ABSOLUT DEAFERS – Zrození

Ostravští (přesněji spíše asi moravskoslezští) rockmetalisté ABSOLUT DEAFERS (dále jen AD) se sice zformovali už na sklonku roku 2007, svého debutového studiového alba se však dočkali až v říjnu roku loňského, kdy se na trhu objevila nahrávka nazvaná „Zrození“. V období mezi dvěma zmíněnými letopočty urazila kapela velice slušný kus cesty a stačila se zapsat do povědomí velkého množství fanoušků, především pak v posledních dvou až třech letech, kdy absolvovala opravdu spoustu vystoupení, mimo jiné například i jako host výročního turné ARAKAINU. Pro ty, kteří ještě neměli možnost se s muzikou AD setkat bych uvedl, že skupina ve své tvorbě velice umně kombinuje metalovou tvrdost s rockovou melodičností, vše podpořené výborným zvukem, což ve výsledku přináší velmi zajímavé vyznění.

Album o devíti položkách otevírá jedna ze dvou anglicky zpívaných věcí s názvem „My War“, což je na rozjezd velice povedená, úderná skladba, kterou řadím vůbec k tomu nejlepšímu, co deska přináší. Dvojka „Už jdou“ mě ponejvíce zaujala poutavou kytarovou prací, na čemž má zásluhu i hostující šestistruník Jarda Bartoň (jinak CITRON). O čem pojednává v pořadí třetí, rychlým začátkem opatřený, song „Zkurvený den“, už zcela jasně vypovídá jeho název, nosný kytarový riff sice není nijak extra originální, ale skladba má potřebný náboj a spád, takže ji hodnotím též kladně. Titulní věc „Zrození“ nikam zbytečně nepospíchá a pohybuje se spíše ve středním, hutném tempu. Druhou písní, opatřenou anglickými slovy, je pětka „Silence“, v níž mi nesedí některé vokální polohy, hlavně mám na mysli úvod a konec songu. Pod číslem šest je ukrytá jediná, velmi umně zkomponovaná, rocková balada s názvem „Poslední“, jejíž atmosféru dokresluje zapojení akustické kytary a tamburíny. Následně zase AD přeřazují na vyšší rychlost, prostřednictvím skladby „Posel smrti“, jejíž zpěvný melodický refrén výrazně evokuje tvorbu pražského ŠKWORU, sloka je pak postavená na kytarách a bicích, do jejichž partů odříkává zpěvák Joker slova textu. Řízná osmička „Fuck Off“ po hudební stránce nijak kvalitativně nezaostává, naopak textově se moc povedla („…hej pane kritik, prozraď nám, zač ty tučný šeky…“). Celou desku uzavírá výborná energická, rychlá pecka „Q“, v jejíchž některých částech se kapela dostává až do thrashmetalových vod, prostě pořádnej kvapík. (úsměv)

Nahrávka má opravdu vynikající zvuk, který byl pořízený v severomoravském nahrávacím studiu Mroš a společně se na něm podíleli Ondřej Černý, Radim „Mroš“ Vaněk a Aleš Bajger, posledně jmenovaný navíc zaštítil desku i svou firmou Bayger Production, obstaral produkci, podílel se na aranžích (spolu s už zmíněným Jardou Bartoněm) a navrch si na albu ještě v šesti skladbách zahostoval (kytara, klávesy, tamburína). Dalším hostem je pak Sylvie Bee, která si zapěla v obou anglicky otextovaných věcech.

Určitou zajímavostí je, že na první pohled možná trochu nevýrazný cover CD vytvořil mladý finský umělec Mikko Lagerstedt.