PERFECITIZEN – Through

Chuť na poslech debutové desky „Through“ od tuzemských PERFECITIZEN se u mě dostavila hned, jak se mi dostala do ruky. Titulní obrázek, na kterém je šestiprstá silueta, má v sobě jakési tajemné kouzlo, navíc mě zaujala použitá tyrkysová barva, do které je celé CD laděné, a o níž jde tvrdit všechno, jenom ne to, že by byla v podobných hudebních kruzích typická. Jako by snad všechny tyto náznaky směřovaly k jedinému vyústění. PERFECITIZEN jsou kapelou, která své veškeré snažení myslí naprosto vážně, jde svou vlastní cestou a chce podávat posluchači komplexní produkt v perfektním stavu.

Poctivý přístup je pak hlavně aplikovaný na složku hudební. Ta je, zjednodušeně řečeno, extrémní metalovou prací. PERFECITIZEN znějí náležitě moderně a svěže, a tak příznivci technických kapel kloubících death metal a grind core budou jistě spokojeni. Víceméně už tak rychlou a náročnou jízdu ještě k většímu extrému dotahují „dillinger“ momenty. Tím mám na mysli math pasáže zdánlivého zmatku a těžce uchopitelných vyhrávek, které ve finále do sebe zapadají a dávají smysl. Jenže to chce s deskou strávit více času. Je nutné se prokousat, zvyknout si na tempo a i být řádně naladěn. Věřte ale, že investovaného času do „Through“ litovat nebudete, nabízí toho totiž opravdu dost.

Jestli jste na tom podobně jako já a skoro všechny ty moderní, a hlavně technicky a zvukově nadupané kapely, z kterých má člověk pocit, že už to ani nehrají lidé, přehlížíte, zkuste PERFECITIZEN. Ti na rozdíl od jiných nabízejí hravou hudbu, i když drženou v přísných promyšlených mantinelech, ale co je pro mě u tohoto tria podstatné, jejich hudba má v sobě lidskou duši a nedýchá z ní jenom ledový/strojový chlad. I když několikrát člověka během poslechu napadne myšlenka typu, jestli to opravdu hrají lidé. Hrají. Měl jsem se o tom možnost na živo přesvědčit.

Album je protkané industriálními intry, kterými se nešetřilo, což není myšleno jako výtka. Menší výtka je, že ve dvou případech jsou lehce delší, než by bylo záhodno. Na druhou stranu, jejich užití slouží jako prostor k nadechnutí a celkově je, když jsou použita jen decentně pro zpestření atmosféry, vítám.

Vysoce nastavenou laťku v podobě kvalitních hráčských výkonů (však mají chlapi něco za sebou, komu něco říká kapela ALIENATION MENTAL, jistě ví odkud vítr fouká), nepodlézá ani ten třetí vzadu, který je ale při tom nejvíc slyšet. Zpěvák Olda, který se nebojí střídat několik hlasových výrazů. Pohybuje se v rozmezí od klasického hlubokého growlu až po hardcoreový řev, a ve všech polohách si počíná zkušeně. Už tak barevnou a variabilní hudbu posouvá svým vokálním výkonem ještě o kousek dál. 

Když jsem přemýšlel, jaká skladba z „Through“ by stála za upozornění, došlo mi, že celé CD nemá vyloženě slabého místa a všechny věci mají reprezentativní charakter. Mohl bych jmenovat namátkou skladbu „Accordance“, ve které je skvěle nafrázovaný Oldův vokál, potěší až podezřele jemně znějící Tomášova kytara, zcela jistě upoutá chytlavá hardcoreová houpavá pasáž, nebo moment v songu „Dubitation“, kde je jedna z mnoha skvěle gradujících melodií, která mě spolu s vokálem spolehlivě uzemní při každém poslechu. Takto bych ale mohl popisovat všechny skladby a stejně, by se to míjelo účinkem. Závěrečné shrnutí je takové, že jsem od nahrávky dostal mnohem víc, než jsem původně očekával. S přihlédnutím k faktu, že podobně znějící kapely poslední dobou celkově dost opomíjím, mi nezbývá, než udělit PEREFECITIZEN pochvalu.

Seznam skladeb: