Táborská skupina F.O.B. vznikla v roce 1995, tudíž se letos stává plnoletou. K osmnáctinám si nadělila nové CD, které vyšlo jako příloha Sparku a tudíž se dostalo k deseti tisícům metalových posluchačů.
Nová nahrávka přináší podle mého soudu výrazně rozmanitější materiál, než jste předkládali v minulosti. Čím to? Došlo k nějaké změně, co se autorství skladeb týká? Podíleli se na skládání všichni členové kapely, nebo jde o práci jednoho tahouna, jemuž ostatní jen tu a tam něco poradí, navrhnou?
Celkový proces skládání nového materiálu byl dost hektický. Čas běžel a my pořád neměli žádnou pevnou strukturu skladeb. Odjeli jsme proto v létě na pár dní na chatu, kde jsme složili hrubé kostry. Vše ostatní se pak dodělávalo ve studiu a takřka pořád za běhu. Podle vzoru, že nejlepší inspirace je termín. Ten jsme pak stejně přetáhli, ale protože jsme už věděli, jak to v takovýhle situacích bývá, pořád jsme měli nějakou časovou rezervu. Takže nás možná zachránila prozřetelnost. Na skládání se podílela prakticky celá kapela a každý názor jsme vzali v potaz.
Minimálně dva songy se z kontextu alba trochu vymykají. Podle mě je to dobře, proč to pořád valit... Na mysli mám „The Roots Of Discoveries“ a „The Views Of The World Collide“, pomalejší, ponuřejší a experimentálnější kompozice. Přemýšleli jste dlouho o jejich zařazení, nebo to bylo jasné dopředu a plánované právě jako odlehčení?
Tak ten, kdo zná naši tvorbu, musí uznat, že jsme se vždycky asi tak trošku vyhýbali zajetým kolejím a snažili se vyšlapat svojí vlastní cestu. Ale plánovaného nebylo nic. Takhle to prostě vylezlo. Myslím, že své udělaly i vokální linky, které byly také skládané až ve studiu. Možná „The Views...“ je tak trochu jiná, protože autorsky patří pouze Danovi, který takto vyjádřil své večery s dobrým pitím a kytarou. (úsměv)
Asi každý zaregistruje velmi časté dvojhlasy, kdy Mára zpívá čistý hlavní motiv a pod ním ještě řve. Pro atraktivitu alba je to jistě prospěšné, ale uslyší fanoušci na koncertech obě polohy? Neplánuje Corbow, že by se aspoň na pódiu vrátil k mikrofonu?
Tak samozřejmě, vrstvení vokálních linek je naprosto běžné u jiných kapel. Otázkou ale zůstává, kdo si na to, byť i ve studiových podmínkách, troufne. Vzhledem k tomu, že v současné době jsme nuceni hrát podle podkladů, fanoušci o nic nepřijdou. Corbow se ke zpěvu určitě nevrátí. Časy se změnily a jeho pojetí zpěvu je už někde jinde. Navíc rád udržuje kontakt s publikem a nerad se vrací na jedno místo… takže by možná i dost zapomínal běhat k mikrofonu. (smích)
Asi vás od některých posluchačů a možná i žurnalistů nemine zařazení do metalcorové škatulky, ale pokud vím, tak se tomu hodně bráníte? Kam tedy patříte, jaké kapely byste označili jako stylové spřízněnce? U nás, v zahraničí?
Dobrá otázka, na kterou asi neexistuje jednoznačná odpověď. Spíš bych řekl, že je tam pořád cítit vliv death metalu. Každopádně, ta moderna je tam taky znát. Ale proč hnít na místě, když máš možnost jít dopředu. To je prostě přirozený vývoj. Pořád posloucháme staré kapely, ale současně posloucháme i ty nové. Stylově nejsme vůbec vyhranění proto je to asi slyšet i v naší muzice. Nikdy jsme cíleně nenásledovali trendy. Vše, co z nás vychází, je naprosto nenucené.
