Jarda (kromě jiných) prošel kapelami LIDOVÁ METELICE (1988 – 1993, příležitostně 2008 – 2009), DOLLY POSTER (1994 – 1997), WITH CARE! (2003 – 2011) a nyní basuje v novém projektu HERDEK FILEK.
Ahoj Jardo, mohl bys na úvod zavzpomínat na časy, kdy jsi s muzikou začínal? Co tě k ní přivedlo, kolik ti bylo let, když jsi začal hrát, jaký hudební nástroj byl první, jaká kapela...
Ahoj Johane, dobrá, trochu nostalgie na začátek – kdybych se trochu víc rozjel a nebo odchýlil od tématu, tak mě zastav :). Tak asi ve druháku na strakonickém gymplu, to bylo někdy v roce 1980, jsme se s kamarády ze třídy rozhodli dát dohromady kapelu. Nikdo z nás před tím na nic nehrál a tak jsme si nástroje vybrali podle toho, co se komu víc líbilo. Samozřejmě mimo nějaké španělky nikdo z nás žádný nástroj neměl. Mojí volbou byla baskytara, protože mě okouzlil nazelenalý Gene Simmons, který se svojí basosekyrou chrlil krev na obálce živého dvojalba Kiss Alive II (v té době neuvěřitelného pokladu a díky stylizaci písmen „s“ i téměř protistátní záležitosti) a také díky zážitku z koncertu Jiřího Schellingera a ze hry baskytaristy Jana Kavaleho, který hrál pravou rukou prsty. Takže španělka, pracné zjišťování jak se to vlastně ladí, kde jsou jaké tóny, jak na to prsty brnkat a co vlastně a jak basa má hrát... Potom prázdninová brigáda a uspořené peníze, to znamenalo asi 1200 korun a moje první baskytara – bílá Jolana Vikomt s poplastovanými strunami, doma spájený zesilovač a songy od Ramones, Sex Pistols, první metal s Judas Priest... Pak ale přišli Iron Maiden a bylo všechno jinak. Steve Harris a jeho Fender Precision Bass. Na dlouhá léta bylo jasno, jak to má být a vlastně ani nemůže být jinak :). No ale zpátky do reality – prodej Vikomtky a koupě mé druhé baskytary Galaxis, která byla černá a alespoň trochu připomínala tvarem Jazz Bass :D. Maturitou vlastně skončila éra naší skupiny X-Ray, čehož si mimo členů asi nikdo nevšiml a která vlastně ani nikdy a nikde nehrála. Zůstali jsme s kytaristou Pepou Moučkou sami a hledali spoluhráče, abychom nacvičili požadovaný počet písniček a udělali přehrávky, bez kterých to tenkrát prostě nešlo. Většinou ale přišly problémy s vojnou nebo s vysokou školou, které hatily rozjeté projekty, ať už s Bohoušem a Vláďou Králíčků z Volyně (opět nikdy nehrající kapela Sprint :)) nebo s kamarády z Písku...
Já jsem Tě poprvé zaregistroval v LIDOVÉ METELICI, což byl na svou dobu hodně zajímavý úkaz. Koncerty (a taneční zábavy) byly koncipovány skoro jako divadelní představení, vystupovali jste v kostýmech mezi kulisami a v sestavě jste, kromě klasické rockové sekce, měli i dva hráče na tuby. Jak vlastně LM vznikla a jak ses do kapely dostal? Kdo vymýšlel divadelní performance a koho napadlo zapojit tuby?
To u mě vlastně souvisí s odpovědí na předchozí otázku. Protože jsem chtěl hrát, tak jsem začal shánět spoluhráče, kteří už měli po vojně, někde už hráli apod. V té době jsem vlastně ještě nikde pořádně nehrál a navíc jsem nehrál trsátkem a ještě chtěl hrát Iron Maiden, takže jsem většinou vzbudil mírně pobavený úsměv :). Nakonec jsme se domluvili s navrátilci z vojenské základní služby Robertem Flekem (tehdy ex-Meteor, nyní Hamr), Františkem Christelbauerem (ex-STA, nyní HxFx) a s Jardou Lískovcem (tehdy basa a zpěv Primátor Dittrich), že budeme hrát něco trochu jiného, než se tady hrálo a tak vznikla Lidová Metelice, původně celým názvem „Volné sdružení amatérských hudebníků prácheňského kraje – Lidová Metelice pana Lískovce“ :D. Po prvních oťukávacích zkouškách v chladné zkušebně v areálu strakonického hradu (leden 1988) jsme začali dávat dohromady vlastní věci. Jarda Lískovec měl vizi komponovaného pásma s převleky a tubami (když metal tak opravdu metal :)) na téma česká historie a byl vlastně i režisérem celé show, skvělé texty dodal Milan Princ. Hudba se skládala tak nějak společně. Já jsem se tam samozřejmě snažil všude nacpat basové linky a vyhrávky ala Steve Harris, dělali jsme hodně kytarové dvojky atd. No a vlastně jsme měli později také ještě další kytaristy. Začínal s námi Petr Vošahlík, pak přišel na docela dlouhou dobu Karel Kavlík, potom Zdeněk „Strakapoud“ Říha...
