Hudební soutěže jsou ošemetnou záležitostí. Mají řadu odpůrců, kteří nad nimi lámou hůl a vyčítají jim, že je předem jasné (domluvené), kdo vyhraje, nebo tvrdí, že v hudbě se nedá soutěžit. Přiznám, že ani já jsem soutěžení v rámci různých projektů nevěnoval přílišnou pozornost, nikoliv kvůli výše uvedeným argumentům, ale protože mě prostě míjely. Nicméně loni jsem podlehl a přislíbil účast v porotě MetalGate Massacre, soutěže, která si za předchozí roky vybudovala tradici a která vítězným kapelám přinesla kromě zviditelnění i nějaké ty bonusy v podobě vydání CD u společnosti MetalGate, vystoupení na Czech Death Festu nebo poukázek do různých obchodů, v neposlední řadě pak sud piva. (úsměv)
Martyrium s výběrem kapel do základních kol popisoval ve svém článku kolega z poroty Láďa Oliva, takže to nebudu opakovat, jen krátce zmíním, že to byla řehole. Řada přihlášených neměla soudnost ani rozum, jinak to vyjádřit nedokážu... Nicméně jsem se několika desítkami skupin prokousal a odeslal své pořadí; totéž udělali další porotci – Dan Pavlík, Bruno, Bobo Němec a Láďa Oliva. Když se vše sečetlo, vykrystalizovala šestnáctka kapel, které postoupily do základních kol, poté následovala semifinálová klání a nakonec velké finále.
Zatímco v základních kolech rozhodovali výhradně fanoušci, od semifinále promlouvala do postupu i porota. Ta se na každém semifinálovém kole trochu měnila, ne každý vždy mohl, já třeba nebyl ani jednou. Nakonec do finále postoupil kvartet uvedený výše, tudíž dvě kapely zastupující modernu a mládí, dvě tradičnějšího ražení. A porota se konečně sešla v plné sestavě.
Před cestou na finále jsem si všechny čtyři finalisty znovu poslechl a víceméně měl jasno, pro koho budu hlasovat. Nakonec ale bylo všechno jinak... (úsměv) Taky jsem zaregistroval, že to finalisté myslí s účastí opravdu vážně, mimopražští plánovali autobusové zájezdy, aby si přivezli podporovatele a „hlasy“.
Do Matrixu jsem se dostal vůbec poprvé, klub na Koněvově ulici má úskalí v podobě parkování, ale štěstí se na nás usmálo a tak kolega Coornelus chytil jedno z posledních dvou míst blízko klubu. Do něj jsme napochodovali kolem 19. hodiny, já dostal speciální hlasovací lístek se svým jménem (úsměv), kamarádi pak lístek pro veřejnost a pak už jsem se pustil do průzkumu pěkného a prostorného klubu. Potkal jsem se s Danem Pavlíkem, po chvíli dorazil srdcař Láďa Oliva s batohem na zádech a taškami vinylů (vlakem z Moravy!), následně jsme se přivítali s Brunem a Bobem, načež nás Ondra Šmejkal dovedl na pódium a představil divákům v sále. Vše klapalo podle předem avizovaného harmonogramu, organizace byla ostatně celý večer prvotřídní a k žádným skluzům proti programu nedocházelo...
Jako první se představila domácí parta ATTACK THE HERO. Ta to měla teoreticky snazší se „sháněním“ fanoušků či rodinných příslušníků (nemusela organizovat zájezd), ale na druhou stranu hrála jako první a tak se výhody/nevýhody srovnaly. Kapela se momentálně snaží sehnat basáka, takže koncert s ní odehráli hned dva kamarádi, každý část setu. ATH sice na BZ píší, že hrají hardcore/indie, ale to je podle mě vedle jak ta jedle. Jestli hardcore, tak varianta pro mládež (nemyslím to ve zlém...), prostě HC moderní, mixnutý s metalem i rockem, nechybí melodie, ani zasekávačky typické pro metalcore... K tomu má blízko i kombinace čistých a nařvaných vokálů. Kapela to rozjela za slušné podpory svých fanoušků, ale brzy se ukázalo největší úskalí – zpěv. Zpěvák to prostě čistě vůbec nedával, v polovině setu mu hlasivky odešly a výsledkem byla marnost a faleš. Chvílemi to působilo až trapně... Holt studio a živá prezentace je rozdíl, a zatímco ze studiové nahrávky zní všechno celkem OK, na živo to byla slabota. Hudebně taky žádný zázrak, takže tady jsem měl jasno hned, tahle parta můj hlas nedostane.
