Po měsíci opět v Matrixu, ale tentokrát ne v roli porotce, ale „pouze“ jako hlasující divák. Abych přiznal pravdu, tak jsem se těšil především na vystoupení HYPNOS, kteří měli být závěrečným hostem večera, než na samotné soutěžící kapely. Ale především jsem měl velkou radost, že se konečně setkám a seznámím s osazenstvem naší redakce, a to se šéfredaktorskou sekcí, Johanem a Coornelusem. A tak se i stalo a bylo to O.K. (4horsemen)
Na začátek by bylo zřejmě vhodné vysvětlit proč. Po přečtení řádků, které budou následovat, by si jistě i méně bystrý čtenář položil otázku: „Proč tam ten debil teda chodil?“. Věc je naprosto jednoduchá. Náš šéfredaktor byl jedním z porotců, a já jsem mu ve slabé chvíli, ještě dřív, než byly známé kapely postupující do finále, kývl na nabídku dělat mu doprovod a šoféra zároveň. No a taková lukrativní nabídka se přece neodmítá (úsměv). Po pravdě řečeno jsem byl z kapel, které se měly utkat o první cenu, velice mírně řečeno, rozpačitý. Jako před každou akcí jsem si dané spolky prolustroval a závěr byl silně nelichotivý. Ale dopředu jsem ani nad jednou z kapel hůl nelámal, protože jsem věřil, že minimálně jedna na živo nějakým záhadným způsobem překvapí. (Coornelus)
Zřejmě žádná z kapel nechtěla večer otvírat. Černý Petr zůstal v rukách pražským ATTACK THE HERO. Styl, kterým se tato mladá skupina prezentovala, mě nebaví hlavně pro svou tuctovost. Podobným stylem dnes hraje každá druhá mladá kapela, a rozeznávat je od sebe, na to nemám sil. Klasické nasekané rádoby moderní riffy, hrubý vokál, v refrénech pokud možno melodický, a spousta tělocviku k tomu – dřepy, výskoky... vše jak má být. Nasazení nescházelo. Bohužel na menší trénovanost doplatil zpěvák, který ke konci začínal odpadávat při využívání melodické podoby svého hlasu. Jeho zmar byl korunovaný v posledním songu, který byl zřejmě coververze (asi určitě, něco mi ten odporně vlezlý refrén připomínal), a kdy zněl doslova tragicky. Suma sumárum, kdyby měli ATTACK THE HERO vyhrát, byl by to nesmysl. Obří úspěch musí pro kapelu představovat už samotný postup do finále. (Coornelus)
Oproti 1. semifinále, kdy klub na začátku prakticky zel prázdnotou, bylo narváno už na první účinkující. Přesně na čas, v půl osmé, se představila krátce porota a může se začít. Malinko udělám nepořádek, a nejprve napíšu pár slov o druhé vystupující kapele. Moji favorité SPREADING DREAD se prezentují s prvotinou „Sanatorium“, z které nám předvedli titulní skladbu a třeba ještě „Bastard Brain". Jak jsem napsal v reportu ze semifinále, tak mě tato kapela baví, ale... Ale tento sobotní večer jsem trochu zapochyboval, zda jim ten hlas dám. Kytarové postupy i sóla se mně líbí, ale v průběhu jejich krátkého čtyřpísňového setu mě napadlo, že dlouhé tituly mohli napříště proložit kratšími písněmi. Tak jestli na něčím pánové pracují nebo mají nové věci hotové, tak šup s nimi do playlistu. Uvítal bych to a určitě by to hudbu oživilo. (4horsemen)
Druhé pány na řadě, SPREADING DREAD, jsem před finále tipoval na vítěze. Ne, že by se mi snad líbili, ale když jsem viděl zastoupení v porotě, myslel jsem si, že od porotců budou brát minimálně 80 % hlasů. Jak se později ukázalo, hrubě jsem se pletl. Ještě, že nesázím, Hušák by měl ze mě radost, zato moje konto by zaplakalo. Samotné vystoupení SPREADING DREAD se mi nezamlouvalo. Možná ve studiové podobě dokáží zaujmout, na živo to však neplatilo. Co mě nejvíc dráždilo, byly nesmyslně natáhlé skladby, sedm osm minut dlouhé, postrádající výraznější záchytné body, koncertně pak absolutně nevhodné. Celá show mi přišla jako válec, drtící vše před sebou, nedávající na chvíli vydechnout. Sem tam se tu průměrnou jízdu snažil jeden z kytaristů oživit sóly, ale ani ta na mne velký dojem neudělala. Závěr je takový, že kapela působila na živo mnohem hůř, než jsem předpokládal. Právě od nich jsem čekal, že překvapí. (Coornelus)
Třetí vystupující SUNSET TRAIL si zřejmě, tak jak to bývá zvykem(?), přivezli své bus fans. Velká podpora s velkým skandováním se avšak míjela účinkem. V soutěži obě metal-hardcorové kapely skončily na třetím a čtvrtém místě. A důvod proč jsem vynechal první kapelu ATTACK THE HERO? U vystoupení SUNSET TRAIL jsem si uvědomil, že z první kapely si nepamatuji zhola nic. Vystoupení mě i přes také dobrou podporu diváků nebavilo a do konce jsem nevydržel. Nechci psát šeď a nuda, ale skoro to tak bylo. SUNSET TRAIL mě bavili oproti první kapele více, hudba byla o něco živější. Je možné, že když SUNSET TRAIL ani ATTACK THE HERO neznám a předtím jsem je vůbec neslyšel, jsem na ně moc přísný, ale za sebe, i přes ohlas, který kapely měly, mě ničím převratným nezaujaly. (4horsemen)
Z vystoupení SUNSET TRAIL mám podobné pocity jako kolega. Kapela hrála na podobnou notu jako ATTACK THE HERO, s tím rozdílem, že oproti svým pražským kolegům působila o trochu suverénnějším dojmem, avšak stejně jako jejich žánrově spřízněným kumpánům žalostně scházela jakákoliv originalita a pocit něčeho navíc. Logicky mě jejich vystoupení nezaujalo, a od druhé půlky se mi slévalo. Před začátkem jejich show mě upoutal chlapík, který v sestavě SUNSET TRAIL obstarává bicí nástroj (djembe), zavěšený na krku. Očekával jsem nějakou „Ratamahattu“, ale nic takového se nekonalo. Důvod? Nástroj nebyl vůbec slyšet, a tak byl chudák muzikant na pódiu jen na ozdobu. Zklamán jsem však z vystoupení této olomoucké party nebyl, dostal jsem totiž přesně to, co jsem očekával. Nic. (Coornelus)
Nejlepší čas vyfasovali NOBODY KNOWS. A jak se ukázalo, uměli ho využít. Stejně jako ostatní kapely, i NOBODY KNOWS měli s sebou své věrné. Ovšem oproti svým mladším soupeřům, kteří si přivezli kamarády, teprve oni na mě působili jako největší Hujerové. Přišlo mi, že v kotli měli rodiče, strejdy, bratrance, milenky a bůh ví koho ještě. Ačkoliv to, co hrají za styl, a hlavně kapely, které kopírují, bytostně nesnáším, oproti předešlým kapelám působili svěže a zřejmě vyhráli zaslouženě. Pravda, když toto píšu, kroutí se mi všechny prsty na ruce, ale pořád pro mě představovali menší zlo, než zbytek finalistů. Ovšem nerad bych upíral NOBODY KNOWS fakt, že to s lidmi umí a jejich show byla alespoň zábavná. S originalitou to bylo v jejich případě rovněž za pět, ale svůj suverénní projev uměli náležitě prodat, ať už to bylo pózami či image. Jen se modlím ke všem svatým, aby se tahle éra hair rocku ve větší míře nevrátila. (Coornelus)
Poslední kapelu NOBODY KNOWS jsem viděl už minule. Napíšu podobná slova jako v předchozím reportu: To je pohoda, klidná bezstarostná jízda po highway v U.S.A. Jejich glam rock dost lidí bavil a tím pádem i zaslouženě obsadili první stupínek. Na nějaký samotný koncert bych zřejmě nešel, ale v setu nějakého festivalu nebo někde k nějaké zábavě v hospůdce, posezení... proč by ne. (4horsemen)
Ačkoliv HYPNOS vzhlížejí k bránám pekelným, zněla mi jejich produkce po tom všem jako rajská hudba. Hotový eden. A to i přesto, že nejsem jejich velkým vyznavačem. Z jejich diskografie mě výrazněji zaujalo pouze poslední CD, a tak jsem uvítal skladby zahrané právě z něj. Set byl průřezem celou diskografií, mezi songy nechyběly Brunovy komentáře nesené v příjemném duchu, kdy i jeho, stejně jako mě, překvapilo, kolik lidí v klubu při jejich vystoupení ještě zůstalo. Na závěr mě potěšila věc od KRABATHOR „Orthodox“, i když bych ještě o něco víc raději slyšel nějakou jinou... starší, třeba z „Lies“. Moje první koncertní setkání s HYPNOS proběhlo celkově ke spokojenosti, i když i u show HYPNOS by se nějaké mouchy našly. (Coornelus)
Vystoupení HYPNOS bya super závěrečná tečka, bonbónek večera. Jak Bruna, tak i mě mile překvapilo, že se nikdo nerozprchl po vystoupení kapel, které byly každá žánrově někde jinde a od HYPNOS se hodně vzdalovaly. HYPNOS prostřídali skladby jak staré, tak starší: „In Blood We Trust“, „Journey Into Doom“, „Endorsed By Satan“, nebo nové z desky „Heretic Commando“: „Nailed to the Golden Throne“ a „Inverted“. Výborné vystoupení, bez výhrad. Co jiného dodat? Závěr večera byl suprový. (4horsemen)
Je zajímavé, že do klubu dorazila široká škála publika, od mladých až po starší, daleko překračující i můj ročník, a to věkem nahoru i dolů. Po hudební stránce byl večer takový slabší, průměrný, ale v každém případě jsem za něj rád a tímto ještě navážu na úvodní odstavec a dodám, že mě potěšilo víc lidí, které jsem viděl. A to třeba z řad porotců, jako jsou Dan Pavlík (TORTHARRY) a Bohouš Němec, nebo seznámení Ladislavem Olivou, a taky jsem rád, že jsem se setkal po delší době s Jardou Kučerou s nejmenované táborské bandy. (úsměv) (4horsemen)
Pocity z celého toho „masakru“ mám rozporuplné. Těžko něco vyčítat pořadatelům. Naopak. Uspořádat série koncertů, kde je vstupné zadarmo, rozdat pro kapely hromady cen, zaplatit vítězné kapele desku, zajistit jí koncerty atd., je určitě chvályhodné. Co pořadatelé těžko ovlivní je, jaké kapely se do soutěže přihlásí. Letošek jsem sledoval od začátku a musím zmínit, stejně tak jako Johan ve svém reportu, článek Ladislava Olivy o trampotách při vybírání kapel do užší nominace, kde je vše trefně popsáno. Soupiska přihlášených kapel mi letos nepřišla hrozná, ona na mě totiž působila přímo katastrofálně. Člověk, který se o tuzemskou UG scénu nezajímá, by mohl po zhlédnutí výsledků nabýt dojmu, že je to s ní hodně nahnuté. Naštěstí ne. Stále tady existuje dost kapel, které svou úroveň mají, ale nikdy se do podobných soutěží nepřihlásí. A tak je třeba hledat kvalitu jinde. (Coornelus)
Finále - výsledky:
1. NOBODY KNOWS 213 hlasů (diváci 165, porota 48)
2. SPREADING DREAD 165 hlasů (diváci 141, porota 24)
3. ATTACK THE HERO 127 hlasů (diváci 103, porota 24)
4. SUNSET TRAIL 98 hlasů (diváci 74, porota 24)
Počet platných hlasů diváků: 483
Související článek - pohled porotce
Fotky: Coornelus
Na začátek by bylo zřejmě vhodné vysvětlit proč. Po přečtení řádků, které budou následovat, by si jistě i méně bystrý čtenář položil otázku: „Proč tam ten debil teda chodil?“. Věc je naprosto jednoduchá. Náš šéfredaktor byl jedním z porotců, a já jsem mu ve slabé chvíli, ještě dřív, než byly známé kapely postupující do finále, kývl na nabídku dělat mu doprovod a šoféra zároveň. No a taková lukrativní nabídka se přece neodmítá (úsměv). Po pravdě řečeno jsem byl z kapel, které se měly utkat o první cenu, velice mírně řečeno, rozpačitý. Jako před každou akcí jsem si dané spolky prolustroval a závěr byl silně nelichotivý. Ale dopředu jsem ani nad jednou z kapel hůl nelámal, protože jsem věřil, že minimálně jedna na živo nějakým záhadným způsobem překvapí. (Coornelus)
Zřejmě žádná z kapel nechtěla večer otvírat. Černý Petr zůstal v rukách pražským ATTACK THE HERO. Styl, kterým se tato mladá skupina prezentovala, mě nebaví hlavně pro svou tuctovost. Podobným stylem dnes hraje každá druhá mladá kapela, a rozeznávat je od sebe, na to nemám sil. Klasické nasekané rádoby moderní riffy, hrubý vokál, v refrénech pokud možno melodický, a spousta tělocviku k tomu – dřepy, výskoky... vše jak má být. Nasazení nescházelo. Bohužel na menší trénovanost doplatil zpěvák, který ke konci začínal odpadávat při využívání melodické podoby svého hlasu. Jeho zmar byl korunovaný v posledním songu, který byl zřejmě coververze (asi určitě, něco mi ten odporně vlezlý refrén připomínal), a kdy zněl doslova tragicky. Suma sumárum, kdyby měli ATTACK THE HERO vyhrát, byl by to nesmysl. Obří úspěch musí pro kapelu představovat už samotný postup do finále. (Coornelus)
Oproti 1. semifinále, kdy klub na začátku prakticky zel prázdnotou, bylo narváno už na první účinkující. Přesně na čas, v půl osmé, se představila krátce porota a může se začít. Malinko udělám nepořádek, a nejprve napíšu pár slov o druhé vystupující kapele. Moji favorité SPREADING DREAD se prezentují s prvotinou „Sanatorium“, z které nám předvedli titulní skladbu a třeba ještě „Bastard Brain". Jak jsem napsal v reportu ze semifinále, tak mě tato kapela baví, ale... Ale tento sobotní večer jsem trochu zapochyboval, zda jim ten hlas dám. Kytarové postupy i sóla se mně líbí, ale v průběhu jejich krátkého čtyřpísňového setu mě napadlo, že dlouhé tituly mohli napříště proložit kratšími písněmi. Tak jestli na něčím pánové pracují nebo mají nové věci hotové, tak šup s nimi do playlistu. Uvítal bych to a určitě by to hudbu oživilo. (4horsemen)
Druhé pány na řadě, SPREADING DREAD, jsem před finále tipoval na vítěze. Ne, že by se mi snad líbili, ale když jsem viděl zastoupení v porotě, myslel jsem si, že od porotců budou brát minimálně 80 % hlasů. Jak se později ukázalo, hrubě jsem se pletl. Ještě, že nesázím, Hušák by měl ze mě radost, zato moje konto by zaplakalo. Samotné vystoupení SPREADING DREAD se mi nezamlouvalo. Možná ve studiové podobě dokáží zaujmout, na živo to však neplatilo. Co mě nejvíc dráždilo, byly nesmyslně natáhlé skladby, sedm osm minut dlouhé, postrádající výraznější záchytné body, koncertně pak absolutně nevhodné. Celá show mi přišla jako válec, drtící vše před sebou, nedávající na chvíli vydechnout. Sem tam se tu průměrnou jízdu snažil jeden z kytaristů oživit sóly, ale ani ta na mne velký dojem neudělala. Závěr je takový, že kapela působila na živo mnohem hůř, než jsem předpokládal. Právě od nich jsem čekal, že překvapí. (Coornelus)
Třetí vystupující SUNSET TRAIL si zřejmě, tak jak to bývá zvykem(?), přivezli své bus fans. Velká podpora s velkým skandováním se avšak míjela účinkem. V soutěži obě metal-hardcorové kapely skončily na třetím a čtvrtém místě. A důvod proč jsem vynechal první kapelu ATTACK THE HERO? U vystoupení SUNSET TRAIL jsem si uvědomil, že z první kapely si nepamatuji zhola nic. Vystoupení mě i přes také dobrou podporu diváků nebavilo a do konce jsem nevydržel. Nechci psát šeď a nuda, ale skoro to tak bylo. SUNSET TRAIL mě bavili oproti první kapele více, hudba byla o něco živější. Je možné, že když SUNSET TRAIL ani ATTACK THE HERO neznám a předtím jsem je vůbec neslyšel, jsem na ně moc přísný, ale za sebe, i přes ohlas, který kapely měly, mě ničím převratným nezaujaly. (4horsemen)
Z vystoupení SUNSET TRAIL mám podobné pocity jako kolega. Kapela hrála na podobnou notu jako ATTACK THE HERO, s tím rozdílem, že oproti svým pražským kolegům působila o trochu suverénnějším dojmem, avšak stejně jako jejich žánrově spřízněným kumpánům žalostně scházela jakákoliv originalita a pocit něčeho navíc. Logicky mě jejich vystoupení nezaujalo, a od druhé půlky se mi slévalo. Před začátkem jejich show mě upoutal chlapík, který v sestavě SUNSET TRAIL obstarává bicí nástroj (djembe), zavěšený na krku. Očekával jsem nějakou „Ratamahattu“, ale nic takového se nekonalo. Důvod? Nástroj nebyl vůbec slyšet, a tak byl chudák muzikant na pódiu jen na ozdobu. Zklamán jsem však z vystoupení této olomoucké party nebyl, dostal jsem totiž přesně to, co jsem očekával. Nic. (Coornelus)
Nejlepší čas vyfasovali NOBODY KNOWS. A jak se ukázalo, uměli ho využít. Stejně jako ostatní kapely, i NOBODY KNOWS měli s sebou své věrné. Ovšem oproti svým mladším soupeřům, kteří si přivezli kamarády, teprve oni na mě působili jako největší Hujerové. Přišlo mi, že v kotli měli rodiče, strejdy, bratrance, milenky a bůh ví koho ještě. Ačkoliv to, co hrají za styl, a hlavně kapely, které kopírují, bytostně nesnáším, oproti předešlým kapelám působili svěže a zřejmě vyhráli zaslouženě. Pravda, když toto píšu, kroutí se mi všechny prsty na ruce, ale pořád pro mě představovali menší zlo, než zbytek finalistů. Ovšem nerad bych upíral NOBODY KNOWS fakt, že to s lidmi umí a jejich show byla alespoň zábavná. S originalitou to bylo v jejich případě rovněž za pět, ale svůj suverénní projev uměli náležitě prodat, ať už to bylo pózami či image. Jen se modlím ke všem svatým, aby se tahle éra hair rocku ve větší míře nevrátila. (Coornelus)