Jak bys přiblížil hudební žánr, který LIDOVÁ METELICE hrála? My to tenkrát na zábavách považovali za metal, který byl v té době obrovsky populární...
My jsme v to tenkrát doufali také, že je to metal :D, ale samozřejmě byl jakýsi vývoj. Z původně řekl bych „maidenovitých“ písniček přes lehce thrashovité až k závěrečnému stádiu, kdy jsme zjistili, že existují také jiní vynikající a nemetaloví hudebníci :) a začínají nás ovlivňovat.
Proč se na začátku 90. let LIDOVÁ METELICE rozpadla? Našlápnuto jste měli slušně, pamatuji si třeba článek v Mladém světě, kde o vás i nepřítel metalu Jaromír Tůma psal vcelku pozitivně...
Ano, nástup byl povedený, v roce 1988 jsme vyhráli Rockfest v Písku, potom jsme dostali diváckou cenu na krajském kole Rockfestu v Českých Budějovicích a byli jsme náhradníci do celostátního kola, hráli jsme jako hosté krajského kola Rockfestu v Děčíně společně s Motorbandem, v 89 jsme vyhráli i krajské kolo Rockfestu v Českých Budějovicích..., mezitím nějaké festivaly – což bylo tehdy něco nového a do té doby nevídaného – a občas nějaké hraní jako hosté na rockové diskotéce. Měli jsme koncertní repertoár asi 10 vlastních věcí a pak několik převzatin, na regulérní zábavu to nestačilo. Jarda Lískovec nechtěl opustit nastavenou koncepci a slevit z vizuální stránky, my jsme chtěli hrát víc a častěji. Vznikla myšlenka oslovit zpěváka blatenské skupiny Faust Jirku „Datla“ Říhu – bratra našeho tehdejšího druhého kytaristy Zdeňka, a s ním doplnit repertoár tak, abychom zábavu s oběma zpěváky zvládli. To se jaksi nepovedlo domluvit a od cca roku 90 jsme začali hrát s Jirkou klasické zábavy. Pak nastalo období, kdy se na zábavy a asi všeobecně na muziku přestávalo chodit a hrálo se méně. Někteří z nás, včetně mě, začali být ovlivňováni čím dál tím víc jinými a tehdy novými hudebními vlivy a styly... a tak jsme se v klidu rozešli.
Pak ses mi ztratil z očí... Hrál jsi někde, nebo sis dal pauzu?
S pozvolným koncem Metelice (od cca 1992) Frantovi a mě nabídli Vláďa Králíček a Jirka Vokoun (spoluhráči z kapely Recept, která se nacházela v podobné situaci jako Metelice) založení cover bandu Hrc Prc a s ním jsme s přestávkami (někdy několikaletými) hrcali až do roku 2010 :D. Přesycenost převzatými skladbami jsme s Frantou a s Jirkou „Datlem“ Říhou zaháněli v letech 1994 až 1997 spolu s bubeníkem Martinem Meltzrem koncerty se skupinou Dolly Poster. Inspirací pro nás byli RHCHP, Lenny Kravitz, RATM, Suicidal Tendencies, Jungle Funk a pro mě hlavně Infectious Grooves. Odtud asi pramení ty podivnosti v písničkách HxFx :D.
Zábavové kapely nejsou předmětem zájmu Fobie, zato WITH CARE!, to je jiná. Nadupaná úderka valící hodně ostrý nářez míchající metal a hardcore, obrážející kluby po boku extrémních kapel, to pro Tebe asi byla změna... Opět – jak ses do WITH CARE! dostal?
Někdy okolo roku 2000, kdy se v klidu poprvé rozešla unavená kapela Hrc Prc, jsem asi také unavený muzikou odložil baskytaru do kufru a neměl jsem vůbec žádnou chuť na hraní. Nechal jí tam do té doby, než mě začal přemlouvat Břeťa Hrdlička, jestli bych s ním a s WITH CARE! nechtěl hrát. Ať se prý alespoň přijdu podívat na zkoušku, ale ať se neleknu divokého zpěváka :D. Zpěváka jsem se nelekl a začal s nimi hrát. Žánrově to změna to pro mě zase až tak veliká asi nebyla, s Metelicí jsme v několika posledních písničkách dělali něco podobného. Největší změna pro mě byla, když jsem začal hrát na pětistrunku :).
Bavilo Tě to? Mně jste přišli jako skvěle našlápnutá kapela, s výrazným vokalistou, ale právě na něm to ztroskotalo... Mrzel Tě rozpad téhle bezesporu kvalitní formace? Není škoda, že po ní nezbyla nějaká plnohodnotná nahrávka?
Bavilo mě to, bylo to super, mělo to náboj a Eda tomu dával nenapodobitelný výraz. Vlastně mi to vrátilo chuť věnovat se hudbě a zase hrát :). Po luxusním nástupu začala trochu stagnace, nedělaly se nové písničky, taková udržovací fáze. Z časových důvodů jsem kapelu na čas opustil a pak jsem se zase vrátil, ale to už byly pouze občas koncerty, takové pomalé usínání. Kluci nahráli u Pavézy z Locomotive CD...
