Pohled první: Peťan
Víkendový trojboj pokračoval v sobotu přesunem z Plzně do Písku na thrash akci roku do Divadla Pod Čarou. Když mi Žakyn někdy v květnu říkal, co se chystá, tušil jsem, že tahle akce bude legendární. A protože jsem se malým dílem na akci spolupodílel, informace a novinky procházely přese mě, tak mě výsledek moc zajímal. Do Podčáry jdeme na sedmou večer a prostory klubu jsou už slušně zaplněny. Okamžitě přichází vlna pozdravů s kamarády nejen z jižních Čech, ale i z Prahy nebo Trutnova. THRASH NIGHTMARE svým line-upem přilákala snad celou scénu. Nechybí ani početné jádro Fobiazine ultras a tak dáváme točenou Plzeň a za rozhovoru s mnohými známými se chystá první kapela. Nejradši bych ke každé bandě napsal jen „mosh“ nebo „masakr“, protože popisovat co se Vám honí hlavou při letu vzduchem dost dobře nejde (smích).
Jako první to začala drhnout pražská partička KAAR. Od začátku podpořena velmi dobrým zvukem. Jejich jednoduchý thrash metal má i punkovou příchuť, a tak o živočišnou hudbu není nouze. Tak trochu bych KAAR přirovnal k českým thrashovým kapelám hrajícím na přelomu 80. a 90. let. Stejně na mě působí i jejich poslední CD „Kaarokalypsa“. Jedna skladba za druhou, řezající riffy, na rozjezd večera ideální parta. V polovině setu jdu do předsálí s tím, že se hned vrátím. Potkávám, ale další a další kamarády a ke stage se vracím ve chvíli, kdy KAAR končí. (úsměv).
Po krátké pauze šli na řadu kamarádi z EXORCIZPHOBIE. Znovu parádní zvuk a s dalšími maniaky rozjíždíme první mosh večera. Postupně se přidávají další, Žakyn skáče z pódia. EXORCIZPHOBIA je už na tuzemské scéně profláklým jménem a v Písku si počínají jako staří mazáci. Výborný thrashing ve stylu Bay area i s lehkým vlivem HC, Skořiho poznávací vokál a instrumentálně skvěle zahrané. EXORCIZPHOBII jsem viděl několikrát a tohle byl asi jejich nejlepší koncert. I díky novým válům ze splitka s LAHAR, které bylo oficiálně představeno/pokřtěno. Pro mě nejlepší materiál, který kluci nahráli! Štípající a správně vlezlý thrash metal.
Dva dny po sobě LAHAR? No proč ne! MOSH………. nebo mám psát něco víc? Kdo českou thrashovou jedničku současnosti viděl loni v Podčáře na desetiletém výročí, ten věděl, co přijde. Slabší povahy vyklidily prostor a od prvních riffů se rozjel šílený mosh a téměř nepřetržitý stage diving. Šílený Banán řádí na pódiu, mikrofon mezi lidmi v kotli, Korek s Kozlem sázejí jeden riff za druhým, Robert jako vždy pokyvuje hlavou do rytmu a démon Žrout likviduje svojí bicí soupravu. Skáču po hlavě do moshe, po hlavě z pódia a jen si užívám tenhle jedinečný thrash. „Řecko“, „Oběti doby“, „Život tě naučí“ nebo nové vály – ono je to jedno! LAHAR zabíjí vždy a všude. A na domácí půdě to platí dvojnásob. Takový bordel jinde nezažiješ! Díky kluci!
