„Benefiční koncert – postavme školu v Kambodži“, hlásal plakát zvoucí na vystoupení tří plus/mínus hardcorových kapel ve strakonickém klubu Křemelka. A protože jsme s Peťanem usoudili, že je lepší jít za ostřejší kytarovou muzikou, než sedět doma u PC a poslouchat thrash metal (úsměv), po osmé hodině jsme se v rokáči sešli. Lidí bylo v klubu v tu chvíli žalostně málo, pódium zelo prázdnotou, až jsem si říkal, jestli se vůbec bude hrát. Zatím se nevybíral ani vstup, ale pivo na baru měli, tak jsme jako lokální patrioti (Jirka a já) sáhli po Dudákovi, zatímco Peťan a jeho kamarád dali přednost západočeskému ležáku a řidič samozřejmě nealku. (úsměv) (Johan)
Páteční předvánoční večer přímo vybízel k návštěvě koncertu nebo restauračního zařízení a tak se s Johanem v týdnu domlouváme na návštěvě domácího písečku. Ve strakonické Křemelce byla na programu benefice, jejíž výtěžek šel na podporu stavby školy v Kambodži. Podobné akce jsou mi myšlenkou sympatické a rád je podporuji. S kapelami to občas bývá horší, ale to je spíš můj problém (úsměv). Nicméně zřejmě poslední koncert domácích OVERSIGHT nebylo na škodu vidět. Dorážíme po půl osmé, klub je prázdný a jen lehce se začínají trousit lidi i kapely. Start má být v devět, nakonec se začíná až v půl desáté. To má za následek pěknou řádku vypitých Plzní a pokec, který dvakrát za celý večer končí na téma DARKTHRONE (úsměv). To jsem se ale dostal trochu jinam. (Peťan)
Kolem 21. hodiny přiskotačila slečna pořadatelka, orazítkovala nás autíčkem (které se během hodiny proměnilo ve flek signalizující mor) a my jí s úsměvem na školu přispěli. Snad malým Kambodžanům ta stovka k něčemu pomůže... Kdybyste chtěli také pomoci, info najdete zde: http://www.hvezdice.cz/ (Johan)
Pak teprve se začali v klubu objevovat muzikanti s kytarami na zádech, s bicími a dalšími potřebnými proprietami. Plakát sice tvrdil, že se začne ve 20 hodin (FB ve 21), ale začalo se až po půl desáté... To už byla v klubu velmi slušná návštěva čítající odhadem kolem 80 až 100 hlav. Společnost byla značně různorodá a naše malá metalová partička se mezi většinou náctiletou mládeží vyjímala jako pěst na oku... (úsměv) (Johan)
První kapelou jsou pražští NO CHANCE OF RECOVERY a jejich „emo-hardcore“. Doma jsem stihl jen třicet vteřin poslechu na jejich Bandzonu, naživo jsem byl celkem zvědavý. Od začátku je jasné, že v kapele jsou kvalitní muzikanti. Po instrumentální stránce jsou NO CHANCE OF RECOVERY na úrovni, zpěvák v transu pod pódiem. Některé skladby mě baví, jiné ne. Zejména pasáže s čistým vokálem jsou pro moje sluchovody nestravitelné. Nejsem však cílová skupina posluchačů. Oceňuji ale snahu o mix hardcoru, sludge nebo stoner metalu. Některé tento set vtáhnul tak, že rozlámali své berle o zem a kulhali u stage. (Peťan)
NO CHANCE OF RECOVERY je služebně mladá parta z Prahy, na BZ má jako žánr uvedeno acid-hardcore, na plakátu k akci emo-hardcore a v jejích řadách působí kytarista Ivan známý hlavně z působení v black/deathmetalové skupině BELLIGERENCE. To jsou fakta posbíraná na webu a na místě samém před koncertem. Než to kvintet rozbalil, netušil jsem o hudební stránce kromě uvedených indicií nic, ani na BZ jsem si jej nestihl poslechnout, takže jsem měl z toho „ema“ trochu strach. Ale naštěstí nešlo o