Zatímco minulý víkend panovala zima jak v listopadu, Medard nedostál své pověsti a počasí bylo pro venkovní posezení přímo ideální. Při pohledu na teploměr a na radarová data jsem se vypravil do 10 km vzdálené vesnice, kde si v zahradě u kostela zahrály kapely tvrdšího ražení nejen z okolí.
Začátek byl plánovaný na 12. hodinu, to na mě bylo přece jen brzy, ale po telefonickém zjištění stavu v areálu a (předpokládaného) skluzu jsem kolem 16. hodiny nakráčel do velmi pěkného areálu, kde se tou do dobou pohybovalo nějakých sedmdesát návštěvníků. Pěkné prostředí farské zahrady je na podobné akce jako dělané, pódium je umístěno u farské zdi a od něj se terén postupně zvedá, na stráni jsou umístěny lavičky, nad nimi a okolo tráva, bokem dva výčepy, v třetím nealko a na straně ještě gril a klobásami. Sice není ještě všechno dokončené a stále probíhá rekonstrukce nejen blízkého kostela, ale i části zahrady (pódium má zatím provizorní zastřešení), ale to nebrání pořádání koncertů. Letos ještě zahrají třeba KATAPULT, Radim Hladík s BLUE EFEKTEM nebo ČECHOMOR.
Na pódiu se právě chystala českobudějovická skupina SINGHAIA, tak jsem šel pokecat se zvukaři a pak s Rámusem, lidmi, kteří mi o akci řekli. SINGHAIA mezitím nazvučila a pak spustila... něco jako grunge. NIRVANU samozřejmě uznávám, ale SINGHAIA pro mě tedy není. Jednak mě to vůbec nebavilo po hudební stránce, ale hlavně ten zpěv... Ten prostě tahal za uši. Zamrzelo mě, že tahle parta raději nehrála když jsem se poflakoval doma a místo ní nehrál kdokoliv, koho jsem nestihl (CONOPED, RIVERS, PISSYCAT).
BEHIND THE CEMETERY WALL, to byl po předchozím trápení balzám na mé uši. Grind-thrashová úderka je momentálně v nejsilnější sestavě a na živo je přínos Rámuse (AVENGER) a Kozla (KAOSQUAD, LAHAR) nepřeslechnutelný. Vše žene neúprosně dopředu bicmen, jehož kopáky duněly jak pekelný marš, druhá kytara pěkně staroškolsky chrastí a Karolína do toho marastu řve jak stokilový chlap (což už jsem několikrát psal, ale pořád mi to přijde trefné). Zazněly novější (hitovka „Šumava“, „Thrash Mental Border“, Thrasher´s Radical Cut“) i starší songy („No Religion“), došlo i na nějaké covery (skvělá „Troop of Doom“ od SEPULTURY nebo hopsačka od NIHILIST), hostování Václava (CONOPED), závěr pak patřil kytarákovi KAOSQUAD, který odeřval jeden bordeliózní song, už bez Rámuse, který jej neuměl. Pro mě nejlepší set celého festu.
Padla šestá hodina a nastoupili služebně mladí LIBIDO CHALLENGE. Blatensko-strakonická parta funguje od letoška, směřuje do thrash/HC vod a z profláklých tváří v ní působí The Rejžák (ex-OVERSIGHT). Zatím to mě působilo trochu rozpačitým dojmem, hlavně začátku vystoupení chyběl nějaký náboj, ale postupně kapela zvýšila obrátky a celkem pobavila. Muzika to není úplně jednoduchá, často se mění tempo, tudíž výše uvedená žánrová škatulka není zcela přesná, objevují se i pomalejší pasáže mířící kamsi k svébytnému rocku (snad – úsměv).
Na AZID jsem byl hodně zvědavý, jejich loňský split s HIROSHIMA NIGHTMARE mi sice nepřišel kdovíjak podařený, ale na živo jsem čekal jízdu na hraně punku a HC, s občasnými thrash výjezdy a s dvěma šílenými vokalisty. Jenže všechno bylo jinak. Chyběl druhý vokál (který dal kapele asi vale), ale hlavně chybělo drive. Kapela na mě působila nemastným neslaným dojmem, kromě zpěváka stál zbytek bandu jak tvrdé Y, což u ostré party působí jak pěst na oko. Ona i stavba songů by snesla víc přemýšlení, v některých momentech kapela zvolnila, zpěvák si dal oddych, ale že by jedna kytara zkusila něco vymyslet... Nebylo to tak špatné, jak by možná z předchozích vět vyznělo, ale já prostě čekal víc.