Hrát po LAHAR je vždy nadlidský úkol, ale slovenští thrashers CATASTROFY se s ním vypořádali výborně. Pravda, kotel prořídl, ale hudebně se znovu jednalo o krasojízdu. Trochu nařvaný zvuk mi vůbec nevadil. Naopak, udělal z CATASTROFY ještě víc autentický a staroškolský thrash metal! Nechybí melodie, sóla, nekompromisní sypačky ani chytlavé vyhrávky a refrény. Výborné texty jsou samozřejmě ve slovenštině. I když jsem už zničen, musím znovu začít třepat palicí. Zpěvák Boris mi svými pohyby a gesty připomínal Johna Kevilla z WARBRINGER. Na závěr dva výborné covery ČAD a MUNICIPAL WASTE! Old school až do morku kostí. Čekal jsem dobrý koncert, ale CATASTROFY mě zválcovali! Sympatičtí kluci, na první pohled srdcaři. Tak to má vypadat! Doufám, že se brzy uvidíme, protože tento štát sa musí zničiť! (úsměv)
Rychle pivko, Jacka Danielse se Skořím a vše se chystá na poslední masakr. Po roce a půl RADIOLOKÁTOR na pódiu. Kdo viděl a slyšel, ví! Od chvíle, kdy Korek, Honza a Žrout hrábnou do strun, Čert do toho začne bušit a Iny řvát, nastává čas nostalgie. RADIOLOKÁTOR tasí jeden kultovní cover za druhým, samozřejmě ve svém pojetí. Ještě rychleji a ničivěji. Postupně jdou po sobě SLAYER (nově v play listu „Black Magic“!), DEBUSTROL, ARAKAIN, KRYPTOR, SODOM, TORR a KREATOR. Vlastní tvorbu pak zastoupily skladby „Windaloo Panzerfaust“, „Chilli & Thrash Attack“ a na závěr vyřvaná „Vzpoura“. Snad na každou skladbu šplhám na stage abych si před skokem chvíli zapařil s Korkem, zařval s Inym nebo zahrozil se Žroutem. Co na tom, že v jednu chvíli vytírám podlahu Podčáry tváří a dupe mi na ruku slečna v černobílých legínách? (smích). Tohle jsem si užil na max! Kdo neviděl RADIOLOKÁTOR, je hovno thrasher!
THRASH NIGHTMARE byla ukázková akce, jak má scéna fungovat. Do Písku si našli cestu nejen fans thrash metalu, ale i dalších spřízněných stylů. Jako příklad uvedu názor kluka, který pronesl „já chodím na punk, ale takovýhle masakr jsem v životě neviděl!“. Sobotní ultramosh sledovalo přes 260 platících, což je jasný důkaz o tom, jak na jihu funguje scéna. Pět výborných kapel, perfektní prostory, skákající a pařící pořadatel (úsměv). „Společenská“ událost roku, mraky kamarádů nejen z okolí. Co víc si přát? Jen pokračování! Speciální dík pak patří Žakynovi, klukům co mu pomohli, kapelám a všem co dorazili. THRASH vládne a jižní Čechy nekončí!
Víkendový trojboj pokračoval v sobotu přesunem z Plzně do Písku na thrash akci roku do Divadla Pod Čarou. Když mi Žakyn někdy v květnu říkal, co se chystá, tušil jsem, že tahle akce bude legendární. A protože jsem se malým dílem na akci spolupodílel, informace a novinky procházely přese mě, tak mě výsledek moc zajímal. Do Podčáry jdeme na sedmou večer a prostory klubu jsou už slušně zaplněny. Okamžitě přichází vlna pozdravů s kamarády nejen z jižních Čech, ale i z Prahy nebo Trutnova. THRASH NIGHTMARE svým line-upem přilákala snad celou scénu. Nechybí ani početné jádro Fobiazine ultras a tak dáváme točenou Plzeň a za rozhovoru s mnohými známými se chystá první kapela. Nejradši bych ke každé bandě napsal jen „mosh“ nebo „masakr“, protože popisovat co se Vám honí hlavou při letu vzduchem dost dobře nejde (smích).
