Ostravská kapela ANGELS FATE se zrodila v roce 2004 a během své existence se prakticky nepřetržitě potýká s personálními problémy (i z tohoto důvodu je momentálně vyhlášena časově nespecifikovaná technická pauza). Skupinou prošlo opravdu velké množství hudebníků, ale sestava se ne a ne ustálit, o čemž svědčí nejen docela dlouhý nahrávací proces debutového alba (natáčelo se od zimy 2009 do léta 2012 ve zkušebně a studiu Plesná), ale i poměrně nestandardní krok, kdy vokální party na CD obstaral hostující zpěvák Ladislav Korbel.
Deska pojmenovaná mayskou číslovkou „:II“ (12), zahrnuje songy, jenž spatřily světlo světa v letech 2004 – 2008, některé z nich tak už fanoušci mohli v původní podobě zaregistrovat na demu, vydaném v roce 2006. Muzika se nese zhruba v duchu heavy metalu, který sklízel největší slávu na přelomu osmdesátých a devadesátých let let, je zde cítit především inspirace NWOBH, v ostřejších pasážích občas zabrousíme i do vod melodičtějšího techno/thrashe (sem tam se mi při poslechu vybaví malinké asociace s tvorbou klatovského Asmodea).
Začátek CD je velmi zdařilý, úvodní věc „Kóta 937“ šlape, jako hodinky, je to velice slušná heavymetalová vypalovačka a jedna z nejlepších (ne-li vůbec nejlepší) písní na albu. Zpestřením je pomalejší pasáž v její druhé polovině a zařazení akustické kytary. Mé nadšení mi vzápětí tlumí skladba „Nibiru“, která je v určitých místech šmrncnutá již zmíněným techno/thrashem, což mi sice sedí, ale posléze song zabředne do určitého stereotypu a začíná být zbytečně rozvleklým a nudným. Trojka „Anděl sudby“ opět zvedá pomyslnou laťku kvality, škoda, že chytlavý melodický refrén není více zvýrazněný, například údernějšími bicímí, aby celkově lépe vynikl. Čtyřka „Rudý šachista“ po hudební stránce nic extra nenabízí, je to přímočará věc, s humorným textem a slušným kytarovým sólem. Stejně tak jsou pro mě nezáživné i následující „Requiem“ a triviálním textem opatřený „Vlastenec“, popisující, že Češi jsou opravdovými vlastenci pouze při určitých, zejména sportovních, příležitostech, spojených s popíjením. Jako číslo sedm přichází „Malleus Maleficarum“, které se rozjíždí v pomalejším rytmu, s odříkávaným textem, po určité době nabírá song na obrátkách a do jeho konce se tempo ještě opakovaně promění. „Scestí“ je částečným oživením, po předchozích docela nudných věcech. Zpestřením CD je též instrumentálka „Blázni na kolotočach“, sice neočekávejte nějaké extra technické finesy, ale skladba příjemně šlape a melodii si celkem rychle zafixujete. „Síla atomu“, jak už název částečně napovídá, referuje o jaderném útoku a následném lidském utrpení, píseň samotná, spolu s úvodní „Kótou 937“ patří z mého pohledu mezi ty nejvydařenější. Celou desku uzavírá „Vzpomínka“, kterou charakterizují změny tempa, opět je zde zařazená akustická kytara, jenž zajímavě dotváří atmosféru skladby. Ještě moment, pakliže jsem právě zmíněný štych označil, jako poslední, tak se musím poopravit. Kdo totiž nějakou minutku vydrží a CD nevypne, tomu se na závěr poslechu dostane ještě coveru „For Whom The Bell Tolls“ (na obalu o něm žádnou zmínku nenajdete) z repertoáru americké Metallicy, přednesené s českým textem. A musím říct, že se jedná o opravdu povedenou předělávku.
Takřka výhradním autorem prezentovaného materiálu je kytarista a vůdčí osobnost ANGELS FATE, Michal „PaaX“ Plasuň, můj názor je, že texty (podotýkám, že v jazyce českém) jsou ve většině případů poměrně neuměle zpracované, témata zajímavá, ale to rozepsání by chtělo trochu větší kvalitu. Co se týče hudební složky, tak, jak už jsem napsal výše, některé věci mi opravdu přijdou poměrně nudné a zbytečně rozvleklé, o něco kratší stopáž by v jistých chvílích asi nejspíš prospěla, vypadli by tak určité hluché momenty.
Pochválit mohu obal (design vytvořil Stano Madzin), obsahující mimo mayských znaků, především kompletní texty a veškeré podrobnosti o kapele a nahrávání.
