Trochu odlehčený úvodní odstavec naznačuje, že KOHOUT PLAŠÍ SMRT je kapela vcelku veselá a na punkové poměry netypická. Poslední tři alba považuju v rámci tuzemského melodického punku za velmi zdařilá, s chutí je poslouchám i dobrovolně (úsměv) a tak jsem pány oslovil s rozhovorem podruhé – taky proto, že poprvé se mi jejich odpovědi líbily...
Minule jsem úplně zapomněl na jednu důležitou věc, na název vaší kapely. Asi z toho nadšení nebudete, ale já se zatím nedočetl, kde jste k tomu přišli. KOHOUT PLAŠÍ SMRT je zajímavé slovní spojení, které když si člověk zadá do vyhledávačů, na ukládacích serverech nebo na youtube, vždycky mu vyběhne vaše kapela a jeden starý český film. Otázka první – viděli jste ten film? Co na něj říkáte?
Matěj: Já ho neviděl, byť ho mám originál doma. Dostal jsem ho při jednom rozhovoru, ale neměl jsem sílu na něj kouknout.
Vítek: Taky jsem ho neviděl a doufám, že ho neuvidím.
Honza: Já jsem ho několikrát obdržel jako vtípek od kamarádů, leč rovněž jsem neměl morál ho zhlédnout.
Krtek: Taky jsem ten film dostal, ale na rozdíl od zbytku souboru jsem ho i poctivě zkouknul. Poprvé a naposledy. (úsměv)
Otázka druhá – pojmenovali jste se po onom filmu? Proč (proč ne)? (úsměv)
Matěj: My se radši přikláníme k básnické sbírce páně Halase než k filmu pana Čecha. Sbírka je protifašistická, kdežto film je taky politicky angažován, ovšem ne nám sympatickým směrem.
S názvy vám ještě chvíli nedám pokoj. Minule prapodivné slovo „Hužva“, letos „Vykřičený muž“. Kdo je oním vykřičeným mužem, podle nějž jste CD pojmenovali? Jak jste na takovou podivnost přišli?
Matěj: My máme vždycky problém s názvem. Teda hlavně s vymyšlením. U Vykřičeného muže se mi líbí jistá mnohoznačnost. Vykřičený – unavený, vyhořelý, opravdu vykřičený, nebo naopak vykřičený jako dům? A asi je těch významů víc…
Vítek: To je pravda. Vymyslet název je snad ještě těžší, než natočit celou desku. Vykřičený muž trochu souvisí s texty atakdál...
Honza: Naštěstí máme Matěje, který vždy přijde s dobře vyargumentovanou hovadinou, takže jsme mu velmi vděčni a pak máme alespoň náplň pro rozhovory, že?
Podle mého nové CD v hudební a vlastně i textové rovině volně navazuje na „Hužvu“, prostě při prvním poslechu mi je jasné, jaká kapela hraje. To je na jednu stranu fajn, že má kapela nějaký ksicht, na druhou ale může někomu vadit, že hrajete pořád jedno a to samé... Asi je jasné, že kotrmelce od vás nikdo nemůže chtít, ale jak to vidíte vy? Vidíte (slyšíte) nějaké podstatné rozdíly mezi aktuální nahrávkou a těmi předchozími, řekněme dvěma? Je něco, na co byste rádi upozornili posluchače, na co by se měli soustředit, co by jim nemělo uniknout?
Matěj: Jasně, ty CD si asi podobný jsou, už třeba tím, že mají podobný zvuk ze stejného studia, nebo tím, že jsme ho nahráli poprvé ve stejným složení. Ale troufnu si říct, že u Vykřičenýho jsme si dali víc záležet jak na technický stránce, tak i na stránce skladatelský a aranžérský.
Vítek: Poslední 2 desky se od předchozích naprosto liší. Proto se zdá, že jsou si Hužva a Vykřičený muž podobné, ale jedná se o desky s velmi rozdílnými písničkami.
Honza: Stejný složení kapely se podepsalo na propracovanosti písní z Vykřičeného muže, neboť jsme nemuseli ztrácet čas zaučováním nového člena. Jinak je to u nás takový pozvolný vývoj podle toho, co jsme schopni zahrát a jaký aranžérský, skladatelský či technický nedostatek vyjde najevo při předchozím nahrávání. Předpokládám, že příště se zase pár jobovek objeví, které nás nejdřív otráví a rozhodí, leč nakonec se z nich rádi poučíme.
Krtek: Rozdíly nejen v posledních dvou CD vidím zcela jednoznačně. Ale je to v rámci nějakých mantinelů. To bys chtěl aby třeba Slayer měnili každý CD směr? Mydlej (a doufám že po nedávný tragédii i budou) si pořád to svoje v rámci stylových mantinelů a je to parádní.
Koukal jsem na vaše webové stránky a musím vás pochválit. V době, kdy většina kapel na klasické stránky rezignovala, máte plnohodnotný a informacemi nabušený web, na kterém si každý může poslechnout vaše desky, přečíst texty, dojmy z koncertů (škoda, že jich je málo...). Mně se to takhle líbí, a zdá se, že i fanouškům, kterých chodí na stránky mnohem víc než třeba na bandzone. Asi je tedy trochu zbytečná otázka, jestli je pro vás oficiální web důležitý?
Matěj: Tak stránky nám udělal k Hužvě Rum Bouda z Topunek a stará se o ně nadále Krtek. Já mám tak trochu pocit, že lidi už zase chtějí a budou chtít originální stránky, ne jen unifikovanej formulář typu Bandzone.
Vítek: To, že má kapela i svoje stránky a doménu svědčí o faktu, že se nefláká. Ano, oficiální web je důležitý.
Krtek: Jasně že je to důležitý, mraky lidí neví (i když je to možná k nevíře), co to nějakej BZ je a zadaj si do vyhledávače jméno kapely. Na prvním místě by měly vyběhnout kapelový stránky. Když už nic jinýho, tak je ne nich mnohem víc prostoru pro informace než na zmiňovaným BZ.
Každá forma propagace je dobrá, v dnešní době přesycené kapelami a nahrávky je těžké na sebe upozornit. Děláte propagaci nějak netradičně, nebo klasika – rozeslání CD na recenze a případné rozhovory?
Matěj: Myslím, že hlavně v rámci propagace hrajeme a vydáváme CD. I když dnes jen tohle už dávno nestačí.
Vítek: U této desky bylo té propagace trochu víc. Ale hlavní propagací jsou asi opravdu koncerty.
Krtek: Na netradiční způsoby jaksi není čas. Ale snažíme se to občas protlačit třeba do nějakýho rádia. Např. na Rádiu Hey nám hrajou po jedný písničce z posledních 2 desek. Taky se nám letos povedlo v rámci propagace CD odjet minitour se Znouzectností a byl to parádní zážitek. A na druhou stranu myslím si i dost užitečnej.
Honza: Jojo v dnešní době můžeme sice fňukat, že kapelu už má každej druhej, a urputně závidět generaci našich hudebních vzorů, že ten boj měla třeba jednodušší, nicméně to jednak pravda není a jednak s fňukáním se hudba dělat nedá, tudíž zkoušíme to či ono, občas se spálíme, občas uspějeme, asi jako jakákoliv jiná kapela. Základem propagace ale jsou, a v dohledné době budou, koncerty.
Často diskutované téma stahování muziky... zasáhlo vás to nějak výrazně? Vy máte vše volně k poslechu, s lehce ironickou douškou „Pro lakomce, kteří si nechtějí koupit naše CD a pro pitomce, kteří to neumějí stáhnout :-D“, takže asi příliš neřešíte, jestli to někde visí a neplatíte si prohledávače ukládacích serverů, aby vám čekovali kde-co a vy jste mohli provozovatele těchhle serverů žádat o výmaz jako Svěrák s Kukym...
Matěj: Tak jasně, kdyby nám chtěl každej dát kilo za to, že si poslechl CD... Ale co když si ho poslechl jen jednou, na ochutnávku. Důležitý přeci je, že člověk stáhne, poslechne, přijde na koncert. Ale to je můj osobní názor a chápu, že Kuky má názor jinej...
Vítek: Důležitý je, aby se deska dostala mezi co nejvíc lidí. Proto je tento volný poslech a stahování důležitý. Libí se ti, tak si to potom kup.
Honza: Nějak omezovat stahování mi v našem měřítku přijde v podstatě směšné a jediným efektem by bylo, že bychom byli považováni za blbce a to přeci nechceme, že?
Je jasné, že není všem dnům konec a CD se pořád prodávají. Minule jste říkali, že jste prodali nějakých 200 kusů „Duševní výluky“, jak dopadla „Hužva“ a jak si vedete s „Vykřičeným mužem“?
Matěj: Troufnu si říct, že ještě líp. (úsměv)
Vítek: Taky si myslím, že je to lepší.
Honza: Já myslím, že anonymizace a virtualizace hudby se už snad zastavila a lidí začínají zase chtít něco hmotnýho. Mně by se třeba líbilo mít i klasický desky, jak je teď v módě, ale pro kapelu je to dost nákladná a dost nenávratná investice, možná si to někdy nadělíme jako dárek k výročí...
Krtek: Vykřičený muž se prodává obdobně, rozdíl je v počtu stažení. Po pěti měsících si ho stáhlo tolik lidí, jako Hužvu za 2 roky.
Texty máte v češtině, tak asi není snadné zaujmout zahraniční posluchače... nebo se nějak snažíte dostat i „ven“, třeba tak, že obesíláte zahraniční média s prosbami o recenze? Jaká je odezva?
Matěj: Náhodou, pár CD se posílalo do Japonska, Ameriky apod., takže ta jazyková bariéra asi není úplně hlavní. Ne, kecám, ty CD si sice někdo koupil, ale na tour nás zatím nikdo na jinej světadíl nepozval.
Vítek: To není pravda!! Dyk nás pozvali někam na Kubu, nebo kam... aaale za svoje...
Honza: A pár recenzí v angličtině taky vždycky vyjde, docela se bavíme nad tím, jak se pan recenzent snaží odhadnout o čem je ten který text...
Minule jste říkali, že jste si zahráli i za hranicemi. Došlo mezitím na další výlety, nebo jste na cizinu rezignovali?
Matěj: Nerezignovali, ale hlavní je přece jen to malé české údolíčko a slovenské rokliníčko.
Vítek: Ono je těžký zodpovědně objet i Čechy, ale občas si zahrajeme i třebas v Polsku atak.
Honza: Třeba já jsem se nedávno vrátil z Albánie a tam by bylo super hrát, protože tam kapely skoro nemaj a cizí tam taky skoro nejezděj, takže bychom mohli machrovat, jaký jsme hvězdy, cheche... vůbec celej Balkán je, co se týče hraní, tabula rasa, kterou by bylo fajn zaplnit...
Doma hrajete relativně často, jak na festivalech přes léto, tak v klubech. Máte nějaké nej... místo, kam se moc rádi vracíte, a naopak místo, kam už by vás nedostali ani párem volů? (úsměv) A hrajete radši na těch festech před stovkami lidí (kteří ale třeba ani netuší, co za kapelu hraje), nebo pro hrstku lidí v klubu (kteří ale přišli cíleně jen na vás)?
Matěj: Nejradši mám tu hrstku lidí v klubu, který ale ani netuší, co hraje. (smích) Všechno má něco do sebe. Fesťák, mraky lidí, supr zvuk, „všichni ruce nahoru“. Nebo klubík, divák ti pomalu může slintnout až do pusy, občas tě pozná i když už nehraješ, donesou ti pivo až na podium. Ale vyloženě oblíbený a neoblíbený místo? To nemám.
Vítek: Každý má svoje, já mám rád obojí. Rád hraju na Moravě.
Honza: Já mám třeba hrozně rád atmosféru festivalů obecně – slunce, pivo, pohoda, ale paradoxně mně na velkým pódiu vadí, že jsou lidi daleko a nedoslintnou na mě, takže co se týče samotnýho hraní, hraju možná radši v klubech, ať už lidi přišli cíleně na nás, nebo lanaříme publikum jiný kapele... (úsměv)
Existuje nějaké vysněné místo nebo akce, kde byste si rádi zahráli?
Matěj: Nevím.
Vítek: Taky mě nějak nic nenapadá.
Honza: No já třeba na fesťákách, na který jezdím i jen jako návštěvník, což je RFP a Mighty Sounds a jinak třeba Lucerna Music Bar v Praze, protože se mi líbí to jejich zahnutý pódium.
Krtek: Glastonbury, Rock am Ring... (úsměv), těch míst by se našlo.
Když už jsme výše nakousli texty, tak mi to znovu nedá a zeptám se i na ně. Opět je chválím, opět platí, že jsou zajímavé, odlehčené, ale přitom v nich lze najít něco navíc, co není na první poslech patrné... Oceňují to i vaši fanoušci? Máte ohlasy, že se jim to takhle líbí?
Matěj: Tak od fanoušků ano. Ale píší i nefanoušci a těm se to zas tak nelíbí.
Krtek: Názor na texty je dost subjektivní záležitost. Pro někoho jsou málo angažovaný, pro jinýho je to pořád punk. Podstatný je, že jsme s nima spokojený my. Podle mýho názoru zas tak špatný nejsou. (úsměv)
A líbí se jim „vykřičený“ obal? Je to samozřejmě věcí vkusu každého jednotlivce, ale mně, kromě sparťanských barev postaviček (smích), se to nelíbí. Mnohem hezčí než titulka, mi připadají portréty vás čtyř, které ale skončily jen pod CD (a ořezané na něm). Co vlastně ty figurky mají znázorňovat?
Matěj: Nejsem autor, ale asi dav, obležení jednotlivce davem, což je stresující?
Vítek: Já mám radši figurky než naše ksichty... hihihi.
Honza: Z mého dojmu je obal zatím trochu hůře stravitelný, ale to nic neubírá na jeho kvalitě, spíš naopak. Co se týče karikatur ksichtů, ty jsem chtěl už dlouho a když jsem pak viděl ty naše tlamy, byl jsem nadšen. Mimochodem pro účely kresby proběhla i fotodokumentace všech členů kapely ve spodním prádle; na obal se naštěstí dostaly jen ksichty.
Jsme pomalu na konci, tak se zeptám, podobně jako před časem GALADRIEL, s jakými ambicemi fungujete? Máte ještě pořád nějaké větší plány a sny, nebo jste smíření s realitou danou třeba už tím omezeným trhem? Je to už jen koníček na vyplnění volného času, nebo pořád něco víc?
Matěj: Já furt čekám, že budem slavný. A až to přijde, budu připraven.
Vítek: Já taky čekám, že budeme megaslavný, ale připraven na to nejsem.
Honza: Já furt čekám, až budu umět hrát na kytaru a stále nic, kruci, asi bych měl cvičit...
Krtek: Bez velkých plánů a snů se muzika dobře dělat nedá.
A prostor na závěrečná slova, na myšlenky, které měly zaznít, ale zatím nezazněly, na cokoliv, co by měli všichni vědět...
Matěj: Radši ty naše odpovědi neberte úplně vážně. Anebo jo. Zdar
Honza: Jsme zatraceně dobrý.
Krtek: A budem ještě lepší.
http://www.kohoutplasismrt.cz/
Minule jsem úplně zapomněl na jednu důležitou věc, na název vaší kapely. Asi z toho nadšení nebudete, ale já se zatím nedočetl, kde jste k tomu přišli. KOHOUT PLAŠÍ SMRT je zajímavé slovní spojení, které když si člověk zadá do vyhledávačů, na ukládacích serverech nebo na youtube, vždycky mu vyběhne vaše kapela a jeden starý český film. Otázka první – viděli jste ten film? Co na něj říkáte?
Matěj: Já ho neviděl, byť ho mám originál doma. Dostal jsem ho při jednom rozhovoru, ale neměl jsem sílu na něj kouknout.
Vítek: Taky jsem ho neviděl a doufám, že ho neuvidím.
Honza: Já jsem ho několikrát obdržel jako vtípek od kamarádů, leč rovněž jsem neměl morál ho zhlédnout.
Krtek: Taky jsem ten film dostal, ale na rozdíl od zbytku souboru jsem ho i poctivě zkouknul. Poprvé a naposledy. (úsměv)
Otázka druhá – pojmenovali jste se po onom filmu? Proč (proč ne)? (úsměv)
Matěj: My se radši přikláníme k básnické sbírce páně Halase než k filmu pana Čecha. Sbírka je protifašistická, kdežto film je taky politicky angažován, ovšem ne nám sympatickým směrem.
S názvy vám ještě chvíli nedám pokoj. Minule prapodivné slovo „Hužva“, letos „Vykřičený muž“. Kdo je oním vykřičeným mužem, podle nějž jste CD pojmenovali? Jak jste na takovou podivnost přišli?
Matěj: My máme vždycky problém s názvem. Teda hlavně s vymyšlením. U Vykřičeného muže se mi líbí jistá mnohoznačnost. Vykřičený – unavený, vyhořelý, opravdu vykřičený, nebo naopak vykřičený jako dům? A asi je těch významů víc…
Vítek: To je pravda. Vymyslet název je snad ještě těžší, než natočit celou desku. Vykřičený muž trochu souvisí s texty atakdál...
Honza: Naštěstí máme Matěje, který vždy přijde s dobře vyargumentovanou hovadinou, takže jsme mu velmi vděčni a pak máme alespoň náplň pro rozhovory, že?
Podle mého nové CD v hudební a vlastně i textové rovině volně navazuje na „Hužvu“, prostě při prvním poslechu mi je jasné, jaká kapela hraje. To je na jednu stranu fajn, že má kapela nějaký ksicht, na druhou ale může někomu vadit, že hrajete pořád jedno a to samé... Asi je jasné, že kotrmelce od vás nikdo nemůže chtít, ale jak to vidíte vy? Vidíte (slyšíte) nějaké podstatné rozdíly mezi aktuální nahrávkou a těmi předchozími, řekněme dvěma? Je něco, na co byste rádi upozornili posluchače, na co by se měli soustředit, co by jim nemělo uniknout?
Matěj: Jasně, ty CD si asi podobný jsou, už třeba tím, že mají podobný zvuk ze stejného studia, nebo tím, že jsme ho nahráli poprvé ve stejným složení. Ale troufnu si říct, že u Vykřičenýho jsme si dali víc záležet jak na technický stránce, tak i na stránce skladatelský a aranžérský.
Vítek: Poslední 2 desky se od předchozích naprosto liší. Proto se zdá, že jsou si Hužva a Vykřičený muž podobné, ale jedná se o desky s velmi rozdílnými písničkami.
Honza: Stejný složení kapely se podepsalo na propracovanosti písní z Vykřičeného muže, neboť jsme nemuseli ztrácet čas zaučováním nového člena. Jinak je to u nás takový pozvolný vývoj podle toho, co jsme schopni zahrát a jaký aranžérský, skladatelský či technický nedostatek vyjde najevo při předchozím nahrávání. Předpokládám, že příště se zase pár jobovek objeví, které nás nejdřív otráví a rozhodí, leč nakonec se z nich rádi poučíme.
Krtek: Rozdíly nejen v posledních dvou CD vidím zcela jednoznačně. Ale je to v rámci nějakých mantinelů. To bys chtěl aby třeba Slayer měnili každý CD směr? Mydlej (a doufám že po nedávný tragédii i budou) si pořád to svoje v rámci stylových mantinelů a je to parádní.
Koukal jsem na vaše webové stránky a musím vás pochválit. V době, kdy většina kapel na klasické stránky rezignovala, máte plnohodnotný a informacemi nabušený web, na kterém si každý může poslechnout vaše desky, přečíst texty, dojmy z koncertů (škoda, že jich je málo...). Mně se to takhle líbí, a zdá se, že i fanouškům, kterých chodí na stránky mnohem víc než třeba na bandzone. Asi je tedy trochu zbytečná otázka, jestli je pro vás oficiální web důležitý?
Matěj: Tak stránky nám udělal k Hužvě Rum Bouda z Topunek a stará se o ně nadále Krtek. Já mám tak trochu pocit, že lidi už zase chtějí a budou chtít originální stránky, ne jen unifikovanej formulář typu Bandzone.
Vítek: To, že má kapela i svoje stránky a doménu svědčí o faktu, že se nefláká. Ano, oficiální web je důležitý.
Krtek: Jasně že je to důležitý, mraky lidí neví (i když je to možná k nevíře), co to nějakej BZ je a zadaj si do vyhledávače jméno kapely. Na prvním místě by měly vyběhnout kapelový stránky. Když už nic jinýho, tak je ne nich mnohem víc prostoru pro informace než na zmiňovaným BZ.
Každá forma propagace je dobrá, v dnešní době přesycené kapelami a nahrávky je těžké na sebe upozornit. Děláte propagaci nějak netradičně, nebo klasika – rozeslání CD na recenze a případné rozhovory?
Matěj: Myslím, že hlavně v rámci propagace hrajeme a vydáváme CD. I když dnes jen tohle už dávno nestačí.
Vítek: U této desky bylo té propagace trochu víc. Ale hlavní propagací jsou asi opravdu koncerty.
Krtek: Na netradiční způsoby jaksi není čas. Ale snažíme se to občas protlačit třeba do nějakýho rádia. Např. na Rádiu Hey nám hrajou po jedný písničce z posledních 2 desek. Taky se nám letos povedlo v rámci propagace CD odjet minitour se Znouzectností a byl to parádní zážitek. A na druhou stranu myslím si i dost užitečnej.