Poslední kapelu NOBODY KNOWS jsem viděl už minule. Napíšu podobná slova jako v předchozím reportu: To je pohoda, klidná bezstarostná jízda po highway v U.S.A. Jejich glam rock dost lidí bavil a tím pádem i zaslouženě obsadili první stupínek. Na nějaký samotný koncert bych zřejmě nešel, ale v setu nějakého festivalu nebo někde k nějaké zábavě v hospůdce, posezení... proč by ne. (4horsemen)
Ačkoliv HYPNOS vzhlížejí k bránám pekelným, zněla mi jejich produkce po tom všem jako rajská hudba. Hotový eden. A to i přesto, že nejsem jejich velkým vyznavačem. Z jejich diskografie mě výrazněji zaujalo pouze poslední CD, a tak jsem uvítal skladby zahrané právě z něj. Set byl průřezem celou diskografií, mezi songy nechyběly Brunovy komentáře nesené v příjemném duchu, kdy i jeho, stejně jako mě, překvapilo, kolik lidí v klubu při jejich vystoupení ještě zůstalo. Na závěr mě potěšila věc od KRABATHOR „Orthodox“, i když bych ještě o něco víc raději slyšel nějakou jinou... starší, třeba z „Lies“. Moje první koncertní setkání s HYPNOS proběhlo celkově ke spokojenosti, i když i u show HYPNOS by se nějaké mouchy našly. (Coornelus)
Vystoupení HYPNOS bya super závěrečná tečka, bonbónek večera. Jak Bruna, tak i mě mile překvapilo, že se nikdo nerozprchl po vystoupení kapel, které byly každá žánrově někde jinde a od HYPNOS se hodně vzdalovaly. HYPNOS prostřídali skladby jak staré, tak starší: „In Blood We Trust“, „Journey Into Doom“, „Endorsed By Satan“, nebo nové z desky „Heretic Commando“: „Nailed to the Golden Throne“ a „Inverted“. Výborné vystoupení, bez výhrad. Co jiného dodat? Závěr večera byl suprový. (4horsemen)
Je zajímavé, že do klubu dorazila široká škála publika, od mladých až po starší, daleko překračující i můj ročník, a to věkem nahoru i dolů. Po hudební stránce byl večer takový slabší, průměrný, ale v každém případě jsem za něj rád a tímto ještě navážu na úvodní odstavec a dodám, že mě potěšilo víc lidí, které jsem viděl. A to třeba z řad porotců, jako jsou Dan Pavlík (TORTHARRY) a Bohouš Němec, nebo seznámení Ladislavem Olivou, a taky jsem rád, že jsem se setkal po delší době s Jardou Kučerou s nejmenované táborské bandy. (úsměv) (4horsemen)
Pocity z celého toho „masakru“ mám rozporuplné. Těžko něco vyčítat pořadatelům. Naopak. Uspořádat série koncertů, kde je vstupné zadarmo, rozdat pro kapely hromady cen, zaplatit vítězné kapele desku, zajistit jí koncerty atd., je určitě chvályhodné. Co pořadatelé těžko ovlivní je, jaké kapely se do soutěže přihlásí. Letošek jsem sledoval od začátku a musím zmínit, stejně tak jako Johan ve svém reportu, článek Ladislava Olivy o trampotách při vybírání kapel do užší nominace, kde je vše trefně popsáno. Soupiska přihlášených kapel mi letos nepřišla hrozná, ona na mě totiž působila přímo katastrofálně. Člověk, který se o tuzemskou UG scénu nezajímá, by mohl po zhlédnutí výsledků nabýt dojmu, že je to s ní hodně nahnuté. Naštěstí ne. Stále tady existuje dost kapel, které svou úroveň mají, ale nikdy se do podobných soutěží nepřihlásí. A tak je třeba hledat kvalitu jinde. (Coornelus)
Finále - výsledky:
1. NOBODY KNOWS 213 hlasů (diváci 165, porota 48)
2. SPREADING DREAD 165 hlasů (diváci 141, porota 24)
3. ATTACK THE HERO 127 hlasů (diváci 103, porota 24)
4. SUNSET TRAIL 98 hlasů (diváci 74, porota 24)
Počet platných hlasů diváků: 483
Související článek - pohled porotce
Fotky: Coornelus
