Abych pravdu řekl, tak psát reporty na podobné akce je trošku „za trest“. Jedná se u mě totiž o poměrně dost fyzicky náročný výkon zahrnující dlouhou cestu vlakem a lehké (mnohdy i těžší) alkoholové koma, které si většinou vezu spolu s hudebními zážitky zpět. Možná vás trošku zarazí, že nejezdím na koncerty jako „obávaný“ kritik, který všechno rovnou zdrbne, ale spíše si jdu „užít muziku“. Proto doufám, že budete brát moje postřehy trošku s rezervou. Já to zkrátka jinak neumím a ani by mě to jinak nebavilo.
Tak tedy. Byla jednou jedna lednová sobota a v Pardubicích ve Žlutém psu se konala velmi zajímavá akce. Pro mě byli hlavním lákadlem mí oblíbení SEPSIS, DYSANGELIUM a TORTHARRY. Ty samozřejmě mohu vídat na různých akcích poměrně často a tak tím, co mě „donutilo“ strávit nejednu zajímavou chvilku s Českými drahami (třeba dvě lehce obézní belgické turistky, které mě lákaly na společný víkend v Luhačovicích, ale nebojte, ubránil jsem se), byli polští temně deathoví maniaci DEATHSTORM.
Na cestu jsem si dal do sluchátek jen samé deathové a thrashové dobroty a po nějakých slabých třech a půl hodinách dorazil do města perníku (rozuměj pečivo). Trošku jsem si připadal jako velvyslanec Plzně na nějaké death metalové křížové výpravě.
Jako správný „old schoolák“ nemám v telefonu mapy ani navigaci a tak jsem nejdříve asi hodinu a půl bloudil v mrazu po Pardubicích (bylo od mínus pěti do mínus dvanácti v noci). Nakonec mě zachránilo otevřené informační centrum a jimi dodaná mapa, díky!
V Žlutém psu jsem byl poprvé, tak jsem byl plný očekávání. Jako plzeňský „vetřelec“ musím pochválit čepovaná piva, příjemnou obsluhu a tak nějak vůbec velmi pohodové lidi. Zkrátka, v Pardubicích to žije a je to jen dobře. Ale pojďme na muziku. Ta vás bude asi zajímat nejvíc. WINTER VIOLENCE je již šestým pokračováním svého druhu a pokaždé se jednalo o velmi zajímavé undergroundové kapely (které mnohdy jinde neuvidíte) pohybující se od deathu, přes doom až po black metal. A co si pro nás pánové přichystali tentokrát?
Většinou nevděčná úloha prvních vystupujících připadla LEGION z Lysé nad Labem. Lidé bývají na první kapelu ještě střízliví a proto o hodně více kritičtí. LEGION hrají death metal a hrají ho slušně. Role „roztleskávaček“ se ujali s nadšením a s hlavou vztyčenou. Jejich představení nebylo ničím výjimečné, ale ani vyloženě špatné. Jednoduše průměr, jak má být (smích). Bylo to zkrátka „obyčejné“. Nic víc mě vlastně ani nenapadá.
SEPSIS jsou brutální a hráli jako druzí. Bylo mi ctí zúčastnit se minulý rok křtu jejich nového EP a již loni jsem jejich muzice zcela propadl. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Bylo to drsné, surové, temné, hrubě šílené a řezalo mě to až do morku kostí. Opět a znovu musím vyzdvihnout zpěváka Michala (a bubeníka, který byl jedním slovem dokonalý!). To je člověk, který má v hrdle dynamit, dámy a pánové! Nezaostávali ale ani ostatní. Doufám, že kluci nahrají brzy novou desku. Nejen podle tohoto vystoupení si dovoluji věštit dopředu a věřím tomu, že bude zabíjet! Ten večer to totiž v Pardubicích opravdu zabíjelo. Já cítím v téhle „znovuzrozené“ a pořádně „rozzuřené“ smečce velký potenciál a myslím, že na brutal death metalové scéně o nich ještě hodně uslyšíme. Každopádně to bylo velmi brutální vystoupení s pořádně naštvanou a krvavou metalovou pilou! Skvěle! Možná jen zpočátku nebyl úplně „dokonalý“ zvuk, ale ten se po druhém songu ustálil a pak už si nebylo na co stěžovat.
ASGARD hráli třetí a jelikož na našem webu jejich nová deska způsobila menší „zemětřesení“, kdy tábory příznivců i odpůrců vytáhly do boje s plnou zbrojí, byl jsem moc zvědav, jak na mě budou působit naživo. Rovnou přiznám, že jejich muziku příliš neznám a je zcela mimo můj hudební rozptyl, tak dovolte jen malý skromný postřeh. Bylo to melodické, blackově skřehotavé a pro mě osobně příjemné zpestření v jinak převážně deathovém line-upu. Líbilo se mi, s jakým nadšením kapela hrála. Nebylo to sice nic, co by mě přinutilo se o tuhle smečku dále nějak více zajímat (jsem hudebně opravdu někde jinde), ale vystoupení se mi vcelku líbilo a užil jsem si ho.
