HEIDEN – A kdybys už nebyla, vymyslím si tě

Brněnští HEIDEN oceněni za své poslední album „Dolores“ v anketě Anděl a Břitva se po dvou letech vracejí se svojí další podzimní deskou, aby opět rozčeřili stojaté vody českého undergroundu. Nabízí se otázka, zdali se jim to podaří stejně, jako tomu bylo s „Dolores“. Přece jen se po takovém zásadním albu nároky na HEIDEN zvyšují, což znamená, že si sami na sebe upletli ten nejlepší bič. Jestliže v čase před vydáním „Dolores“ byli stále bráni jako nadějná kapela, která může jenom překvapit, byť má za sebou zajímavé desky, po „Dolores“ se vše změnilo. Očekávání jsou velká, a jestli byla beze zbytku naplněna, lze jednoznačně tvrdit jen těžko, respektive na to neexistuje jednoduchá odpověď.

„A kdybys už nebyla, vymyslím si tě“ je předně trochu jinou deskou. Jestli někdo očekával druhou „Dolores“, ať tuto myšlenku z hlavy s klidem vypustí. Jak je u HEIDEN dobrým zvykem, opět nalistovali novou kapitolu. Kapitolu, z které je sice patrné, že se jedná o tuto nekonvenční kapelu, ale zároveň je nepřehlédnutelným faktem, že si hledá další prostor a výrazové cesty. HEIDEN jsou kapelou, která nestojí na místě.

Základní stavební kameny v podobě melancholie, smutku a emocí zůstávají a mění se výrazové prostředky, a tak se kdysi black metalová parta pozvolna s každou další nahrávkou vyvíjí. Že by se otřeli o metal jako takový, už není až tak aktuální. Přesto je evidentní, z jakého podhoubí se vyprofilovali – někde vespod lze bývalou příslušnost k černému kovu cítit. HEIDEN jsou dnes více než kdy jindy kapelou pohybující se na vlně alternativně znějícího post rocku s potemnělou vizáží a vlastním nevyumělkovaným zvukem. Kytarové výpady nepostrádají příjemné vyšponované chvíle, v nichž páni muzikanti dokazují, že kdyby chtěli, mohli by s těmito chytlavými nápady naplnit celou desku. Přesto tyto katarzní momenty HEIDEN dávkují po malých porcích – šetří s nimi. Když ale popustí uzdu melodičnosti, zrodí se hit „Co času zbývá“. O co menší zastoupení dostávají zdánlivě líbivější části, o to větší prostor pro sebe uzmuly „tišší“ pasáže. Hojně zastoupená akustická kytara, nenásilný basový podkres, decentní klávesy,  nerušící jednoduše působící bubeníkova hra – chvíle pro klid a zasnění. To je jeden z podstatných vyjadřovacích prostředků typický pro letošní album. Velký prostor tentokrát dostal hostující ženský element – Werlinga, která obsluhuje klávesy. Jestliže v minulosti klávesy splňovaly funkci podkresu a byly dávkovány v menších porcích, pouze pro dotvoření té správné atmosféry, letos slouží jako plnohodnotný nástroj. Když dojde na jejich chvíli, například v „Setkání“, což je jeden z mnoha vrcholů alba, podsouvá se jako vzpomínka krásné loňské album MORGUE SON.

Samotný název alba dává tušit, že Kverd jakožto autor textů pokračuje v nastoupené slovní linii. Textové poselství není vůbec žádným poselstvím, texty spíš působí jako osobní forma poezie, a tak dělat rozbor a snažit se pídit po tom, co čím chtěl autor říct, je zcela bezpředmětné. Osobní forma textů je stejně citlivá jako pohled hudební. Že názvu „A kdybys už nebyla, vymyslím si tě“ stejně jako titulnímu obrazu nerozumíte? Nejste sami. Je ale třeba všemu porozumět?

Lyrická náplň zůstává, avšak Kverdův přednes opět doznal změny směrem k civilnější formě. Kdysi blackový skřehot, i jeho pouhé  náznaky, jsou už definitivně v nenávratnu a zbyl jen Kverd ohlodaný na kost. Tento nový nabytý stav ho však usvědčuje z toho, že není a těžko už bude charismatickým zpěvákem, ale budiž mu ke cti, že svůj boj nevzdává, a občas i za pomocí efektů se s nastálou situací vypořádává se ctí.

HEIDEN opět nahráli velice intimní desku, která zdánlivě působí přístupnějším dojmem, přesto se stává hůře proniknutelnou než kdy jindy. Stejně jako na minulých nahrávkách působí „A kdybys už nebyla, vymyslím si tě“ skromným dojmem – je ryzí, přesto je sebevědomá. Je plná drobných detailů, které je potřeba objevovat, ale ještě důležitější je je docenit. Jedná se o klasickou desku na několik poslechů, s kterou je potřeba se sžít. Tu zvýšenou pozornost si HEIDEN bezpochyby zaslouží.