Rok 2008 znamenal epizodní návrat LIDOVÉ METELICE na pódia, jestli se nepletu, tak jste v trochu obměněné sestavě s bubeníkem Radkem Mrázem (ex-LD TOTENKOPF, ex-WITH CARE!) a bez dechové sekce odehráli dva koncerty. Proč ten návrat, jak vás to bavilo a proč jste nepokračovali?
Ono těch koncertů bylo víc. Prvotní impuls byl od Jardy Lískovce, který mi zavolal, že náš kamarád Milan Princ bude mít padesátiny a že by měl radost, kdybychom mu na oslavě zahráli. S Frantou jsme byli pro, Robert se omluvil kvůli zaneprázdněnosti na svém projektu a tak jsem oslovil Radka Mráze. Ten kývl a bylo to. Ořezali jsme aranže písniček pro jednu kytaru, podladili a bez nějakého většího zkoušení zahráli pár písniček :). Pak jsme hráli dvakrát ve Volyni, na festivalu v Přeštěnicích, na Návratu Legend... Pobavili jsme se, zavzpomínali, ale do stejné vody dvakrát nevstoupíš. Chvilku byly choutky Metelici oživit, ale buď v původní podobě, s druhým kytaristou atd., nebo v moderním agresivnějším hávu. Nějak pro to asi nebylo dost energie.
Tvou aktuální štací je skupina HERDEK FILEK, ve které opět působíš s Frantou Christelbauerem, se kterým jsi hrával v LIDOVÉ METELICI a dalších kapelách. V čí hlavě se HERDEK FILEK urodil?
Těžko říct, ideově je Herdek Filek jakýmsi pokračováním toho, co jsme začali dělat v Dolly Poster. Od té doby to prostě zrálo, s Frantou jsme o tom hodně hovořili, spousty večerů ve Forbesu na to padlo a pak přišel nějaký impuls a bylo to. Zrání trvalo to od 97, ale nic se nedá uspěchat :).
Vedle vás dvou „veteránů“ v kapele působí mladší spoluhráči, dá se říci o generaci. Jak taková spolupráce funguje?
Prostě potřebujeme jejich elán a energii. Někdo říkal, že prý zestárli, že je vysáváme :D. Mají výhodu v tom, že nejsou zaplněni a uspokojeni, že mají chuť vstřebávat a vnímat nové podněty, nejsou zatíženi škatulkami a klišé. Z druhé strany veteráni potřebují někoho, komu mohou hustit zažitá klišé a moudra..., ale to my nejsme :D. Teď vážně. Myslím si, že nejdůležitější je, aby lidé v kapele byli naladěni na stejnou vlnu, aby nekoukali jenom na sebe, na svoje „zviditelnění“ a pobavení a aby se dobrovolně podřídili celkovému výrazu kapely a to musí chtít každý sám. Všichni teď děláme něco, co nikdo z nás nikdy nedělal, učíme se, vyvíjíme. Spolupráce je super.
Máte venku debutové CD, na kterém mícháte žánry od hardcore po něco, čemu říkáte funk. Váš zjednodušeně řečeno crossover je hodně pestrý, možná až příliš. Ty jsi autorem hudby, co Tě vedlo k tvorbě tak komplikované muziky?
Mně to komplikované nepřipadá. Většinou mě písnička napadne tak nějak vcelku, jako obraz s nějakým výrazem. Hlavní změna oproti minulosti je asi ta, že si chceme zahrát a zablbnout a nechceme se brát nějak extra vážně. Nemusíme dělat kompromisy, ať už z kalkulu nebo kvůli nějakým jiným tlakům. Děláme to pro radost, tak proč se trápit třeba hudební škatulkou? Cítíme to punkově, tak tam dáme punk. Zparodovat umělé lidovky? Hurá na to. Máš v hlavě pulzující funkovou figuru? Paráda! :D Žádný stres, jestli tam náhodou není moc melodie nebo málo rapu...
Není zvláštní, že většinovým autorem hudby je basák? Nebo umíš hrát i na jiné nástroje? Jak ostatním své nápady předáváš? Používáte třeba internet, nebo klasicky zkušebna a zkoušky celé kapely?
No na kytaru nějaké akordy zahraji :). Většinou mám pohromadě celou harmonickou strukturu písničky, po částech si to na zkoušce projdeme, snažím se vysvětlit svojí vizi a hlavně celkový výraz, náladu. Pak si to nahráváme na takové příruční nahrávátko Zoom H2, pošleme si to přes net, abychom si to poslechli a zažili a pak to na další zkoušce zkompletujeme. Někdy mám basovou figuru a zbytek jen tak pocitově v hlavě a konkretizuje se to na zkoušce...
Když jsme u té baskytary, jak se vyvíjela tvá sbírka nástrojů? Kolik baskytar jsi zatím měl a kolik jich máš v současné době?
Tak první baskytara byla Jolana Vikomt, pak Galaxis Bass, potom povedená Jolana D – Bass, česká kopie Rickenbackera. Pak přišel někdy v roce 1988 černý Fender Precision Bass, ročník 77 US s přidaným snímačem u kobylky, tu basu mám dodnes, srdcovka. Pak Dean 5 (tu má syn :), Jazz Bass Mexiko bezpražec osazen snímači Bartolini, no a pak jsem objevil hořovická MTDčka a začalo to :D.
Jak si nástroje vybíráš? Nechal sis třeba nějaký kousek vyrobit, nebo kupuješ sériové výrobky?
Ono to dřív nebylo o nějakém vybírání, buď se něco povedlo sehnat nebo ne. Vždycky jsem se snažil osahat si všechny nástroje, u kterých byla ta možnost. Jen tak, pro přehled. To samé u aparátů. Abych měl svoje vlastní dojmy, věděl jak mi to padne do ruky, jak se mi na to hraje a jak to zní. Takže jsem docela přesně věděl, co chci a co budu shánět. S Precisionem jsem si vystačil hodně dlouho, až u With Care! mě začalo štvát měnit sady strun, hráli jsme od H a já někdy potřeboval od E… Tak jsem chtěl pětistrunnou basu s roztečí strun podobnou jako na čtyřstrunné, nic jsem v té době tady nesehnal a tak jsem v Hořovicích koupil Deana. Pak jsem tam objevil MTD basy, s asymetrickým krkem a širší roztečí strun, které mi opravdu padly do ruky a začalo to. Kupoval jsem tam víceméně jenom dřevo - krky a těla. Elektroniku a snímače jsem sháněl na burzách v US a pomocí kamarádů truhlářů si stavěl basy, na jejichž originály bych si asi nikdy nevydělal dost peněz :). Všechny mají javorové krky, olšová těla s různými topy. Takže momentálně mám MTD:
1. Red Flamed, top a hlava spalted maple, snímače US Custom Bartolini for MTD a aktivka Bartolini,
2. Black, snímače Lindy Fralin Single Coil
3. Cherry burst, top a hlava flamed maple, snímače US Custom Bartolini for Tobias a aktivka Bartolini,
bezpražec, linkovaný, hmatník rosewood
4. Natural, top a hlava burl redwood, snímače US Custom Batrolini for Roscoe a aktivka Bartolini
Měl jsem ještě jednu s osazením snímači MM+JB, ale to mi nesedlo zvukově.
Zesilovače mám Hughes&Kettner BassBase 600 a nově TC RH75O, boxy H&K 410H 600W a H&K 215H 600W, vysílačku Line6 V30L.
CD jste si vydali sami. Nenapadlo vás zkusit nějakou firmu, která by se o vydání postarala a třeba i o promotion? Přijde mi, že se vás dál než na Strakonicku neví, když nepočítám Bandzone, tak nikde nic... Ono je to asi složité, protože protínáte několik žánrů a tím pádem těžko hledat scénu, na kterou byste patřili...
Teď poprvé se starám i o tyhle věci a popravdě nemám s tím žádné zkušenosti, protože dřív to dělal někdo jiný a mě zajímala jenom hudba, ostatně je to tak pořád, ale někdo to dělat prostě musí. Kdyby se někdo takový našel, byl bych jedině rád :). Ta naše deska a nahrávky můžou být trochu zavádějící, koncertujeme většinou bez hostů a tomu jsme upravili aranže, takže hrajeme řízněji a syrověji, některé věci rychleji. Desku jsme chtěli mít pestrou, oživit to i jinými nástroji a hosty, aby to nebylo zvukově monotónní, stereotypní a asi se nám to povedlo, ne? :D Také bychom rádi někdy něco nahráli ze živáku a dali to na náš kanál na youtube, aby byla vidět i koncertní podoba.
Po vydání alba „?“ došlo ke změně v sestavě, na kytaru do HERDEK FILEK nastoupil Tvůj syn Jarda (ex-OVERSIGHT, LIBIDO CHALLENGE). Jaké to je hrát v kapele se synem?
Ano, po nahrání a vydání desky došlo k nějakým změnám. Z časových důvodů – studium VŠ – nás opustil bubeník Martin Uhlík a také kytarista Vojta Šneberger, kterému náš hudební styl nestyl přestal vyhovovat. Syn v té době už hrál na kytaru s Libido Challenge a protože se doma o muzice hodně bavíme, věděl přesně o co jde a chtěl se toho zúčastnit. Moc jsem se do toho nehrnul, protože jsem si to nějak nedovedl představit :D, se synkem v kapele. On ale pořád prudil, ostatním to nevadilo, naopak se pochechtávali a tak jsme to zkusili a v pohodě. Na bicí jsme oslovili Michaela Řandu, ten kývl a od půlky března jsme nacvičili repertoár z desky včetně jedné nové věci a přesně rok po naší premiéře jsme pokřtili 18. května 2013 desku.
Jaké máte s HERDEK FILEK ambice? Co do budoucna plánujete?
Připravujeme pár klipů, nějaký merch, ale hlavně cvičit a hrát a hrát. Některé věci nejsou nejjednodušší a to, že se sami nebereme až tak vážně neznamená, že to budeme hrát blbě :). A živé hraní, to je to, proč to děláme, to nás motivuje nejvíc a když si je člověk ve svých partech jistý, může do hraní na pódiu dát víc energie, emocí. Když sám nehoříš, nemůžeš zapálit jiné.
www.bandzone.cz/herdekfilek
www.bandzone.cz/withcare
http://bandzone.cz/metelice
RECENZE
Ahoj Jardo, mohl bys na úvod zavzpomínat na časy, kdy jsi s muzikou začínal? Co tě k ní přivedlo, kolik ti bylo let, když jsi začal hrát, jaký hudební nástroj byl první, jaká kapela...
