Trvalo to dlouho, ale dočkali jsme se. Všichni asi dobře ví, že důvody neustálého odkládání nové nahrávky netkvěly v impotenci kapely, ale v odchodech a příchodech členů. Po televizní veselici zmizel Petr Staněk s inostrancem Kirilem, pak Zuzana a nastal další kolotoč, takže ze sestavy na Themes už zůstali jen Michal Sýkora a Radek Hajda. Kolem nich je pět nových lidí, v čele s dobře známou slavicí Hankou Nogolovou.
Na první pohled zaujme obal cédéčka. U SSOGE jsem si na fajnové booklety zvykl (když si odmyslím prvotinu Iron), ty k Behind ? a k Themes podle mého výtvarného cítění patří vůbec k tomu nejlepšímu, co u nás vzniklo. Tentokrát je grafika střízlivější, ale má to své kouzlo a už dopředu cosi napovídá o hudebním obsahu.
Doom metal nikdy nenabízel mnoho veselého, jeho spojení s lidovými prvky možná pro někoho mohlo signalizovat více radosti. Není tomu tak. Album je ještě smutnější než většina doomovek, výjimkou jsou, a to pouze hudebně, snad jen první singl I Would Dance /první singl = první empétrojka na sajtu kapely :-)/, pátá You ... a Gigula. Zbytek je smutek na smutek.
Úvodní skladba začíná tak nějak postaru ? kytara, housle, cello, drsný mužský vokál, ale přichází zvolnění a ženský hlásek. Kromě střední pasáže, zřejmě z dílny hostů z Radošovského hudebního souboru, převládají rockové nástroje a v závěrečné pasáži zpívají ona i on. Hodně melancholie přináší dvojka, postavená více na ženském než mužském hlasu, hodně na cellu, několik okamžiků dokonce na baskytaře a (skoro)závěr patří prvnímu vrcholu alba - nádhernému partu houslí. Následuje už zmíněný první singl, asi nejskočnější kus, oba zpěváci se střídají a vedou spolu záhrobní dialog, kytara zde zní tvrději než v předcházejících dvou písních a hodně slyšet je opět cello. Pomaloučku se rozjíží čtvrtý song, ale po úvodním citlivém přednesu Hanky následuje další krásná melodie, která se ještě znovu vrací. Po pěti minutách se zdá že je konec, ale zmýlená neplatí, dojde i na kultivovanější projev - recitaci Hrnce a jako bych poslouchal jinou skladbu, z omylu mě vyvádí housle a zase pěkňoučká melodie. Začátek dalšího kousku patří folkloristům, snad nějaký foukací nástroj a skočné Hej! na úvod střídají housle a skoro celou skladbou zní mužský zpěv, pouze chviličku prostoru dostává Hanka. Tahle skladba je asi nejdravější z desky, i přes poměrně krátkou stopáž se vystřídají všeliké nástroje a žádný nedominuje, spíše se doplňují. Lonely je nejkřehčí kompozice na albu, celá v režii Hančina zpěvu, velmi minimalistické bicí, sem tam vybrnkávající kytara, ale častěji mají navrch strunné nástroje, které se obejdou bez elektřiny ? skoro taková ukolébavka. Dva závěrečné vály už měl každý možnost slyšet. Gigula se objevil na kompilačce Z kořenů moravského folklóru, ale jestli je zde uvedená verze totožná s tou kompilační netuším, páč jsem neslyšel ... Je to asi nejfolklórněji znějící dílko, sice nechybí tvrdé bicí ani kytary, ale hlavní slovo mají zase ty housle, cella a nevím co ještě, melodie je to ale zase móc pěkná. Jo, abych nezapomněl, bez zpěvu. Poslední Trinity možná někdo pamatuje z protiproudové Sparkoviny z roku 2001 /jestli se nepletu/, za tři roky ale skladba zažila zěmětřesení a doznala podstatné změny. Změny ale rozhodně prospěly, i když je tahle věc možná nejdoommetalověji znějící. Po úvodním válečném ?projevu? Hrnce přichází housličková pasáž a Hančin melodický refrének a takhle se to střídá až do konce.
Nedílnou součástí díla jsou texty. Trošku mě zaráží proklamované spojení moravských lidovek s doomem nazpívané anglicky. Tady by čeština nebo moravština (nebo čím byly kdysi ty lidovky zpívány ) seděla mnohem lépe. A to zvláště s ohledem na náplň textů, které jsou ještě folklórnější než samotná hudba. Kromě poslední Trinity je vše na lidovou notu typu dívka ? chlapec ? tančili by ? nemůžou ? mají se rádi ? nemůžou - jeden je mrtvej! Nechci to zlehčovat, mě se to líbí a nejspíš by se to líbilo i psavcům balad z minulých století. Tolik smutku a beznaděje se hned tak nevidí. A přiložení českých překladů na kvalitním papíru, to je další plus.
Zvuk ? made in mr. Valášek /Šopa/ a ZUŠ /!?!/ je onou třešničkou na skvostném dortíčku. Zvuk klasických instrumentů je na téhle desce zatím nejlepší, jaký kdy SSOGE měli.
Nesmím ještě zapomenout, že kromě sedmičky stálých členů, se ve studiu objevil celý ansámbl lidových muzikantů s houslemi, cimbálem, flétnou,... a také sajlentovský pomocník číslo jedna Tomáš Kočko, známý folklórista, který nejen že nahrávku produkoval, navíc ještě mixoval s Valáškem, zpíval /předpokládám že ono Hej!/, drnkal na kytaru, bouchal na darbouku a nevím co dělal s trombitou, protože nevím co trombita je :-(.
Abych pravdu řekl /napsal/, nedovedu si představit lepší spojení metalových atributů /chrčák, rytmika, kytara/ s těmi folklórními. Pro mě letos album roku. A už teď, pár dní po edici ?tanců? jsem hrozně zvědavej, kam příště povede cesta moravských chlapců a děvčat.
Čas: 45:10
Seznam skladeb:
- Look
- To Face The End
- I Would Dance
- Together
- You Loved The Only Blood
- Lonely
- Gigula
- Trinity