Jako první to začala drhnout pražská partička KAAR. Od začátku podpořena velmi dobrým zvukem. Jejich jednoduchý thrash metal má i punkovou příchuť, a tak o živočišnou hudbu není nouze. Tak trochu bych KAAR přirovnal k českým thrashovým kapelám hrajícím na přelomu 80. a 90. let. Stejně na mě působí i jejich poslední CD „Kaarokalypsa“. Jedna skladba za druhou, řezající riffy, na rozjezd večera ideální parta. V polovině setu jdu do předsálí s tím, že se hned vrátím. Potkávám, ale další a další kamarády a ke stage se vracím ve chvíli, kdy KAAR končí. (úsměv).
Po krátké pauze šli na řadu kamarádi z EXORCIZPHOBIE. Znovu parádní zvuk a s dalšími maniaky rozjíždíme první mosh večera. Postupně se přidávají další, Žakyn skáče z pódia. EXORCIZPHOBIA je už na tuzemské scéně profláklým jménem a v Písku si počínají jako staří mazáci. Výborný thrashing ve stylu Bay area i s lehkým vlivem HC, Skořiho poznávací vokál a instrumentálně skvěle zahrané. EXORCIZPHOBII jsem viděl několikrát a tohle byl asi jejich nejlepší koncert. I díky novým válům ze splitka s LAHAR, které bylo oficiálně představeno/pokřtěno. Pro mě nejlepší materiál, který kluci nahráli! Štípající a správně vlezlý thrash metal.
Dva dny po sobě LAHAR? No proč ne! MOSH………. nebo mám psát něco víc? Kdo českou thrashovou jedničku současnosti viděl loni v Podčáře na desetiletém výročí, ten věděl, co přijde. Slabší povahy vyklidily prostor a od prvních riffů se rozjel šílený mosh a téměř nepřetržitý stage diving. Šílený Banán řádí na pódiu, mikrofon mezi lidmi v kotli, Korek s Kozlem sázejí jeden riff za druhým, Robert jako vždy pokyvuje hlavou do rytmu a démon Žrout likviduje svojí bicí soupravu. Skáču po hlavě do moshe, po hlavě z pódia a jen si užívám tenhle jedinečný thrash. „Řecko“, „Oběti doby“, „Život tě naučí“ nebo nové vály – ono je to jedno! LAHAR zabíjí vždy a všude. A na domácí půdě to platí dvojnásob. Takový bordel jinde nezažiješ! Díky kluci!
Hrát po LAHAR je vždy nadlidský úkol, ale slovenští thrashers CATASTROFY se s ním vypořádali výborně. Pravda, kotel prořídl, ale hudebně se znovu jednalo o krasojízdu. Trochu nařvaný zvuk mi vůbec nevadil. Naopak, udělal z CATASTROFY ještě víc autentický a staroškolský thrash metal! Nechybí melodie, sóla, nekompromisní sypačky ani chytlavé vyhrávky a refrény. Výborné texty jsou samozřejmě ve slovenštině. I když jsem už zničen, musím znovu začít třepat palicí. Zpěvák Boris mi svými pohyby a gesty připomínal Johna Kevilla z WARBRINGER. Na závěr dva výborné covery ČAD a MUNICIPAL WASTE! Old school až do morku kostí. Čekal jsem dobrý koncert, ale CATASTROFY mě zválcovali! Sympatičtí kluci, na první pohled srdcaři. Tak to má vypadat! Doufám, že se brzy uvidíme, protože tento štát sa musí zničiť! (úsměv)
Rychle pivko, Jacka Danielse se Skořím a vše se chystá na poslední masakr. Po roce a půl RADIOLOKÁTOR na pódiu. Kdo viděl a slyšel, ví! Od chvíle, kdy Korek, Honza a Žrout hrábnou do strun, Čert do toho začne bušit a Iny řvát, nastává čas nostalgie. RADIOLOKÁTOR tasí jeden kultovní cover za druhým, samozřejmě ve svém pojetí. Ještě rychleji a ničivěji. Postupně jdou po sobě SLAYER (nově v play listu „Black Magic“!), DEBUSTROL, ARAKAIN, KRYPTOR, SODOM, TORR a KREATOR. Vlastní tvorbu pak zastoupily skladby „Windaloo Panzerfaust“, „Chilli & Thrash Attack“ a na závěr vyřvaná „Vzpoura“. Snad na každou skladbu šplhám na stage abych si před skokem chvíli zapařil s Korkem, zařval s Inym nebo zahrozil se Žroutem. Co na tom, že v jednu chvíli vytírám podlahu Podčáry tváří a dupe mi na ruku slečna v černobílých legínách? (smích). Tohle jsem si užil na max! Kdo neviděl RADIOLOKÁTOR, je hovno thrasher!
