Jména Jarda Rejžek a Franta Christelbauer jsou známá hlavně na Prácheňsku, kde oba pánové působili v celé řadě kapel. Mezi ty známější patří hlavně LIDOVÁ METELICE, která na konci osmdesátých let minulého tisíciletí produkovala originální hudbu doplňovanou divadelními výstupy, o poznání tvrději pak Jarda basoval v thrashcore úderce WITH CARE! a mezitím hrál v řadě dalších kapel, občas i s Frantou.
Nyní oba veteráni (úsměv) fungují v kapele HERDEK FILEK, která se poskládala v roce 2012 a na Bandzone má v erbu vetknut žánr hardcore funk. Já se klidně přiznám, že slovo funk považuju za sprosté (úsměv), nevím, jakou hudbu si pod ním mám představit, prostě mi to nic neříká. Takže v muzice HERDEK FILEK hledám spíše hardcore. Ale není to zrovna snadné, protože materiál na CD je hodně košatý, rozevlátý, přeskakuje od bigbítu po hardcore, nejspíš přes ten funk.
K poměrně těžkému vstřebávání přispívá i docela dlouhá stopáž některých skladeb kolem pěti minut, výjimkou není minut šest a půl. Hned úvodní „Legrace“ ve mně vzbuzuje rozpaky, po mluveném intru (nějaký podvodník mluví do telefonu, že by rád pomohl komusi od peněz) se sice objevují zemité riffy, které ale záhy střídá podivná muzika a podivný zpěv. Při vší úctě, Sonja nemá zrovna příjemný hlas, lepší je, když mu ostatní v refrénu pomáhají. Refrén je docela chytlavý, ale zase mi tam moc nesedí neustále opakování slova prdel; jsem holt protiva. (úsměv) I dvojka začíná slibným motivem a solidní hudba pokračuje, hraje se na rockovou notu bez zbytečných příkras. Zatěžkané „Schizofrenní Labutě“ zdobí schizofrenní kytarová práce, jenže po zajímavém začátku se song zvrhne, k mikrofonu se staví kdo šel zrovna okolo (úsměv; samozřejmě pozvaní hosté) a skladba ztrácí tah na bránu; zatěžkanost se sice vrací, ale já přestávám Jardovi rozumět... Proč za každou cenu cpe skoro do každé skladby něco divného?
Úvod „Ne každej den je zlej“ asi bude funk, ale pak konečně přichází pořádný nářez, core mazec je tu, zpěvák řve a následuje hodně silný refrén; podle mého jde o nejlepší skladbu kompletu. Zajímavé je, že v „Jsem sám“ mi chvílemi Sonjův zpěv přijde v pohodě a během jedné věty se to zase láme... Pomalá skladba, lehce depresivní. Její druhý díl už je svižnější, deprese je asi pryč, hudba je veselejší, text ale zůstává hodně dusný, přijde mi jako zpověď schizofrenika, který se zmítá v těžké psychóze. Ony texty jsou taky poměrně pestré, kromě těch, které jsem zmínil, stojí za pozornost „Strakonická“, svérázná pocta městu, kde HERDEK FILEK funguje. Nechybí tu odkaz na dudáckou tradici či místní kopec Kuřidlo, ale nechybí ani parodický nádech – ten ostatně cítím z celé nahrávky v řadě míst, pánové se příliš vážně neberou a chtějí se hlavně bavit. Jen nevím, jestli najdou dostatečný počet duší naladěných na obdobnou vlnu.
Nahráno a zahráno je to samozřejmě na úrovni, po těch letech zkušeností nelze ani nic jiného čekat, na celkovém vyznění se navíc podílí dlouhá řada hostů, kteří pomohli s kdečím.
Obal CD obsahuje všechny důležité informace včetně textů, ale jinak moc krásy nepobral. Titulní stranu trochu zazdila tiskárna (cover vyšel příliš tmavý), ale i kdyby vyšla světlejší, stejně by se mi nelíbila. Změť různých obrázků by asi potěšila schizofrenika, ale mně smysl uniká... Pololebka polohlava, kachna, prase v obleku, příšerka v cylindru, staré noviny... asi to má poukazovat na současný zmatený svět.
Celkově je pro mě poslech hodinového materiálu poměrně náročný, některé věci se mi líbí, některé mě nebaví, je to prostě žánr, který nehledám, takže se tentokrát bodovat nebude.
Seznam skladeb:
Čas: 56:32
Sestava:
www.bandzone.cz/herdekfilek
ROZHOVOR
Nyní oba veteráni (úsměv) fungují v kapele HERDEK FILEK, která se poskládala v roce 2012 a na Bandzone má v erbu vetknut žánr hardcore funk. Já se klidně přiznám, že slovo funk považuju za sprosté (úsměv), nevím, jakou hudbu si pod ním mám představit, prostě mi to nic neříká. Takže v muzice HERDEK FILEK hledám spíše hardcore. Ale není to zrovna snadné, protože materiál na CD je hodně košatý, rozevlátý, přeskakuje od bigbítu po hardcore, nejspíš přes ten funk.
K poměrně těžkému vstřebávání přispívá i docela dlouhá stopáž některých skladeb kolem pěti minut, výjimkou není minut šest a půl. Hned úvodní „Legrace“ ve mně vzbuzuje rozpaky, po mluveném intru (nějaký podvodník mluví do telefonu, že by rád pomohl komusi od peněz) se sice objevují zemité riffy, které ale záhy střídá podivná muzika a podivný zpěv. Při vší úctě, Sonja nemá zrovna příjemný hlas, lepší je, když mu ostatní v refrénu pomáhají. Refrén je docela chytlavý, ale zase mi tam moc nesedí neustále opakování slova prdel; jsem holt protiva. (úsměv) I dvojka začíná slibným motivem a solidní hudba pokračuje, hraje se na rockovou notu bez zbytečných příkras. Zatěžkané „Schizofrenní Labutě“ zdobí schizofrenní kytarová práce, jenže po zajímavém začátku se song zvrhne, k mikrofonu se staví kdo šel zrovna okolo (úsměv; samozřejmě pozvaní hosté) a skladba ztrácí tah na bránu; zatěžkanost se sice vrací, ale já přestávám Jardovi rozumět... Proč za každou cenu cpe skoro do každé skladby něco divného?
Úvod „Ne každej den je zlej“ asi bude funk, ale pak konečně přichází pořádný nářez, core mazec je tu, zpěvák řve a následuje hodně silný refrén; podle mého jde o nejlepší skladbu kompletu. Zajímavé je, že v „Jsem sám“ mi chvílemi Sonjův zpěv přijde v pohodě a během jedné věty se to zase láme... Pomalá skladba, lehce depresivní. Její druhý díl už je svižnější, deprese je asi pryč, hudba je veselejší, text ale zůstává hodně dusný, přijde mi jako zpověď schizofrenika, který se zmítá v těžké psychóze. Ony texty jsou taky poměrně pestré, kromě těch, které jsem zmínil, stojí za pozornost „Strakonická“, svérázná pocta městu, kde HERDEK FILEK funguje. Nechybí tu odkaz na dudáckou tradici či místní kopec Kuřidlo, ale nechybí ani parodický nádech – ten ostatně cítím z celé nahrávky v řadě míst, pánové se příliš vážně neberou a chtějí se hlavně bavit. Jen nevím, jestli najdou dostatečný počet duší naladěných na obdobnou vlnu.
Nahráno a zahráno je to samozřejmě na úrovni, po těch letech zkušeností nelze ani nic jiného čekat, na celkovém vyznění se navíc podílí dlouhá řada hostů, kteří pomohli s kdečím.
Obal CD obsahuje všechny důležité informace včetně textů, ale jinak moc krásy nepobral. Titulní stranu trochu zazdila tiskárna (cover vyšel příliš tmavý), ale i kdyby vyšla světlejší, stejně by se mi nelíbila. Změť různých obrázků by asi potěšila schizofrenika, ale mně smysl uniká... Pololebka polohlava, kachna, prase v obleku, příšerka v cylindru, staré noviny... asi to má poukazovat na současný zmatený svět.
Celkově je pro mě poslech hodinového materiálu poměrně náročný, některé věci se mi líbí, některé mě nebaví, je to prostě žánr, který nehledám, takže se tentokrát bodovat nebude.
Seznam skladeb:
- Legrace
- Všechno je jen na voko
- Schizofrenní Labutě
- Ne každej den je zlej
- Jsem sám, part I
- Jsem sám, part II
- Romantika
- Svítání
- Prostor a čas
- Strakonická
- Herdek Filek
Čas: 56:32
Sestava:
- Jaroslav Rejžek – basová kytara, hudba
- František Christelbauer – kytara, zpěv
- Vojta Šneberger – kytara, zpěv
- Jan „Sonja“ Skřivan – zpěv
- Martin Uhlík – bicí
www.bandzone.cz/herdekfilek
ROZHOVOR
