Po třech letech od vydání svého debutu „Prachy vládnou“, který nebyl vůbec špatný, ale přece jenom mi na něm k dokonalosti, místy více, místy méně, něco chybělo, přichází skupina AHARD z Orlové se svým druhým albem, které dostalo opět výstižný název - „Planeta magorů“. Jestliže se první deska nesla povětšinou v heavymetalovém rytmu, tak na novince již můžeme zaznamenat docela výrazný posun směrem k power/speed metalovým vodám, už na první poslech je možné zaregistrovat spoustu výrazných melodií a velké využití kláves, které mají své nepostradatelné místo v každé skladbě. Navíc klapky nabízejí spoustu rozmanitých poloh a zvuků, což rozhodně kvituji.
Jak jinak asi může začínat zahajovací věc s názvem „Erotoman“, než zvuky soulože (smích). Když kapele tu úvodní, již mnohokrát omletou „hekačku“ odpustím, tak mi píseň přijde jako velice solidní rozjezdovka. Dvojka „Andrenalin“ už je textově trochu o něčem jiném, i když spojitost mezi oběma tématy by se pochopitelně najít dala (úsměv), především mě však tahle skladba výrazně zaujala svojí melodičností a řadím jí k nejlepším na CD. Nastavenou laťku udržuje i trojka, zajímavě pojmenovaná „Důchodce kamarád“, v níž vyniká práce klávesáka Boneyho a je zde jasně cítit již zmíněný power/speed. Čtyřka „Kryju ti zadá kámo“ jede v o něco pomalejším tempu, než její tři předchůdkyně, ale kvalita zůstává. Se „Sebevrahem“ opět o něco zrychlujeme, o čem je text asi zmiňovat nemusím, v každém případě je to hodně dobré zakončení první poloviny alba. Uznale pokyvuji kebulí a jedu dál (smích). „Čert to vem“ je příjemná, snadno zapamatovatelná věc se zajímavým kytarovým sólem. „Život je Rock And Roll“ je zase o něco málo klidnější song, ve kterém své umění předvádějí prakticky všechny nástroje, celkově však patří k těm, které mě zaujaly méně. První a snad i trochu očekávaná baladická skladba se nachází pod číslem 8 a má název „Až naplní se čas“. Píseň začíná odbíjením zvonů, jenž tak trochu signalizují, že text bude o odchodu milovaného člověka. Svůj účel tahle věc rozhodně splní, jelikož má svoje určité kouzlo, osobně bych ale vynechal kytarovou vyhrávku začínající v druhé minutě skladby (cca 1.40), která podle mě narušuje celkovou atmosféru. Úvodu titulní „Planety magorů“ dominují klávesy, sloka je postavená na opakujícím se kytarovém riffu, mě osobně pak zaujal především refrén a pochopitelně i text (ale to vlastně všechny), který mi mluví z duše. „Holka, co to má ráda“, je svižná odpichovka na závěr, která ovšem přináší i trochu neočekávané hudební zvraty (funky, jazz…), přijde mi, že si kluci na konec chtěli zkusit i trochu něco jiného, než již výše uvedené hudební směry (úsměv). Na úplný závěr poslechu jsem se ještě rozesmál při klasické hlášce Jiřího Kodeta (z filmu Pelíšky) - „Proletáři všech zemí, vyližte si prdel!“, kterou mám sám nastavenou v mobilu, jako tón při ohlašování příchozí zprávy a úspěšně s ní boduji zejména při jízdě v plzeňské MHD.
Stejně, jako debut, se i druhé album nahrávalo pod taktovkou Radima „Mroše“ Vaňka (v jeho stejnojmenném studiu Mroš), který kapele opět vytvořil kvalitní sound, odpovídající jejímu hudebnímu projevu.
V textech, o které se různou měrou podělili všichni členové kapely (vyjma klávesáka Boneyho) a doplnil je ještě Jiří Tekeli, nečekejte žádná sci–fi témata, naopak vypovídají o současných životních radostech a strastech, se kterými se všichni můžeme kdykoliv potkat. Součástí bookletu sice nejsou, což je škoda, ale na druhou stranu je zpěvákovi Bobinovi velice dobře rozumět, takže při pozorném poslechu vám žádný detail jistě neunikne.
Zatímco na předchozí desce se mi zdálo, že kapela pře poctivě odvedený výkon, ještě stále tak trochu hledá svoji tvář, tak aktuální novinka už na mě dělá zcela jiný dojem. AHARD si na ní vytyčili jasný směr, za kterým se nebojí jít.