Ahoj Johane, dobrá, trochu nostalgie na začátek – kdybych se trochu víc rozjel a nebo odchýlil od tématu, tak mě zastav :). Tak asi ve druháku na strakonickém gymplu, to bylo někdy v roce 1980, jsme se s kamarády ze třídy rozhodli dát dohromady kapelu. Nikdo z nás před tím na nic nehrál a tak jsme si nástroje vybrali podle toho, co se komu víc líbilo. Samozřejmě mimo nějaké španělky nikdo z nás žádný nástroj neměl. Mojí volbou byla baskytara, protože mě okouzlil nazelenalý Gene Simmons, který se svojí basosekyrou chrlil krev na obálce živého dvojalba Kiss Alive II (v té době neuvěřitelného pokladu a díky stylizaci písmen „s“ i téměř protistátní záležitosti) a také díky zážitku z koncertu Jiřího Schellingera a ze hry baskytaristy Jana Kavaleho, který hrál pravou rukou prsty. Takže španělka, pracné zjišťování jak se to vlastně ladí, kde jsou jaké tóny, jak na to prsty brnkat a co vlastně a jak basa má hrát... Potom prázdninová brigáda a uspořené peníze, to znamenalo asi 1200 korun a moje první baskytara – bílá Jolana Vikomt s poplastovanými strunami, doma spájený zesilovač a songy od Ramones, Sex Pistols, první metal s Judas Priest... Pak ale přišli Iron Maiden a bylo všechno jinak. Steve Harris a jeho Fender Precision Bass. Na dlouhá léta bylo jasno, jak to má být a vlastně ani nemůže být jinak :). No ale zpátky do reality – prodej Vikomtky a koupě mé druhé baskytary Galaxis, která byla černá a alespoň trochu připomínala tvarem Jazz Bass :D. Maturitou vlastně skončila éra naší skupiny X-Ray, čehož si mimo členů asi nikdo nevšiml a která vlastně ani nikdy a nikde nehrála. Zůstali jsme s kytaristou Pepou Moučkou sami a hledali spoluhráče, abychom nacvičili požadovaný počet písniček a udělali přehrávky, bez kterých to tenkrát prostě nešlo. Většinou ale přišly problémy s vojnou nebo s vysokou školou, které hatily rozjeté projekty, ať už s Bohoušem a Vláďou Králíčků z Volyně (opět nikdy nehrající kapela Sprint :)) nebo s kamarády z Písku...
Já jsem Tě poprvé zaregistroval v LIDOVÉ METELICI, což byl na svou dobu hodně zajímavý úkaz. Koncerty (a taneční zábavy) byly koncipovány skoro jako divadelní představení, vystupovali jste v kostýmech mezi kulisami a v sestavě jste, kromě klasické rockové sekce, měli i dva hráče na tuby. Jak vlastně LM vznikla a jak ses do kapely dostal? Kdo vymýšlel divadelní performance a koho napadlo zapojit tuby?
To u mě vlastně souvisí s odpovědí na předchozí otázku. Protože jsem chtěl hrát, tak jsem začal shánět spoluhráče, kteří už měli po vojně, někde už hráli apod. V té době jsem vlastně ještě nikde pořádně nehrál a navíc jsem nehrál trsátkem a ještě chtěl hrát Iron Maiden, takže jsem většinou vzbudil mírně pobavený úsměv :). Nakonec jsme se domluvili s navrátilci z vojenské základní služby Robertem Flekem (tehdy ex-Meteor, nyní Hamr), Františkem Christelbauerem (ex-STA, nyní HxFx) a s Jardou Lískovcem (tehdy basa a zpěv Primátor Dittrich), že budeme hrát něco trochu jiného, než se tady hrálo a tak vznikla Lidová Metelice, původně celým názvem „Volné sdružení amatérských hudebníků prácheňského kraje – Lidová Metelice pana Lískovce“ :D. Po prvních oťukávacích zkouškách v chladné zkušebně v areálu strakonického hradu (leden 1988) jsme začali dávat dohromady vlastní věci. Jarda Lískovec měl vizi komponovaného pásma s převleky a tubami (když metal tak opravdu metal :)) na téma česká historie a byl vlastně i režisérem celé show, skvělé texty dodal Milan Princ. Hudba se skládala tak nějak společně. Já jsem se tam samozřejmě snažil všude nacpat basové linky a vyhrávky ala Steve Harris, dělali jsme hodně kytarové dvojky atd. No a vlastně jsme měli později také ještě další kytaristy. Začínal s námi Petr Vošahlík, pak přišel na docela dlouhou dobu Karel Kavlík, potom Zdeněk „Strakapoud“ Říha...
Jak bys přiblížil hudební žánr, který LIDOVÁ METELICE hrála? My to tenkrát na zábavách považovali za metal, který byl v té době obrovsky populární...