Vnímáte nějaký rozdíl mezi metalovým undergroundem, kam jste léta patřili, a moderní kytarovou scénou, kterou tvoří třeba X-CORE, ATARI TERROR, SATISFUCKTION, HENTAI CORPORATION, kam byste možná mohli mířit, třeba díky vydání ve Sparku... Všimli jste si třeba, že se diametrálně liší publikum „čistých“ a „špinavých“ kapel? Kde se cítíte lépe?
Ono je vůbec otázka, jestli tu nějaký underground existuje… ten asi skončil s rokem 1989. Dneska je jiná doba, než třeba v roce 1995, kdy jsme jako kapela začínali. Je to samozřejmě víc uspěchané a myslím, že k celkové atmosféře tenkrát přispívala i komunikace přes fyzické nosiče. Tebou uvedené kapely patří k zavedeným stálicím na české scéně, ale v porovnání s naší tvorbou jsou pořád měkčí. (úsměv) Publikum se asi liší, těžko říct, protože návštěvnost koncertů je dneska celkem na nižší úrovni a připadá mi to, že chodí jen skalní příznivci.
Co texty? Řešíte v nich nějaká závažná témata, má album nějaký koncept, nebo skončí na papíře to, co vás zrovna napadne? Kdybyste měli říct, kolik procent důležitosti dáváte hudbě a kolik textům, jak by to dopadlo?
Tak určitě. (smích) Skoro všechny naše texty jsou o zhrzenosti. Což je nepřeberná studnice inspirace. (úsměv) Ale to neznamená, že textům nepřikládáme žádnou váhu. Ba právě naopak. Texty jsou pro nás důležitě. V procentuálním vyjádření je to určitě 50/50.
Zvuk alba je moderní, postaral se o něj ruský zvukový inženýr Leonid Shipelik. Můžete jej trochu představit a hlavně vysvětlit, proč zrovna tenhle pán? Je finančně náročné využití služeb takového profíka ze zahraničí?
Tak to bude trochu problém, protože Leonida skoro vůbec neznáme. Narazili jsme na něj prakticky náhodou, když kapela Nu-Nation z Peterburgu kontaktovala Corbowa, jestli s ní nechce odjet evropské tour. Corbow musel být v práci, ale zalíbil se mu zvuk, kterým ona kapela disponovala. Pak už stačilo jen pár emailů. V tomhle má internet neuvěřitelný potenciál. Už první náslechy byly jak z jiného světa a Leonid určitě odvedl skvělou práci. Však taky jeho portfolio čítá hodně známějších kapel, za zmínku stojí třeba My Autumn. Finanční stránka věci není zanedbatelná, ale pohybuje se ve stejných hranicích jako lepší masteringová studia tady v Čechách.
Jak vlastně k nápadu přiložit CD ke Sparku, bez navýšení ceny časopisu, došlo? Jestli se nepletu, jde o první počin Sparku v tomto směru, když nepočítám nějaké výběry. Bylo jednání se Sparkem složité, nebo šlo všechno jako po másle?
Tak my to měli v hlavách již delší dobu. Všichni, kdo se točí kolem muziky vědí, jak to dneska s prodejem CD je. Chtěli jsme teda zvolit cestu, abychom to CD dostali k co největšímu počtu potencionálních posluchačů a v naší malé zemi snad neexistuje jiná cesta. Se Sparkem vše domluvilo naše vydavatelství MetalGate. Myslím, že se vše domluvilo v pohodě a samotné vedení Sparku bylo tímto nápadem nadšeno.
Splnila tahle forma vydání vaše očekávání? Přibylo třeba ohlasů od fanoušků, zvýšil se zájem o nákup merchandise přes internet, zájem promotérů o vaše vystoupení?
Tak samozřejmě, že tato mamutí akce dopad má a na našich webových stránkách registrujeme větší zájem fanoušků. Na nějaké větší rozbory je ale ještě moc brzo. To se uvidí až třeba s koncem roku. Jinak spousta fans si cd stejně koupila na koncertech nebo objednala přes net.
Co se týká koncertů, jste hodně aktivní kapelou, hrajete hodně často. Není to někdy trochu kontraproduktivní? Jste vidět pořád a možná jste kvůli tomu tak trochu okoukaní... Některé kapely to řeší obráceně, zahrají třeba jen 4x do roka s tím, že kdo je chce vidět, ať si na ně dojede třeba 100 kilometrů...
Myslím, že to úplně už neplatí, protože posledních několik let se ta frekvence snižuje, ale nespojoval bych to s okoukaností. Akce se snažíme si vybírat, aby byly na určité úrovni. Zároveň nesouhlasím s Tebou - dojezd fans na koncert je dnes už menší (kromě festivalů), protože koncertů obecně přibylo.
Kromě Česka jste letos hráli v Polsku. Jak to tam dopadlo? Kde jste hráli, kolik došlo lidí, jakou jste měli kulisu, co prodej merchu? S jakými kapelami jste zahráli a jaká byla jejich úroveň?
Do Polska jsme se vrátili po letech a samozřejmě, že jsme si to náležitě užili. Koncerty byly dobře technicky zajištěny a ani s návštěvností to nebylo zlé. Hráli jsme povětšinou s death metalovými kapelami, které byly na velmi vysoké hráčské úrovni. Takové u nás nenajdeš. Takže jsme docela čuměli, protože každá kapela mohla klidně sekundovat třeba právě polským Vader. S nima si fakt nic nezadaly. Tour jsme jeli s mlátiči Banisher, které vřele doporučuji milovníkům technického brutal metalu a další support tvořily lokální kapely z měst, kde se hrálo. Něco merche jsme ještě dovezli zpátky, ale prodej celkem ušel. Pokud bych to měl přirovnat, tak ty koncerty byly velmi podobné středním akcím tady u nás.
Pátá deska, pátá sestava... Dlouho jste byli tři, pak čtyři, teď je vás pět, i když vlastně čtyři... Od posledního „Tomorrow´s Fires“ jste přibrali druhého kytaristu Dana - proč? S jednou kytarou jste hráli dlouhá léta....
Ano, asi je ta 4 magická. (smích) Prostě jsme chtěli vyplnit ty hluchý místa v sólech a možná to byl i nějaký takový vývoj, snad návrat ke kořenům, protože se dvěma kytarama jsme hráli až do roku 2003. Proces přijetí Dana jsme nějak neuspěchali a nyní se dá říct, že jsme na pódium velice kompaktní.
Taky jste dlouhá léta hráli s Mártym za bicími, ale na posledních koncertech zněly bicí z počítače. Márty je zaneprázdněn kvůli náročnému zaměstnání, takže kapelu nestíhá... Jak to vidíte do budoucna? Budete hrát bez bicmena a Márty zůstane jen pro studiové záležitosti, nebo hledáte nového bubeníka?
Bicí z počítače byly jednoznačně provizorní řešení a týkalo se to několika málo koncertů. Bohužel se to sešlo zrovna na duben a květen. Měli jsme dvě možnosti – koncerty zrušit anebo udělat maximum a odjet je na maximálně možné úrovni. Márty zajistil technické řešení. Jeho aktivní účast na koncertech nebyla možná – zaměstnání mu hlavně nedovolilo se s kapelou připravovat a zároveň byl několikrát i mimo ČR, když měl být koncert.
Dnes je to minulost. Naše hledání náhrady bylo úspěšné a to hned dvakrát. Podařilo se nám domluvit se s Petrem Hatašem a Patrikem Sasem. Prvně jmenovaný je mladý talent (je mu 19 let), který prozatím bubnoval jen v lokálních kapelách. Patrik je zkušenější a především známý z účinkování v Čechomoru. Metal je ale jeho vášní.
Za dva roky tu budete 20 let... Sice se říká, že člověk míní a okolnosti mění, ale už máte nějaké plány, jak byste rádi tohle výročí oslavili?
