O demokolekci MASTER´S HAMMER se mluvilo už v roce 2002, kdy tehdejší nejaktivnější tuzemský label Redblack inzeroval vydání 3CD, nicméně trpěliví fanoušci se dočkali až letos. Ale nakonec je možná dobře, že to trvalo 11 let, protože edice pod Štormovým Jihosoundem je jedním slovem dokonalá. Asi se tomu říká fetišismus, ale já se s krásným digipackem doslova mazlím.
Hned na úvod nebudu zastírat nadšení, které mnou prostoupilo v okamžiku, kdy jsem konečně držel 3CD v ruce. Přesně takhle jsem si to představoval, o tomhle jsem snil posledních dvacet let. Všechna dema v jednom boxu, skutečně luxusním čtyřpanelovém digipacku, s vloženou brožurkou o šestnácti stranách. V té se nachází úvodní slovo Franty Štorma, obaly demosnímků s jeho komentáři a několik fotek, ať už kapely, nebo hromádky kazet a pásek. Vypadá to moc pěkně a z úvodního slova si dovolím aspoň kousek zacitovat, protože Franta je jako vždy sarkastický a vtipný: „Ve snu by nás nenapadlo, že by to někoho mohlo ještě po čtvrtstoletí zajímat, přítomná kompilace tudíž vychází jen na silný nátlak našich příznivců, z nichž někteří dokonce staví tyto archiválie nad současnou tvorbu Master´s Hammer. Proč? Chcete nás přistihnout při neumětelství, rozladěnosti nástrojů či textové ubohosti – prosím. Chcete se vymezit a vyvarovat dětinských chyb při vlastní tvorbě – tu je návod ,kudy ne‘. Anebo snad čas již prověřil kvalitu těchto demosnímků – nejhorší možná varianta!“
Právě ona „nejhorší možná varianta“ je můj případ, byť samozřejmě první disk s demáčem „The Ritual Murder“ a živákem „Live in Zbraslav“ nelze považovat za nic světoborného. Od dema „Finished“ je to ale paráda, samozřejmě i díky vzpomínkám na tu dobu, kdy jsem si demo krátce po vydání objednal a poslouchal takřka do zblbnutí. Podobné to bylo s nahrávkami následujícími, hlavně „The Mass“ mě tehdy doslova rozsekalo. Ale pojďme pěkně po pořádku na procházku demografií kapely, která na konci osmdesátých let předběhla dobu.
(1) To se ale nestalo s „nultým“ demem „The Ritual Murder“, nahraným v roce 1987 v domě Štromovy babičky, jejíž slova jsou v bookletu také k přečtení a která je s kapelou na jedné z fotek uvnitř digipacku. Ale k demu. Půlhodinová nahrávka představuje nejranější tvorbu MASTER´S HAMMER. V době vzniku kapela nahrávku nejspíše nešířila, ostatně jako první demo je číslováno až následující „Finished“. „Rituální vražda“ je totální chlívek, zvuk je naprosto příšerný, u každé skladby jiný, instrumentální výkony prachbídné a jen člověk s pevnými nervy dokáže celou nahrávku vyslechnout vícekrát za sebou.
Úvodní „Kovový chrám“ ještě patří k tomu lepšímu, co demo nabízí. Jednoduchý rytmus, monotónní bicí, nesrozumitelný zpěv, víceméně špinavý heavy/thrash metal, přičemž stylové zařazení je platné i pro zbytek materiálu. V „Hej, čerte chlupatej“ je chvílemi i rozumět textu a už podle názvu je jasné, že je to ptákovina. „Černej anděl“ a „Blek metl“ možná signalizují budoucí orientaci kapely, zpěv je chvílemi vysoko, objevuje se i chechot, ale většinou je to nesrozumitelný chrapot. Ani dlouhé sólo nelze považovat za něco povedeného, stejně jako falešné halekání v „Rychlejší než Satan“. „Hodokvas“ dokonce nemá daleko k punku, poslední „Hymna černé krve“ začíná hvízdáním nějaké laciné melodie, nato se ozývají skřeky jak z deštného pralesa a song pokračuje v pomalém tempu, které připomíná prehistorický doom metal. Hlasových úletů přibývá a po více než devíti minutách si člověk vlastně oddechne, že je konec.
Žádná skladba z dema se v budoucnu neobjevila na dalších nahrávkách ani se nejspíš nehrála na koncertech. Nemůžu si pomoci, ale tenhle demáč na mě působí odstrašujícím dojmem. Za pozornost stojí akorát obal, resp. v něm použité logo, které později doznalo kosmetické změny.