THRASH NIGHTMARE byla ukázková akce, jak má scéna fungovat. Do Písku si našli cestu nejen fans thrash metalu, ale i dalších spřízněných stylů. Jako příklad uvedu názor kluka, který pronesl „já chodím na punk, ale takovýhle masakr jsem v životě neviděl!“. Sobotní ultramosh sledovalo přes 260 platících, což je jasný důkaz o tom, jak na jihu funguje scéna. Pět výborných kapel, perfektní prostory, skákající a pařící pořadatel (úsměv). „Společenská“ událost roku, mraky kamarádů nejen z okolí. Co víc si přát? Jen pokračování! Speciální dík pak patří Žakynovi, klukům co mu pomohli, kapelám a všem co dorazili. THRASH vládne a jižní Čechy nekončí!
Pohled druhý: KubaAjz
K pozdnímu obědu svíčková se šesti a půllitr sodovky, a pak už hurá na Písek. Náš střep necháváme u Jenze před domem a vyrážíme jeho autem, u nějž by neměl hrozit kolaps, jaký nás potkal o den dřív na cestě do Plzně. Ještě vyzvedáváme čtvrtého do party Míru a už nic nebrání vyrazit na dnešní všethrasherský slet. Cesta v dobrém kolektivu skvěle uteče a už parkujeme kus od „Podčáry“. Platíme vstupné 200 Kčs a vstupujeme do samotné „jámy lvové“. Ani nejde spočítat, kolikrát jsem musel říct „čau“, protože tolik známých pod jednou střechou, to se jen tak nevidí.
Pokec s kde kým a na podiu se už chystají kamarádi KAAR. Dalo by se říct, že kluci předvedli svůj klasický set. Krom hitovek z „Kaarokalypsy“ došlo i na pár starších pecek a cover ANTHRAX. Jak už bývá zvykem (špatným), na první kapelu se prostě nepaří, ať už hraje sebelépe. Snad jen na LAHAR by se moshovalo, i kdyby hráli v pravé poledne. Ale já jsem si koncert KAAR vychutnal naplno a odeřval jsem všechny texty, co mi jen hlasivky stačily.
Krátká přestávka a už to zase valí. Tentokrát jsou u kormidla EXORCIZPHOBIA, kteří se již pár let sápou na tuzemský thrashový trůn. Nová nahrávka na splitku s LAHAR mě dokonale uzemnila a točím jí několikrát denně. „Exorcisti“ jsou vzorným příkladem toho, jak se vytrvalou prací a pílí z učňů stanou mistři. Pod podiem to začíná ožívat, skáču do circl-pitu a i přes bolavé koleno moshuju jak o život.
LAHAR je prostě pojem. Kapela, díky které spousta mladých lidí začala poslouchat thrash metal. Já jsem na ně chodil, když ještě hráli fastcore, ale thrash je thrash, to je snad jasný. Jdu se schovat za reproboxy a z první řady si vychutnávám jak podívanou na divoký mosh-pit, tak na energií nadopovanou kapelu.
Slovenští zbojníci CATASTROFY pro mě byli velkou neznámou, něco málo jsem poslechl na Bandzone, ale živě je vidím prvně. A je to nářez od začátku do konce. Zpěvák je rozený showman, běhá po podiu jak smyslů zbavený a když zrovna nepěje, vystavuje na odiv svůj „old school knírek“. Potěšily texty v rodném jazyce. První moje shledání s CATASTROFY dopadlo na výbornou. S Jenzem hned pelášíme koupit CD. Cédéčka si kupuji jen zcela výjimečně, když album nevyjde na vinylu. Posledně to bylo CD KAAR, předtím EXORCIZPHOBIA.
