Klasických koncertů se koná plno, a proto se každá invence cení. Keltské vánoce vsadily tedy na bohatší program než je „jen“ pouhé odehrání setu několika kapel. Před samotným začátkem hudební produkce totiž probíhal živý off-program. Kromě tradičních stánků s merchandise se návštěvníci mohli zastavit u prezentačního stánku her Mephit, prodejního stánku paganshopu Drakkaria nebo omrknout knížky vydavatelství Straky Na Vrbě. Největším lákadlo ale připravili jednotliví členové vystupujících kapel. Propůjčili své nástroje k malým workshopům, takže si fanoušci mohli vyzkoušet mrdnout paličkou do bicích, chytit do ruky kytaru nebo vyloudit kloudný tón na dudách. Nevím, zda to bylo právě těmito off-lákadly nebo tím, že se Keltské vánoce nesnažily nahustit do line-upu od každého stylu něco a vsadily na žánrové sjednocenou akci, ale Novou Chmelnici naplnilo téměř 300 platících fanoušků. A to je v době, kdy návštěvnost klubových koncertů rapidně klesá, docela bomba dámy a pánové.
Hudební část večera zahájili pánové z DICK O´BRASS. V jejich hudbě jasně zní bretaňská inspirace a irský duch, který se velmi příjemně mísí se zajímavými hudebními nápady a rockovým feelingem. Pánové sice předvedli nejpomalejší set večera, ale rozhodně to nebyl důvod k tomu, aby se člověk začal nudit. Fanoušci se jak zahoupali do rytmu, tak se mohli zaposlouchat do tónů téměř obrazomalebných.
V přestávce mezi prvními dvěma sety vystoupila se svou LED-show skupina Ordures a diváci tak mohli pozorovat rotaci led-poiek a obdivovat světelné efekty, které vytvářejí. Výstup to ale nebyl nijak výjimečný, spíše průměrný. Přes úpornou snahu se bohužel nepovedlo navodit atmosféru a příběh, který byl na začátku naznačen, zůstal nedopovězen a v celku úplně ztracen. Škoda.
HAKKA MUGGIES nasadili poněkud rychlejší tempo a i když z časových důvodů set notně zkracovali, bylo vidět, že většina lidí je tam ten večer kvůli nim. Pogo se rozproudilo tak divoké, že i já jsem to odnesla několika modřinami a to jsem se k té největší vřavě téměř ani nepřiblížila.
CRUADALACH do svého vystoupení vložili obrovskou dávku energie (ostatně jako obvykle). A i když se sál postupně vyprazdňoval, jak fanoušci chvátali na poslední tramvaje, i na konci zbyl v sálu dostatek lidí, kteří si s chutí zapěli již téměř neodmyslitelnou Zlatovlásku. Poprvé také v Praze zazněly písničky Earth Caffé a Code Satyros – a jak už jsem jednou psala , tyto dvě vlaštovky z nového alba jsou velice povedené a věřím, že je na co se těšit.
Na závěr snad jen malá omluva, že jsem to vše vzala tak hopem, ale původně jsem vůbec nezamýšlela, že Keltským vánocům budu věnovat psaný text. Každopádně mě akce tak nadchla, že jsem chtěla pořadatelům poděkovat alespoň několika písmenky.