Honza: Jojo v dnešní době můžeme sice fňukat, že kapelu už má každej druhej, a urputně závidět generaci našich hudebních vzorů, že ten boj měla třeba jednodušší, nicméně to jednak pravda není a jednak s fňukáním se hudba dělat nedá, tudíž zkoušíme to či ono, občas se spálíme, občas uspějeme, asi jako jakákoliv jiná kapela. Základem propagace ale jsou, a v dohledné době budou, koncerty.
Často diskutované téma stahování muziky... zasáhlo vás to nějak výrazně? Vy máte vše volně k poslechu, s lehce ironickou douškou „Pro lakomce, kteří si nechtějí koupit naše CD a pro pitomce, kteří to neumějí stáhnout :-D“, takže asi příliš neřešíte, jestli to někde visí a neplatíte si prohledávače ukládacích serverů, aby vám čekovali kde-co a vy jste mohli provozovatele těchhle serverů žádat o výmaz jako Svěrák s Kukym...
Matěj: Tak jasně, kdyby nám chtěl každej dát kilo za to, že si poslechl CD... Ale co když si ho poslechl jen jednou, na ochutnávku. Důležitý přeci je, že člověk stáhne, poslechne, přijde na koncert. Ale to je můj osobní názor a chápu, že Kuky má názor jinej...
Vítek: Důležitý je, aby se deska dostala mezi co nejvíc lidí. Proto je tento volný poslech a stahování důležitý. Libí se ti, tak si to potom kup.
Honza: Nějak omezovat stahování mi v našem měřítku přijde v podstatě směšné a jediným efektem by bylo, že bychom byli považováni za blbce a to přeci nechceme, že?
Je jasné, že není všem dnům konec a CD se pořád prodávají. Minule jste říkali, že jste prodali nějakých 200 kusů „Duševní výluky“, jak dopadla „Hužva“ a jak si vedete s „Vykřičeným mužem“?
Matěj: Troufnu si říct, že ještě líp. (úsměv)
Vítek: Taky si myslím, že je to lepší.
Honza: Já myslím, že anonymizace a virtualizace hudby se už snad zastavila a lidí začínají zase chtít něco hmotnýho. Mně by se třeba líbilo mít i klasický desky, jak je teď v módě, ale pro kapelu je to dost nákladná a dost nenávratná investice, možná si to někdy nadělíme jako dárek k výročí...
Krtek: Vykřičený muž se prodává obdobně, rozdíl je v počtu stažení. Po pěti měsících si ho stáhlo tolik lidí, jako Hužvu za 2 roky.
Texty máte v češtině, tak asi není snadné zaujmout zahraniční posluchače... nebo se nějak snažíte dostat i „ven“, třeba tak, že obesíláte zahraniční média s prosbami o recenze? Jaká je odezva?
Matěj: Náhodou, pár CD se posílalo do Japonska, Ameriky apod., takže ta jazyková bariéra asi není úplně hlavní. Ne, kecám, ty CD si sice někdo koupil, ale na tour nás zatím nikdo na jinej světadíl nepozval.
Vítek: To není pravda!! Dyk nás pozvali někam na Kubu, nebo kam... aaale za svoje...
Honza: A pár recenzí v angličtině taky vždycky vyjde, docela se bavíme nad tím, jak se pan recenzent snaží odhadnout o čem je ten který text...
Minule jste říkali, že jste si zahráli i za hranicemi. Došlo mezitím na další výlety, nebo jste na cizinu rezignovali?
Matěj: Nerezignovali, ale hlavní je přece jen to malé české údolíčko a slovenské rokliníčko.
Vítek: Ono je těžký zodpovědně objet i Čechy, ale občas si zahrajeme i třebas v Polsku atak.
Honza: Třeba já jsem se nedávno vrátil z Albánie a tam by bylo super hrát, protože tam kapely skoro nemaj a cizí tam taky skoro nejezděj, takže bychom mohli machrovat, jaký jsme hvězdy, cheche... vůbec celej Balkán je, co se týče hraní, tabula rasa, kterou by bylo fajn zaplnit...