2/10
(2) 18.5.1989 odehráli MASTER´S HAMMER svůj první koncert ve zbraslavském kinosále a zvěčnili jej pro budoucí generace. „Live in Zbraslav“ je na prvním disku sice nechronologicky, ale důvody toho, že živák předběhl o rok dříve vydané demo „Finished“, můžou být hned dva. Jednak je materiál zvukově bídnější, takže v tomto směru k „The Ritual Murder“ dobře pasuje, za druhé jde o poměrně dlouhou nahrávku a ta by se možná k „The Mass“ nevešla. Vystoupení tvoří pět songů z „Finished“ a čtyři z „The Mass“, o nichž bude pojednáno dále. Tady jen k technickým záležitostem: Zvuk je o něco lepší než v případě „The Ritual Murder“, k průměru má hodně daleko, i když se postupem času trochu zlepšuje. Kvůli chabému zvuku těžko hodnotit instrumentální kvality hudebníků, dobře slyšet je jen Frantův skřehot a kytara, když vyjede do výšek. Poslouchat se to dá, ale zajímavosti lze spatřovat asi jen v tom, jak se skladby nahrané za půl roku na demo „The Mass“ proměnily.
3/10
CD I.
MASTER´S HAMMER – The Ritual Murder (1987)
Čas: cca 32 min.
MASTER´S HAMMER – Live in Zbraslav (1989)
Čas: cca 38 min.
(3) „Pražská odpověď na BATHORY“, to je demo „Finished“. MASTER´S HAMMER se v roce 1988 našli v seversky znějícím syrovém a špinavém black metalu, vylepšili logo a pořídili k první veřejně dostupné demokazetě kvalitní obal, na tehdejší dobu vskutku nevídaný. Na titulu fotka kapely a dolnoslivenský kostelík střechou dolů, uvnitř prastarý výjev Lucifera, seznam skladeb a sestava.
Údery kladiva a nelidský řev, ze kterého lze jen stěží dešifrovat slova „mistrovo kladivo“ (je pozoruhodné, že název MISTROVO KLADIVO používala kapela i na oficiálně vydaných textech), to je „Intro“. Po něm následuje sedm skladeb z dnešního pohledu dřevního black metalu silně ovlivněného již naznačenými BATHORY, výkony muzikantů i kompoziční schopnosti stále odpovídají téměř nulovým zkušenostem. Ale „něco“ na tom rambajzu je, o tom nemůže být sporu. Sice se rytmus většinou dokola opakuje, tu a tam se objeví kytarové sólo (které jakoby naznačovalo potenciál do budoucnosti) a Štorm do toho chrčí texty plné satana, temnoty, pekla, smrti, ďábla a podobně, ale atmosféru nahrávka nepostrádá. Větší pozornost zaslouží hlavně „Jáma pekel“, která jako jediná později vyšla na albu „Ritual“ – zde je samozřejmě v hodně syrové verzi. Mně se asi nejvíce pozdává „Za smlouvou pekelnou“, takřka doommetalový kus, část textu je za doprovodu zvonů šeptána/chrčena latinsky, kytarová práce je asi nejnápaditější. Ale i ostatní skladby by s lepším zvukem obstály, byť samozřejmě některé momenty působí kostrbatě a nedotaženě... Posledním hřebíčkem do křesťanských duší je potom závěrečné „Šánečto“, pozpátku odchrchlaná motlitba.
Zvuk je samozřejmě obrazem doby, odpovídá nahrávání „na koleni“, často kolísá hlasitost a z dnešního pohledu je to samozřejmě mizérie.
6/10
(4) Neskutečný pokrok udělali MASTER´S HAMMER během jednoho roku. Z období „Finished“ zůstali jen Štorm a Fibiger, tři členové byli noví (Necrocock; Silenthell; Zástěra, který začínal jako koncertní tympánista, ale zde už seděl za bicími). Proti minulosti přibývají nebeské chorály a hlavně jde nahoru jak úroveň instrumentální, tak skladatelská.
