![](/uploads/article/images/2013/7049/7049_p-73818-full.jpg)
Více jak dekádu se na české scéně pohybující broumovští IMODIUM vydávají po třech letech od minulé nahrávky „Polarity“ své čtvrté velké album. Kapela známá svou koncertní aktivitou (zřejmě každý zaregistroval jejich sympatický počin tzv. bytového turné) a svými grunge začátky, kdy přirovnání „česká NIRVANA“ nemohlo být trefnější, se na své „Valerii“ prezentuje materiálem, jenž se ve finále jeví jako velké zklamání.
IMODIUM mají do hlavní džungle zvané šoubyznys neustále dveře zavřené, a tak všichni ti haloví a stadiónoví CHINASKI, KABÁTi, KRYŠTOFové atd. mohou zůstat klidní. Klidný může zůstat i druhý kulturákový slet kapel, které lze ještě tak trochu tolerovat (VYPASANÁ FIXA, WOHNOUT, MŇÁGA A ŽĎORP), a tak se IMODIUM, ač služebně starší, řadí po bok kapel mladších, jako jsou UDG, anebo Radiožurnálem protežovaní MANDRAGE, což v převedení do reality znamená nějaké to klubové turné, a hlavně a především objíždění letních festivalů.
„Valerie“ by strašně moc chtěla být obdivovanou krasavicí a zařadit se do prvního sledu. Aspoň chvilku být tak trochu tajemnou, charismatickou dámičkou oplývající šarmem, jaké její vznešeně znějící jméno vyvolává; v tomto směru se jeví výběr jména jako výborná volba. Avšak po poslechu se z šarmantní a okouzlující Valerie stává upocená, makeupu zbavená, a ve finále obyčejná Vanda, které nikdo právo na život neubírá, avšak její ambice zůstanou nenaplněny. Přitom titulní a zároveň klipová „Valerie“ dávala nemalou naději. Díky povedenému a chytlavému refrénu se jedná o příjemnou pop/rockovou hitovku, která bude další koncertní tutovkou tohoto východočeského souboru. S jistou dávkou tolerance lehce náročnějšího posluchače nemusí popudit ani první „Laní oči“, v níž lze přiznat IMODIU plus za nebojácnost, jakou prokazují tím, že na posluchače vlítnou s relativně tvrdší věcí. K rozumnějším momentům lze připočíst i kytarové sólo v druhém „Náměstí“.
Cílová skupina kapely, to jest náctileté fanynky, se za působení IMODIA na scéně už několikrát obměnila. Ale i na nové, čerstvě dorostlé teenky, IMODIUM pamatovali, a tak přirozeně ani ony nepřijdou na desce zkrátka a zaslouží si porci svých dojemných chvil, kterých se pochopitelně dočkají. Skladby jako „Žena“, „Tajný lásky“, „Jsou první, jsou silný“ ty citlivější povahy možná dojme k slzám, textově jim určená „Haló pane“, kde zpěvákovi Thomovi asistuje Žaneta Vargová z popové party NANOSFÉRA, jistě dospívající mládež ocení. Nejslabší chvíli ve své historii si kapela vybírá ve skladbě „Nad Berlínem“, která díky svému tragickému refrénu, kdy dojde na žalostné „óóóó“, knokautuje veškeré své počínání této kdysi nadějné rockové party k naprostému dnu a zmíněná skladba, společně s textovou a zároveň i hudební debilitou „Vstávej“, aneb „vlítnu tam jak uragán“ od DIVOKÝHO BILLA, kandiduje na průser roku.
Seznam skladeb:
IMODIUM mají do hlavní džungle zvané šoubyznys neustále dveře zavřené, a tak všichni ti haloví a stadiónoví CHINASKI, KABÁTi, KRYŠTOFové atd. mohou zůstat klidní. Klidný může zůstat i druhý kulturákový slet kapel, které lze ještě tak trochu tolerovat (VYPASANÁ FIXA, WOHNOUT, MŇÁGA A ŽĎORP), a tak se IMODIUM, ač služebně starší, řadí po bok kapel mladších, jako jsou UDG, anebo Radiožurnálem protežovaní MANDRAGE, což v převedení do reality znamená nějaké to klubové turné, a hlavně a především objíždění letních festivalů.
„Valerie“ by strašně moc chtěla být obdivovanou krasavicí a zařadit se do prvního sledu. Aspoň chvilku být tak trochu tajemnou, charismatickou dámičkou oplývající šarmem, jaké její vznešeně znějící jméno vyvolává; v tomto směru se jeví výběr jména jako výborná volba. Avšak po poslechu se z šarmantní a okouzlující Valerie stává upocená, makeupu zbavená, a ve finále obyčejná Vanda, které nikdo právo na život neubírá, avšak její ambice zůstanou nenaplněny. Přitom titulní a zároveň klipová „Valerie“ dávala nemalou naději. Díky povedenému a chytlavému refrénu se jedná o příjemnou pop/rockovou hitovku, která bude další koncertní tutovkou tohoto východočeského souboru. S jistou dávkou tolerance lehce náročnějšího posluchače nemusí popudit ani první „Laní oči“, v níž lze přiznat IMODIU plus za nebojácnost, jakou prokazují tím, že na posluchače vlítnou s relativně tvrdší věcí. K rozumnějším momentům lze připočíst i kytarové sólo v druhém „Náměstí“.
Cílová skupina kapely, to jest náctileté fanynky, se za působení IMODIA na scéně už několikrát obměnila. Ale i na nové, čerstvě dorostlé teenky, IMODIUM pamatovali, a tak přirozeně ani ony nepřijdou na desce zkrátka a zaslouží si porci svých dojemných chvil, kterých se pochopitelně dočkají. Skladby jako „Žena“, „Tajný lásky“, „Jsou první, jsou silný“ ty citlivější povahy možná dojme k slzám, textově jim určená „Haló pane“, kde zpěvákovi Thomovi asistuje Žaneta Vargová z popové party NANOSFÉRA, jistě dospívající mládež ocení. Nejslabší chvíli ve své historii si kapela vybírá ve skladbě „Nad Berlínem“, která díky svému tragickému refrénu, kdy dojde na žalostné „óóóó“, knokautuje veškeré své počínání této kdysi nadějné rockové party k naprostému dnu a zmíněná skladba, společně s textovou a zároveň i hudební debilitou „Vstávej“, aneb „vlítnu tam jak uragán“ od DIVOKÝHO BILLA, kandiduje na průser roku.
Seznam skladeb:
- Laní oči
- Náměstí
- Valerie
- Stejná jako já
- Ženy
- Nad Berlínem
- Klub 27
- Tajný lásky
- Mezi náma
- Jsou první, jsou silný
- Příběh o synovi
- Haló pane
- Svět bez pravidel
Čas: 40:50
Bandzone
You Tube