Doma hrajete relativně často, jak na festivalech přes léto, tak v klubech. Máte nějaké nej... místo, kam se moc rádi vracíte, a naopak místo, kam už by vás nedostali ani párem volů? (úsměv) A hrajete radši na těch festech před stovkami lidí (kteří ale třeba ani netuší, co za kapelu hraje), nebo pro hrstku lidí v klubu (kteří ale přišli cíleně jen na vás)?
Matěj: Nejradši mám tu hrstku lidí v klubu, který ale ani netuší, co hraje. (smích) Všechno má něco do sebe. Fesťák, mraky lidí, supr zvuk, „všichni ruce nahoru“. Nebo klubík, divák ti pomalu může slintnout až do pusy, občas tě pozná i když už nehraješ, donesou ti pivo až na podium. Ale vyloženě oblíbený a neoblíbený místo? To nemám.
Vítek: Každý má svoje, já mám rád obojí. Rád hraju na Moravě.
Honza: Já mám třeba hrozně rád atmosféru festivalů obecně – slunce, pivo, pohoda, ale paradoxně mně na velkým pódiu vadí, že jsou lidi daleko a nedoslintnou na mě, takže co se týče samotnýho hraní, hraju možná radši v klubech, ať už lidi přišli cíleně na nás, nebo lanaříme publikum jiný kapele... (úsměv)
Existuje nějaké vysněné místo nebo akce, kde byste si rádi zahráli?
Matěj: Nevím.
Vítek: Taky mě nějak nic nenapadá.
Honza: No já třeba na fesťákách, na který jezdím i jen jako návštěvník, což je RFP a Mighty Sounds a jinak třeba Lucerna Music Bar v Praze, protože se mi líbí to jejich zahnutý pódium.
Krtek: Glastonbury, Rock am Ring... (úsměv), těch míst by se našlo.
Když už jsme výše nakousli texty, tak mi to znovu nedá a zeptám se i na ně. Opět je chválím, opět platí, že jsou zajímavé, odlehčené, ale přitom v nich lze najít něco navíc, co není na první poslech patrné... Oceňují to i vaši fanoušci? Máte ohlasy, že se jim to takhle líbí?
Matěj: Tak od fanoušků ano. Ale píší i nefanoušci a těm se to zas tak nelíbí.
Krtek: Názor na texty je dost subjektivní záležitost. Pro někoho jsou málo angažovaný, pro jinýho je to pořád punk. Podstatný je, že jsme s nima spokojený my. Podle mýho názoru zas tak špatný nejsou. (úsměv)
A líbí se jim „vykřičený“ obal? Je to samozřejmě věcí vkusu každého jednotlivce, ale mně, kromě sparťanských barev postaviček (smích), se to nelíbí. Mnohem hezčí než titulka, mi připadají portréty vás čtyř, které ale skončily jen pod CD (a ořezané na něm). Co vlastně ty figurky mají znázorňovat?
Matěj: Nejsem autor, ale asi dav, obležení jednotlivce davem, což je stresující?
Vítek: Já mám radši figurky než naše ksichty... hihihi.
Honza: Z mého dojmu je obal zatím trochu hůře stravitelný, ale to nic neubírá na jeho kvalitě, spíš naopak. Co se týče karikatur ksichtů, ty jsem chtěl už dlouho a když jsem pak viděl ty naše tlamy, byl jsem nadšen. Mimochodem pro účely kresby proběhla i fotodokumentace všech členů kapely ve spodním prádle; na obal se naštěstí dostaly jen ksichty.
Jsme pomalu na konci, tak se zeptám, podobně jako před časem GALADRIEL, s jakými ambicemi fungujete? Máte ještě pořád nějaké větší plány a sny, nebo jste smíření s realitou danou třeba už tím omezeným trhem? Je to už jen koníček na vyplnění volného času, nebo pořád něco víc?
Matěj: Já furt čekám, že budem slavný. A až to přijde, budu připraven.
Vítek: Já taky čekám, že budeme megaslavný, ale připraven na to nejsem.
Honza: Já furt čekám, až budu umět hrát na kytaru a stále nic, kruci, asi bych měl cvičit...
Krtek: Bez velkých plánů a snů se muzika dobře dělat nedá.
A prostor na závěrečná slova, na myšlenky, které měly zaznít, ale zatím nezazněly, na cokoliv, co by měli všichni vědět...
Matěj: Radši ty naše odpovědi neberte úplně vážně. Anebo jo. Zdar
Honza: Jsme zatraceně dobrý.
Krtek: A budem ještě lepší.
http://www.kohoutplasismrt.cz/