Klávesové „Intro“ nahrál Necrocock a pak začíná peklo! „Zapálili jsme onen svět“ je hitovka jako hrom, díky Zástěrovým chorálům snad až atmosférický černý kov. Štormův hlas je proti předchozímu demu učesanější a je mu celkem dobře rozumět – ale hlavně – od dob „The Mass“ se jeho projev už v budoucnu příliš nezmění. Dalším klenotem je „Černá svatozář“, po dlouhém instrumentálním melodickém úvodu blackmetalový nářez bohatě podkreslovaný tympány. Trochu rozpačitý úvod „Skrytých sil“ se znenadání taky mění na náhul, ale zvukově je skladba trochu horší než ostatní a zpěv je místy dost zahuhlaný. Zlatý hřeb se skrývá pod názvem „Věčný návrat“, v němž se nakažlivá melodie refrénu střídá tu s masakrujícím nářezem, tu s kvílející kytarovou pasáží... a k tomu ta dokonalá slova = kult! Krátká instrumentálka, která dala název demu (nebo demo instrumentálce?), s občasným řevem názvu songu, je spíše průměr, ale hned následující „Vykoupení“ znovu míří k nebes..., sakra, do pekel. Zase chvílemi možná takřka doommetalový rytmus, hypnoticky monotónní, ale pod kůži se zarývající melodie.
Texty jsou zase o kus dál, témata se sice příliš neliší (okultismus, satanismus, smrt), ale zpracování je mnohem lepší, vlastně by se dalo mluvit o hodně temné poezii. Text poslední, ponuré a pomalé čistě doomové skladby „Kolem kotle...“ je převzat z tragédie Macbeth W. Shakespeara.
Na obalu tentokrát anděl s dětmi, fotka necromantiaků Štorma, Necrococka a Silenthella (rytmická sekce dala po nahrání dema kapele vale), logo, seznam skladeb, sestava a děkovačka. Zvuk se pořizoval ve Studiu Dark Ceremonies pod vedením Zdeňka Šikýře a je podstatně lepší než minule; se zvukem dnes běžným ale srovnávat nelze. Ale hudba MASTER´S HAMMER v té době nebyla o vychytaném zvuku, ale o atmosféře – a tu měla a dodnes má nedostižnou.
9/10
CD II.
MASTER´S HAMMER – Finished (1988)
Čas: cca 32 min.
MASTER´S HAMMER – The Mass (1989)
Čas: cca 41 min.
(5) „The Fall of Idol“ je vlastně předprodukce k velkému debutu, sestavu doplnili Monster, Valenta a skrytě Voral, jediný člověk, který prý znal noty. Po klávesovém „Intru“ následuje dlouhou nezpívanou pasáží uvozený melodický „Pád modly“, zpěv je chvílemi takřka bez chrapotu, ale i na ten samozřejmě dojde. Objevuje se i delší kytarové sólo. „Každý z nás ...“ je rychlá vypalovačka, dusot bicích, táhlé kytarové tóny a Štromův poměrně variabilní vokál – od jekotu přes chrapot po ďábelský chechot. Pomalejší začátek mají „Géniové“, cynický smích ale střídá zrychlení a Štormovi se zpěvem asi pomáhá Valenta (doprovodné chorály a zřejmě také občasný zpěv-recitativ). Instrumentálka „Hnijící ráj“ je taky interesantní, dlouhé kytarové sólo je opravdu k sežrání! Závěrečný „Útok“ je majstrštyk číslo 1, jak blackový nátěr, tak klidnější pasáže, kytarové vyhrávky, chytlavé melodie, chorály, šílený smích, šeptaná recitace, skřehot, temná baskytara, dusot bicích...
Na trochu slabším obalu ke kazetě (důvodem je prý fakt, že jde o hudební doprovod k ilustracím k diplomce Franty Štorma – Satanské bibli) je jen seznam skladeb a jedna ze zmíněných ilustrací, postava s kozlí hlavou zahalená v jakýchsi vlajících praporech.
Texty jsou antikřesťanské, satanistické, rouhačské, okultní, mystické... a naprosto skvělé! Franta Štorm už před více než dvaceti roky disponoval velkou slovní zásobou, ale hlavně citem pro rýmy a český jazyk vůbec. Jistě, že dnes řada jeho textů může působit úsměvně, ale já i moji kamarádi si je pořád rádi řveme, většinou po konzumaci čehosi lihového. (úsměv)
10/10
(6) Podobně jako „The Fall of Idol“ sloužilo jako příprava k desce, i poslední demo „Jilemnický Okultista“ bylo předzvěstí plnohodnotného alba. Demáč má podtitul „Nejslavnější árie a intermezza“ a tím je naznačeno, že se nejedná o kompletní dílo. Na kazetu se vešlo pouze 7 kusů a 2 intermezza. „Libreto operety napsal František Štorm, hraje Master‘s Hammer, orkestr promenádní i komorní“ – toť citace ze svérázného obalu magnetofonové kazety. Již výše uvedené napovídá o tom, že tentokrát se nejedná o klasicky blackmetalové téma, ale o příběh. Příběh okultistů, kteří v Jilemnici odhalí falešného hejtmana a zachrání před krádeží místní poklad. Texty jsou sepsány ve staré češtině používané na začátku 20. století (příběh se odehrává v roce 1913). Skladby mají dlouhé názvy – víceméně začátky jednotlivých árií (na původním obalu jsou názvy delší než na tomto kompletu). Štorm již v době „The Mass“ prohlašoval, že poslouchá operety a výsledek jeho zájmu o tento žánr je tedy tady. Největší rozdíl mezi předchozími nahrávkami a operetkou je v podílu kláves. Ty na „Jilemnickém Okultistovi“ hrají rovnocenně s ostatními nástroji, na dobu vzniku poměrně novátorský přístup. Navíc klávesák Voral vyluzuje specifické tóny, do hudby dokonale padnoucí.
