Aúúúúúú. To bolí. Než jsem CD vložil do přehrávače, začetl jsem se do textů, a to jsem evidentně neměl dělat. Hrubice jak ze třetí třídy základní školy, ani nevím, jestli se mám smát, nebo brečet... „Slybují“, „zhíralá“, zvony „odbyly“, čárky jen tam, kde si zrovna kdosi vzpomněl... Tohle opravdu nechápu a dost mě to štve – když už si kapela dá práci s nahrávkou, proč si sakra od první učitelky ze základky nenechá své texty zkontrolovat? Obal taky srší „dobrými“ nápady, vypadá skutečně odpudivě, vrcholem grafického zmaru jsou portréty hudebníků v parukách; nevím, zda jde o upravené fotky členů ASGARD, nebo kdesi uloupené šlechtice, velikost fotek totiž neumožňuje identifikaci (jestli mají 5 mm, tak je to moc).
To je tedy začátek recenze... Ale když mě dokázal vytočit obal, třeba mi hudební náplň zvedne náladu. Nezvedla... Pařátu je často vyčítáno, že úroveň CD, která jako příloha časopisu vychází, je nevalná. Nejsem zastáncem tohoto názoru, leccos se mi v minulosti líbilo (ANTIGOD, AWRIZIS, AVENGER), ale tentokrát šlápl Herdron vedle (i když i ASGARD začíná na A – úsměv).
ASGARD nikdy nepatřili mezi tuzemské hvězdy, žili hlavně z toho, že vznikli před rokem 1989, trochu se svezli s ROOT a BigBoss jim hostoval na nahrávkách. Těch ale nebylo tolik, kolik by za pětadvacet let existence mohlo (mělo) být. Když zapátrám v paměti, vybavím si akorát letitou „Čachtickou paní hraběnku Bathory“ a pak „Kletbu krále Stacha“, v obou případech průměrné záležitosti. Ani koncertů nebylo mnoho, za čímž jsou vcelku pochopitelně neustálé personální změny, a ASGARD spíš skomíral, než by vykazoval nějakou souvislou činnost.
S nástupem kytaristy Pačesse se mohlo začít blýskat na lepší časy, mladá krev do kapely měla znamenat nový vítr. Pačess se chopil autorských otěží, napsal muziku i texty (s jedinou výjimkou) a tak by se mohlo zdát, že někdejší dřevní heavy/thrash/black bude ten tam. Ale ono tomu tak není, z reproduktorů zní ve většině případů old school mix všech tří v předchozí větě napsaných žánrů, modernější je snad jen zvuk a nějaká ta kytarová práce. Hudba sama o sobě není sice kdovíjak zajímavá, ale není to ani propadák, to, co nahrávku posílá do kopru, je zpěv a texty. Kvůli oběma záležitostem mám obrovský problém nahrávku poslouchat. Míra nikdy nebyl excelentní zpěvák, ale to, co předvádí na „Eleonoře“, je prostě špatně. Dokud se nesnaží dostat do svého projevu nějaké emoce, ještě to jde, ale v okamžiku, kdy chce něco s hlasem udělat, vyznívá to spíš trapně než aby to znělo zle... Když k tomu připočtu texty plné klišovitých obratů, často za hranicí kýče, je pro mě třetí poslech v pořadí utrpením.
Pochvalu by teoreticky mohlo zasloužit, že album je koncepční, popisuje život a smrt šlechtičny Eleonory von Schwarzenberg, kolem jejíhož života jsou nějaké otazníky, kdosi ji označil za upírku, na jejím panství byli objeveni podivně pohřbení lidé... Svým způsobem zajímavé téma textař pohřbil a nezachránil je ani BigBoss, autor jednoho textu, který si i sám nazpíval. Proti Mírovi je jeho projev samozřejmě o poznání kvalitnější, ale opakování některých veršů mi připomíná nějakého kotlíkáře, asi jednoho z bratří Nedvědů.
Po přečtení svých slov se ptám, jestli jsem to nepřehnal... A tak dávám další kolečko, s obdobným výsledkem. Hudba jako taková mi chvílemi přijde celkem zajímavá, objevují se i tóny akustické kytary, různá sóla, vyhrávky, bicmen Herr Miller (DEBUSTROL) odvedl svou práci s přehledem, zvuk je taky v pohodě, ale když Míra otevře pusu a začne se ozývat třeba
Tak odešla bídná Eleonora,
jež ranou morovou a nařčením doktora
V ústraní potemnělé opony navěky získává přízvisko potvora!
tak se stydím a koukám se kolem sebe, jestli někdo neslyší, co poslouchám. Vrcholem zmaru jsou intro a outro (obě mluvená), jež zní jak vyvolávání trhovce před sto lety.