Večer uzavírá RADIOLOKÁTOR, který již vystupuje jen opravdu příležitostně. Nadhled, vtípky, covery i vlastní skladby a thrash, thrash a zase jenom thrash. Vystoupení si vychutnávám v první řadě, nejvíc mě potěšily hitovky od SODOM a KREATOR. Pod hrozbou, že rozvášnění thrasheři zdemolují celý kulturák, se kapela vrací s přídavkem.
Uff, tohle byla asi nejlepší jihočeská akce roku. Kašleme na žánrovou pestrost, thrash metal vládne světu! Krásná přehlídka domácí thrash metalové scény, narvaný sál. Mosh! Večer jsem si užil jako nikdy. Velké díky mistru Žakynovi a všem kapelám! Jen to celé hrozně uteklo. Upletli jsme si na sebe bič, když jsme Gisbernovi slíbili, že ho po akci hodíme domů. Z čtvrthodinky je hodina a nakonec jsme „pana Lebedu“ museli do auta doslova odtáhnout. Za volant usedám já, o zábavu se stará v povznesené náladě se vznášející pan Gisbern. Doma jsme až v kruté 4 hodiny ranní. Já chci ještě!!!
Pohled třetí: Míra
Na Thrash Nightmare jsem se hodně těšil. Po odpadnutí PUSTINY se z toho rázem stal (jiho)český Thrashfest. Den předtím jsem se rozehřál v Plzni na DR. LIVING DEAD!, BRUTALLY DECEASED a LAHAR, ale i po takové akci jsem nasbíral poslední síly. Džíska, tričko MUNICIPAL WASTE a čepice DR. LIVING DEAD! na sebe a byl jsem společensky oblečen na událost podzimu. V 18 hodin mě vyzvedli Mařenka s Kubajzem. Cesta do Písku je kratší než do Plzně a tak jsme tam byli za chvíli. Na místě už bylo plno známých a kamarádů, tak se z toho stala rodinná akce. Mimochodem, bylo ihned poznat, kdo byl den předtím v Plzni. (smích)
Jako první odpálili střelbu do davu pražští KAAR. Měli trochu smůlu, kterou mívá každá první (před)kapela. Většina příchozích ještě trávila čas u baru a další teprve měli dorazit. Každopádně to od těch mladíků pro mě byl nejlepší výkon, který jsem doposavad viděl. Každé sáhnutí do strun si užívali a určitě si udělali dost nových fanoušků. Cover od legendárních ANTHRAX „Caught in the Mosh“ byl pak pověstnou třešničkou na thrashovém dortu. Mňam! Trička KAAR pak šla na dračku nejen díky příznivé ceně.
Nejvíce jsem se z celého večera těšil na kamarády z EXORCIZPHOBIA. Aktuální splitko s LAHAR je prostě nářez. Ještě před začátkem jsem si konečně zakoupil jejich tričko s mosh-Hujerem. Nebudu skrývat nadšení, protože tohle bylo (nejen) pro mě nejlepší vystoupení. Krakonošovi synci jdou strmě nahoru. Věci ze splitka naživo totálně zabíjely a konečně se rozjel pořádný moshpit. Taková show hřála u srdce všechny zúčastněné. Českou obdobu Bay Area thrash metalu čeká zdá se zářná budoucnost. Užil jsem si každou minutu jejich setu.