Můj celkový dojem z CD je poměrně rozpačitý, na jedné straně jsou zde silné, zajímavé skladby, na straně druhé ale spousta slabších míst, která mě ničím nezaujala.
Seznam skladeb:
Deska pojmenovaná mayskou číslovkou „:II“ (12), zahrnuje songy, jenž spatřily světlo světa v letech 2004 – 2008, některé z nich tak už fanoušci mohli v původní podobě zaregistrovat na demu, vydaném v roce 2006. Muzika se nese zhruba v duchu heavy metalu, který sklízel největší slávu na přelomu osmdesátých a devadesátých let let, je zde cítit především inspirace NWOBH, v ostřejších pasážích občas zabrousíme i do vod melodičtějšího techno/thrashe (sem tam se mi při poslechu vybaví malinké asociace s tvorbou klatovského Asmodea).
Začátek CD je velmi zdařilý, úvodní věc „Kóta 937“ šlape, jako hodinky, je to velice slušná heavymetalová vypalovačka a jedna z nejlepších (ne-li vůbec nejlepší) písní na albu. Zpestřením je pomalejší pasáž v její druhé polovině a zařazení akustické kytary. Mé nadšení mi vzápětí tlumí skladba „Nibiru“, která je v určitých místech šmrncnutá již zmíněným techno/thrashem, což mi sice sedí, ale posléze song zabředne do určitého stereotypu a začíná být zbytečně rozvleklým a nudným. Trojka „Anděl sudby“ opět zvedá pomyslnou laťku kvality, škoda, že chytlavý melodický refrén není více zvýrazněný, například údernějšími bicímí, aby celkově lépe vynikl. Čtyřka „Rudý šachista“ po hudební stránce nic extra nenabízí, je to přímočará věc, s humorným textem a slušným kytarovým sólem. Stejně tak jsou pro mě nezáživné i následující „Requiem“ a triviálním textem opatřený „Vlastenec“, popisující, že Češi jsou opravdovými vlastenci pouze při určitých, zejména sportovních, příležitostech, spojených s popíjením. Jako číslo sedm přichází „Malleus Maleficarum“, které se rozjíždí v pomalejším rytmu, s odříkávaným textem, po určité době nabírá song na obrátkách a do jeho konce se tempo ještě opakovaně promění. „Scestí“ je částečným oživením, po předchozích docela nudných věcech. Zpestřením CD je též instrumentálka „Blázni na kolotočach“, sice neočekávejte nějaké extra technické finesy, ale skladba příjemně šlape a melodii si celkem rychle zafixujete. „Síla atomu“, jak už název částečně napovídá, referuje o jaderném útoku a následném lidském utrpení, píseň samotná, spolu s úvodní „Kótou 937“ patří z mého pohledu mezi ty nejvydařenější. Celou desku uzavírá „Vzpomínka“, kterou charakterizují změny tempa, opět je zde zařazená akustická kytara, jenž zajímavě dotváří atmosféru skladby. Ještě moment, pakliže jsem právě zmíněný štych označil, jako poslední, tak se musím poopravit. Kdo totiž nějakou minutku vydrží a CD nevypne, tomu se na závěr poslechu dostane ještě coveru „For Whom The Bell Tolls“ (na obalu o něm žádnou zmínku nenajdete) z repertoáru americké Metallicy, přednesené s českým textem. A musím říct, že se jedná o opravdu povedenou předělávku.
Takřka výhradním autorem prezentovaného materiálu je kytarista a vůdčí osobnost ANGELS FATE, Michal „PaaX“ Plasuň, můj názor je, že texty (podotýkám, že v jazyce českém) jsou ve většině případů poměrně neuměle zpracované, témata zajímavá, ale to rozepsání by chtělo trochu větší kvalitu. Co se týče hudební složky, tak, jak už jsem napsal výše, některé věci mi opravdu přijdou poměrně nudné a zbytečně rozvleklé, o něco kratší stopáž by v jistých chvílích asi nejspíš prospěla, vypadli by tak určité hluché momenty.
Pochválit mohu obal (design vytvořil Stano Madzin), obsahující mimo mayských znaků, především kompletní texty a veškeré podrobnosti o kapele a nahrávání.
Můj celkový dojem z CD je poměrně rozpačitý, na jedné straně jsou zde silné, zajímavé skladby, na straně druhé ale spousta slabších míst, která mě ničím nezaujala.
Seznam skladeb:
- Kóta 937
- Nibiru
- Anděl sudby
- Rudý šachista
- Requiem
- Vlastenec
- Malleus maleficarum
- Scestí
- Blázni na kolotočach
- Síla atomu
- Vzpomínka
- For Whom The Bell Tolls (skrytý bonus)