Nahrávka je plná skvostných nápadů, tvrdá a zároveň melodická, atmosférická i ponurá, pozitivní i dramaticky tragická. Štorm zpívá veškeré postavy včetně staré kartářky a sličné Kalamárie, mění hlasy podle toho, kterou postavu zrovna zpívá. A protože libreto stojí za to, tak alespoň ve zkratce. Atrament (student, okultista amatér) přichází do Jilemnice, usadí se v hospodě U Špiritusů, nechá si vyložit karty, kartářka mu předpoví problémy s vrchností, takže ji pošle do háje a pozná krásnou Kalamárii (dcera hospodského, médium). Následně přijíždí do Jilemnice podvodník Pöbeldorf, vydávající se za hejtmana Satrapolda, představuje se poddaným a potom vyráží na lov do okolních hvozdů. Stane se mu nehoda a v lese se setká s Kalamárií, do které se zamiluje. Poté dostane od podlézavého štolby Blethera nového koně a na jeho „radu“ vyráží v přestrojení ke Špiritusům prosadit „zákona tvrdou pěst“. Dochází ke střetu s opilým Atramentem, který odmítá instituci moci, načež ještě Blether, napadnuvší Atramenta, dostane taky vynadáno, protože vše sleduje Kalamárie a Pöbeldorf nesnese, když se před jeho „láskou“ hovoří nevybíravě. Nato je Blether zkopán a vyhnán, aby cestou z Železného Brodu spáchal sebevraždu v rozbouřených peřejích Jizery. Atrament je vsazen do vězení a Pöbeldorf si mne ruce, jak brzy zmizí s jilemnickým pokladem do Káhiry. Atrament v cele vytvoří pozoruhodné obrazce (mediální kresby), které při návštěvě vězení Kalamárie přečte a odhalí zloduchovy záměry, načež Pöbeldorf hodlá prchnout. Zde příběh končí, rozuzlení nabídne albová verze.
Jako bonus je ještě zařazen „Suchardův dům“, který se objevil na albové verzi. Ten nemá s dějem operety pranic společného, jde o Štormovu hříčku, víceméně předzvěst následujících „Šlágrů“.
10/10
CD III.
MASTER´S HAMMER – The Fall Of Idol (1990)
Čas: cca 31 min.
MASTER´S HAMMER – Jilemnický okultista (1992)
Čas: cca 43 min
Možná někomu nebude štymovat níže uvedené bodování, protože neodpovídá aritmetickému průměru. Ale desítka je zcela na místě, zohledňuje provedení digipacku a význam demosnímků v kontextu světové metalové scény.
