BU-FU – Buy Us Fuck You

BU-FU patří do kategorie kapel, které se snaží vytvářet hodnoty, vypadat moderně, je z nich cítit evidentní zápal, žel jejich snaha se ve finále jeví jako něco, co působí dojmem něčeho upachtěného. Jde o to, že BU-FU umíchali koktejl z nu-metalu, hardcoru a ostřejšího rocku, k tomu přihodili vokál, který se snaží o rap, hrubý řev, a nechybí ani zpěvákova civilní poloha. Dejme tomu, že se BU-FU snaží vytvářet mix žánrů, tudíž je lze považovat za hudební crossover.

Crossover, který by si dle mě měl brát od zmíněných žánrů jen to nejlepší, nápady přepracovat, dodat jim něco ze sebe a předložit posluchači zajímavou a chytlavou směs, která nepůsobí že pejsek vařil s kočičkou a že se skončilo jen u přehrání svých vzorů z mládí. Takhle nějak si představuju crossover, ať už v jakékoliv formě. To, že se výsledný efekt vydaří a děje se tomu tak málokdy, je bohužel ten častější případ, případ, který platí i pro BU-FU.

Pro BU-FU platí, že to, co fungovalo před dvaceti lety, pochopitelně těžce funguje tady a teď. Takže se těžko zbavíte pocitu, že už veškerou zde předkládanou snahu vlastně dokonale znáte. Jenže to, co mě mrzí nejvíc, je, že vše znám v mnohem kvalitnějším hávu, co do nápadů, ale hlavně uvěřitelnosti. Pochválit můžu instrumentální práci všech zúčastněných, z výjimkou zpěváka, který vůči zbytku pokulhává, ale to není, co by mě zrovna trápilo. Problém, který mám, je, že vše zní, navzdory tomu jak se kapela tváří, investuje do studia, atd., v podstatě staře. Ačkoliv se moderní prvky najdou, viz druhá skladba „God Damn“, kde jsou ale zase použity ty nejfádnější metalcoreové breakdowny. Jedná se ve své podstatě o retro, ovlivněné dvacet let starými věcmi, které v porovnání s BU-FU i dnes působí, že jsou o vesmír dál a kopou jinou ligu.

Zkuste si pustit hned první věc „Elektrické křeslo“. Neměl jsem to v plánu, ale ten „Korn“ začátek mě dokonale rozesmál, výchozí pozice mizerná a to jsem ještě nevěděl, jaká překvapení na mě čekají dál. Desce „Buy Us Fuck You“ dle prověřeného receptu vládnou hardcoreové, hutné kytary, solidní rytmika, chvályhodná je především slyšitelnost basy a určitě se na ní najdou i zajímavé momenty, kdy už sice BU-FU nezní originálně, ale aspoň jsou lehce hitoví, namátkou sloka v „Dětství“; pro refrén to už rozhodně neplatí. Jenže na jeden slušný moment můžete očekávat hned několik facek. Z nichž přímo vaši tvář zbičují dva políčky. Tím prvním je song „Legalizace“ s otravným refrénem, a pak nejhorší věc, kterou jsem letos slyšel – „Blondýnka“, která díky svému pubertálnímu textu už ani není k smíchu. Když pominu naprosto tragickou „Blondýnku“, texty obsahují, navzdory dobrým myšlenkám, neskutečné množství klišé, a jejich podání je tak typické pro české HC kapely. Špatným dojmem působí i to, že z desíti skladeb je šest nazpívaných česky, tři anglicky a jedna rusky, tohle mi nedává smysl, celé album také díky tomu působí rozříštěným dojmem.

BU-FU se rozhodli uchopit crossover tak, že vsadili na takovou tu českou klasiku; to, že já si takhle zahraný crossover prostě nepředstavuju, jim samozřejmě může být úplně jedno. Tudíž je jasné, že z mého pohledu novinka BU-FU výrazně kulhá, zatímco se jistě najdou jedinci, kteří budou mít BU-FU za „hustou“ kapelu, která natočila „pecka“ desku s „masakr“ zvukem a poslechnou si ji z MP3 na  mobilu.

Když jsem přemýšlel, jaká česká kapela si s podobnými žánry dokáže relativně slušně pohrát, napadají mě pouze ATARI TERROR, jejichž stopu lze najít i na této desce. Zpěvák Kurz si zařval ve skladbě „Prachy“ a podílel se na graficky pěkně zpracovaném CD, které je vyvedené ve formě digipacku, kde je vše podstatné. Toť to nejlepší, co lze na tomto CD ocenit.

Seznam skladeb: