Bývalý kytarista... ale né, to o něm napíšou všude, já zkusím tuhle recenzi napsat bez použití názvu kapely, ve které Necrocock působil na přelomu 80. a 90. let. Takže znovu.
Že Tomáš Kohout alias Necrocock působí už nějaký čásek pod hlavičkou Kaviar Kavalier ví asi každý. Ale že někdy v roce 1990 spáchal pohřební demo, to se moc neví, a ani já o tom neměl tušení. Po 14 letech tenhle matroš někde vyhrabal a znovu nahrál ve svém proslulém Gummistudiu Y.
Už název signalizuje, o čem že album asi bude pojednávat, což navíc dokresluje titulní cover se "znakem" složeným z kropáče, hrábí, srpu a lopaty, hřbitovních to propriet. Při listování knížečkou registruji jednak texty, jednak úchylné fotky připomínající ordinace nebo spíše pitevny. A texty, to je teda maso. Jsou tentokrát v češtině a o jejich autorovi si asi nezúčastněný člověk bude myslet, že je nekro-úchyl. My, kteří o Necrocockovi ledacos tušíme, to víme s jistotou. Hlavním tématem textů je totiž mrtvé lidské tělo a to co se s ním děje po smrti při pitvě, před spálením, při spalování, když se porouchá spalovací pec, když se porouchá mrazící box a podobně. Vrcholem pak je větička, že "CD je věnováno a zasvěceno mé mrtvé bílé perské kočce Lilly, jejíž orgány jsem pohřbil v mé krásné zahradě a její nadpozemskou nebeskou krásu jsem zvěčnil preparací".
CD obsahuje multimediální stopu a já doporučuji nejdříve si na PC pustit kus označovaný na obalu jako Special. Tam totiž Necrocock popisuje historii i současnost materiálu. Poté jdeme k hudební náplni (další 2 PC video trailers si nechme na konec). Po intru následuje 8 kompozic (bonusy nepočítaje), z toho 2 instrumentálky. Stylová škatulka není úplně jednoznačná, ale snad by šla použít ta melodicko-pomalo-blacková s přesahy k doomu, sem tam přizdobená nějakým netradičním zvukem. Kdo si v Kaviar Kavalier zvykl na čistý zpěv, bude možná překvapen. Albu většinou vládne zpěv nečistý a to v různých polohách, nezřídka přes nějaký efektík. Pozornosti vyznavačů staré Necrocockovy tvorby by rozhodně neměly ujít skladby Porucha mechanismu pecí a Rozptylová louka, z kterých dýchá - no jasně, kapela, jejíž název jsem v úvodu slíbil nepoužít, ale snad všichni vědí... Necrocockova kytarová práce je prostě nezaměnitelná a devítka písní v sobě má nemalý skladatelský potenciál - TK dokáže napsat chytlavé songy, jejichž melodie působí i přes textovou náplň spíše pozitivně.
Bonusy jsem už trošku nakousl - 2 bonusové songy, které by se neztratily na nahrávkách KK, 3 videa. Prázdniny a Oligofrenní dívka jsou textově snad ještě morbidnější než starý matroš - popis toho, co se dělo se zohaveným tělem nějaké nešťastnice a povídání o znásilněné a ubodané mentálně zaostalé dívce. Hudebně jsem to už poslal ke KK, ono to je možná ještě větší měkkárna, takovej elektro pop s čistým zpěvem a šepotem. Vrcholem pak jsou 2 totálně ulítlá videa právě k bonusovým skladbám, ve kterých si hlavní roli zahrál samotný TK, navíc si sebe sama i natočil.
I zvuk je dost v pohodě, žádná blacková zahulenost, ale čisté tóny a přehledně zachycené jednotlivé nástroje. Jediná výtka míří, jak už to u one man projektů někdy bývá, k programovaným bicím. Občas mi přijdou zbytečně monotónní, živý tlučmistr by to třeba poslal jinam, ale třeba by zaseubylo chladu.
Možná jsem to zatím nenapsal na plnou hubu, takže: Praktiky pohřebních ústavů jsou pozoruhodným albem, které by ve vaší sbírce nemělo chybět. I mě chytlo hned napoprvé a řekněme po 20 poslechách tam pořád nacházím nějaké zajímavé momenty. Dal bych 8 z 10 - kdyby se tady bodovalo :- ) .
Čas: 45:18
Seznam skladeb:
1. Smrt je teprve začátek
2. Orgány se spalují
3. Tlecí doba
4. Černý mramor
5. Procházka urnovým hájem
6. Porucha mechanismu pecí
7. Rozptylová louka
8. Noční provoz
9. Řecké ohně
Bonusy:
10. Prázniny
11. Oligofrenní dívka
PC video tracks
Prázdniny
Oligofrenní dívka
Special