P.S. Omlouvám se za délku článku, ale nemohl jsem jinak... (úsměv)
P.S. 2 Některé slovní obraty jsou obdobné jako v nedávné recenzi na „Ritual“, logicky jsem nevymýšlel něco jiného, když už jsem jednou něco napsal... (úsměv)
MASTER´S HAMMER:
www.mastershammer.com
Hned na úvod nebudu zastírat nadšení, které mnou prostoupilo v okamžiku, kdy jsem konečně držel 3CD v ruce. Přesně takhle jsem si to představoval, o tomhle jsem snil posledních dvacet let. Všechna dema v jednom boxu, skutečně luxusním čtyřpanelovém digipacku, s vloženou brožurkou o šestnácti stranách. V té se nachází úvodní slovo Franty Štorma, obaly demosnímků s jeho komentáři a několik fotek, ať už kapely, nebo hromádky kazet a pásek. Vypadá to moc pěkně a z úvodního slova si dovolím aspoň kousek zacitovat, protože Franta je jako vždy sarkastický a vtipný: „Ve snu by nás nenapadlo, že by to někoho mohlo ještě po čtvrtstoletí zajímat, přítomná kompilace tudíž vychází jen na silný nátlak našich příznivců, z nichž někteří dokonce staví tyto archiválie nad současnou tvorbu Master´s Hammer. Proč? Chcete nás přistihnout při neumětelství, rozladěnosti nástrojů či textové ubohosti – prosím. Chcete se vymezit a vyvarovat dětinských chyb při vlastní tvorbě – tu je návod ,kudy ne‘. Anebo snad čas již prověřil kvalitu těchto demosnímků – nejhorší možná varianta!“
Právě ona „nejhorší možná varianta“ je můj případ, byť samozřejmě první disk s demáčem „The Ritual Murder“ a živákem „Live in Zbraslav“ nelze považovat za nic světoborného. Od dema „Finished“ je to ale paráda, samozřejmě i díky vzpomínkám na tu dobu, kdy jsem si demo krátce po vydání objednal a poslouchal takřka do zblbnutí. Podobné to bylo s nahrávkami následujícími, hlavně „The Mass“ mě tehdy doslova rozsekalo. Ale pojďme pěkně po pořádku na procházku demografií kapely, která na konci osmdesátých let předběhla dobu.
(1) To se ale nestalo s „nultým“ demem „The Ritual Murder“, nahraným v roce 1987 v domě Štromovy babičky, jejíž slova jsou v bookletu také k přečtení a která je s kapelou na jedné z fotek uvnitř digipacku. Ale k demu. Půlhodinová nahrávka představuje nejranější tvorbu MASTER´S HAMMER. V době vzniku kapela nahrávku nejspíše nešířila, ostatně jako první demo je číslováno až následující „Finished“. „Rituální vražda“ je totální chlívek, zvuk je naprosto příšerný, u každé skladby jiný, instrumentální výkony prachbídné a jen člověk s pevnými nervy dokáže celou nahrávku vyslechnout vícekrát za sebou.
Úvodní „Kovový chrám“ ještě patří k tomu lepšímu, co demo nabízí. Jednoduchý rytmus, monotónní bicí, nesrozumitelný zpěv, víceméně špinavý heavy/thrash metal, přičemž stylové zařazení je platné i pro zbytek materiálu. V „Hej, čerte chlupatej“ je chvílemi i rozumět textu a už podle názvu je jasné, že je to ptákovina. „Černej anděl“ a „Blek metl“ možná signalizují budoucí orientaci kapely, zpěv je chvílemi vysoko, objevuje se i chechot, ale většinou je to nesrozumitelný chrapot. Ani dlouhé sólo nelze považovat za něco povedeného, stejně jako falešné halekání v „Rychlejší než Satan“. „Hodokvas“ dokonce nemá daleko k punku, poslední „Hymna černé krve“ začíná hvízdáním nějaké laciné melodie, nato se ozývají skřeky jak z deštného pralesa a song pokračuje v pomalém tempu, které připomíná prehistorický doom metal. Hlasových úletů přibývá a po více než devíti minutách si člověk vlastně oddechne, že je konec.
Žádná skladba z dema se v budoucnu neobjevila na dalších nahrávkách ani se nejspíš nehrála na koncertech. Nemůžu si pomoci, ale tenhle demáč na mě působí odstrašujícím dojmem. Za pozornost stojí akorát obal, resp. v něm použité logo, které později doznalo kosmetické změny.
2/10
(2) 18.5.1989 odehráli MASTER´S HAMMER svůj první koncert ve zbraslavském kinosále a zvěčnili jej pro budoucí generace. „Live in Zbraslav“ je na prvním disku sice nechronologicky, ale důvody toho, že živák předběhl o rok dříve vydané demo „Finished“, můžou být hned dva. Jednak je materiál zvukově bídnější, takže v tomto směru k „The Ritual Murder“ dobře pasuje, za druhé jde o poměrně dlouhou nahrávku a ta by se možná k „The Mass“ nevešla. Vystoupení tvoří pět songů z „Finished“ a čtyři z „The Mass“, o nichž bude pojednáno dále. Tady jen k technickým záležitostem: Zvuk je o něco lepší než v případě „The Ritual Murder“, k průměru má hodně daleko, i když se postupem času trochu zlepšuje. Kvůli chabému zvuku těžko hodnotit instrumentální kvality hudebníků, dobře slyšet je jen Frantův skřehot a kytara, když vyjede do výšek. Poslouchat se to dá, ale zajímavosti lze spatřovat asi jen v tom, jak se skladby nahrané za půl roku na demo „The Mass“ proměnily.
