DEAD DANIELS – Show

Pražští rockeři DEAD DANIELS (dále jen DD) sice původně slibovali na jaro loňského roku své debutové album, ale znáte to - člověk míní, život mění. Po změnách v sestavě (skupinu opustil kytarista a zpěvák Semír Murtinger) a můžeme říct, že částečně i v celkovém soundu kapely, se po necelých čtyřech letech od vydání své vůbec první oficiální nahrávky, kterou bylo v roce 2010 EP „Tady žije Jack“, rozhodli fanouškům znovu připomenout novou studiovou nahrávkou, kterou je tentokráte dvouskladbový singl, nazvaný jednoduše a prostě „Show“.

Neznalému čtenáři se na první pohled může zdát, že DD nejsou zrovna moc aktivní partou, ale kdo tuhle kapelu sleduje trochu podrobněji, tak dobře ví, že opak je pravdou, alespoň tedy co se týče koncertní činnosti, ve které si kluci opravdu hodně libují. A letos se hned zkraje roku konečně zadařilo i po stránce studiové. Pravda, jedná se sice pouze o dvě věci, ale jak se říká – nemusí pršet, hlavně, když kape. A tady teda kape pořádně!

Jak jsem právě napsal, singl tvoří dvě skladby, které už fanoušci mohou znát z live akcí, konkrétně úvodní a zároveň titulní, v anglickém jazyce vyvedená „Show“ a češtinou a dlouhým, na první vyslovení docela krkolomným názvem obdařená dvojka „Hemanethake Chehentaamo“ (čti Hemanetake Čehentámo). Asi první věcí, kterou jsem při poslechu zaregistroval, bylo, že oproti předchozímu EP, které mělo o něco blíže spíše směrem k hutnějšímu, metalovému vyznění, se aktuální singl ubírá více do (hard) rockovějších nebo rock'n'rollovějších vod, což však vůbec neubírá na síle a údernosti obou songů. „Show“ je kratší, energická a svou stavbou vcelku jednoduchá pecka, která fanoušky podobné muziky určitě neurazí, docela dobře bych si jí dovedl představit jako otvírák budoucího debutového alba, kterého se doufám brzy dočkáme. (úsměv) Obdobné ingredience, tedy sílu, drajv a nezkrotnou energii čišící z celé kapely, přináší i, pro mě jasná hitovka a tutovka v repertoáru kapely, druhá „Hemanethake Chehentaamo“, která je navíc vyšperkovaná akustickou kytarou, indiánskými rytmy, zpěvným refrénem (tedy potom, co se vám ho podaří zapamatovat /úsměv/, což mě osobně chvíli trvalo) a i takovou docela zvláštní atmosférou, ke které přispívá i textová složka písně. Jistě se sluší doplnit, že autorem obou songů je kytarista a zpěvák Tommy Wheller.

Nahrávalo se koncem loňského roku ve studiu Aquarium Radka Kurce (EMPIRE) v Hostivici u Prahy, což je již osvědčené místo (nejen) pro prezentovaný styl muziky, na finálním masteringu se pak podílel i Pavel Marcel (PUMPA, EMPIRE) z Fat Dog Scoring.

Singl si jednak můžete poslechnout na internetových profilech DD, fandové fyzických nosičů pak jistě ocení, že nahrávka vychází rovněž jako lisované CD v papírové kapse.

Nuž, co dodat závěrem? Doufám, že se klukům v dohledné době povede vytvořit již kdysi avizované plnohodnotné album, jelikož mi něco říká, že v podání DEAD DANIELS by mohlo jít, v rámci domácí scény, o něco opravdu pořádně zajímavého. Hemanetake Čehentámooooo….