žádné sladkobolné popěvky střídané řežbou, ale docela zajímavý řekl bych post hardcore. Alespoň první skladba tak vyzněla a docela se mi líbila. Zato druhá (názvy jsem si zapamatovat nedokázal...) mi pocuchala nervy. (úsměv) Podivnou změť rytmů a střídání pomalejších a rychlejších pasáží jsem nedokázal prokouknout, a když se zpěvák pokusil o čistý zpěv, byla to střela mimo terč a znělo to falešně. Třetí song mě zase bavil, aby ne, když to byla rychlá vypalovačka s takřka blackmetalově znějící Ivanovou kytarou; ten bzukot tam prostě slyšet byl. Vystoupení trvalo asi půlhodinku a to bylo tak akorát, aby kapela udržela mou pozornost. Soudím, že když pánové vydrží, vyhodí z repertoáru skladbu č. 2 a zpěvák se vyzpívá (myslím čisté polohy, řev mu jde), můžeme se v budoucnu něčeho zajímavého na post HC scéně dočkat a ESAZLESA nebo FDK se dočkají konkurence. (Johan)
O druhé kapele vlastně ani nevím, co bych napsal. AT FOLSOM PRISON jsou sice služebně mnohem starší než NCHOR, ale co se kreativity týká, tak tu jejich hudba postrádá. Nebo ji tam neumím najít. Nebavilo mě to od první skladby, nedokázal jsem se v té divočině vůbec zorientovat a tak jsem raději zevloval s Peťanem v zadních partiích klubu a poslouchal Víťanovo láteření, že tohle není hardcore a co že tady vlastně dělá. Coby, zdělal se. (úsměv) ATP navíc hráli strašně dlouho, snad 50 minut to řezali hlava nehlava, a ač se to naší kumpanii nelíbilo, pod pódiem se několik divochů našlo. (Johan)
Přepínám na vyšší level a přicházejí rumy se Zbyňdou a Víťanem, který zapíjí svůj žal a vztek, když jsem mu sdělil můj názor na desku „And Justice For All“ a její horší zvuk (smích). Mezitím hraje druhá kapela AT FOLSOM PRISON. Co to je? Parodie na hardcore? V tomhle ranku znějí špatně stovky kapel, ale takhle velkou mizérii jsem dlouho neslyšel. Nuda, jednotvárnost. Kluci prominou, ale tu energii vloženou do hraní, jsem z pódia ani trochu necítil. Jdu na další rundu rumů, jinak to nerozdejchám. (Peťan)
Po dlouhé koncertní pauze se na pódium postavili OVERSIGHT. Ani nevím, jestli to bylo nějaké rozlučkové vystoupení (něco v tomto duchu jsem kdesi zaslechl), nebo kapela pojede dál... Osobně bych se přimlouval, aby jela dál, protože mě její vystoupení bavilo. Proti předchozím dvěma seskupením to byla jiná liga, sice ne první, ale určitě slušná. V repertoáru se až tak neorientuji (i když jsem obě dosud vyexpedované nahrávky slyšel a jednu dokonce recenzoval), nicméně skladby jsou dostatečně pestré, vokál jakbysmet a tak stará dobrá americká podoba HC v kombinaci s moderním metalcorem prostě baví. Kapela šlapala jako kvalitně namazaný hrací strojek a naše metalové duše na závěr večera pookřály (tedy až na tu Víťanovu, která v tu chvíli lovila ve věčných lovištích – smích). (Johan)
Koncert OVERSIGHT po roce a zřejmě i úplná derniéra. Škoda, protože tahle stálice strakonický HC scény má pořád svoje místo a lidi, kteří na ně chodí. Jednoduchý, úderný, přímočarý, energický. Rejžákovi pochvala za kšilt SUICIDAL TENDENCIES. Sice jsem OVERSIGHT sledoval už jen po očku a z baru, jednalo se o nejlepší kapelu večera. Přiznávám, že si toho moc nepamatuju, ale bylo to dobré (smích). Celkově povedená akce s podporou dobré věci, slušnou návštěvou a dobrým zvukem. A především vychlazená Plzeň v lahvi a rum. Zkrátka jsem byl šťastnej a veselej (ráno trochu bledej a možná i zelenej), když už jsou ty Vánoce (smích). (Peťan)
