Karlovarské UNNECESSARITY výrazněji registruju od jejich předešlé studiovky „Éxtasis“, která vyšla v roce 2007. Tenkrát zněli poměrně slušně a minimálně na západě Čech působili, se svojí kombinací hardcorových kytar, výrazné elektroniky a španělského vokálu, přinejmenším neotřele.
Píše se rok 2012 a UNNECESSARITY jsou tady zpět, s deskou pojmenovanou „Huma:no“, na kterou se příznivci této kapely dost načekali. Pět let v lidském životě je dlouhá doba, u kapely sice ten čas letí trochu jinak, ale za takovou dlouhou dobu by měl být znát, u každého solidního bandu, minimálně nějaký posun či pokus o vyšperkování své dosavadní tvorby. Nikdo přece nechce zůstat přešlapovat na stejném místě. Navíc u kapely, která koketuje tak silně jako UNNECESSARITY s moderními technologiemi, se to přímo nabízí.
Novinka zní po zvukové stránce, oproti svému předchůdci, o poznání kvalitněji. Využití samplů působí dospělejším dojmem, a i když je jich plná deska, nezní album přeplácaně v tom smyslu, že by elektronika válcovala metalovou, nebo přesněji v případě UNNECESSARITY hardcorovou složku.
Evidentní je, že se nikam nespěchalo a nechávalo se všech šest skladeb uzrát. Kombinovalo se, vymýšlely zvukové vychytávky, pracovalo se na kytarových linkách... až se někdy během poslechu dostavuje pocit jisté komplikovanosti. Kolikrát mi schází ve většině skladbách větší tah na branku a nějaký výraznější záchytný bod. UNNECESSARITY si libují v podladěných „meshu“ kytarách, na jejichž bedrech stojí většina skladeb. Chvílemi se až otírají o math core, a refrény, v kterých je využitý melodický hlas, vyznívají potom nu-metalově. Právě ony partie, kdy by měly skladby dosáhnout svého vrcholu, se mi jeví jako ty nejméně povedené, žádný vyloženě nosný refrén se kapele nepodařil vyprodukovat. Spíš obráceně, ten v druhé „Mente“ mě svým kolovrátkovým opakováním textu a zpěvákovou nepříjemnou intonací po chvilce znudil.
Když jsem na začátku zmiňoval, v souvislosti s UNNECESSARITY, nové technologie a hojné využití samplů, nemůžu vyloženě říct, že by na mě jejich hudba působila úplně nejmodernějším dojmem. Což by se jistě nabízelo. V podstatě za to může hlavně, již zmiňovaný sound kytary, který se mi jeví, jakoby měl ta nejlepší léta už dávno za sebou.
I když jsem o pár řádků výš pojmenoval některá negativa nahrávky, zajímavých momentů je na desce dost. Po hříchu mi ale mezi prvními naskočí vkusně zakombinovaný saxofon ve třetí „El Hambre“, nebo poslední song „Dogs Of Village“, s hostujícím chlapíkem jménem Decore. Což je celkem příjemný song na závěr, koketující vyloženě s nu-metalem.
Ve finále mám z „Huma:na“ lehce rozpačité dojmy. Řemeslně je vše zvládnuto na vysoké úrovni. Povedl se zvuk, a i se dá říct, že minimálně v našich končinách mají UNNECESSARITY svůj charakteristický styl, i když si do něj lze kromě zmiňovaných MESHUGGAH dosadit x dalších zahraničních spolků - vzorů. Osobně jsem si na albu oblíbil jen drobné střípky, které vyloženě netvoří hybnou páteř všech šesti skladeb. Většinou se mi album, i po mnoha vyslechnutích, slévalo a ušima vyloženě jen tak prolétlo. „Huma:no“ je půlhodinka hudby, která neurazí, ale bohužel ani vyloženě nenadchne.
Seznam skladeb:
Píše se rok 2012 a UNNECESSARITY jsou tady zpět, s deskou pojmenovanou „Huma:no“, na kterou se příznivci této kapely dost načekali. Pět let v lidském životě je dlouhá doba, u kapely sice ten čas letí trochu jinak, ale za takovou dlouhou dobu by měl být znát, u každého solidního bandu, minimálně nějaký posun či pokus o vyšperkování své dosavadní tvorby. Nikdo přece nechce zůstat přešlapovat na stejném místě. Navíc u kapely, která koketuje tak silně jako UNNECESSARITY s moderními technologiemi, se to přímo nabízí.
Novinka zní po zvukové stránce, oproti svému předchůdci, o poznání kvalitněji. Využití samplů působí dospělejším dojmem, a i když je jich plná deska, nezní album přeplácaně v tom smyslu, že by elektronika válcovala metalovou, nebo přesněji v případě UNNECESSARITY hardcorovou složku.
Evidentní je, že se nikam nespěchalo a nechávalo se všech šest skladeb uzrát. Kombinovalo se, vymýšlely zvukové vychytávky, pracovalo se na kytarových linkách... až se někdy během poslechu dostavuje pocit jisté komplikovanosti. Kolikrát mi schází ve většině skladbách větší tah na branku a nějaký výraznější záchytný bod. UNNECESSARITY si libují v podladěných „meshu“ kytarách, na jejichž bedrech stojí většina skladeb. Chvílemi se až otírají o math core, a refrény, v kterých je využitý melodický hlas, vyznívají potom nu-metalově. Právě ony partie, kdy by měly skladby dosáhnout svého vrcholu, se mi jeví jako ty nejméně povedené, žádný vyloženě nosný refrén se kapele nepodařil vyprodukovat. Spíš obráceně, ten v druhé „Mente“ mě svým kolovrátkovým opakováním textu a zpěvákovou nepříjemnou intonací po chvilce znudil.
Když jsem na začátku zmiňoval, v souvislosti s UNNECESSARITY, nové technologie a hojné využití samplů, nemůžu vyloženě říct, že by na mě jejich hudba působila úplně nejmodernějším dojmem. Což by se jistě nabízelo. V podstatě za to může hlavně, již zmiňovaný sound kytary, který se mi jeví, jakoby měl ta nejlepší léta už dávno za sebou.
I když jsem o pár řádků výš pojmenoval některá negativa nahrávky, zajímavých momentů je na desce dost. Po hříchu mi ale mezi prvními naskočí vkusně zakombinovaný saxofon ve třetí „El Hambre“, nebo poslední song „Dogs Of Village“, s hostujícím chlapíkem jménem Decore. Což je celkem příjemný song na závěr, koketující vyloženě s nu-metalem.
Ve finále mám z „Huma:na“ lehce rozpačité dojmy. Řemeslně je vše zvládnuto na vysoké úrovni. Povedl se zvuk, a i se dá říct, že minimálně v našich končinách mají UNNECESSARITY svůj charakteristický styl, i když si do něj lze kromě zmiňovaných MESHUGGAH dosadit x dalších zahraničních spolků - vzorů. Osobně jsem si na albu oblíbil jen drobné střípky, které vyloženě netvoří hybnou páteř všech šesti skladeb. Většinou se mi album, i po mnoha vyslechnutích, slévalo a ušima vyloženě jen tak prolétlo. „Huma:no“ je půlhodinka hudby, která neurazí, ale bohužel ani vyloženě nenadchne.
Seznam skladeb:
- Rey Cerebro
- Mente
- El Hambre / Feat. Simon D´Souza
- Variante
- Reformación
- Dogs Of Village / Feat. Decore
