Začít se mělo v 19 hodin, ale jak už to tak bývá, začalo se o hodinu déle. Už to signalizovalo, že akce neskončí v plánovanou jednu hodinu po půlnoci... Dalším problémem byla návštěva – ve velmi pěkném a rozlehlém klubu (nebo spíše sále), kam by se bez problému vešlo nějakých 300 duší, se nacházela zhruba stovka a to včetně kapel. Možná se čekalo, že se sejde větší návštěva později, ale nestalo se tak.
DIEVISION jsem viděl před pěti dny ve Volyni a tak nevím, co jiného bych o nich měl napsat. Bylo to fajn, kluci se snažili, i nějací fanoušci se pod pódiem našli a zatleskali. Dobré muzikantské výkony, kvalitní zpěv, celkově slušná práce na poli melodického death metalu vyvrcholila závěrečnou hymnou, jejíž název jsem ale nezachytil – každopádně byla plná pěkných melodií a zdobil ji výrazný refrén.
Jako druhá se představila MATER MONSTIFERA. Zpočátku jsem se ve skladbách nějak nemohl zorientovat, první dvě mě vůbec nebavily, ale asi to bylo i trochu zahuhlaným zvukem. Yvor a spol. potom začali představovat nové skladby, které by měly brzy spatřit světlo světa na nějakém krátce hrajícím nosiči. Ze tří novinek jednoznačně vyčnívá chytlavá Sedm hříchů, v níž se ke Štěpánovi ve studiu i na pódiu přidal Radek Popel (DIEVISION), který ji vyšperkoval čistými vokály. Nechyběla ani další jistota Beletseri, ani cover Phobia a nakonec museli dáma a pánové přidat – samozřejmě nejstarší skladu Nevinnost. Obecně se dá říci, že aktuální tvorba s živým bubeníkem (též DIEVISION) a novým zpěvákem míří do trochu jiných vod, v nichž to kromě black metalu duní death a thrash metalem.
ILLNATH přijeli z Dánska osobákem s kytarou a baskytarou... a víc toho neměli. Takže si všechno museli půjčit od našich kapel a prý to brali jako samozřejmost a ani nepoděkovali... A pak spustili a všichni nevěřícně kroutili hlavami. (úsměv) Ifa sice tvrdil, že o změně stylu věděl, ale proč tedy psal do tiskové zprávy, že přijedou, aby nám ukázali „jak se hraje ten atmosférický black metal“??? A ukázali nám, jak se hraje thrash/death metal! Kapela výrazně obměnila sestavu, z minula zůstal kytarista s basákem, bubeníka zřejmě našli někde v crustové partě a zpěvanduli u gotiků (alespoň co se oblečení týká). (úsměv) Nicméně na pohled nesourodá sestava odehrála zajímavý set, v němž převládal zmíněný thrash lehce doplněný o deathové pasáže a hlavně o zdařilá sóla. Kytarista dokazoval, že si se svým nástrojem rozumí a zpěvačka, že má v hrdle hlasivky řádně opracované rašplí. ILLNATH, malými písmeny psaní Illnath, jsou úplně jinde, a jak podotkl Peklop, vlastně jde o TŘI-NATH, tudíž i změna názvu následovala se změnou stylu. (smích) Nicméně mně se jejich set líbil.
TORTHARRY, jak známo, už nějaký čas jedou jako trio a zdá se, že jim to jde k duhu. I díky pěknému zvuku (i když celý večer na můj vkus příliš nahlas – ale jako vždy to jistily špuntíky – úsměv) byl jejich death metal čitelný, oba strunné nástroje byly pěkně slyšet, ale motorem kapely je evidentně bubeník. Opravdu s chutí jsem jej sledoval častěji než kolegy. Dan s Mácou se poctivě střídali u mikrofonu, a i když jejich death metal není nijak objevný nebo progresivní, mě to opět bavilo – a překvapil mě velký počet letitých skladeb. Nemile pak překvapily Danovy zbytečné povídačky na adresu politiků, hlavně soudruha Kalouska. Ne, že bych ho měl rád, ale v tu chvíli mi to přišlo mimo – i ty občasné vulgarismy mi z úst inteligentního Dana nějak neštymovaly.
Čas pokročil a začali jsme proklínat Ifu. Ten sice tvrdil, že akce skončí v jednu, ale tou dobou byli NO BELIEF v polovině setu... Tou dobou taky lehce prořídly řady fanoušků, takže to v sále nevypadalo na nějakou pařbu – k té ostatně došlo jen na chvíli při setech MATER MONSTIFEARY a ILLNATH. Ale zpět k NO BELIEF – ti fungují přesně rok, za který stihli párkrát zahrát živě, ale hlavně nahrát debutovou desku, na které míchají death a doom metal a hlavně nechybí melodie, často darkmetalové. Původně jsem se chtěl postavit do první řady (ta tedy jaksi neexistovala) a pošklebovat se Ifovi, ale nakonec jsem si set docela užil a třeba u nejzajímavější skladby The Symbols Of Misty Days si pokyvoval hlavou. Možná by neškodilo, kdyby Ifa nešponoval zpěv tak nahoru, ale jinak to NO BELIEF hrálo.
To, co se dělo potom, lze označit jako smutný konec po hudební stránce vydařené akce. Vinu jednoznačně nese Ifa – ať se na mě kamarád nezlobí, ale při jeho zkušenostech dopustit, aby poslední kapela začínala ve tři čtvrtě na dvě... Do prdele, proč se nezačalo včas? Proč musela poslední a nejlepší kapela celého večera MORGUE SON hrát pro osm zvědavců, z nichž tři přijeli přes pole a lesy a jeden s kapelou? A proč (před)poslední (?) skladbu hrála jen pro nás tři a Kverda? A jestli ještě pokračovala, tak jen pro Kverda... My tam jeli, abychom slyšeli nové album Impure Speculum Replete With Eerines, které se nám líbí a považujeme jej za jedno z nejlepších za rok 2012. A to jsme slyšeli – zazněla z něj většina skladeb a já si to opravdu užil. Akorát nevím, jak si to užili muzikanti – hrát do prázdna musí být skličující pocit. Přitom to bylo opravdu podařené, navíc v jedné skladbě vypomohl Kverd a jeho projev byl naprosto famózní – i pro těch pár lidí se do toho položil a prožíval své vystoupení naplno.
V půl třetí jsme to zabalili. Proklínaje Ifu, že nenechal hrát MORGUE SON dřív a že dopustil takový skluz. Já přijel domů v půl čtvrté, Coornelus o hodinu později... Cestou jsme se shodli, že nás na akci v ČB hned tak neuvidí – místní asi chodí jen na kapely, které tam hrají do omrzení – když si vzpomenu na jarní průšvih FORGOTTEN SILENCE – DYING PASSION, kam nedorazil z ČB nikdo a všech 17 platících přijelo odjinud... Prostě a jasně – dvoudenní Ifa párty je nesmysl, mělo to být jen v sobotu, od šesti do jedné, osm kapel a nazdar bazar.
Fotky: Coornelus