Minule jsem psal, že to s tvorbou skupiny vidím tak maximálně na prosazení na regionální úrovni, ovšem s tímhle předloženým materiálem, který je kvalitativně rozhodně na mnohem vyšším stupni, by to mohlo klapnout i ve zbytku republiky. Hodnocení 7 a půl.
Seznam skladeb:
Jak jinak asi může začínat zahajovací věc s názvem „Erotoman“, než zvuky soulože (smích). Když kapele tu úvodní, již mnohokrát omletou „hekačku“ odpustím, tak mi píseň přijde jako velice solidní rozjezdovka. Dvojka „Andrenalin“ už je textově trochu o něčem jiném, i když spojitost mezi oběma tématy by se pochopitelně najít dala (úsměv), především mě však tahle skladba výrazně zaujala svojí melodičností a řadím jí k nejlepším na CD. Nastavenou laťku udržuje i trojka, zajímavě pojmenovaná „Důchodce kamarád“, v níž vyniká práce klávesáka Boneyho a je zde jasně cítit již zmíněný power/speed. Čtyřka „Kryju ti zadá kámo“ jede v o něco pomalejším tempu, než její tři předchůdkyně, ale kvalita zůstává. Se „Sebevrahem“ opět o něco zrychlujeme, o čem je text asi zmiňovat nemusím, v každém případě je to hodně dobré zakončení první poloviny alba. Uznale pokyvuji kebulí a jedu dál (smích). „Čert to vem“ je příjemná, snadno zapamatovatelná věc se zajímavým kytarovým sólem. „Život je Rock And Roll“ je zase o něco málo klidnější song, ve kterém své umění předvádějí prakticky všechny nástroje, celkově však patří k těm, které mě zaujaly méně. První a snad i trochu očekávaná baladická skladba se nachází pod číslem 8 a má název „Až naplní se čas“. Píseň začíná odbíjením zvonů, jenž tak trochu signalizují, že text bude o odchodu milovaného člověka. Svůj účel tahle věc rozhodně splní, jelikož má svoje určité kouzlo, osobně bych ale vynechal kytarovou vyhrávku začínající v druhé minutě skladby (cca 1.40), která podle mě narušuje celkovou atmosféru. Úvodu titulní „Planety magorů“ dominují klávesy, sloka je postavená na opakujícím se kytarovém riffu, mě osobně pak zaujal především refrén a pochopitelně i text (ale to vlastně všechny), který mi mluví z duše. „Holka, co to má ráda“, je svižná odpichovka na závěr, která ovšem přináší i trochu neočekávané hudební zvraty (funky, jazz…), přijde mi, že si kluci na konec chtěli zkusit i trochu něco jiného, než již výše uvedené hudební směry (úsměv). Na úplný závěr poslechu jsem se ještě rozesmál při klasické hlášce Jiřího Kodeta (z filmu Pelíšky) - „Proletáři všech zemí, vyližte si prdel!“, kterou mám sám nastavenou v mobilu, jako tón při ohlašování příchozí zprávy a úspěšně s ní boduji zejména při jízdě v plzeňské MHD.
Stejně, jako debut, se i druhé album nahrávalo pod taktovkou Radima „Mroše“ Vaňka (v jeho stejnojmenném studiu Mroš), který kapele opět vytvořil kvalitní sound, odpovídající jejímu hudebnímu projevu.
V textech, o které se různou měrou podělili všichni členové kapely (vyjma klávesáka Boneyho) a doplnil je ještě Jiří Tekeli, nečekejte žádná sci–fi témata, naopak vypovídají o současných životních radostech a strastech, se kterými se všichni můžeme kdykoliv potkat. Součástí bookletu sice nejsou, což je škoda, ale na druhou stranu je zpěvákovi Bobinovi velice dobře rozumět, takže při pozorném poslechu vám žádný detail jistě neunikne.
Zatímco na předchozí desce se mi zdálo, že kapela pře poctivě odvedený výkon, ještě stále tak trochu hledá svoji tvář, tak aktuální novinka už na mě dělá zcela jiný dojem. AHARD si na ní vytyčili jasný směr, za kterým se nebojí jít.
Minule jsem psal, že to s tvorbou skupiny vidím tak maximálně na prosazení na regionální úrovni, ovšem s tímhle předloženým materiálem, který je kvalitativně rozhodně na mnohem vyšším stupni, by to mohlo klapnout i ve zbytku republiky. Hodnocení 7 a půl.
Seznam skladeb:
- Erotoman
- Adrenalin
- Důchodce kamarád
- Kryju ti zadá kámo
- Sebevrah
- Čert to vem
- Život je Rock and Roll
- Až naplní se čas
- Planeta magorů
- Holka, co to má ráda
