Potkalo to hlavně PROCRASTINATION, kteří dorazili z Bechyně a na metalovou akci se ani příliš nehodili. Jejich hudba na pomezí melodického metalu, rocku a grunge byla v podstatě zahraná na úrovni a kapela vůbec působila dobrým a sehraným dojmem, ale většina z toho mála, co posedávala v sále, přece jen asi přišla na poněkud ostřejší muziku.
O tu se snažila rádoby thrashová formace A5. Nevím, čí to byl nápad pozvat tohle těleso, ale na akci se pánové hodili ještě míň než předchozí melodici. A5 totiž produkují takový ten humpolácký upachtěný core/thrash, který je plný siláckých gest, ale po hudební stránce nepřináší vůbec nic nového a je úplně sterilní. Přiznám se, že jsem kapelu nevydržel delší dobu poslouchat... tohle na mě prostě bylo moc – a i když se hlavně zpěvák snažil zaujmout nespoutaným projevem, působilo to spíše křečovitě, než přirozeně.
Až s nástupem ASCENDANCY podle mě fest začal. Služebně mladá kapela se v poslední době vyšvihla do popředí zájmu tuzemských příznivců melodického metalu; pomohla jí hlavně účast a konečné třetí místo v soutěži Metalgate Massacre, z níž se pánové odrazili k turné, na kterém předskakovali ARAKAINU. A vyhranost byla na kvartetu znát, svůj melodický metal podával s jistotou a ani nevadilo, že klávesák nedorazil a jeho party byly puštěny z playbacku. A musím se přiznat, že mě živě ASCENDANCY bavili víc než při poslechu v klidu domova. Možná bavili i těch pár návštěvníků, kteří zalezli do postraních boxů a odtud vsedě pozorovali, co se na pódiu děje, aniž by kapele dali cokoliv najevo – až na slabý potlesk po každé skladbě byla atmosféra komorní.
U ABSTRACT ESSENCE jsem to měl naopak, zatímco z cédéček se mi líbí, na živo mě tentokrát nedokázali zaujmout tak, jak jsem čekal. I jim chyběl klávesák (tudíž opět pomohla technika), ale o to nešlo. I když se zpěvák snažil a na pódiu se nezastavil, odezva byla opět vlažná, přihlížejících asi tucet. Pár se jich sice u pódia snažilo o nějakou tu melu, ale zbytek sálu zel prázdnotou. Občas sice někdo přišel na čumendu, ale za chvíli zase zmizel někam bokem, do přítmí, do luxusních sedadel po stranách sálu. Přitom písničky téhle kapely jsou hodně pestré, nutící k tanci, pořád se v nich něco děje, kapela je sehraná... ale bez lidí tomu prostě něco chybělo.
Až s nástupem ISACAARUM se plac pod pódiem jakž takž zaplnil a hned s prvními tóny začala první pořádná pařba. O ISACAARUM jsme v poslední době psali několikrát, vystoupení v Táboře bylo obdobné jako to v Plzni před třemi týdny. I když vlastně ne, jedna změna se na pódiu odehrála; když si F.C. sundal kuklu, objevil se nový sestřih. (úsměv) Jinak samozřejmě nechyběly Chymusovy šílené pohledy, svěrací kazajka, svítící brýle z cedníčku na čaj, pentagram místo oka a očekávaná scéna, kterou možná někteří táborští diváci viděli poprvé a samozřejmě se tvářili překvapeně, případně znechuceně; ti, kteří věděli, se jako vždycky neubránili úsměvu. Jediná špinavější kapela festu to podrtila za pěkného ohlasu v rytmu black/grindu a mě ne poprvé napadlo, že za slabší návštěvou nevězí jen to, co píšeme pořád (že je akcí moc, lidi přežraní...).