Sál se začal zaplňovat a bylo cítit ve vzduchu, že vystoupí jihočeská legenda LAHAR. Takový masakr jsem ještě neviděl. Lidi lítali vzduchem, kroužili v davu jako jedno velké tornádo a utvořil se absolutní chaos. Fast-thrash rozřezával vzduch a rozkládal ho na atomy. Oproti předchozímu vystoupení v Plzni byl set zkrácen o dvě skladby, ale to nikomu nevadilo. Při hitech „Řecko“, „Fekete Peter“ a „Oběti doby“ se doslova otřásal Písek v základech. Samozřejmě došlo na nové věci z nedávno vydaného splitka jako „Ouroboros“ a „Neviditelná fronta“, která byla věnována každému z šílených (v dobrém) fanoušků v kotli. Zažil jsem poslední vystoupení v sestavě s Banánem v Českých Budějovicích, Plzni a nyní i v Písku. Pokaždé to byla jízda a rozlučka to byla fantastická. Děkuji tedy Banánovi za odvedenou práci na deskách a energii předanou na koncertech.
Ten večer zavládla i správná internacionální atmosféra. Naši sousedé a bývalí bratři ze Slovenska CATASTROFY měli těžkou úlohu. Po masakru od LAHAR se těžko hraje. Bylo znát i citelné prořídnutí před pódiem. To byla však chyba! Tenhle (war) thrash metal á la WARBRINGER byl pro mě překvapením večera. Samozřejmě znám jejich EP „Tento štát sa musí zničiť!“, ale až živý přednes potvrdil potenciál. Energický přednes frontmana mě opravdu připomněl Johna Kevilla. Škoda, že jsem už po LAHAR ztratil poslední palivový článek, byl znát i předešlý koncert v Plzni, který mi začal svazovat nohy. Snad tuhle zbojnickou bandu potkám brzy zase naživo. Vďaka!
Finále celého thrashového plesu se blížilo. RADIOLOKÁTOR rozjel zběsilou rychlou jízdu plnou coverů od SLAYER, KREATOR, SODOM, TÖRR, KRYPTOR, ale i vlastní tvorby – „Windaloo Panzerfaust“. Těžko se to popisuje, protože tohle se musí zažít. Oranžový agent přišel, viděl a všechny rozmetal na hadry! Nikdo z přítomných nechtěl konec. Thrashový dav si vykřičel přídavek. Tak se podruhé rozezněl cover „Black Magic“ od legendy SLAYER.
Po konci se těžko nadechuju a nevěřím, že jsme to přežili. Ze sálu odcházím v transu. Pokec u baru se změnil v jednu velkou rozlučku. Bereme s sebou Gizberna z LAHAR do Budějek. Po třetí ranní hodině si dávám sprchu a nabitý zážitky jen těžko usínám.
Thrash Nightmare by spolehlivě mohla suplovat zrušený Thrashfest, jen místo zahraničních hvězd si fanoušek užil domácí tvorbu s malou pomocí ze Slovenska. Bylo to místo, kde se sešli všichni přátelé a utvořili z toho skutečně rodinnou atmosféru. Něco takového člověk nezažije všude. Přidejte k tomu fakt, že i kapely pomohly k této náladě. Chci poděkovat Žakynovi za nejlepší akci podzimu. Nebál bych se to nazvat nejlepší klubovou událostí roku. Samozřejmě to beru z mého pohledu fanouška thrash metalu. Každá z pěti kapel hrála jinak a každá svým dílem přispěla k výbornému sobotnímu zážitku. Ještě pár dnů mě bude bolet celé tělo. Držím hodně palce, aby se i příští rok Thrash Nightmare zopakovala. Klidně by se z toho mohla stát každoroční akce.
Pohled čtvrtý: Johan
Píšeme to pořád dokola, ale nedá se nic dělat. Nikde jinde než na jihu Čech se momentálně tak divoce nethrashuje. Když někde zahrají LAHAR, je na pořádnou divočinu zaděláno předem, a když se po delší odmlce vracejí RADIOLOKÁTOR, dá se čekat tuplovaný bordel. A když se má hrát v Písku, nelze čekat nic jiného, než apokalypsu! (Johan)
Napřed ale přišla řada na „Kaarokalypsa“, neboli pražská skupina KAAR. Ta kolem 20. hodiny akci zahájila a během půlhodiny nasázela do zatím prořídlých řad většinu skladeb z alba nazvaného jak výše uvedeno. Jak z alba, tak živě mi KAAR silně připomínají KRYPTOR tak z roku 1988, prostě retro jak poleno. Nic objevného to sice není, spíše klasický průměr, ale pro navození atmosféry to nebylo špatné. Já si aspoň ujasnil, jak je to se zpěvy, kdo se stará o křik a kdo o hlubší polohy. A závěrečný „Messerschmitt“ nezněl vůbec špatně.
