BRUTALLY DECEASED – Black Infernal Vortex

Meteorologové předpovídali ochlazení již dlouhou dobu. Všichni s napětím očekávali chladný vítr ze severu. Jeho epicentrum se nacházelo ve Švédsku. Pamětníci hovořili o tom, jak je zase bolí klouby a vzpomínali na devadesátá léta minulého století. Zazněla jména jako GRAVE (ty zde cítím asi nejvíc – zvláště odkazy na alba jako „Into the Graves“ a „Soulless“), DISMEMBER („Like an Ever Flowing Stream“), ENTOMBED („Left Hand Path“), NIHILIST (demo „Drowned“), INTERMENT (dema 1991 – 1994) a jim podobná. Pak to přišlo.

Mezi opuštěnými zdmi starého chrámu Smrti se na zemi kroutí v nekonečném tanci červi. Vylezli teprve před chvílí z očních důlků lebek a teď křupají pod nohama death metalové čety, která si říká BRUTALLY DECEASED!

Psal se rok 2014, přesněji 21. březen a do stínu Satanova vyvrhla parta zručných „švédských“ řemeslníků svoje v pořadí druhé album s názvem „Black Infernal Vortex“. Seděl jsem doma na své death metalové základně a celý den se mnou nebyla řeč. V ruce jsem pořád dokola obracel nádherně vyvedený digipack, prohlížel si překrásně temný obal od italského umělce Paola Girardiho (také covery BLASPHEMOPHAGER, INQUISITION, NOCTURNAL GRAVES, CHAOS INCEPTION, ARTIFICIAL BRAIN) a říkal si, jak je to dobře, že ještě dneska existují kapely, které si dají s CD (vinyl a klasická edice CD je v plánu) takovou práci. Pro nás sběratele a fanoušky je to vskutku krásný kousek.

Pročítám si texty, které sice mají dopředu jasně dané téma - smrt a záhrobí, ale zde jsou propracované a určitě stojí za bližší prostudování. Zapnul jsem přehrávač a pustil jsem do svého pokoje chladnou severskou vichřici.

Opět povstala skupina vojáků z devadesátých let. Zbyla zde po dávné invazi švédského death metalu. Zase začala plenit, pálit, ničit naše uši a mozkové závity. Všude kolem se povalují rozbité střepy zla a chladu. Cítím v kostech, že tohle bude dlouhá cesta. Některé jejich riffy způsobují omrzliny a dunění bubnů předpovídá válku. A basa? Ta přece chřestí přesně tak, jak má. Jako studeně vrzající dveře do dávno opuštěného kostela.

U mě doma nastal festival utrpení. Již dlouho všude tvrdím, že není možné, aby pánové neměli ve svých rodokmenech někoho ze Švédska. Tenhle styl se totiž dá hrát buď jako hodně dobrý revival nebo srdcem. BRUTALLY DECEASED ho mají v sobě, o tom snad už dnes nikdo nepochybuje. Když si vzpomenu na mnou do nekonečna ohrávané předchozí album „Dead Lovers´Guide“ (2010), které bylo doslovnou explozí energie, tak novinka se mi zdá o nějaký řád propracovanější, chladivější, pestřejší, uvolněnější (přesto jiskřivě napínavá) a trošku víc hozená do temnoty. Přispívají k tomu hlavně černočerné, skoro až smutné, kytarové vyhrávky, při kterých jsem se kroutil jako had přeseknutý na dvě části. K tomu si přidejte přímo před očima zrajícího vokalistu, který se od minulé desky vyzpíval v ještě většího zabijáka. Máme před sebou záležitost, kterou musí mít ve sbírce každý pořádný fanoušek švédské odnože death metalu.

Tisknu CD v rukách se silou, jako to dělávají matky se svými novorozeňaty a z uší mi začíná vytékat imaginární rudý hnis. To jsou pozůstatky vzpomínek, které ve mně tato nahrávka vyvolává. Pomalu utahovaná španělská bota. Je to, jako když dostanete od někoho v bitce hlavičku. Zatmí se vám před očima a vy hledáte nějaký záchytný bod v polo zhrouceném světě. Nalézám ho zde v jednotlivých motivech, nápadech. Uléhám na imaginární stůl do márnice a nechávám hudbu, aby si se mnou dělala, co chce. Tuhle válku nade mnou severské komando BRUTALLY DECEASED  opět vyhrálo.

Vždycky se mi líbil způsob, jakým tato skupina pracuje. Je vám zajisté znám z jejich živých vystoupení. Vždycky přijdou, pozdraví, rozdrtí vám vaše kosti, způsobí spoušť ve vašich uších i na duši a pak se vrátí zpět do chrámu bolesti a chladu, odkud byli vysláni. S novou deskou je to podobné. Třicet minut uteklo při prvních setkáních rychle, jako krev z tepny prořízlé ostrým nožem. Takto napsané to vypadá velmi jednoduše, ale je za tím obrovská porce dřiny a odříkání. Výsledek pak stojí za to. Ale abych jenom nechválil. Mám pocit, že některé kompozice jsou trošku rozvláčnější, než je zdrávo.

Všude kolem dohořívají poničené koruny stromů. Odněkud zpovzdálí se ozývá nářek raněných, držících se za své hlavy. Na právě ukončenou death metalovou válku budou ještě dlouho všichni vzpomínat. Kdo nebyl připraven jako my, kterým koluje tahle stará dobrá smrt v krvi, jen hledí s nepřítomným pohledem do dálky. Jejich život už bude navěky jiný. Není lehké nahlédnout poprvé do záhrobí.

Jestli bylo účelem těchto death metalových vojáků způsobit v mé hlavě paseku, ochladit ji na bod mrazu a rozlámat moje kosti, tak se jim to povedlo na výbornou. Kapel hrajících dnes podobně a pokoušejících se o návrat starých dobrých časů je spousta, ale jen některým se povede přenést tu energii z desky na posluchače. BRUTALLY DECEASED tohle umí již od roku 2007. Hrají velmi reálně, upřímně, poctivě, drsně, snad až s jakýmsi „punkovým“ přístupem. A to není v současné době rozhodně málo. Někomu možná bude chybět progrese, učesaný zvuk (mimochodem Davos studio opět odvedlo, tentokrát švédskou, vynikající práci – kamarád by řekl, že to řeže jako prase (smích)) apod., ale uvědomme si, že zde se hraje old school, ne nějaká moderna. Ale dost proslovů, je třeba konat. Za sebe mohu říct jen jediné: „THIS IS TRUE DEATH METAL, BASTARDS!“