Pořádající F.O.B. se představili v nové sestavě. No nové, spíše okleštěné, protože bubeník Márty je časově tak zaneprázdněný, že kapelu nestíhá. Takže byly bicí nahrány do PC a Márty je pouštěl z prostoru od zvukaře, odkud se na pódium vypravil jen ve slavnostní chvilku, kdy se křtilo nové CD „Reap What You Sow“. Z něj zaznělo několik skladeb, které jsem žel neznal, protože jsem jej ještě neslyšel. Samozřejmě nechyběly ani hitovky z minulé desky, z nichž pořád zabírá hlavně melodická vypalovačka „Feeding On Your Fear“. F.O.B. i bez bubeníka odehráli nadupaný set, kapela na pódiu doslova excelovala – když jsem s odstupem porovnal vlažně přijatá předchozí představení, musel jsem konstatovat, že ISACAARUM a F.O.B. převyšovali nasazením na pódiu předchozí party o třídu a i proto je lidi brali mnohem víc. Křest byl tentokrát pojat méně velkoryse něž minule (kdy CD na svět poslal samotný Jan Žižka), o polití se postaral Chymus, kterému se ne a ne podařit otevřít připravený šampus. (úsměv) Lahve byly naštěstí dvě, takže nakonec kolečko polito bylo a vše dobře dopadlo.
Do třetice všeho dobrého aneb X-CORE. Další moderna s chytlavými refrény a melodickými pasážemi zněla na koncertu překvapivě tvrději než na posledním albu „Life And Stuff“. A hrálo se nejen z podařené a vřele přijaté desky, která kapelu katapultovala na výsluní u mladších fanoušků a také rozbouřila stojaté vody tuzemské metalové scény. Někdo kapele vyčítal vyměknutí a kalkul, ale vystoupení v Miléniu nic takového nepotvrdilo – protože to kapele „tvrdilo“. Líbilo se mi, jak se o zpěvy a řevy dělili všichni tři strunní pánové a hlavně to, že kapela jela jako dobře seřízený stroj. Výborný set, který také fanoušci slušně ocenili a s chutí si zakřičeli „Respekt“.
SHATTER se taky na první pohled a poslech snaží vypadat moderně a neotřele, mají ve svém středu dokonce DJ s opravdovým gramofonem a vinyly, z kterých vyluzuje různé podivné tóny, ale to hlavní, samotná muzika, postrádá nějaké záchytné body, melodie, cokoliv, co by rozbilo monotónní vozbu tvrdých riffů, které se prakticky bez přestávky z reproduktorů valily. Několikrát jsem ze sálu odešel a zase se vrátil, ale nikdy mě to nebacilo delší dobu, nemohl jsem se v tom rachotu zorientovat a tak jsem to nakonec vzdal a vyrazil k domovu... Tudíž jsem neviděl INSANE...
Závěrečné resumé? Krásné prostředí, výborný zvuk, nízká návštěva. Zatímco první dvě položky nechám bez delšího komentáře, k návštěvě se vrátím. Dorazilo něco málo přes sto platících, což je proti minulosti o pár desítek méně. Podle mě za to může nepříliš promyšlená dramaturgie, protože na akci zahrála jediná extrémní kapela (ISACAARUM) a osm kapel modernějšího, melodičtějšího ražení. Nic proti, ale příznivci death nebo black metalu kvůli jedné kapele cestu do klubu nevážili, a těch, kteří preferují pouze modernu, asi tolik není. Na druhou stranu je smutné, že v okresním městě a přilehlém okolí (o 50 tisícovkách obyvatel) se nerekrutuje více lidí, kteří by si vážili akce v tak parádním prostředí, s takovou tradicí a tak dobře zorganizované. Příště se totiž může stát, že už nebude nic, ani moderna, ani nářez. Smutné je i to, že v domácím prostředí nepřišlo víc fanoušků podpořit F.O.B., kteří křtili novinku, o které se hodně mluví a která vyšla coby bezplatná příloha časopisu Spark.
Fotky: Hanka