POPPY SEED GRINDER nastoupili po ASGARD rozhodnuti nás zničit. Viděl jsem je poprvé s novým zpěvákem Honzou. Abych pravdu řekl, tak jejich death prokládaný grindem a core záležitostmi mi z desek dělá dobře jen někdy a něco. Jinak tomu nebylo ani v Pardubicích. Musím sice uznat, že jejich koncert měl náležitý drive a sílu, ale mě podobná muzika baví vždy jen chvíli. Pak se mi začne vše slévat v jeden celek a ztrácím pozornost. Nářez to byl ale pěkný, to uznávám (smích). Shrnu to – pokud se hrál death, byl jsem spokojen, jakmile ale zaznělo to „ostatní core“, moc mě to neoslovovalo. Celkový dojem dobrý, do krve neproniklo (smích).
Na temné deathové polské DEATHSTORM jsem se hodně těšil. Jejich poslední deska „Nechesh“ mě řezala dlouhou dobu a abych pravdu řekl, naživo to bylo snad ještě větší inferno. DEATHSTORM jsou přesně tou undergroundovou kapelou, za kterou se vyplatilo vyrazit přes půl republiky. Temní, drsní, nemilosrdní. Taková byla tato polská úderka. Odkazy na INCANTATION, DEICIDE, MORBID ANGEL a IMMOLATION sice zněly skoro snad z každého tónu, ale to v ten okamžik nikomu nevadilo. Pánové do toho totiž přidávali ještě velký kus svého totálně špinavého srdce. Koncert téhle temné smečky musel být pro každého old school death metalistu menší událost. Litoval jsem, že jsem si sebou nevzal nějaký výtisk Bible, ta by se snad během koncertu těchto Poláků samovznítila. Vynikající, rouhačské, divoké a hodně temné. Přesně takhle to mám rád. Tohle je ten typ „šíleného“, záhrobního, zlověstného a černého smrtícího kovu, kterého nemám nikdy dost. Netřeba dalších slov. Masakr, u kterého bylo cítit, že praskají kosti. Ocitl jsem se na chvíli v zatuchlé kobce plné plesniviny a hniloby. On to vlastně byl spíš okultní obřad než vystoupení. Odcházel jsem nadšen a spokojen, že jsem tyhle rouhače konečně viděl.
DYSANGELIUM se již dávno stali mou velmi oblíbenou českou kapelou. Jejich „old schoolové“ pojetí death metalu s thrashovým a chvílemi i blackovým feelingem mi dělá dobře již od vydání jejich alba „Maniachrist“. Asi se budu zase opakovat, ale pánové přišli, rozsekali nás na kousíčky a zase odešli. Okolo žádné zbytečné propriety v podobě dnes tolik oblíbených maškarád, nikde nebylo vidět ani slyšet zbytečnosti apod. Zazněl „jen“ plnokrevný death metal, který se kdysi v devadesátých letech hrával. Pánové mu dodali svůj vlastní „ksicht“ a hodili ho mezi nás, jako kus právě vyhrabané mrtvoly. Kapela měla ve svém domovském prostředí spoustu fanoušků a z odezvy to bylo náležitě znát. A já odcházel zase spokojen, rozsekán a vymačkaný jako kus hadru. Byl to nářez přesně podle mého gusta a na DYSANGELIUM je při každém koncertě znát, jak je baví hrát a jak jsou death metalu bezmezně oddáni. Smekám klobouk, pěkné to bylo! Skvělé vystoupení, které muselo nadchnout všechny, kdo vyrůstali na death metalu v jeho klasické podobě! Jo a mimochodem, ten nový song je pořádný poctivý smrtící nářez, myslím, že se máme v budoucnu na co těšit.
MATER MONSTIFERU jsem viděl před vánocemi v Českých Budějovicích. Asi to budu psát znovu, ale tohle je přesně ten druh muziky, který jde totálně mimo mě. Se mnou podobná hudba zkrátka nic moc nedělá. Musím sice uznat, že jim to hraje dobře, vše je, jak má být, ale moje hudební směřování je jednoduše úplně jiné. Dovolím si tedy jen citovat názor jednoho vedle mě stojícího fanouška, který neustále dokola pronášel, že to bylo prostě super. Což dle odezvy pod pódiem stojících zcela určitě bylo. A já si mohl alespoň dopřát další pivo.