Zato od DELIKVENCE 11 jsem raději nečekal nic. Její zpěvák se totiž v průběhu odpoledne upravil do stavu, který mu neumožňoval normální chůzi, natož artikulovat tak, aby mu někdo rozuměl. Jeho neřízené pády do štěrku zaváněly vážnějším zraněním, než rozbitím hlavy, ke kterému došlo. Ale nakonec se podařilo frontmana uvést do „jakžtakž“ stavu a kapela zahrála. A byla to tedy jízda... (úsměv) Martin se motal na pódiu, jako kdyby trpěl padoucnicí, fanoušci dělali pěkný bordel, což odnesly kůly, na nichž byl upevněný řetěz oddělující pódium od hlediště. Po hudební stránce to ale byla kvalitní jízda na pomezí HC a punku, pravda lehce zbržďovaná již zmiňovanými excesy.
FUNKCE ŠROUBU mě v březnu v Blatné nebavila, ale tentokrát to bylo úplně jiné kafe. A bylo to zvukem, který byl ostatně kvalitní po celou dobu konání festu a který se pánům z firmy RIXAN dařil ladit každé kapele na míru. FUNKCE ŠROUBU tentokrát zahrála velmi dobrý koncert, převládající punk lehce koketující s HC měl hlavu a patu, nechyběly melodie, prostě FUNKCE bavila a tak nebylo divu, že se našlo i pár křiklounů, kteří si vyřvali přídavek, hitovku jako hrom, kterou jsem žel původně přisuzoval někomu jinému, až mi zpěvák LIBIDA vysvětlil, že to je vlastní song kapely.
To nejlepší nakonec, říká se, a DELUSION tomuto tvrzení víceméně dali za pravdu. Přivezli si vlastní aparát a po přestavbě pódia odehráli precizní set plný energie. Na plac k pódiu konečně zamířilo více lidí a rozjel se solidní mosh pit, circle pit a nevím, jak ještě se tomu běsnění říká. Někteří fanoušci, většinou z kapel, které odehrály, se válelo ve štěrku, prostě běs. DELUSION jsem loni viděl v klubu, kde to parádně rozjeli, a rozjeli to i venku. Neznám skladby natolik, abych mohl sloužit tím, co zaznělo, ale mělo to kromě té energie i nespornou kvalitu. Leč přepadla mě zima – ono to sice ze Strakonic do Kraselova je pouhých 10 km, ale taky 200 metrů výškového rozdílu (393 resp. 595 metrů nad mořem), a na „horách“ holt přituhuje rychleji. (úsměv)
Takže jsem nečekal na konec a vyrazil k domovu, víceméně spokojený, protože většina kapel mě bavila, potkal jsem spoustu známých (celkově bych počet příchozích odhadl tak na stovku) a taky jsem objevil parádní přírodní areál, ve kterém, doufám, se nějaká podobná akce odehraje i v budoucnu.
Fotky: Šemík
Začátek byl plánovaný na 12. hodinu, to na mě bylo přece jen brzy, ale po telefonickém zjištění stavu v areálu a (předpokládaného) skluzu jsem kolem 16. hodiny nakráčel do velmi pěkného areálu, kde se tou do dobou pohybovalo nějakých sedmdesát návštěvníků. Pěkné prostředí farské zahrady je na podobné akce jako dělané, pódium je umístěno u farské zdi a od něj se terén postupně zvedá, na stráni jsou umístěny lavičky, nad nimi a okolo tráva, bokem dva výčepy, v třetím nealko a na straně ještě gril a klobásami. Sice není ještě všechno dokončené a stále probíhá rekonstrukce nejen blízkého kostela, ale i části zahrady (pódium má zatím provizorní zastřešení), ale to nebrání pořádání koncertů. Letos ještě zahrají třeba KATAPULT, Radim Hladík s BLUE EFEKTEM nebo ČECHOMOR.
Na pódiu se právě chystala českobudějovická skupina SINGHAIA, tak jsem šel pokecat se zvukaři a pak s Rámusem, lidmi, kteří mi o akci řekli. SINGHAIA mezitím nazvučila a pak spustila... něco jako grunge. NIRVANU samozřejmě uznávám, ale SINGHAIA pro mě tedy není. Jednak mě to vůbec nebavilo po hudební stránce, ale hlavně ten zpěv... Ten prostě tahal za uši. Zamrzelo mě, že tahle parta raději nehrála když jsem se poflakoval doma a místo ní nehrál kdokoliv, koho jsem nestihl (CONOPED, RIVERS, PISSYCAT).
BEHIND THE CEMETERY WALL, to byl po předchozím trápení balzám na mé uši. Grind-thrashová úderka je momentálně v nejsilnější sestavě a na živo je přínos Rámuse (AVENGER) a Kozla (KAOSQUAD, LAHAR) nepřeslechnutelný. Vše žene neúprosně dopředu bicmen, jehož kopáky duněly jak pekelný marš, druhá kytara pěkně staroškolsky chrastí a Karolína do toho marastu řve jak stokilový chlap (což už jsem několikrát psal, ale pořád mi to přijde trefné). Zazněly novější (hitovka „Šumava“, „Thrash Mental Border“, Thrasher´s Radical Cut“) i starší songy („No Religion“), došlo i na nějaké covery (skvělá „Troop of Doom“ od SEPULTURY nebo hopsačka od NIHILIST), hostování Václava (CONOPED), závěr pak patřil kytarákovi KAOSQUAD, který odeřval jeden bordeliózní song, už bez Rámuse, který jej neuměl. Pro mě nejlepší set celého festu.
