Zdá se, že vše je jak má být. Kosa je správně nabroušena. Kápě stáhnuta do čela, aby nebyly vidět ty důlky zbylé po očích. Je potřeba vyrazit na cestu. Musí to konečně někdo vzít pořádně do svých kostnatých rukou. Je moc zajímavé, že kamkoliv tahle stará dáma s kosou šlápne, tam se objeví zvláštní paprsky černé námrazy. A když se ocitne v akci, chvílemi propadáte pocitu, že ji její zaměstnání snad baví. Ona taky pracuje hezky postaru. To víte, ruční práce. Žádné moderní přístupy, žádné vymoženosti, jen stará dobrá smrt. Jen old school death metal.
CHAPEL OF DISEASE se s tím od začátku do konce vůbec nemazlí. Mají snad ve svých rukách místo kytar výše zmíněné kosy, David za bicími musí mlátit do zpráchnivělých lebek a basák si brnká na stehenní kost. A když k tomu přidáte „chrchlák“ mistra Laurenta, musí vám být tito Němci více než sympatičtí. Každý, kdo si rád zajde do nějaké starší kostnice, musí těmto vyznavačům smrtícího kovu propadnout. Přitom se jedná teprve o první desku (po jednom demu a jednom splitku). Nerad bývám prorokem, ale u této nahrávky si říkám, že za pár let bude určitě sběratelským artefaktem. Cítím to v kostech.
Přitom na cd neuslyšíte nic nového. „Jen“ perfektně zahraný old school death metal s notnou příměsí thrashe. Jenže se tady hraje s takovým nadšením, že nezbývá než podlehnout nebo nechat být (to už je na vás, milí posluchači). Věřím tomu, že Chapel of Disease uléhají každý večer do rakví a ráno místo kávy snídají syrové maso. Je to surové, smrtící a mrazivé. Ano, přesně taková je deska Summoning Black Gods. Kapela šla až na samotnou dřeň metalu, který se hrával v devadesátých letech (a možná ještě dříve). Přiznám se, že jsem i přes to, že pro mě byla kapela velkou neznámou, protáčel cd v přehrávači vícekrát, než některé poslední nahrávky jejich o hodně slavnějších kolegů. Vzalo mě to přímo u mého srdce tepajícího pro přesně tento typ špinavé muziky.
Jestli máte chuť na pořádnou procházku s jednou starou dámou, která provází vše živé na jejich poslední cestě, neváhejte. Vezměte ji za ruku, do sluchátek naládujte mp3 z desky Summoning Black Gods. Zaručuji vám, že si po návratu (bude-li nějaký) rádi opět zasednete ke svým přehrávačům (vyšlo i na LP) a necháte se s chutí opět převést na druhou stranu ke svým předkům. A vůbec vám nebude vadit (velmi mírná) inspirace Death, Possesed, starých Pestilence apod., protože Chapel of Disease vás přesvědčí svým neskutečným nasazením a nezlomnou vírou pro dobrý death metal. Doufám, že se nějaký český festival probere a pozve tyto naše německé sousedy. Naživo to musí být masakr. Jo a mimochodem, ten cover je „kruto-přísný!“ Vše je tak, jak má být a ještě k tomu navíc dostanete obrovský a poctivý feeling. Pro mě není co řešit. Cd bude vystaveno na předním místě v žebříčku poslouchaných cd asi hodně dlouho. Takže už dost povídání, jdu si to znovu naládovat do hlavy. Come on!
Seznam skladeb:
- Summoning Black Gods
- Descend to the Tomb
- Dead Spheres
- Evocation of the Father
- The Nameless City
- Hymns of the New Land
- Exili´s Heritage
- The Loved Dead
Čas: 44:44
Sestava:
- Christian Krieger – basa
- David Dankert – bicí
- Cedric Teubl – kytara
- Laurent Teubl – kytara, zpěv
http://chapel-of-disease.jimdo.com/
https://www.facebook.com/ChapelOfDisease
http://www.fda-rekotz.com/gx/
