JOHANSSON & SPECKMANN – Sulphur Skies

Kdyby uměly ty staré hroby žalovat, řvaly by do větru slova songů z desky „Sulphur Skies“. Křičely by vzpomínky na ty tisíce těl, která pohltily v dobré víře zapomenout na smrt. Jenže jsou tu ještě pozůstalí, kteří vědí své. Jsou zde také dva pánové v letech. Švédský metalový nezmar Rogga Johansson, kytarový workoholik a dále legenda, která stála tam někde na prvopočátku všeho death metalu, Paul Speckmann. Oba se setkali již na vynikajícím albu MEGASCAVENGER – „Descent of Yuggoth“ (2012). Tam to byla jen taková menší výpomoc ze strany Paula. Letos je to již plnohodnotné, společné album. Které se, jak jinak, odehrává opět v rytmu old schoolu. Můžeme jim to ale zazlívat? Vždyť by to byl hřích a hlavně, staré psy novým kouskům stejně nenaučíš. Takže vy, kteří nad touto muzikou ohrnujete nos, nemusíte číst snad ani dál. To snad jen, kdyby se vám zachtělo prozkoumat stará zákoutí death metalu a vyzkoušet si, jak se hrálo dřív. Ostatní, nechte nás v klidu spát v našich oblíbených prašivých hrobech. Nám je tu dobře. Tedy, mí milí old schooloví maniaci (a samozřejmě i vy ostatní trpěliví), co vás na desce „Sulphur Skies“ čeká?

Dočkáte se jak odkazů na Roggovy kapely REVOLTING, RIBSPREADER, PAGANIZER  a mnoho dalších, ale samozřejmě i na Paulovi MASTER a dokonce chvílemi uslyšíte starodávné a pravděpodobně již (bohužel) k ledu uložené ABOMINATION. Vše je skloubeno dohromady s přehledem starých mazáků, sedí to, šlape to a tato dvojice nám dává opět hlasitě najevo, že jsou tady, že pořád mají co říci a že každý, kdo jen kdy proběhl kolem jejich kapel, by si měl dávat sakra pozor! Z každého tónu je cítit, co za krev jim koluje v žilách. Stará, léty death metalu zkažená a zároveň pořád nezkrotná a neuchopitelná muzika plná špíny. Takhle nějak si představuju underground. Nevím sice, jak nahrávka obstojí v dnešní přetechnizované době, a upřímně, je mi to vcelku jedno. Já si beru originál cd, zakoupené přímo od Paula, do ruky vždy s určitou dávkou vážnosti, neustále si je prohlížím v ruce a jako autista si pořád listuji tam a zpět jednoduchým obalem. Není to jen obyčejné, igelitem načichlé promo, ale pořádné „pravé“ cd, vonící ještě takovým tím těžko ohýbatelným papírem. Co vám budu povídat, pokud máte svoji srdcovou kapelu, jistě to znáte sami.

Kytary a basa se nahrávaly ve švédském At the Rotpit studiu. Zpěv u nás v Shaark studiu a výsledný mix probíhal ve studiu Brainar u B. Helgetuna v Norsku. Obal vytvořili Arvin Palma, Steven Smegma a Rai Wolters. Nenašel jsem zhola nic, co by mi dokázalo jakkoliv pokazit zážitek z poslechu. Vše sedí jak má. Je opravdu vidět a hlavně slyšet, že oba muzikanti jsou profesionálové každým coulem a neponechali nic náhodě. Ale abych nezapomněl. Velice dobrý je i bubeník Brynjar Helgetun, bez kterého by to všechno samozřejmě nešlo. Pohání tuhle smečku kupředu jistě a náležitě dynamicky. Všemu ale vévodí Roggova kytara a hlavně Speckmannův hlas, který musí každý poznat i při probuzení o půlnoci na svém oblíbeném hřbitově. Přijde mi, že mu za ty roky hlasivky ještě víc zdrsněly a někdy mám pocit, že už to není ani lidský řev, ale spíše nějaká hladová šelma. Paul moc dobře ví, jaké jsou jeho možnosti a tak se nepouští zbytečně do oblastí, na které rozsahově nemá. Říkám si, že jediné, co mě mrzí, je, že pravděpodobně kapelu (projekt, říkejte si tomu, jak chcete) neuvidíme nikdy naživo. I když, třeba se dočkáme v podání jedné z Roggových skupin, které k nám občas zavítají nebo třeba něco zazní i na koncertě MASTER.

Jednoduchá muzika, při které si připadám jako při průletu starými katakombami. Okolo na vás zírají vysušené mumie a seschlé vzpomínky na staré spolky, co drtívaly death metal za dávných časů. JOHANNSON & SPECKMANN jsou jako ozvěna, která se vždy několikrát vrací. Myslím, že tentokrát se vrátila jasně, hlasitě a zřetelně. Další krásná ukázka toho, že staří bardi jednoduše umí. Samozřejmě, pokud nejsou vaše uši nastavené na tuhle hnijící vlnovou délku, asi budete lehce zklamáni. Ale pro vás deska ani není určena. Je zaměřena na nás, na „staré otrlé fosílie“. Dalo by se tady jednoduše říci, že jsem ve svém živlu. Plavu v něm kraula a řvu z plných plic refrén sedmého (a mého nejoblíbenějšího) songu: „Vile Stench and Vile Stench and Decay“. Krásná poctivá death metalová práce. Spojení dvou zkušených muzikantů, kteří nechali doma svá ega a vše podřídili zcela tomu, aby nahrávka zněla co nejlépe. Stará death/thrashová škola v plné své kráse. Ozvěna minulosti. Švédsko – americké (dnes už vlastně české) souznění ve smrti. Jdu si narvat „Sulphur Skies“ znovu do hlavy. V tomto hrobě je mi opravdu krásně! 

Seznam skladeb:

1. Everyone Rots
2. Spiritual Wasteland
3. Taste the Iron
4. Sulphur Skies
5. Rotten Lands
6. Power and Madness
7. Vile Stench and Ddecay
8. The Wretched Man
9. The World is Set to Burn
10. The Real Victims
11. Crawl for Miles
12. The Stench of Mankind

Čas: 36:10

Sestava:

• Rogga Johansson – kytara, basa
• Paul Speckmann – zpěv
• Brynjar Helgetun – bicí

https://www.facebook.com/pages/Johansson-Speckmann/225899484206206
http://www.vicrecords.com/