Tak to vůbec, ono třeba taky nebude co slavit. A hlavně, člověk míní a metal osud mění. (smích) Navíc dva roky, to je dlouhá doba. Něco určitě přichystáme, ale nyní to ještě bereme s velkou časovou rezervou. Ale třeba budeme mít další novou desku, tak si možná vyjedeme na tour po 20 městech a budeme hrát 20 songů z naší 20leté tvorby. Uvidíme, co nám ten metal přichystá!
www.fob.cz
www.bandzone.cz/fob
Nová nahrávka přináší podle mého soudu výrazně rozmanitější materiál, než jste předkládali v minulosti. Čím to? Došlo k nějaké změně, co se autorství skladeb týká? Podíleli se na skládání všichni členové kapely, nebo jde o práci jednoho tahouna, jemuž ostatní jen tu a tam něco poradí, navrhnou?
Celkový proces skládání nového materiálu byl dost hektický. Čas běžel a my pořád neměli žádnou pevnou strukturu skladeb. Odjeli jsme proto v létě na pár dní na chatu, kde jsme složili hrubé kostry. Vše ostatní se pak dodělávalo ve studiu a takřka pořád za běhu. Podle vzoru, že nejlepší inspirace je termín. Ten jsme pak stejně přetáhli, ale protože jsme už věděli, jak to v takovýhle situacích bývá, pořád jsme měli nějakou časovou rezervu. Takže nás možná zachránila prozřetelnost. Na skládání se podílela prakticky celá kapela a každý názor jsme vzali v potaz.
Minimálně dva songy se z kontextu alba trochu vymykají. Podle mě je to dobře, proč to pořád valit... Na mysli mám „The Roots Of Discoveries“ a „The Views Of The World Collide“, pomalejší, ponuřejší a experimentálnější kompozice. Přemýšleli jste dlouho o jejich zařazení, nebo to bylo jasné dopředu a plánované právě jako odlehčení?
Tak ten, kdo zná naši tvorbu, musí uznat, že jsme se vždycky asi tak trošku vyhýbali zajetým kolejím a snažili se vyšlapat svojí vlastní cestu. Ale plánovaného nebylo nic. Takhle to prostě vylezlo. Myslím, že své udělaly i vokální linky, které byly také skládané až ve studiu. Možná „The Views...“ je tak trochu jiná, protože autorsky patří pouze Danovi, který takto vyjádřil své večery s dobrým pitím a kytarou. (úsměv)
Asi každý zaregistruje velmi časté dvojhlasy, kdy Mára zpívá čistý hlavní motiv a pod ním ještě řve. Pro atraktivitu alba je to jistě prospěšné, ale uslyší fanoušci na koncertech obě polohy? Neplánuje Corbow, že by se aspoň na pódiu vrátil k mikrofonu?
Tak samozřejmě, vrstvení vokálních linek je naprosto běžné u jiných kapel. Otázkou ale zůstává, kdo si na to, byť i ve studiových podmínkách, troufne. Vzhledem k tomu, že v současné době jsme nuceni hrát podle podkladů, fanoušci o nic nepřijdou. Corbow se ke zpěvu určitě nevrátí. Časy se změnily a jeho pojetí zpěvu je už někde jinde. Navíc rád udržuje kontakt s publikem a nerad se vrací na jedno místo… takže by možná i dost zapomínal běhat k mikrofonu. (smích)
Asi vás od některých posluchačů a možná i žurnalistů nemine zařazení do metalcorové škatulky, ale pokud vím, tak se tomu hodně bráníte? Kam tedy patříte, jaké kapely byste označili jako stylové spřízněnce? U nás, v zahraničí?
Dobrá otázka, na kterou asi neexistuje jednoznačná odpověď. Spíš bych řekl, že je tam pořád cítit vliv death metalu. Každopádně, ta moderna je tam taky znát. Ale proč hnít na místě, když máš možnost jít dopředu. To je prostě přirozený vývoj. Pořád posloucháme staré kapely, ale současně posloucháme i ty nové. Stylově nejsme vůbec vyhranění proto je to asi slyšet i v naší muzice. Nikdy jsme cíleně nenásledovali trendy. Vše, co z nás vychází, je naprosto nenucené.
Vnímáte nějaký rozdíl mezi metalovým undergroundem, kam jste léta patřili, a moderní kytarovou scénou, kterou tvoří třeba X-CORE, ATARI TERROR, SATISFUCKTION, HENTAI CORPORATION, kam byste možná mohli mířit, třeba díky vydání ve Sparku... Všimli jste si třeba, že se diametrálně liší publikum „čistých“ a „špinavých“ kapel? Kde se cítíte lépe?
Ono je vůbec otázka, jestli tu nějaký underground existuje… ten asi skončil s rokem 1989. Dneska je jiná doba, než třeba v roce 1995, kdy jsme jako kapela začínali. Je to samozřejmě víc uspěchané a myslím, že k celkové atmosféře tenkrát přispívala i komunikace přes fyzické nosiče. Tebou uvedené kapely patří k zavedeným stálicím na české scéně, ale v porovnání s naší tvorbou jsou pořád měkčí. (úsměv) Publikum se asi liší, těžko říct, protože návštěvnost koncertů je dneska celkem na nižší úrovni a připadá mi to, že chodí jen skalní příznivci.
Co texty? Řešíte v nich nějaká závažná témata, má album nějaký koncept, nebo skončí na papíře to, co vás zrovna napadne? Kdybyste měli říct, kolik procent důležitosti dáváte hudbě a kolik textům, jak by to dopadlo?
Tak určitě. (smích) Skoro všechny naše texty jsou o zhrzenosti. Což je nepřeberná studnice inspirace. (úsměv) Ale to neznamená, že textům nepřikládáme žádnou váhu. Ba právě naopak. Texty jsou pro nás důležitě. V procentuálním vyjádření je to určitě 50/50.
Zvuk alba je moderní, postaral se o něj ruský zvukový inženýr Leonid Shipelik. Můžete jej trochu představit a hlavně vysvětlit, proč zrovna tenhle pán? Je finančně náročné využití služeb takového profíka ze zahraničí?
Tak to bude trochu problém, protože Leonida skoro vůbec neznáme. Narazili jsme na něj prakticky náhodou, když kapela Nu-Nation z Peterburgu kontaktovala Corbowa, jestli s ní nechce odjet evropské tour. Corbow musel být v práci, ale zalíbil se mu zvuk, kterým ona kapela disponovala. Pak už stačilo jen pár emailů. V tomhle má internet neuvěřitelný potenciál. Už první náslechy byly jak z jiného světa a Leonid určitě odvedl skvělou práci. Však taky jeho portfolio čítá hodně známějších kapel, za zmínku stojí třeba My Autumn. Finanční stránka věci není zanedbatelná, ale pohybuje se ve stejných hranicích jako lepší masteringová studia tady v Čechách.
Jak vlastně k nápadu přiložit CD ke Sparku, bez navýšení ceny časopisu, došlo? Jestli se nepletu, jde o první počin Sparku v tomto směru, když nepočítám nějaké výběry. Bylo jednání se Sparkem složité, nebo šlo všechno jako po másle?
Tak my to měli v hlavách již delší dobu. Všichni, kdo se točí kolem muziky vědí, jak to dneska s prodejem CD je. Chtěli jsme teda zvolit cestu, abychom to CD dostali k co největšímu počtu potencionálních posluchačů a v naší malé zemi snad neexistuje jiná cesta. Se Sparkem vše domluvilo naše vydavatelství MetalGate. Myslím, že se vše domluvilo v pohodě a samotné vedení Sparku bylo tímto nápadem nadšeno.
Splnila tahle forma vydání vaše očekávání? Přibylo třeba ohlasů od fanoušků, zvýšil se zájem o nákup merchandise přes internet, zájem promotérů o vaše vystoupení?
Tak samozřejmě, že tato mamutí akce dopad má a na našich webových stránkách registrujeme větší zájem fanoušků. Na nějaké větší rozbory je ale ještě moc brzo. To se uvidí až třeba s koncem roku. Jinak spousta fans si cd stejně koupila na koncertech nebo objednala přes net.
Co se týká koncertů, jste hodně aktivní kapelou, hrajete hodně často. Není to někdy trochu kontraproduktivní? Jste vidět pořád a možná jste kvůli tomu tak trochu okoukaní... Některé kapely to řeší obráceně, zahrají třeba jen 4x do roka s tím, že kdo je chce vidět, ať si na ně dojede třeba 100 kilometrů...