Pak přišel čas mého osobního favorita, dalších Pražáků, SPREADING DREAD. Z domácího poslechu mě jejich mix thrash a death metalu bavil, líbilo se mi hlavně to, že kromě nadupaných pasáží kapela nevynechává melodické pasáže a dlouhá kytarová sóla. V Matrixu měli pánové silnou podporu fanoušků, spousta z nich měla na sobě jejich trika a taky pak rozjela pořádný binec pod pódiem. Ale já nedostal to, co jsem si myslel, že dostanu. Živě zněla kapela o poznání tvrději, možná špinavěji, ale na mě její produkce působila trochu monotónním dojmem. Pořád mě bavila více než předchozí mládežníci, ale čekal jsem trochu víc.
SUNSET TRAIL se k metalcore/nu-metalu hlásí dobrovolně, takže si můžu odpustit rýpání do stylu. (úsměv) Podobně zaměřená kapela jako ATTACK THE HERO dorazila z Olomouce a prezentovala se sebejistým vystoupením – sebejistotou sršel hlavně výrazný hlavní řvoun. Tomu pomáhal s čistými zpěvy jeden z kytaristů a celkově mně kapela přišla jistější než zmiňovaní styloví kolegové. K určité originalitě přispívalo i djembe zařazené do sestavy, leč tady se účel nedařilo plnit, protože ač se chlapík za vysokým bicím nástrojem snažil sebevíc, slyšet prakticky nebyl. Celkově samá zasekávačka, hodně řevu, trocha zpěvu, ale dojem taky nic moc.
Od NOBODY KNOWS jsem nečekal nic převratného, z webu zněly jejich skladby na pomezí glam rocku, rock´n´rollu a metalu jako klasická retro záležitost. Jenže... web a živá prezentace – nejedno jest. I tahle parta nastoupila sebevědomě, ale jejich řeči typu „dočkali jste se nejlepší kapely“ nakonec seděly. Inspiraci v MÖTLEY CRUE, W.A.S.P. nebo MOTÖRHEAD pánové nezapřou, ale když je tahle muzika zahrána s takovým přehledem, jako to předvádějí NOBODY KNOWS, nemám výhrady. Kapela od prvního tónu jednoznačně vládla, a ač může někomu její image a směřování připadat dávno překonané, živě to byla parádní zábavná jízda. Na pódiu se pánové nezastavili, hlavně druhý kytarista se často nacházel v poloze napůl ležmo, u mikrofonu doplňovali hlavního zpěváka (a kytaristu) i zbylí členové spolku, své udělaly i vlastní bicí s dvěma kopáky, na nichž se bubeník pouštěl do všelijakých exhibicí – prostě i vizuální dojem byl dobrý. Takže jsem začal přehodnocovat své původní plány a nakonec dal hlas libereckým šoumenům.
Po nich zahráli ještě HYPNOS, ale o těch více v druhé části reportu...
Po HYPNOS následovala slavnostní chvilka, vyhlášení výsledků. Ty si můžete přečíst níže, zajímavé je, že kdybych byl dal hlas SPREADING DREAD, mohlo to skončit remízou... Co by pak dělali pořadatelé netuším... (úsměv)
Jinak co se týká hlasování poroty, neprobíhaly žádné porady nebo konzultace, každý si odhlasoval podle svého přesvědčení. Během celé soutěže mě kontaktovala pouze jedna kapela, resp. její manažer, který loboval pro své ovečky, ve vší slušnosti, ještě ve fázi výběru ze všech kapel (a vzpomněl si stejně pozdě, v době, kdy už jsem měl své pořadí odeslané). Jinak jsem nezaznamenal žádné zákulisní čachry, všechno probíhalo korektně a spravedlivě.
Finále - výsledky:
1. NOBODY KNOWS 213 hlasů (diváci 165, porota 48)
2. SPREADING DREAD 165 hlasů (diváci 141, porota 24)
3. ATTACK THE HERO 127 hlasů (diváci 103, porota 24)
4. SUNSET TRAIL 98 hlasů (diváci 74, porota 24)
Počet platných hlasů diváků: 483
Jen krátké vysvětlení k počtu hlasů – každý porotce měl jeden hlas, jehož váha byla 5 % z celkového počtu odevzdaných hlasů od diváků. Tudíž každý porotce disponoval 24 hlasy, a jak je vidno, každá kapela dokázala nějakého porotce zaujmout. O pořadí nakonec rozhodli zejména diváci, ale ta remíza visela ve vzduchu... (úsměv)
Celkové dojmy z akce jsou z mého pohledu hlavně příznivé. Do klubu dorazilo kolem pěti stovek fanoušků, kteří všem kapelám vytvořili pěknou kulisu. Zvuk byl většinou velmi dobrý a když jsem měl v některých místech vzadu dojem, že to není úplně OK, popošel jsem blíž k pódiu, kde vše znělo lépe. Navíc jsem se v klubu potkal s redakčními kolegy (s jedním vůbec poprvé) a tak jsem z Prahy odjížděl víceméně spokojen...
Na druhou stranu je tu jedno ale – podobné soutěže by měly sloužit k vyhledávání talentů, mladých nadějných kapel, které by v budoucnosti měly šlapat na paty těm zaběhlým. Jenže obě mladé party mi moc nadějné nepřišly a vítězství kapely, která se prezentuje hudbou starou třicet nebo více let, příliš optimismu do žil nevhání. Tuzemská scéna prostě negeneruje nic moc extra, pořád vládnou letité spolky a důkazem bylo vystoupení HYPNOS, kteří předchozí party přehráli s naprostým přehledem.
Fotky: Coornelus
Druhý pohled - 4horsemen a Coornelus
Martyrium s výběrem kapel do základních kol popisoval ve svém článku kolega z poroty Láďa Oliva, takže to nebudu opakovat, jen krátce zmíním, že to byla řehole. Řada přihlášených neměla soudnost ani rozum, jinak to vyjádřit nedokážu... Nicméně jsem se několika desítkami skupin prokousal a odeslal své pořadí; totéž udělali další porotci – Dan Pavlík, Bruno, Bobo Němec a Láďa Oliva. Když se vše sečetlo, vykrystalizovala šestnáctka kapel, které postoupily do základních kol, poté následovala semifinálová klání a nakonec velké finále.
Zatímco v základních kolech rozhodovali výhradně fanoušci, od semifinále promlouvala do postupu i porota. Ta se na každém semifinálovém kole trochu měnila, ne každý vždy mohl, já třeba nebyl ani jednou. Nakonec do finále postoupil kvartet uvedený výše, tudíž dvě kapely zastupující modernu a mládí, dvě tradičnějšího ražení. A porota se konečně sešla v plné sestavě.
Před cestou na finále jsem si všechny čtyři finalisty znovu poslechl a víceméně měl jasno, pro koho budu hlasovat. Nakonec ale bylo všechno jinak... (úsměv) Taky jsem zaregistroval, že to finalisté myslí s účastí opravdu vážně, mimopražští plánovali autobusové zájezdy, aby si přivezli podporovatele a „hlasy“.
Do Matrixu jsem se dostal vůbec poprvé, klub na Koněvově ulici má úskalí v podobě parkování, ale štěstí se na nás usmálo a tak kolega Coornelus chytil jedno z posledních dvou míst blízko klubu. Do něj jsme napochodovali kolem 19. hodiny, já dostal speciální hlasovací lístek se svým jménem (úsměv), kamarádi pak lístek pro veřejnost a pak už jsem se pustil do průzkumu pěkného a prostorného klubu. Potkal jsem se s Danem Pavlíkem, po chvíli dorazil srdcař Láďa Oliva s batohem na zádech a taškami vinylů (vlakem z Moravy!), následně jsme se přivítali s Brunem a Bobem, načež nás Ondra Šmejkal dovedl na pódium a představil divákům v sále. Vše klapalo podle předem avizovaného harmonogramu, organizace byla ostatně celý večer prvotřídní a k žádným skluzům proti programu nedocházelo...
Jako první se představila domácí parta ATTACK THE HERO. Ta to měla teoreticky snazší se „sháněním“ fanoušků či rodinných příslušníků (nemusela organizovat zájezd), ale na druhou stranu hrála jako první a tak se výhody/nevýhody srovnaly. Kapela se momentálně snaží sehnat basáka, takže koncert s ní odehráli hned dva kamarádi, každý část setu. ATH sice na BZ píší, že hrají hardcore/indie, ale to je podle mě vedle jak ta jedle. Jestli hardcore, tak varianta pro mládež (nemyslím to ve zlém...), prostě HC moderní, mixnutý s metalem i rockem, nechybí melodie, ani zasekávačky typické pro metalcore... K tomu má blízko i kombinace čistých a nařvaných vokálů. Kapela to rozjela za slušné podpory svých fanoušků, ale brzy se ukázalo největší úskalí – zpěv. Zpěvák to prostě čistě vůbec nedával, v polovině setu mu hlasivky odešly a výsledkem byla marnost a faleš. Chvílemi to působilo až trapně... Holt studio a živá prezentace je rozdíl, a zatímco ze studiové nahrávky zní všechno celkem OK, na živo to byla slabota. Hudebně taky žádný zázrak, takže tady jsem měl jasno hned, tahle parta můj hlas nedostane.
Pak přišel čas mého osobního favorita, dalších Pražáků, SPREADING DREAD. Z domácího poslechu mě jejich mix thrash a death metalu bavil, líbilo se mi hlavně to, že kromě nadupaných pasáží kapela nevynechává melodické pasáže a dlouhá kytarová sóla. V Matrixu měli pánové silnou podporu fanoušků, spousta z nich měla na sobě jejich trika a taky pak rozjela pořádný binec pod pódiem. Ale já nedostal to, co jsem si myslel, že dostanu. Živě zněla kapela o poznání tvrději, možná špinavěji, ale na mě její produkce působila trochu monotónním dojmem. Pořád mě bavila více než předchozí mládežníci, ale čekal jsem trochu víc.
SUNSET TRAIL se k metalcore/nu-metalu hlásí dobrovolně, takže si můžu odpustit rýpání do stylu. (úsměv) Podobně zaměřená kapela jako ATTACK THE HERO dorazila z Olomouce a prezentovala se sebejistým vystoupením – sebejistotou sršel hlavně výrazný hlavní řvoun. Tomu pomáhal s čistými zpěvy jeden z kytaristů a celkově mně kapela přišla jistější než zmiňovaní styloví kolegové. K určité originalitě přispívalo i djembe zařazené do sestavy, leč tady se účel nedařilo plnit, protože ač se chlapík za vysokým bicím nástrojem snažil sebevíc, slyšet prakticky nebyl. Celkově samá zasekávačka, hodně řevu, trocha zpěvu, ale dojem taky nic moc.