Slušně navštívená akce skončila kolem jedné hodiny po půlnoci a já ji nakonec hodnotím kladně. Dvě solidní kapely, dobrá návštěva, kvalitní zvuk a vybrané peníze poslouží dobré věci... (Johan)
Páteční předvánoční večer přímo vybízel k návštěvě koncertu nebo restauračního zařízení a tak se s Johanem v týdnu domlouváme na návštěvě domácího písečku. Ve strakonické Křemelce byla na programu benefice, jejíž výtěžek šel na podporu stavby školy v Kambodži. Podobné akce jsou mi myšlenkou sympatické a rád je podporuji. S kapelami to občas bývá horší, ale to je spíš můj problém (úsměv). Nicméně zřejmě poslední koncert domácích OVERSIGHT nebylo na škodu vidět. Dorážíme po půl osmé, klub je prázdný a jen lehce se začínají trousit lidi i kapely. Start má být v devět, nakonec se začíná až v půl desáté. To má za následek pěknou řádku vypitých Plzní a pokec, který dvakrát za celý večer končí na téma DARKTHRONE (úsměv). To jsem se ale dostal trochu jinam. (Peťan)
Kolem 21. hodiny přiskotačila slečna pořadatelka, orazítkovala nás autíčkem (které se během hodiny proměnilo ve flek signalizující mor) a my jí s úsměvem na školu přispěli. Snad malým Kambodžanům ta stovka k něčemu pomůže... Kdybyste chtěli také pomoci, info najdete zde: http://www.hvezdice.cz/ (Johan)
Pak teprve se začali v klubu objevovat muzikanti s kytarami na zádech, s bicími a dalšími potřebnými proprietami. Plakát sice tvrdil, že se začne ve 20 hodin (FB ve 21), ale začalo se až po půl desáté... To už byla v klubu velmi slušná návštěva čítající odhadem kolem 80 až 100 hlav. Společnost byla značně různorodá a naše malá metalová partička se mezi většinou náctiletou mládeží vyjímala jako pěst na oku... (úsměv) (Johan)
První kapelou jsou pražští NO CHANCE OF RECOVERY a jejich „emo-hardcore“. Doma jsem stihl jen třicet vteřin poslechu na jejich Bandzonu, naživo jsem byl celkem zvědavý. Od začátku je jasné, že v kapele jsou kvalitní muzikanti. Po instrumentální stránce jsou NO CHANCE OF RECOVERY na úrovni, zpěvák v transu pod pódiem. Některé skladby mě baví, jiné ne. Zejména pasáže s čistým vokálem jsou pro moje sluchovody nestravitelné. Nejsem však cílová skupina posluchačů. Oceňuji ale snahu o mix hardcoru, sludge nebo stoner metalu. Některé tento set vtáhnul tak, že rozlámali své berle o zem a kulhali u stage. (Peťan)
NO CHANCE OF RECOVERY je služebně mladá parta z Prahy, na BZ má jako žánr uvedeno acid-hardcore, na plakátu k akci emo-hardcore a v jejích řadách působí kytarista Ivan známý hlavně z působení v black/deathmetalové skupině BELLIGERENCE. To jsou fakta posbíraná na webu a na místě samém před koncertem. Než to kvintet rozbalil, netušil jsem o hudební stránce kromě uvedených indicií nic, ani na BZ jsem si jej nestihl poslechnout, takže jsem měl z toho „ema“ trochu strach. Ale naštěstí nešlo o žádné sladkobolné popěvky střídané řežbou, ale docela zajímavý řekl bych post hardcore. Alespoň první skladba tak vyzněla a docela se mi líbila. Zato druhá (názvy jsem si zapamatovat nedokázal...) mi pocuchala nervy. (úsměv) Podivnou změť rytmů a střídání pomalejších a rychlejších pasáží jsem nedokázal prokouknout, a když se zpěvák