Myslím, že to úplně už neplatí, protože posledních několik let se ta frekvence snižuje, ale nespojoval bych to s okoukaností. Akce se snažíme si vybírat, aby byly na určité úrovni. Zároveň nesouhlasím s Tebou - dojezd fans na koncert je dnes už menší (kromě festivalů), protože koncertů obecně přibylo.
Kromě Česka jste letos hráli v Polsku. Jak to tam dopadlo? Kde jste hráli, kolik došlo lidí, jakou jste měli kulisu, co prodej merchu? S jakými kapelami jste zahráli a jaká byla jejich úroveň?
Do Polska jsme se vrátili po letech a samozřejmě, že jsme si to náležitě užili. Koncerty byly dobře technicky zajištěny a ani s návštěvností to nebylo zlé. Hráli jsme povětšinou s death metalovými kapelami, které byly na velmi vysoké hráčské úrovni. Takové u nás nenajdeš. Takže jsme docela čuměli, protože každá kapela mohla klidně sekundovat třeba právě polským Vader. S nima si fakt nic nezadaly. Tour jsme jeli s mlátiči Banisher, které vřele doporučuji milovníkům technického brutal metalu a další support tvořily lokální kapely z měst, kde se hrálo. Něco merche jsme ještě dovezli zpátky, ale prodej celkem ušel. Pokud bych to měl přirovnat, tak ty koncerty byly velmi podobné středním akcím tady u nás.
Pátá deska, pátá sestava... Dlouho jste byli tři, pak čtyři, teď je vás pět, i když vlastně čtyři... Od posledního „Tomorrow´s Fires“ jste přibrali druhého kytaristu Dana - proč? S jednou kytarou jste hráli dlouhá léta....
Ano, asi je ta 4 magická. (smích) Prostě jsme chtěli vyplnit ty hluchý místa v sólech a možná to byl i nějaký takový vývoj, snad návrat ke kořenům, protože se dvěma kytarama jsme hráli až do roku 2003. Proces přijetí Dana jsme nějak neuspěchali a nyní se dá říct, že jsme na pódium velice kompaktní.
Taky jste dlouhá léta hráli s Mártym za bicími, ale na posledních koncertech zněly bicí z počítače. Márty je zaneprázdněn kvůli náročnému zaměstnání, takže kapelu nestíhá... Jak to vidíte do budoucna? Budete hrát bez bicmena a Márty zůstane jen pro studiové záležitosti, nebo hledáte nového bubeníka?
Bicí z počítače byly jednoznačně provizorní řešení a týkalo se to několika málo koncertů. Bohužel se to sešlo zrovna na duben a květen. Měli jsme dvě možnosti – koncerty zrušit anebo udělat maximum a odjet je na maximálně možné úrovni. Márty zajistil technické řešení. Jeho aktivní účast na koncertech nebyla možná – zaměstnání mu hlavně nedovolilo se s kapelou připravovat a zároveň byl několikrát i mimo ČR, když měl být koncert.
Dnes je to minulost. Naše hledání náhrady bylo úspěšné a to hned dvakrát. Podařilo se nám domluvit se s Petrem Hatašem a Patrikem Sasem. Prvně jmenovaný je mladý talent (je mu 19 let), který prozatím bubnoval jen v lokálních kapelách. Patrik je zkušenější a především známý z účinkování v Čechomoru. Metal je ale jeho vášní.
Za dva roky tu budete 20 let... Sice se říká, že člověk míní a okolnosti mění, ale už máte nějaké plány, jak byste rádi tohle výročí oslavili?
Tak to vůbec, ono třeba taky nebude co slavit. A hlavně, člověk míní a metal osud mění. (smích) Navíc dva roky, to je dlouhá doba. Něco určitě přichystáme, ale nyní to ještě bereme s velkou časovou rezervou. Ale třeba budeme mít další novou desku, tak si možná vyjedeme na tour po 20 městech a budeme hrát 20 songů z naší 20leté tvorby. Uvidíme, co nám ten metal přichystá!
www.fob.cz
www.bandzone.cz/fob