My jsme v to tenkrát doufali také, že je to metal :D, ale samozřejmě byl jakýsi vývoj. Z původně řekl bych „maidenovitých“ písniček přes lehce thrashovité až k závěrečnému stádiu, kdy jsme zjistili, že existují také jiní vynikající a nemetaloví hudebníci :) a začínají nás ovlivňovat.
Proč se na začátku 90. let LIDOVÁ METELICE rozpadla? Našlápnuto jste měli slušně, pamatuji si třeba článek v Mladém světě, kde o vás i nepřítel metalu Jaromír Tůma psal vcelku pozitivně...
Ano, nástup byl povedený, v roce 1988 jsme vyhráli Rockfest v Písku, potom jsme dostali diváckou cenu na krajském kole Rockfestu v Českých Budějovicích a byli jsme náhradníci do celostátního kola, hráli jsme jako hosté krajského kola Rockfestu v Děčíně společně s Motorbandem, v 89 jsme vyhráli i krajské kolo Rockfestu v Českých Budějovicích..., mezitím nějaké festivaly – což bylo tehdy něco nového a do té doby nevídaného – a občas nějaké hraní jako hosté na rockové diskotéce. Měli jsme koncertní repertoár asi 10 vlastních věcí a pak několik převzatin, na regulérní zábavu to nestačilo. Jarda Lískovec nechtěl opustit nastavenou koncepci a slevit z vizuální stránky, my jsme chtěli hrát víc a častěji. Vznikla myšlenka oslovit zpěváka blatenské skupiny Faust Jirku „Datla“ Říhu – bratra našeho tehdejšího druhého kytaristy Zdeňka, a s ním doplnit repertoár tak, abychom zábavu s oběma zpěváky zvládli. To se jaksi nepovedlo domluvit a od cca roku 90 jsme začali hrát s Jirkou klasické zábavy. Pak nastalo období, kdy se na zábavy a asi všeobecně na muziku přestávalo chodit a hrálo se méně. Někteří z nás, včetně mě, začali být ovlivňováni čím dál tím víc jinými a tehdy novými hudebními vlivy a styly... a tak jsme se v klidu rozešli.
Pak ses mi ztratil z očí... Hrál jsi někde, nebo sis dal pauzu?
S pozvolným koncem Metelice (od cca 1992) Frantovi a mě nabídli Vláďa Králíček a Jirka Vokoun (spoluhráči z kapely Recept, která se nacházela v podobné situaci jako Metelice) založení cover bandu Hrc Prc a s ním jsme s přestávkami (někdy několikaletými) hrcali až do roku 2010 :D. Přesycenost převzatými skladbami jsme s Frantou a s Jirkou „Datlem“ Říhou zaháněli v letech 1994 až 1997 spolu s bubeníkem Martinem Meltzrem koncerty se skupinou Dolly Poster. Inspirací pro nás byli RHCHP, Lenny Kravitz, RATM, Suicidal Tendencies, Jungle Funk a pro mě hlavně Infectious Grooves. Odtud asi pramení ty podivnosti v písničkách HxFx :D.
Zábavové kapely nejsou předmětem zájmu Fobie, zato WITH CARE!, to je jiná. Nadupaná úderka valící hodně ostrý nářez míchající metal a hardcore, obrážející kluby po boku extrémních kapel, to pro Tebe asi byla změna... Opět – jak ses do WITH CARE! dostal?
Někdy okolo roku 2000, kdy se v klidu poprvé rozešla unavená kapela Hrc Prc, jsem asi také unavený muzikou odložil baskytaru do kufru a neměl jsem vůbec žádnou chuť na hraní. Nechal jí tam do té doby, než mě začal přemlouvat Břeťa Hrdlička, jestli bych s ním a s WITH CARE! nechtěl hrát. Ať se prý alespoň přijdu podívat na zkoušku, ale ať se neleknu divokého zpěváka :D. Zpěváka jsem se nelekl a začal s nimi hrát. Žánrově to změna to pro mě zase až tak veliká asi nebyla, s Metelicí jsme v několika posledních písničkách dělali něco podobného. Největší změna pro mě byla, když jsem začal hrát na pětistrunku :).
Bavilo Tě to? Mně jste přišli jako skvěle našlápnutá kapela, s výrazným vokalistou, ale právě na něm to ztroskotalo... Mrzel Tě rozpad téhle bezesporu kvalitní formace? Není škoda, že po ní nezbyla nějaká plnohodnotná nahrávka?
Bavilo mě to, bylo to super, mělo to náboj a Eda tomu dával nenapodobitelný výraz. Vlastně mi to vrátilo chuť věnovat se hudbě a zase hrát :). Po luxusním nástupu začala trochu stagnace, nedělaly se nové písničky, taková udržovací fáze. Z časových důvodů jsem kapelu na čas opustil a pak jsem se zase vrátil, ale to už byly pouze občas koncerty, takové pomalé usínání. Kluci nahráli u Pavézy z Locomotive CD...