3/10
CD I.
MASTER´S HAMMER – The Ritual Murder (1987)
- Kovový chrám
- Hej, čerte chlupatej
- Černej anděl
- Blek metl
- Rychlejší než Satan
- Hodokvas
- Hymna černé krve
Čas: cca 32 min.
MASTER´S HAMMER – Live in Zbraslav (1989)
- Jáma pekel
- Šánečto
- Lucifer
- Signum Diabolis
- Za smlouvou pekelnou
- Zapálili jsme onen svět
- The Mass
- Vzývání úterní
- Černá svatozář
Čas: cca 38 min.
(3) „Pražská odpověď na BATHORY“, to je demo „Finished“. MASTER´S HAMMER se v roce 1988 našli v seversky znějícím syrovém a špinavém black metalu, vylepšili logo a pořídili k první veřejně dostupné demokazetě kvalitní obal, na tehdejší dobu vskutku nevídaný. Na titulu fotka kapely a dolnoslivenský kostelík střechou dolů, uvnitř prastarý výjev Lucifera, seznam skladeb a sestava.
Údery kladiva a nelidský řev, ze kterého lze jen stěží dešifrovat slova „mistrovo kladivo“ (je pozoruhodné, že název MISTROVO KLADIVO používala kapela i na oficiálně vydaných textech), to je „Intro“. Po něm následuje sedm skladeb z dnešního pohledu dřevního black metalu silně ovlivněného již naznačenými BATHORY, výkony muzikantů i kompoziční schopnosti stále odpovídají téměř nulovým zkušenostem. Ale „něco“ na tom rambajzu je, o tom nemůže být sporu. Sice se rytmus většinou dokola opakuje, tu a tam se objeví kytarové sólo (které jakoby naznačovalo potenciál do budoucnosti) a Štorm do toho chrčí texty plné satana, temnoty, pekla, smrti, ďábla a podobně, ale atmosféru nahrávka nepostrádá. Větší pozornost zaslouží hlavně „Jáma pekel“, která jako jediná později vyšla na albu „Ritual“ – zde je samozřejmě v hodně syrové verzi. Mně se asi nejvíce pozdává „Za smlouvou pekelnou“, takřka doommetalový kus, část textu je za doprovodu zvonů šeptána/chrčena latinsky, kytarová práce je asi nejnápaditější. Ale i ostatní skladby by s lepším zvukem obstály, byť samozřejmě některé momenty působí kostrbatě a nedotaženě... Posledním hřebíčkem do křesťanských duší je potom závěrečné „Šánečto“, pozpátku odchrchlaná motlitba.
Zvuk je samozřejmě obrazem doby, odpovídá nahrávání „na koleni“, často kolísá hlasitost a z dnešního pohledu je to samozřejmě mizérie.
6/10
(4) Neskutečný pokrok udělali MASTER´S HAMMER během jednoho roku. Z období „Finished“ zůstali jen Štorm a Fibiger, tři členové byli noví (Necrocock; Silenthell; Zástěra, který začínal jako koncertní tympánista, ale zde už seděl za bicími). Proti minulosti přibývají nebeské chorály a hlavně jde nahoru jak úroveň instrumentální, tak skladatelská.
Klávesové „Intro“ nahrál Necrocock a pak začíná peklo! „Zapálili jsme onen svět“ je hitovka jako hrom, díky Zástěrovým chorálům snad až atmosférický černý kov. Štormův hlas je proti předchozímu demu učesanější a je mu celkem dobře rozumět – ale hlavně – od dob „The Mass“ se jeho projev už v budoucnu příliš nezmění. Dalším klenotem je „Černá svatozář“, po dlouhém instrumentálním melodickém úvodu blackmetalový nářez bohatě podkreslovaný tympány. Trochu rozpačitý úvod „Skrytých sil“ se znenadání taky mění na náhul, ale zvukově je skladba trochu horší než ostatní a zpěv je místy dost zahuhlaný. Zlatý hřeb se skrývá pod názvem „Věčný návrat“, v němž se nakažlivá melodie refrénu střídá tu s masakrujícím nářezem, tu s kvílející kytarovou pasáží... a k tomu ta dokonalá slova = kult! Krátká instrumentálka, která dala název demu (nebo demo instrumentálce?), s občasným řevem názvu songu, je spíše průměr, ale hned následující „Vykoupení“ znovu míří k nebes..., sakra, do pekel. Zase chvílemi možná takřka doommetalový rytmus, hypnoticky monotónní, ale pod kůži se zarývající melodie.
Texty jsou zase o kus dál, témata se sice příliš neliší (okultismus, satanismus, smrt), ale zpracování je mnohem lepší, vlastně by se dalo mluvit o hodně temné poezii. Text poslední, ponuré a pomalé čistě doomové skladby „Kolem kotle...“ je převzat z tragédie Macbeth W. Shakespeara.
Na obalu tentokrát anděl s dětmi, fotka necromantiaků Štorma, Necrococka a Silenthella (rytmická sekce dala po nahrání dema kapele vale), logo, seznam skladeb, sestava a děkovačka. Zvuk se pořizoval ve Studiu Dark Ceremonies pod vedením Zdeňka Šikýře a je podstatně lepší než minule; se zvukem dnes běžným ale srovnávat nelze. Ale hudba MASTER´S HAMMER v té době nebyla o vychytaném zvuku, ale o atmosféře – a tu měla a dodnes má nedostižnou.
9/10
CD II.
MASTER´S HAMMER – Finished (1988)
- Intro
- Duše nesmrtelných
- Vzývání úterní
- Jáma pekel
- Lucifer
- Za smlouvou pekelnou
- Přivítej smrt
- Šánečto
Čas: cca 32 min.
MASTER´S HAMMER – The Mass (1989)
- Intro
- Zapálili jsme onen svět
- Signum Diabolis
- Černá svatozář
- Skryté síly
- Věčný návrat
- The Mass
- Vykoupení
- Kolem kotle
Čas: cca 41 min.
(5) „The Fall of Idol“ je vlastně předprodukce k velkému debutu, sestavu doplnili Monster, Valenta a skrytě Voral, jediný člověk, který prý znal noty. Po klávesovém „Intru“ následuje dlouhou nezpívanou pasáží uvozený melodický „Pád modly“, zpěv je chvílemi takřka bez chrapotu, ale i na ten samozřejmě dojde. Objevuje se i delší kytarové sólo. „Každý z nás ...“ je rychlá vypalovačka, dusot bicích, táhlé kytarové tóny a Štromův poměrně variabilní vokál – od jekotu přes chrapot po ďábelský chechot. Pomalejší začátek mají „Géniové“, cynický smích ale střídá zrychlení a Štormovi se zpěvem asi pomáhá Valenta (doprovodné chorály a zřejmě také občasný zpěv-recitativ). Instrumentálka „Hnijící ráj“ je taky interesantní, dlouhé kytarové sólo je opravdu k sežrání! Závěrečný „Útok“ je majstrštyk číslo 1, jak blackový nátěr, tak klidnější pasáže, kytarové vyhrávky, chytlavé melodie, chorály, šílený smích, šeptaná recitace, skřehot, temná baskytara, dusot bicích...
Na trochu slabším obalu ke kazetě (důvodem je prý fakt, že jde o hudební doprovod k ilustracím k diplomce Franty Štorma – Satanské bibli) je jen seznam skladeb a jedna ze zmíněných ilustrací, postava s kozlí hlavou zahalená v jakýchsi vlajících praporech.
Texty jsou antikřesťanské, satanistické, rouhačské, okultní, mystické... a naprosto skvělé! Franta Štorm už před více než dvaceti roky disponoval velkou slovní zásobou, ale hlavně citem pro rýmy a český jazyk vůbec. Jistě, že dnes řada jeho textů může působit úsměvně, ale já i moji kamarádi si je pořád rádi řveme, většinou po konzumaci čehosi lihového. (úsměv)
10/10
(6) Podobně jako „The Fall of Idol“ sloužilo jako příprava k desce, i poslední demo „Jilemnický Okultista“ bylo předzvěstí plnohodnotného alba. Demáč má podtitul „Nejslavnější árie a intermezza“ a tím je naznačeno, že se nejedná o kompletní dílo. Na kazetu se vešlo pouze 7 kusů a 2 intermezza. „Libreto operety napsal František Štorm, hraje Master‘s Hammer, orkestr promenádní i komorní“ – toť citace ze svérázného obalu magnetofonové kazety. Již výše uvedené napovídá o tom, že tentokrát se nejedná o klasicky blackmetalové téma, ale o příběh. Příběh okultistů, kteří v Jilemnici odhalí falešného hejtmana a zachrání před krádeží místní poklad. Texty jsou sepsány ve staré češtině používané na začátku 20. století (příběh se odehrává v roce 1913). Skladby mají dlouhé názvy – víceméně začátky jednotlivých árií (na původním obalu jsou názvy delší než na tomto kompletu). Štorm již v době „The Mass“ prohlašoval, že poslouchá operety a výsledek jeho zájmu o tento žánr je tedy tady. Největší rozdíl mezi předchozími nahrávkami a operetkou je v podílu kláves. Ty na „Jilemnickém Okultistovi“ hrají rovnocenně s ostatními nástroji, na dobu vzniku poměrně novátorský přístup. Navíc klávesák Voral vyluzuje specifické tóny, do hudby dokonale padnoucí.