Padla šestá hodina a nastoupili služebně mladí LIBIDO CHALLENGE. Blatensko-strakonická parta funguje od letoška, směřuje do thrash/HC vod a z profláklých tváří v ní působí The Rejžák (ex-OVERSIGHT). Zatím to mě působilo trochu rozpačitým dojmem, hlavně začátku vystoupení chyběl nějaký náboj, ale postupně kapela zvýšila obrátky a celkem pobavila. Muzika to není úplně jednoduchá, často se mění tempo, tudíž výše uvedená žánrová škatulka není zcela přesná, objevují se i pomalejší pasáže mířící kamsi k svébytnému rocku (snad – úsměv).
Na AZID jsem byl hodně zvědavý, jejich loňský split s HIROSHIMA NIGHTMARE mi sice nepřišel kdovíjak podařený, ale na živo jsem čekal jízdu na hraně punku a HC, s občasnými thrash výjezdy a s dvěma šílenými vokalisty. Jenže všechno bylo jinak. Chyběl druhý vokál (který dal kapele asi vale), ale hlavně chybělo drive. Kapela na mě působila nemastným neslaným dojmem, kromě zpěváka stál zbytek bandu jak tvrdé Y, což u ostré party působí jak pěst na oko. Ona i stavba songů by snesla víc přemýšlení, v některých momentech kapela zvolnila, zpěvák si dal oddych, ale že by jedna kytara zkusila něco vymyslet... Nebylo to tak špatné, jak by možná z předchozích vět vyznělo, ale já prostě čekal víc.
Zato od DELIKVENCE 11 jsem raději nečekal nic. Její zpěvák se totiž v průběhu odpoledne upravil do stavu, který mu neumožňoval normální chůzi, natož artikulovat tak, aby mu někdo rozuměl. Jeho neřízené pády do štěrku zaváněly vážnějším zraněním, než rozbitím hlavy, ke kterému došlo. Ale nakonec se podařilo frontmana uvést do „jakžtakž“ stavu a kapela zahrála. A byla to tedy jízda... (úsměv) Martin se motal na pódiu, jako kdyby trpěl padoucnicí, fanoušci dělali pěkný bordel, což odnesly kůly, na nichž byl upevněný řetěz oddělující pódium od hlediště. Po hudební stránce to ale byla kvalitní jízda na pomezí HC a punku, pravda lehce zbržďovaná již zmiňovanými excesy.
FUNKCE ŠROUBU mě v březnu v Blatné nebavila, ale tentokrát to bylo úplně jiné kafe. A bylo to zvukem, který byl ostatně kvalitní po celou dobu konání festu a který se pánům z firmy RIXAN dařil ladit každé kapele na míru. FUNKCE ŠROUBU tentokrát zahrála velmi dobrý koncert, převládající punk lehce koketující s HC měl hlavu a patu, nechyběly melodie, prostě FUNKCE bavila a tak nebylo divu, že se našlo i pár křiklounů, kteří si vyřvali přídavek, hitovku jako hrom, kterou jsem žel původně přisuzoval někomu jinému, až mi zpěvák LIBIDA vysvětlil, že to je vlastní song kapely.
To nejlepší nakonec, říká se, a DELUSION tomuto tvrzení víceméně dali za pravdu. Přivezli si vlastní aparát a po přestavbě pódia odehráli precizní set plný energie. Na plac k pódiu konečně zamířilo více lidí a rozjel se solidní mosh pit, circle pit a nevím, jak ještě se tomu běsnění říká. Někteří fanoušci, většinou z kapel, které odehrály, se válelo ve štěrku, prostě běs. DELUSION jsem loni viděl v klubu, kde to parádně rozjeli, a rozjeli to i venku. Neznám skladby natolik, abych mohl sloužit tím, co zaznělo, ale mělo to kromě té energie i nespornou kvalitu. Leč přepadla mě zima – ono to sice ze Strakonic do Kraselova je pouhých 10 km, ale taky 200 metrů výškového rozdílu (393 resp. 595 metrů nad mořem), a na „horách“ holt přituhuje rychleji. (úsměv)
Takže jsem nečekal na konec a vyrazil k domovu, víceméně spokojený, protože většina kapel mě bavila, potkal jsem spoustu známých (celkově bych počet příchozích odhadl tak na stovku) a taky jsem objevil parádní přírodní areál, ve kterém, doufám, se nějaká podobná akce odehraje i v budoucnu.
Fotky: Šemík
