BEHEMOTH – The Satanist

Už na 3. února bylo naplánováno vydání jedné z mých nejočekávanějších desek tohoto roku. Po dlouhých pěti letech od výtečného díla „Evangelion“ se s řadovou deskou hlásí přední smečka polské metalové scény – BEHEMOTH. Jak je zvykem této čtveřice (moc nerozumím tomu, proč kytarista Seth stále není veden jako plnohodnotný člen kapely), připravila si pro nás ještě před vydáním alba „The Satanist“ několik trailerů a také jsme se mohli pokochat dvěma předem vydanými skladbami a dalším z řady promakaných videoklipů.

Ten BEHEMOTH natočili k úvodnímu songu alba – „Blow Your Trumpets Gabriel“. Skladbě, která pokračuje ve stylu, který Poláci navodili v posledních letech, ale přišla mi o poznání temnější, hlavně její první polovina. A Nergalův vokál mi připadal znovu o poznání brutálnější a zlejší. Jako druhou BEHEMOTH vypustili „Ora Pro Nobis Lucifer“, která již byla větším překvapením. Kytarově se skladba nachází spíše v melodickém death metalu, točí se převážně kolem jednoho repetitivního motivu. Chvíli trvalo, než jsem se do ní dostal, ale po takových dvaceti posleších mne naprosto odrovnala a i po důkladném naposlouchání celého díla „The Satanist“ je jednou z mých nejoblíbenějších na albu.

Oproti „Evangelionu“, který byl o něco přístupnějším albem, naplněným převážně rychlými rubanicemi a ve srovnání s „The Apostasy“ (2007) mu malinko chyběla rozmanitost (tím mu neubírám na kreditu, to album miluji), je „The Satanist“ zpočátku trochu obtížnější přijít na kloub. Po prvním poslechu jsem si zapamatoval motivy tak poloviny skladeb, nejvíce se mi do hlavy mimo dvě dříve stokrát obehrané pecky zapsala také rubačka „Amen“, song v duchu vypalovaček „Defiling Morality ov Black God“ z „Evangelion“ nebo „Pazuzu“ z „The Apostasy“; pak také „Ben Sahar“ a osmička „In the Absence ov Light“, s velice poutavou akustickou prostřední částí se slovy v jazyce polském.

Jenže poslechů přibývalo a ostatní skladby se zmiňovaným naprosto dorovnaly. „Furor Divinus“ se dá také zařadit mezi ty rychlejší, které ani na moment nezvolní; následující „Messe Noire“ naopak upoutá spíše počáteční ne tak zběsilou pasáží („I believe in Satan who rend both heavens and earth!“). Titulní „The Satanist“ má dost odlišnou atmosféru a stylizaci ve srovnání s ostatními zářezy, tak trochu metalová balada s chytlavým refrénem (až na závěrečnou pasáž, která se zvrhne v další blastbeatovou jízdu), u té mi trvalo asi nejdéle, než se mi zaryla do kůže. Závěrečná „O Father O Satan O Sun!“ může zase jemně evokovat poslední skladbu předchozí desky „Evangelion“ „Lucifer“. Zajímavé podbarvení Nergalova hlasu čistým vokálem, o který se nejspíše postaral hostující Jan „Dziablas“ Galbas. O dechové nástroje, které jsou v této i dalších skladbách k zaslechnutí, se postarala hned desítka hostů. Michał Łapaj, jehož můžete znát z RIVERSIDE, navíc přispěl na album několika party na své hammondky.

Textově se Nergal společně s Krzysztofem Azarewiczem, který s BEHEMOTH spolupracuje již od desky „Satanica“ (1999), znovu obul do náboženství, Boha. Tentokrát však o něco více než na předchozích několika deskách a takřka každou skladbu tato tematika a vzývání Satana provází. Lyrika však má úroveň a nejeví se jako bezduché vyřvávání pure evil satanských hesel. Zajímavé jsou také latinské vsuvky, viz „Ora Pro Nobis Lucifer“. A když jsem u Nergala, jeho vokál na novém albu je nejmocnější za celou dlouhou kariéru BEHEMOTH. Začal mnohem více využívat možnosti svého hlasu a po nemoci se očividně vrátil v neskutečné formě.

BEHEMOTH se nahrávat vydali do věhlasného Hertz Studia v Białystoku. Upřímně neznám desku, která by vylezla z tohoto studia se špatným zvukem, a „The Satanist“ není výjimkou. Naopak, nebojím se tvrdit, že BEHEMOTH vylezli s nejlépe produkovaným albem své kariéry. A když ve skladbě „Amen“ na povrch vyplave výrazná Orionova basa, to je chuťovka. BEHEMOTH v minulosti takto vymazlený zvuk nemívali, přišlo to až s předchozím „Evangelionem“ a teď jej dotáhli do stavu blízkého dokonalosti.

Mé očekávání se zcela naplnilo. Přiznám se, že jsem se zklamání ani nebál… Nergalově družině již nějakou dobu plně důvěřuji. Naopak, očekávání možná bylo až překonáno. BEHEMOTH se vytasili s ohromně vyzrálým dílem a ačkoliv se může toto tvrzení zdát v únoru předčasné, jsem si téměř jist, že ve zhodnocování roku 2014 bude mít „The Satanist“ v TOP 10 zahraničních nahrávek u mě své místo.