TORTHARRY jsou mojí oblíbenou kapelou. Velmi mile mě překvapila jejich nová deska „Follow“ a tak jsem byl moc zvědavý, jak se s novými songy pánové poperou naživo. Nebudu nic zastírat. Stál jsem chvilku s „hubou dokořán“. Tohle byla porce syrového masa hozená přímo do mého neoholeného obličeje! Pořádný masakr se dá dělat i ve třech! TORTHARRY jsou toho jasným důkazem. Fascinuje mě ta síla a energie, kterou i po těch letech pánové na pódiu předvádějí. Bylo to drsné, šílené, masakrující, nekompromisní a já byl opět na vrcholu blaha. Tady nemá asi cenu nic dalšího dodávat, TORTHARRY jsou dnes již takovou koncertní jistotou a je z nich cítit, že je neustále baví hrát a že do toho jdou po hlavě. Zkrátka, kdo TORTHARRY znáte, víte o čem mluvím. Oni vždycky přijdou, vyloží ten svůj death metalový náklad a jdou od toho. A tak je to správně, tak to má být (smích). Za mě velká spokojenost. Snad jen ten zvuk mohl být lepší.
DOOMAS byli takovým příjemným doomovým osvěžením. Jejich hudbu sice nějak dobrovolně sám příliš nevyhledávám, ale naživo se mi opět osvědčilo jedno z mých soukromých pravidel, ve kterém se tvrdí, že se vyplácí vidět i kapely, které mě z CD příliš neoslovují. Vystoupení se mi líbilo, užil jsem si ho, a i když moje uší touží většinou zcela po něčem jiném, byl jsem spokojen. Mezi tu extrémní nálož, která se na mě celý večer valila, byli DOOMAS vloženi vkusně a hezky jsem si u nich na chvilku „zapřemýšlel“. Pěkný zachmuřený set ze Slovenska.
Poslední smečka FATALITY byla pro mě takovou příjemnou smrtící tečkou za celým festivalem. Brněnští death metalisté to do mě na rozloučenou narvali pod tlakem a já mohl vyrazit na vlak. Líbilo se mi, že i přes pozdní hodinu pánové nic „neodflákli“ a rozsekali nás tak, jak to umí jen v Brně (smích). Tahle parta není v západních Čechách vůbec „známá“ a tak bylo jejich vystoupení pro mě zajímavé i tím, že jsem je viděl poprvé. A musím je pochválit. Byla to pořádná zabijačka! Moje tělo i mysl už sice byly notně unaveny, ale jejich vystoupení mi bylo vcelku příjemné. Sice ne úplně vše, ale jako písně „na rozloučenou“ dobré.
Návštěvnost, pokud ji budu srovnávat s Plzní, tak si dovolím tvrdit, že tolik lidí by na death metal u nás určitě nepřišlo. Klub byl naplněn 230 návštěvníky, kteří vytvářeli pro kapely parádní atmosféru. Mimochodem, byl jsem překvapen, kolik se zúčastnilo hezkých dívek a žen. Akce tak byla o to víc zajímavější (smích).
Kvalita zvuku dost často u některých kapel kolísala, ale to je jedna z věcí, nad kterou se musí zamyslet hlavně pan zvukař. Zase takový fajnšmekr nejsem a nadávat se dá na něj (na zvuk) vlastně skoro kdykoliv.
Velmi příjemná byla cena vstupného. Organizace celé akce probíhala dle harmonogramu. Tady si také není na co stěžovat. Ale abych jen nechválil. Přišlo mi, že těch kapel je na lidi (i vlastně na mě) ke konci už dost. Možná by stálo za to, dvě třeba ubrat a dát skupinám delší hrací čas.
Nakonec snad jen malý vzkaz všem, kteří nechtěli nebo nemohli přijít. Můžete jen a jen litovat. Jednalo se totiž přesně o ten typ akce, který si musí každý fanoušek tvrdé muziky pěkně dlouho pamatovat. Musím si sice odmyslet fyzické bolesti mého již lehce stárnoucího těla, ale jinak se i teď, kdy píšu tento report, neustále usmívám. Těch zážitků bylo opravdu spousta a to nejen hudebních (smích). Byla to pro mě sice 22hodinová (i s cestou) šichta, ale stála za to. Parádní akce a já se opět utvrdil v tom, že v Pardubicích to umí pořádně rozjet (kam se hrabe Plzeň, to se nedá srovnat (smích)). Velmi příjemný byl i dlouhý pokec s polskými DEATHSTORM, který probíhal v angličtině (s každým dalším pivem jsem se zlepšoval a ke konci jsem mluvil skoro jako rodilý mluvčí (smích)) a já si doplnil spoustu informací o polské death metalové scéně. Jen mě málem několikrát cestou zpět opět zklamal můj jinak spolehlivý autopilot (asi fakt stárnu). Bylo toho na mě už hodně a hodinové čekání na spoj do Plzně v Praze na hlavním nádraží, kde si není pro samé bezdomovce kam sednout, taky nebylo nic moc. Ale to jsou jen průvodní jevy, které když člověk překoná, je odměněn skvělým zážitkem. Ten večer patřil v Pardubicích death metalu. Jsem moc rád, že jsem se mohl zúčastnit. Na tuhle akci budu ještě dlouho vzpomínat.
