, že zkomponovat hudbu přinášející hluboký umělecký zážitek prostě nezapomněl.
Obal je dílem mistra postsurrealistické malby HR Gigera, Švýcara, s jehož výtvory jsme se setkali například už na desce „To Mega Therion“ (CELTIC FROST, 1985) nebo hned na prvním zářezu TRIPTYKON, zmiňovaném debutu „Eparistera Daimones“. Už na první pohled je „Melana Chasmata“ adjustována do propletence temného, slizkého, chladného pranetvora. Jednoduše je doplněn jménem kapely a názvem desky, bez okázalého loga a dalších nečitelných slov. Nic neruší dojem z vyobrazení na obalu. Vřele doporučuji prohlédnout si stránky HR Gigera a zvláště pak obě videa doplňující a vysvětlující tvorbu tohoto démona, umělce všestranně zaměřeného. Více jak čtyřicet let vyvěrá z jeho invence dílo temné, impozantní.
Po delší přestávce se TRIPTYKON opět vrací na koncertní pódia, od poloviny dubna do prosince se zahalí západní a střední Evropa do černého sukna, leč do Čech kapela s největší pravděpodobností nezavítá, ale taková předvánoční Vídeň (14. 12. 2014) není daleko a toto kvarteto by mohlo atmosféru jen vylepšit.
Slovo závěrem. Album hodnotím vysoko. Mně přineslo neskutečně hluboký prožitek. Nejednotvárné, přestože pomalé, drásavé, zraňující, ale hlavně není to jen hudba, je to i pocit a obrazotvorné představy, které vyvolává.
Seznam skladeb:
- Tree of Suffocating Souls
- Boleskine House
- Altar of Deceit
- Breathing
- Aurorae
- Demon Pact
- In the Sleep of Death
- Black Snow
- Waiting
Čas: 01:06:52
Sestava:
- Thomas Gabriel Fischer - vocals, guitars, programming
- V. Santura - guitars, vocals
- Vanja Šlajh - bass, vocals
- Norman Lonhard - drums, percussion
http://triptykon.net/triptykon/News.html
http://www.centurymedia.com/
http://www.hrgiger.com/
