Pražská kapela LAMMOTH kolem mě zatím kroužila v uctivé vzdálenosti. Změnilo se to, a to hned dvakrát, během letošního léta. Nejprve mi přes Pařát doputovala elektronická verze CD a s malým zpožděním i fyzický nosič. Z PC jsem si album poslechl a přišlo mi jako čistý průměr, s poněkud divným zpěvem, ale se spoustou docela pěkných melodií.
Druhé setkání šlo do větší hloubky, poslouchal jsem CD na mnohem kvalitnějším aparátu a výsledek se dostavil záhy. Zatímco z PC to tak netlouklo do uší, z metrových reprobeden je všechno jinak. Zvuk ze studia Rápotice je prostě špatný. Slabý, plochý, nevím, jak lépe to vyjádřit, nahrávka prostě nehraje tak, jak by bylo záhodno. Nástroje zní unyle, přitom u žánru, který LAMMOTH provozují, by to chtělo křišťálový sound, řezající a kvílející kytary... Jenže, a to se dostávám k druhému velkému mínusu nahrávky, jediné, co mě řeže do uší a co kvílí, je žel zpěvačka Hanka. Její zpěv je hodně zvláštní, nechci přímo tvrdit, že falešný, ale místy zní opravdu hodně nepovedeně. Hanka navíc prakticky nezavře pusu, instrumentálních pasáží je málo, takže si od ní posluchač skoro vůbec nevydechne. Navíc je její angličtina hodně svérázná... taková ta typicky česká školní výslovnost místy budí úsměv.
Kapela ve strohém průvodním dopise uvádí, že hraje power metal, nicméně ani s touhle škatulkou se nemůžu smířit. Power metal, jak jej chápu, to není, spíše bych použil termín progresivní metal, i když i to je lehce zavádějící. LAMMOTH prostě hrají melodický metal s klávesami, se vcelku chytlavými refrény, žel i se spoustou jalových pasáží, které kolem mne plynou a kde nic, tu nic. Jako další zpestření jsou zakomponovány sborové zpěvy, o něž se stará hned pětice hostujících zpěváků, tří dívek a dvou mužů.
Zatímco úvodní skladba mě ničím nezaujala, v „Struggle To Win“ se po tuctovém úvodu začíná hrát mnohem zajímavější muzika. Hanka sice zase podivně křičí, ale v momentu, kdy se k ní přidávají sboristé, začíná mít song tah na bránu a s nástupem skvělého refrénu přichází gradace; žel nevyužitá, protože se skladba opět zvrtne do „nikam“, až „předzávěrečná“ progresivní pasáž zní zajímavě, ale ani na operní zpěv Hanka nemá. Sedmiminutová pomalá „The Eyes“ není po hudební stránce špatná, byť těch sedm minut mi přijde moc, ale zase ten zpěv... Ale abych neukazoval jen na zpěvačku, to, co tady hrají klávesy, je taky na pováženou. Jako kdybych se propadl v čase o dvacet let zpátky, kdy doommetalové kapely s klávesami začínaly koketovat a ty fungovaly jen jako jakési zpestření. Dnes je doba jinde, klávesy by měly něco odehrát, a ne se plácat ve stokrát ohraných motivech, o přímo děsném zvuku nemluvě. Když slovo „děsný“, tak čtyřka je fakt děsná, k tomu mě nic jiného nenapadá. Copak to muzikanti neslyší? Čím déle nahrávku poslouchám, tím méně se mi líbí, chytám se jen občas, jen tu a tam se zablýskne na lepší časy... Třeba honosné pasáže v „Memories“ se celkem povedly, slušná je i navazující instrumentálka ozdobená akustickou kytarou. Následující tři skladby trvají dohromady 20 minut, pod šest minut se nevešla ani jedna a to vidím jako další kámen úrazu. Sáhodlouhé stopáže ustojí jen vyvolení, LAMMOTH k nim zatím nepatří a podle toho to alespoň v případě čísel 7 a 8 vypadá. Lépe dopadla závěrečná „Winter Dance“ – atmosféra zimy se na začátku daří navodit celkem trefně, hudba je celkem chytlavá, refrén se taky povedl, stejně jako středověkem načichlá pasáž. Na poslední skladbě a na „Struggle To Win“ by snad do budoucna dalo stavět...
Pochvalu zaslouží velmi pěkný obal, jehož autor se obešel bez křiklavých barev a grafických experimentů. Vše je střídmé, včetně šedé a hnědé barvy, nechybí pěkné fotky členů kapely zasazené do přírodních motivů, samozřejmostí jsou texty a i základní info o nahrávce. Líbí se mi i titulní cover s osamělou postavou...
Seznam skladeb:
Čas: 48:37
Sestava:
http://www.lammoth.cz
www.bandzone.cz/lammoth
Druhé setkání šlo do větší hloubky, poslouchal jsem CD na mnohem kvalitnějším aparátu a výsledek se dostavil záhy. Zatímco z PC to tak netlouklo do uší, z metrových reprobeden je všechno jinak. Zvuk ze studia Rápotice je prostě špatný. Slabý, plochý, nevím, jak lépe to vyjádřit, nahrávka prostě nehraje tak, jak by bylo záhodno. Nástroje zní unyle, přitom u žánru, který LAMMOTH provozují, by to chtělo křišťálový sound, řezající a kvílející kytary... Jenže, a to se dostávám k druhému velkému mínusu nahrávky, jediné, co mě řeže do uší a co kvílí, je žel zpěvačka Hanka. Její zpěv je hodně zvláštní, nechci přímo tvrdit, že falešný, ale místy zní opravdu hodně nepovedeně. Hanka navíc prakticky nezavře pusu, instrumentálních pasáží je málo, takže si od ní posluchač skoro vůbec nevydechne. Navíc je její angličtina hodně svérázná... taková ta typicky česká školní výslovnost místy budí úsměv.
Kapela ve strohém průvodním dopise uvádí, že hraje power metal, nicméně ani s touhle škatulkou se nemůžu smířit. Power metal, jak jej chápu, to není, spíše bych použil termín progresivní metal, i když i to je lehce zavádějící. LAMMOTH prostě hrají melodický metal s klávesami, se vcelku chytlavými refrény, žel i se spoustou jalových pasáží, které kolem mne plynou a kde nic, tu nic. Jako další zpestření jsou zakomponovány sborové zpěvy, o něž se stará hned pětice hostujících zpěváků, tří dívek a dvou mužů.
Zatímco úvodní skladba mě ničím nezaujala, v „Struggle To Win“ se po tuctovém úvodu začíná hrát mnohem zajímavější muzika. Hanka sice zase podivně křičí, ale v momentu, kdy se k ní přidávají sboristé, začíná mít song tah na bránu a s nástupem skvělého refrénu přichází gradace; žel nevyužitá, protože se skladba opět zvrtne do „nikam“, až „předzávěrečná“ progresivní pasáž zní zajímavě, ale ani na operní zpěv Hanka nemá. Sedmiminutová pomalá „The Eyes“ není po hudební stránce špatná, byť těch sedm minut mi přijde moc, ale zase ten zpěv... Ale abych neukazoval jen na zpěvačku, to, co tady hrají klávesy, je taky na pováženou. Jako kdybych se propadl v čase o dvacet let zpátky, kdy doommetalové kapely s klávesami začínaly koketovat a ty fungovaly jen jako jakési zpestření. Dnes je doba jinde, klávesy by měly něco odehrát, a ne se plácat ve stokrát ohraných motivech, o přímo děsném zvuku nemluvě. Když slovo „děsný“, tak čtyřka je fakt děsná, k tomu mě nic jiného nenapadá. Copak to muzikanti neslyší? Čím déle nahrávku poslouchám, tím méně se mi líbí, chytám se jen občas, jen tu a tam se zablýskne na lepší časy... Třeba honosné pasáže v „Memories“ se celkem povedly, slušná je i navazující instrumentálka ozdobená akustickou kytarou. Následující tři skladby trvají dohromady 20 minut, pod šest minut se nevešla ani jedna a to vidím jako další kámen úrazu. Sáhodlouhé stopáže ustojí jen vyvolení, LAMMOTH k nim zatím nepatří a podle toho to alespoň v případě čísel 7 a 8 vypadá. Lépe dopadla závěrečná „Winter Dance“ – atmosféra zimy se na začátku daří navodit celkem trefně, hudba je celkem chytlavá, refrén se taky povedl, stejně jako středověkem načichlá pasáž. Na poslední skladbě a na „Struggle To Win“ by snad do budoucna dalo stavět...
Pochvalu zaslouží velmi pěkný obal, jehož autor se obešel bez křiklavých barev a grafických experimentů. Vše je střídmé, včetně šedé a hnědé barvy, nechybí pěkné fotky členů kapely zasazené do přírodních motivů, samozřejmostí jsou texty a i základní info o nahrávce. Líbí se mi i titulní cover s osamělou postavou...
Seznam skladeb:
- Servant God
- Struggle To Win
- The Eyes
- The Dawn Of A New Day
- Memories
- A Touch Of Memories
- Obsession
- Virus
- Winter Dance
Čas: 48:37
Sestava:
- Hanka Plesná – vocals
- Jiří Černý – guitar
- Dominik Turchich – guitar
- Pavel Čížek – keyboards
- Jan Švec – bass
- Filip Kittnar – drums
http://www.lammoth.cz
www.bandzone.cz/lammoth