EXORCIZPHOBIA je přece jen jiná liga. Viděl jsem ji poprvé loni, na stejném místě, když slavili LAHAR 10 let. Krkonošští se mi líbili už tehdy, i na CD „Something Is Wrong“, ale letošní koncert byl o poznání kvalitnější. Prakticky bezchybné vystoupení, skvěle vystavěný set, Skořího specifický zpěv (kamarád mi pak s úsměvem říkal, že to byl první koncert, na kterém se mnou byl a zažil normální zpěv – úsměv) a chytlavé melodické skladby, jak z výše uvedeného CD, tak z podařeného splitka s LAHAR, které oficiálně vyšlo právě v den konání Thrash Nightmare. Rozjel se pěkný tanec pod pódiem a atmosféra byla vskutku parádní.
A ještě zhoustla, když se na pódiu objevili LAHAR. Kapela, která převrátila naruby jihočeskou scénu, pobláznila spoustu lidí a vydala tři skvostné nosiče se zpěvákem Banánem. Ten ale z kapely odchází a tak šlo o loučení s publikem, které LAHAR doslova zbožňuje. A od prvního tónu bylo jasné, že tohle nebude jen tak obyčejný koncert. Na pódium se začali sápat thrashěři s pošitými džískami, kteří obratem skákali do mohshujícího kotle, skoků bylo na desítky a jen náhodou to všichni (doufám) přežili ve zdraví. Jak v moshi, tak ve skocích vynikali hlavně kolegové Peťan a Míra a taky pořadatel Žakyn, který za chvíli odhodil svršky a ukázal své parádní thrashové tetování. Banán řádil jak utržený ze řetězu, kapela valila a já si tak trochu posmutněle říkal, že tohle peklo vidím naposled. Ale co, život jde dál, LAHAR mají našlápnuto a já věřím, že to v budoucnu bude taky zajímavé.
„Tento štát sa musí zničit“, vykřikoval zpěvák slovenské skupiny CATASTROFY. Ta do večera stylově zapadla, protože taky přísahá na staré pořádky, retro thrash a bílé prestige. (úsměv) Zpočátku mi přišel trochu přeřvaný zvuk, ale díky špuntíkům v uších jsem si naladil svou hladinu a nakonec si slovenské velvyslance užil. Škoda, že řada lidí po předchozím masakru sál opustila a tím pádem atmosféra trochu ztratila na naléhavosti, ale postupně se osvěžení fanoušci vraceli a na cover ČAD „Sekery a buzogáne“ se rozjely i nějaké ty tanečky. A zařazení převzaté skladby od jedné z nejlepších slovenských part považuju za pěkné gesto, proč pořád vzdávat hold jen velkým jménům ze zahraničí?
Od RADIOLOKÁTOR ale nikdo nechce nic jiného, než právě provařené fláky a nějaké to zpestření v podobě vlastní tvorby. Přesně toho se všem dostalo. Znovu se pódium a sál proměnily ve válečnou zónu, skokani pokračovali v hazardování se zdravím a kapela je v tom všem podporovala totálním nářezem. Z vlastní tvorby zazněly výplachy „Windaloo Panzerfaust“ a „Chilli & Thrash Attack“, ve kterých rychlost vítězí, stejně jako ve stejnojmenném songu KRYPTORU, na který taky došlo. „Co je, co je, co je“, řval s Inym celý sál, stejně jako texty ARAKAINU, DEBUSTROLU nebo TÖRRU, takže pánové museli přidat.
