NERVOCHAOS – To the Death

Život ve stínu svých slavnějších bratrů ve zbrani musí být přinejmenším nepříjemný. Nevím sice, jakou pozici má NERVOCHAOS  ve své rodné Brazílii, ale co se týče světa, tak vždy se svými nahrávkami pokulhávali za slavnějšími souputníky SEPULTUROU a KRISIUN. Nepopírám, že mám některá jejich alba v poměrně velké oblibě, ale víceméně se jednalo vždy o přechodnou záležitost. Přitom NERVOCHAOS nikdy nedělali nic vyloženě špatně. Vždy se jednalo o vcelku solidní alba se špinavým zvukem, která byla plná death metalu řízného thrashovou brazilskou školou. Bohužel ani letošní album „To the Death“ není výjimkou, která by nějak vybočovala z toho, co kapela za dobu své existence vyprodukovala (hrají od roku 1996 a letošní album je pátým v řadě). Jestli jsem to dobře pochopil z poměrně nejasných informací uveřejněných na webu kapely, tak album vyšlo v Brazílii již loni a letos vyšlo znovu pro Evropu a USA.

Zprvu jsem vůbec nechápal, co mi vlastně na muzice NERVOCHAOS  tolik vadí. Vždyť jejich hudba obsahuje všechny potřebné propriety k tomu, abych stál nedočkavě před obchodem s hudebními nosiči (pro mladší ročníky, to je takový ten obchod s cd, který je ve vašem městě pravděpodobně těsně před krachem). „To the Death“ je přitom dostatečně neurvalé, náležitě špinavé, přiměřeně rouhačské. Jenže, NERVOCHAOS se opět potácejí někde mezi tím, aby nešokovali a zároveň, aby si zachovali „přístupnost.“ Nechci nijak kapelu obviňovat z kalkulu (snad tomu tak opravdu není), ale navenek to tak bohužel vypadá. Samozřejmě, na nahrávce se najde spousta dobrých motivů, ale vždy jen vylezou na chvilku na povrch, navnadí vás a pak hned zmizí jako pára nad hrncem. A jelikož NERVOCHAOS  nemají v sobě ani bratskou soudržnost KRISIUN a ani nedisponují ve svém středu Andreasem Kisserem, nemůžou se tak na nikoho „spolehnout“ a opět jen tápají.

Obal také není z nejlepších, takových vám vyjde každý den na tisíce. Zvuk je zase takový příliš „obyčejný.“ Přesto, přes všechnu mou kritiku stojí za to cd alespoň jednou slyšet a udělat si vlastní názor (pořád lepší než spousta dnešní moderní produkce). Dlouho jsem přemýšlel, proč se vlastně nemohou NERVOCHAOS vymanit z té skladatelské šedi? Oni se totiž „bojí“ jakkoliv šokovat. Jen si v klidu svého domova v Sao Paulu kopírují a kopírují. To by samozřejmě vůbec nevadilo. Kdo je dneska vůbec schopen vymyslet něco, co je nové a dá se to poslouchat (smích)? To mi vůbec nevadí. Problém je spíš v tom, že nová deska „To the Death“ je opět jako puzzle poskládané z úryvků nápadů jiných, slavnějších kapel. Co mě ale vyloženě irituje, je vkládání rádoby brazilských motivů (tady rozumějte období SEPULTURY – Roots). S tím se musí opatrně, pánové! To se kolikrát už nedaří ani vašemu velkému vzoru Maxovi Cavalerovi a jeho kapelám. Ten sice již mnoho let žije jen z podstaty, ale pořád má za sebou skvělá alba, kde se mu to dařilo bravurně.

Nemám vůbec chuť se k „To the Death“ vracet. Nenašel jsem na albu nic, co by mě nějakým způsobem přinutilo si nahrávku pořídit. S klidným svědomím vám mohu doporučit, abyste udělali to samé, nic nekupovali. NERVOCHAOS se totiž opět nevymanili z obyčejného šedého brazilského průměru. Možná dokážou zaujmout v nějakém „okresním“ městě v jejich zemi (které má ale pravděpodobně několik miliónů obyvatel). Možná si získá i pár z vás, kteří bezmezně holdujete všemu brazilskému. Dovedu to pochopit, být fanouškem je skvělá věc (a tak trošku i prokletí) a ani vám to nechci nějak kazit, ale tady se jedná opravdu o slabotu. Jediné, co bych snad dokázal na desce vyzdvihnout, jsou některé thrashové pasáže, které si dovedu představit jako velmi vhodné pro živé vystoupení. Jinak nikde nic. Jen pomalu se vkrádající nuda. NERVOCHAOS se opět nepodařilo vystoupit ze stínu.

Seznam skladeb:

1. Mark of the Beast
2. Sheep Amongst Wolves
3. Your World´s Trend
4. Gospel of Judas
5. The Exile
6. To the Death
7. Hate
8. Smoking Mortal Remains
9. Mind Under Siege
10. Delusions and Lies
11. Destroyer of Worlds
12. Warlords Unbound
13. Wolves Curse

Čas: 42:42

Sestava:

• Guiller – zpěv, kytara
• Quinho – kytara
• Felipe Freitas – basa
• Eduardo Lane – bicí

http://nervochaos.com.br/
https://www.facebook.com/NervoChaos
http://metalmedia.com.br/nervochaos/
http://www.cogumelo.com/
http://greyhazerecords.com/