pokusil o čistý zpěv, byla to střela mimo terč a znělo to falešně. Třetí song mě zase bavil, aby ne, když to byla rychlá vypalovačka s takřka blackmetalově znějící Ivanovou kytarou; ten bzukot tam prostě slyšet byl. Vystoupení trvalo asi půlhodinku a to bylo tak akorát, aby kapela udržela mou pozornost. Soudím, že když pánové vydrží, vyhodí z repertoáru skladbu č. 2 a zpěvák se vyzpívá (myslím čisté polohy, řev mu jde), můžeme se v budoucnu něčeho zajímavého na post HC scéně dočkat a ESAZLESA nebo FDK se dočkají konkurence. (Johan)
O druhé kapele vlastně ani nevím, co bych napsal. AT FOLSOM PRISON jsou sice služebně mnohem starší než NCHOR, ale co se kreativity týká, tak tu jejich hudba postrádá. Nebo ji tam neumím najít. Nebavilo mě to od první skladby, nedokázal jsem se v té divočině vůbec zorientovat a tak jsem raději zevloval s Peťanem v zadních partiích klubu a poslouchal Víťanovo láteření, že tohle není hardcore a co že tady vlastně dělá. Coby, zdělal se. (úsměv) ATP navíc hráli strašně dlouho, snad 50 minut to řezali hlava nehlava, a ač se to naší kumpanii nelíbilo, pod pódiem se několik divochů našlo. (Johan)
Přepínám na vyšší level a přicházejí rumy se Zbyňdou a Víťanem, který zapíjí svůj žal a vztek, když jsem mu sdělil můj názor na desku „And Justice For All“ a její horší zvuk (smích). Mezitím hraje druhá kapela AT FOLSOM PRISON. Co to je? Parodie na hardcore? V tomhle ranku znějí špatně stovky kapel, ale takhle velkou mizérii jsem dlouho neslyšel. Nuda, jednotvárnost. Kluci prominou, ale tu energii vloženou do hraní, jsem z pódia ani trochu necítil. Jdu na další rundu rumů, jinak to nerozdejchám. (Peťan)
Po dlouhé koncertní pauze se na pódium postavili OVERSIGHT. Ani nevím, jestli to bylo nějaké rozlučkové vystoupení (něco v tomto duchu jsem kdesi zaslechl), nebo kapela pojede dál... Osobně bych se přimlouval, aby jela dál, protože mě její vystoupení bavilo. Proti předchozím dvěma seskupením to byla jiná liga, sice ne první, ale určitě slušná. V repertoáru se až tak neorientuji (i když jsem obě dosud vyexpedované nahrávky slyšel a jednu dokonce recenzoval), nicméně skladby jsou dostatečně pestré, vokál jakbysmet a tak stará dobrá americká podoba HC v kombinaci s moderním metalcorem prostě baví. Kapela šlapala jako kvalitně namazaný hrací strojek a naše metalové duše na závěr večera pookřály (tedy až na tu Víťanovu, která v tu chvíli lovila ve věčných lovištích – smích). (Johan)
Koncert OVERSIGHT po roce a zřejmě i úplná derniéra. Škoda, protože tahle stálice strakonický HC scény má pořád svoje místo a lidi, kteří na ně chodí. Jednoduchý, úderný, přímočarý, energický. Rejžákovi pochvala za kšilt SUICIDAL TENDENCIES. Sice jsem OVERSIGHT sledoval už jen po očku a z baru, jednalo se o nejlepší kapelu večera. Přiznávám, že si toho moc nepamatuju, ale bylo to dobré (smích). Celkově povedená akce s podporou dobré věci, slušnou návštěvou a dobrým zvukem. A především vychlazená Plzeň v lahvi a rum. Zkrátka jsem byl šťastnej a veselej (ráno trochu bledej a možná i zelenej), když už jsou ty Vánoce (smích). (Peťan)
Slušně navštívená akce skončila kolem jedné hodiny po půlnoci a já ji nakonec hodnotím kladně. Dvě solidní kapely, dobrá návštěva, kvalitní zvuk a vybrané peníze poslouží dobré věci... (Johan)