Byla to parádní akce, na kterou se bude dlouho vzpomínat! Lidí přišlo 260, což je skvělé, takže Žakyn prostě bude muset za rok vymyslet pokračování. (úsměv)
Pohled pátý: David
Už od letních měsíců jste měli jistotu, že v polovině listopadu se bude Pískem prohánět mnoho thrashers, punks a dalších lidiček spojených s UG scénou. Do kalendáře k 16. listopadu si totiž většina poznamenala Thrash Nightmare.
Už po příchodu bylo jasné, že se nejedná jen o další koncert, ale také o velké setkání kamarádů všech věkových kategorií (úsměv). Kdo by také odolal lahůdce, kterou nám připravil mistr Žakynátor! Pamlsků bylo mnoho, a i když některé odpadly, i tak list mosh band byl vskutku vynikající.
Před hojně zaplněným velkým sálem to jako první odpálili pražští KAAR! Druhé setkání s těmito mladými thrashers opět dopadlo na výbornou. První banda a hned peklo jak se patří. Skladby z jejich CD počinu „Kaarokalypsa“ zněly při tvrdém zvuku ještě mohutněji. Rád jsem si zahrozil! Díky byla to paráda!
Chvilka na další a další pozdravy vypršela. Mezi stěnami divadla už se totiž rozezněla známá to vůně trutnovského thrashe! EXORCIZPHOBIA po roce v Písku. Návrat do historie, kdy se městy proháněly tlupy skejťáků, pankáčů s kazeťákama na ramenou. Výborný thrash crossover, kterému vládně čistě anglický vokál. Nejsme ušetřeni a zkázu dokonávají nové songy, vycházející na novém splitu s LAHAR. Nezbývá než si pořádně zahrozit a jít vydrancovat distro!
Třetí bandu v pořadí není nutno představovat. Domácí miláčci LAHAR jsou jistota totálního bordelu na pódiu i pod ním. A nejinak je tomu dnes. Nezbývá než sundat brýle a jít to rozbít! Jelikož toto vystoupení bylo zde na jihu poslední s Banánem, strhává se neskutečné peklo. Které však většina z Vás zná. Není třeba se opakovat – moshuj nebo zemři!
Hrát po LAHAR není jednoduchá věc. Jenže to nikdo netušil, co jsou slovenští bratři zač. CATASTROFY o svých kvalitách přesvědčují v prvních sekundách! Old school thrash jak hovado! Sedám si na zadnici. Tvrdost a nasazení, s kterým to hoši valí, mě udivuje. CATASTROFY předvádějí prvotřídní sekanici, kde nechybí vytříbená solíčka a pořádně tvrdé bicí. Nezbývá než si ukroutit palici! A jelikož kluci nejsou žádný troškaři, připravují si po smrtelném playlistu dva covery od ČAD a MUNICIPAL WASTE, za což dostávají po zásluze vřelou odezvu od běsnících fans! Stay thrash!
A jak tomu bývá zvykem, třešničkou na thrashovém dortu byli RADIOLOKÁTOR. Kapela, jejíž životnost se skoro rovnala bodu mrazu, se po roce a půl vrátila před své věrné fans. Návrat bez zbytečných průpovídek. Místo toho mluvila hudba. Známé covery od SODOM, DEBUSTROL či KRYPTOR střídala vlastní tvorba. Brýle opět v úschovně a jak už bylo sobotní večer zvykem, moshující dav, kam oko dohlédlo. Při jedné z posledních skladeb mi dokonce skáče do náručí sám velký Peťan, co více si přát (smích).
Skvělý večer byl u konce. Nezapomenutelný zážitek, ze kterého si odnáším krásné zážitky, modřiny a to jemné mrazení v zádech, které mi připomíná, čehož jsem součástí. Děkuji Žakynovi, loučím se a pomalu odcházím se slzou v oku. Díky a za rok opět v Písku!
Fotky: Coornelus
Coornelusova galerie
Mařenčina galerie
Sykyho galerie