Seznam skladeb:
Čas: 37:58
Sestava:
Hosté:
www.bandzone.cz/asgard
www.facebook.com/asgard
To je tedy začátek recenze... Ale když mě dokázal vytočit obal, třeba mi hudební náplň zvedne náladu. Nezvedla... Pařátu je často vyčítáno, že úroveň CD, která jako příloha časopisu vychází, je nevalná. Nejsem zastáncem tohoto názoru, leccos se mi v minulosti líbilo (ANTIGOD, AWRIZIS, AVENGER), ale tentokrát šlápl Herdron vedle (i když i ASGARD začíná na A – úsměv).
ASGARD nikdy nepatřili mezi tuzemské hvězdy, žili hlavně z toho, že vznikli před rokem 1989, trochu se svezli s ROOT a BigBoss jim hostoval na nahrávkách. Těch ale nebylo tolik, kolik by za pětadvacet let existence mohlo (mělo) být. Když zapátrám v paměti, vybavím si akorát letitou „Čachtickou paní hraběnku Bathory“ a pak „Kletbu krále Stacha“, v obou případech průměrné záležitosti. Ani koncertů nebylo mnoho, za čímž jsou vcelku pochopitelně neustálé personální změny, a ASGARD spíš skomíral, než by vykazoval nějakou souvislou činnost.
S nástupem kytaristy Pačesse se mohlo začít blýskat na lepší časy, mladá krev do kapely měla znamenat nový vítr. Pačess se chopil autorských otěží, napsal muziku i texty (s jedinou výjimkou) a tak by se mohlo zdát, že někdejší dřevní heavy/thrash/black bude ten tam. Ale ono tomu tak není, z reproduktorů zní ve většině případů old school mix všech tří v předchozí větě napsaných žánrů, modernější je snad jen zvuk a nějaká ta kytarová práce. Hudba sama o sobě není sice kdovíjak zajímavá, ale není to ani propadák, to, co nahrávku posílá do kopru, je zpěv a texty. Kvůli oběma záležitostem mám obrovský problém nahrávku poslouchat. Míra nikdy nebyl excelentní zpěvák, ale to, co předvádí na „Eleonoře“, je prostě špatně. Dokud se nesnaží dostat do svého projevu nějaké emoce, ještě to jde, ale v okamžiku, kdy chce něco s hlasem udělat, vyznívá to spíš trapně než aby to znělo zle... Když k tomu připočtu texty plné klišovitých obratů, často za hranicí kýče, je pro mě třetí poslech v pořadí utrpením.
Pochvalu by teoreticky mohlo zasloužit, že album je koncepční, popisuje život a smrt šlechtičny Eleonory von Schwarzenberg, kolem jejíhož života jsou nějaké otazníky, kdosi ji označil za upírku, na jejím panství byli objeveni podivně pohřbení lidé... Svým způsobem zajímavé téma textař pohřbil a nezachránil je ani BigBoss, autor jednoho textu, který si i sám nazpíval. Proti Mírovi je jeho projev samozřejmě o poznání kvalitnější, ale opakování některých veršů mi připomíná nějakého kotlíkáře, asi jednoho z bratří Nedvědů.
Po přečtení svých slov se ptám, jestli jsem to nepřehnal... A tak dávám další kolečko, s obdobným výsledkem. Hudba jako taková mi chvílemi přijde celkem zajímavá, objevují se i tóny akustické kytary, různá sóla, vyhrávky, bicmen Herr Miller (DEBUSTROL) odvedl svou práci s přehledem, zvuk je taky v pohodě, ale když Míra otevře pusu a začne se ozývat třeba
Tak odešla bídná Eleonora,
jež ranou morovou a nařčením doktora
V ústraní potemnělé opony navěky získává přízvisko potvora!
tak se stydím a koukám se kolem sebe, jestli někdo neslyší, co poslouchám. Vrcholem zmaru jsou intro a outro (obě mluvená), jež zní jak vyvolávání trhovce před sto lety.
Seznam skladeb:
- Zrození
- Eleonora
- Život honory
- Chřadnutí
- Ulehám k spánku věčnému
- V okamžiku smrti
- Pitva
- Pátý květen
- Tělo v rakev
- Epilog
Čas: 37:58
Sestava:
- Míra Horejsek - zpěvy
- Pačess - kytary
- Paramba - basa
Hosté:
- Herr Miller - buben
- Jiří BigBoss Valter - zpěvy
- Tomáš Chylík - sóla, basa a zpěvy
www.bandzone.cz/asgard
www.facebook.com/asgard