Rok 2008 znamenal epizodní návrat LIDOVÉ METELICE na pódia, jestli se nepletu, tak jste v trochu obměněné sestavě s bubeníkem Radkem Mrázem (ex-LD TOTENKOPF, ex-WITH CARE!) a bez dechové sekce odehráli dva koncerty. Proč ten návrat, jak vás to bavilo a proč jste nepokračovali?
Ono těch koncertů bylo víc. Prvotní impuls byl od Jardy Lískovce, který mi zavolal, že náš kamarád Milan Princ bude mít padesátiny a že by měl radost, kdybychom mu na oslavě zahráli. S Frantou jsme byli pro, Robert se omluvil kvůli zaneprázdněnosti na svém projektu a tak jsem oslovil Radka Mráze. Ten kývl a bylo to. Ořezali jsme aranže písniček pro jednu kytaru, podladili a bez nějakého většího zkoušení zahráli pár písniček :). Pak jsme hráli dvakrát ve Volyni, na festivalu v Přeštěnicích, na Návratu Legend... Pobavili jsme se, zavzpomínali, ale do stejné vody dvakrát nevstoupíš. Chvilku byly choutky Metelici oživit, ale buď v původní podobě, s druhým kytaristou atd., nebo v moderním agresivnějším hávu. Nějak pro to asi nebylo dost energie.
Tvou aktuální štací je skupina HERDEK FILEK, ve které opět působíš s Frantou Christelbauerem, se kterým jsi hrával v LIDOVÉ METELICI a dalších kapelách. V čí hlavě se HERDEK FILEK urodil?
Těžko říct, ideově je Herdek Filek jakýmsi pokračováním toho, co jsme začali dělat v Dolly Poster. Od té doby to prostě zrálo, s Frantou jsme o tom hodně hovořili, spousty večerů ve Forbesu na to padlo a pak přišel nějaký impuls a bylo to. Zrání trvalo to od 97, ale nic se nedá uspěchat :).
Vedle vás dvou „veteránů“ v kapele působí mladší spoluhráči, dá se říci o generaci. Jak taková spolupráce funguje?
Prostě potřebujeme jejich elán a energii. Někdo říkal, že prý zestárli, že je vysáváme :D. Mají výhodu v tom, že nejsou zaplněni a uspokojeni, že mají chuť vstřebávat a vnímat nové podněty, nejsou zatíženi škatulkami a klišé. Z druhé strany veteráni potřebují někoho, komu mohou hustit zažitá klišé a moudra..., ale to my nejsme :D. Teď vážně. Myslím si, že nejdůležitější je, aby lidé v kapele byli naladěni na stejnou vlnu, aby nekoukali jenom na sebe, na svoje „zviditelnění“ a pobavení a aby se dobrovolně podřídili celkovému výrazu kapely a to musí chtít každý sám. Všichni teď děláme něco, co nikdo z nás nikdy nedělal, učíme se, vyvíjíme. Spolupráce je super.
Máte venku debutové CD, na kterém mícháte žánry od hardcore po něco, čemu říkáte funk. Váš zjednodušeně řečeno crossover je hodně pestrý, možná až příliš. Ty jsi autorem hudby, co Tě vedlo k tvorbě tak komplikované muziky?
Mně to komplikované nepřipadá. Většinou mě písnička napadne tak nějak vcelku, jako obraz s nějakým výrazem. Hlavní změna oproti minulosti je asi ta, že si chceme zahrát a zablbnout a nechceme se brát nějak extra vážně. Nemusíme dělat kompromisy, ať už z kalkulu nebo kvůli nějakým jiným tlakům. Děláme to pro radost, tak proč se trápit třeba hudební škatulkou? Cítíme to punkově, tak tam dáme punk. Zparodovat umělé lidovky? Hurá na to. Máš v hlavě pulzující funkovou figuru? Paráda! :D Žádný stres, jestli tam náhodou není moc melodie nebo málo rapu...
Není zvláštní, že většinovým autorem hudby je basák? Nebo umíš hrát i na jiné nástroje? Jak ostatním své nápady předáváš? Používáte třeba internet, nebo klasicky zkušebna a zkoušky celé kapely?
No na kytaru nějaké akordy zahraji :). Většinou mám pohromadě celou harmonickou strukturu písničky, po částech si to na zkoušce projdeme, snažím se vysvětlit svojí vizi a hlavně celkový výraz, náladu. Pak si to nahráváme na takové příruční nahrávátko Zoom H2, pošleme si to přes net, abychom si to poslechli a zažili a pak to na další zkoušce zkompletujeme. Někdy mám basovou figuru a zbytek jen tak pocitově v hlavě a konkretizuje se to na zkoušce...
Když jsme u té baskytary, jak se vyvíjela tvá sbírka nástrojů? Kolik baskytar jsi zatím měl a kolik jich máš v současné době?
Tak první baskytara byla Jolana Vikomt, pak Galaxis Bass, potom povedená Jolana D – Bass, česká kopie Rickenbackera. Pak přišel někdy v roce 1988 černý Fender Precision Bass, ročník 77 US s přidaným snímačem u kobylky, tu basu mám dodnes, srdcovka. Pak Dean 5 (tu má syn :), Jazz Bass Mexiko bezpražec osazen snímači Bartolini, no a pak jsem objevil hořovická MTDčka a začalo to :D.