Nahrávka je plná skvostných nápadů, tvrdá a zároveň melodická, atmosférická i ponurá, pozitivní i dramaticky tragická. Štorm zpívá veškeré postavy včetně staré kartářky a sličné Kalamárie, mění hlasy podle toho, kterou postavu zrovna zpívá. A protože libreto stojí za to, tak alespoň ve zkratce. Atrament (student, okultista amatér) přichází do Jilemnice, usadí se v hospodě U Špiritusů, nechá si vyložit karty, kartářka mu předpoví problémy s vrchností, takže ji pošle do háje a pozná krásnou Kalamárii (dcera hospodského, médium). Následně přijíždí do Jilemnice podvodník Pöbeldorf, vydávající se za hejtmana Satrapolda, představuje se poddaným a potom vyráží na lov do okolních hvozdů. Stane se mu nehoda a v lese se setká s Kalamárií, do které se zamiluje. Poté dostane od podlézavého štolby Blethera nového koně a na jeho „radu“ vyráží v přestrojení ke Špiritusům prosadit „zákona tvrdou pěst“. Dochází ke střetu s opilým Atramentem, který odmítá instituci moci, načež ještě Blether, napadnuvší Atramenta, dostane taky vynadáno, protože vše sleduje Kalamárie a Pöbeldorf nesnese, když se před jeho „láskou“ hovoří nevybíravě. Nato je Blether zkopán a vyhnán, aby cestou z Železného Brodu spáchal sebevraždu v rozbouřených peřejích Jizery. Atrament je vsazen do vězení a Pöbeldorf si mne ruce, jak brzy zmizí s jilemnickým pokladem do Káhiry. Atrament v cele vytvoří pozoruhodné obrazce (mediální kresby), které při návštěvě vězení Kalamárie přečte a odhalí zloduchovy záměry, načež Pöbeldorf hodlá prchnout. Zde příběh končí, rozuzlení nabídne albová verze.
Jako bonus je ještě zařazen „Suchardův dům“, který se objevil na albové verzi. Ten nemá s dějem operety pranic společného, jde o Štormovu hříčku, víceméně předzvěst následujících „Šlágrů“.
10/10
CD III.
MASTER´S HAMMER – The Fall Of Idol (1990)
- Intro
- Pád modly
- Každý z nás ...
- Géniové
- Hnijící ráj
- Útok
Čas: cca 31 min.
MASTER´S HAMMER – Jilemnický okultista (1992)
- Předehra
- Mezi kopci cesta klikatá
- Já nechci mnoho trápiti ...
- Ten dvanácterák ...
- Můj hejtmane ...
- Litografické kalendáře
- Já mizérií osudu ...
- Že vše jen podle mého ...
- Mediální kresby
- Suchardův dům (bonus)
Čas: cca 43 min
Možná někomu nebude štymovat níže uvedené bodování, protože neodpovídá aritmetickému průměru. Ale desítka je zcela na místě, zohledňuje provedení digipacku a význam demosnímků v kontextu světové metalové scény.
P.S. Omlouvám se za délku článku, ale nemohl jsem jinak... (úsměv)
P.S. 2 Některé slovní obraty jsou obdobné jako v nedávné recenzi na „Ritual“, logicky jsem nevymýšlel něco jiného, když už jsem jednou něco napsal... (úsměv)
MASTER´S HAMMER:
- František Štorm – kytara, zpěv (1, 2, 3, 4, 5, 6)
- Milan Bathory Fibiger – baskytara (1, 2, 3, 4)
- František Fečo – bicí (1, 2, 3)
- Míla Křovina – kytara (2, 3)
- Oldřich Liška – tympány (3)
- Karel Zástěra – tympány (2), bicí (4)
- Jan Silenthell Přibyl – tympány (4, 5, 6)
- Tomáš Necrocock Kohout – kytara (4, 5, 6)
- Tomáš Monster Vendl – baskytara (5, 6)
- Mirek Valenta – bicí (5, 6)
- Vlasta Voral – klávesy (5, 6)
www.mastershammer.com