Od NOBODY KNOWS jsem nečekal nic převratného, z webu zněly jejich skladby na pomezí glam rocku, rock´n´rollu a metalu jako klasická retro záležitost. Jenže... web a živá prezentace – nejedno jest. I tahle parta nastoupila sebevědomě, ale jejich řeči typu „dočkali jste se nejlepší kapely“ nakonec seděly. Inspiraci v MÖTLEY CRUE, W.A.S.P. nebo MOTÖRHEAD pánové nezapřou, ale když je tahle muzika zahrána s takovým přehledem, jako to předvádějí NOBODY KNOWS, nemám výhrady. Kapela od prvního tónu jednoznačně vládla, a ač může někomu její image a směřování připadat dávno překonané, živě to byla parádní zábavná jízda. Na pódiu se pánové nezastavili, hlavně druhý kytarista se často nacházel v poloze napůl ležmo, u mikrofonu doplňovali hlavního zpěváka (a kytaristu) i zbylí členové spolku, své udělaly i vlastní bicí s dvěma kopáky, na nichž se bubeník pouštěl do všelijakých exhibicí – prostě i vizuální dojem byl dobrý. Takže jsem začal přehodnocovat své původní plány a nakonec dal hlas libereckým šoumenům.
Po nich zahráli ještě HYPNOS, ale o těch více v druhé části reportu...
Po HYPNOS následovala slavnostní chvilka, vyhlášení výsledků. Ty si můžete přečíst níže, zajímavé je, že kdybych byl dal hlas SPREADING DREAD, mohlo to skončit remízou... Co by pak dělali pořadatelé netuším... (úsměv)
Jinak co se týká hlasování poroty, neprobíhaly žádné porady nebo konzultace, každý si odhlasoval podle svého přesvědčení. Během celé soutěže mě kontaktovala pouze jedna kapela, resp. její manažer, který loboval pro své ovečky, ve vší slušnosti, ještě ve fázi výběru ze všech kapel (a vzpomněl si stejně pozdě, v době, kdy už jsem měl své pořadí odeslané). Jinak jsem nezaznamenal žádné zákulisní čachry, všechno probíhalo korektně a spravedlivě.
Finále - výsledky:
1. NOBODY KNOWS 213 hlasů (diváci 165, porota 48)
2. SPREADING DREAD 165 hlasů (diváci 141, porota 24)
3. ATTACK THE HERO 127 hlasů (diváci 103, porota 24)
4. SUNSET TRAIL 98 hlasů (diváci 74, porota 24)
Počet platných hlasů diváků: 483
Jen krátké vysvětlení k počtu hlasů – každý porotce měl jeden hlas, jehož váha byla 5 % z celkového počtu odevzdaných hlasů od diváků. Tudíž každý porotce disponoval 24 hlasy, a jak je vidno, každá kapela dokázala nějakého porotce zaujmout. O pořadí nakonec rozhodli zejména diváci, ale ta remíza visela ve vzduchu... (úsměv)
Celkové dojmy z akce jsou z mého pohledu hlavně příznivé. Do klubu dorazilo kolem pěti stovek fanoušků, kteří všem kapelám vytvořili pěknou kulisu. Zvuk byl většinou velmi dobrý a když jsem měl v některých místech vzadu dojem, že to není úplně OK, popošel jsem blíž k pódiu, kde vše znělo lépe. Navíc jsem se v klubu potkal s redakčními kolegy (s jedním vůbec poprvé) a tak jsem z Prahy odjížděl víceméně spokojen...
Na druhou stranu je tu jedno ale – podobné soutěže by měly sloužit k vyhledávání talentů, mladých nadějných kapel, které by v budoucnosti měly šlapat na paty těm zaběhlým. Jenže obě mladé party mi moc nadějné nepřišly a vítězství kapely, která se prezentuje hudbou starou třicet nebo více let, příliš optimismu do žil nevhání. Tuzemská scéna prostě negeneruje nic moc extra, pořád vládnou letité spolky a důkazem bylo vystoupení HYPNOS, kteří předchozí party přehráli s naprostým přehledem.
Fotky: Coornelus
Druhý pohled - 4horsemen a Coornelus