Jak si nástroje vybíráš? Nechal sis třeba nějaký kousek vyrobit, nebo kupuješ sériové výrobky?
Ono to dřív nebylo o nějakém vybírání, buď se něco povedlo sehnat nebo ne. Vždycky jsem se snažil osahat si všechny nástroje, u kterých byla ta možnost. Jen tak, pro přehled. To samé u aparátů. Abych měl svoje vlastní dojmy, věděl jak mi to padne do ruky, jak se mi na to hraje a jak to zní. Takže jsem docela přesně věděl, co chci a co budu shánět. S Precisionem jsem si vystačil hodně dlouho, až u With Care! mě začalo štvát měnit sady strun, hráli jsme od H a já někdy potřeboval od E… Tak jsem chtěl pětistrunnou basu s roztečí strun podobnou jako na čtyřstrunné, nic jsem v té době tady nesehnal a tak jsem v Hořovicích koupil Deana. Pak jsem tam objevil MTD basy, s asymetrickým krkem a širší roztečí strun, které mi opravdu padly do ruky a začalo to. Kupoval jsem tam víceméně jenom dřevo - krky a těla. Elektroniku a snímače jsem sháněl na burzách v US a pomocí kamarádů truhlářů si stavěl basy, na jejichž originály bych si asi nikdy nevydělal dost peněz :). Všechny mají javorové krky, olšová těla s různými topy. Takže momentálně mám MTD:
1. Red Flamed, top a hlava spalted maple, snímače US Custom Bartolini for MTD a aktivka Bartolini,
2. Black, snímače Lindy Fralin Single Coil
3. Cherry burst, top a hlava flamed maple, snímače US Custom Bartolini for Tobias a aktivka Bartolini,
bezpražec, linkovaný, hmatník rosewood
4. Natural, top a hlava burl redwood, snímače US Custom Batrolini for Roscoe a aktivka Bartolini
Měl jsem ještě jednu s osazením snímači MM+JB, ale to mi nesedlo zvukově.
Zesilovače mám Hughes&Kettner BassBase 600 a nově TC RH75O, boxy H&K 410H 600W a H&K 215H 600W, vysílačku Line6 V30L.
CD jste si vydali sami. Nenapadlo vás zkusit nějakou firmu, která by se o vydání postarala a třeba i o promotion? Přijde mi, že se vás dál než na Strakonicku neví, když nepočítám Bandzone, tak nikde nic... Ono je to asi složité, protože protínáte několik žánrů a tím pádem těžko hledat scénu, na kterou byste patřili...
Teď poprvé se starám i o tyhle věci a popravdě nemám s tím žádné zkušenosti, protože dřív to dělal někdo jiný a mě zajímala jenom hudba, ostatně je to tak pořád, ale někdo to dělat prostě musí. Kdyby se někdo takový našel, byl bych jedině rád :). Ta naše deska a nahrávky můžou být trochu zavádějící, koncertujeme většinou bez hostů a tomu jsme upravili aranže, takže hrajeme řízněji a syrověji, některé věci rychleji. Desku jsme chtěli mít pestrou, oživit to i jinými nástroji a hosty, aby to nebylo zvukově monotónní, stereotypní a asi se nám to povedlo, ne? :D Také bychom rádi někdy něco nahráli ze živáku a dali to na náš kanál na youtube, aby byla vidět i koncertní podoba.
Po vydání alba „?“ došlo ke změně v sestavě, na kytaru do HERDEK FILEK nastoupil Tvůj syn Jarda (ex-OVERSIGHT, LIBIDO CHALLENGE). Jaké to je hrát v kapele se synem?
Ano, po nahrání a vydání desky došlo k nějakým změnám. Z časových důvodů – studium VŠ – nás opustil bubeník Martin Uhlík a také kytarista Vojta Šneberger, kterému náš hudební styl nestyl přestal vyhovovat. Syn v té době už hrál na kytaru s Libido Challenge a protože se doma o muzice hodně bavíme, věděl přesně o co jde a chtěl se toho zúčastnit. Moc jsem se do toho nehrnul, protože jsem si to nějak nedovedl představit :D, se synkem v kapele. On ale pořád prudil, ostatním to nevadilo, naopak se pochechtávali a tak jsme to zkusili a v pohodě. Na bicí jsme oslovili Michaela Řandu, ten kývl a od půlky března jsme nacvičili repertoár z desky včetně jedné nové věci a přesně rok po naší premiéře jsme pokřtili 18. května 2013 desku.
Jaké máte s HERDEK FILEK ambice? Co do budoucna plánujete?
Připravujeme pár klipů, nějaký merch, ale hlavně cvičit a hrát a hrát. Některé věci nejsou nejjednodušší a to, že se sami nebereme až tak vážně neznamená, že to budeme hrát blbě :). A živé hraní, to je to, proč to děláme, to nás motivuje nejvíc a když si je člověk ve svých partech jistý, může do hraní na pódiu dát víc energie, emocí. Když sám nehoříš, nemůžeš zapálit jiné.
www.bandzone.cz/herdekfilek
www.bandzone.cz/withcare
http://bandzone.cz/metelice
RECENZE
