Skupina PRVNÍ HOŘE patří už nějaký ten rok mezi respektované pojmy. Pravidelně nahrává i koncertuje, sbírá ceny (tou největší byla bezesporu Břitva desetiletí za album Lamento) a hlavně tvoří hudbu, kterou v našich končinách dělá málokdo. Určitou podobnost lze vystopovat u HENTAI CORPORATION, dál nevím...
Při poslechu dvou nových skladeb si pořád vybavuju minulé album Club Silencio a vlastně i recenzi, kterou jsem tehdy napsal. Napadají mě totiž stejná slova – a určitě to je tím, že obě skladby by na Club Silencio bez obtíží zapadly a v kontextu alba nepůsobily nepatřičně. Milan Urza a jeho kolegové prostě pořád míchají a míchají, připravují kontrastní písně, v nichž se pořád něco děje, mění žánry, atmosféra... Klávesy, často znějící spíše jako klavír, často jako staré dobré hammondky, plní víc než dobře roli „atmo-strůjce“, kytary pak skladbám dávají patřičný říz.
A tak se učím jenom ze rtů odezírat, protože těm jejich slovům já nerozumím!
První Němohra je docela nářez. Po hrátkách v úvodu, kde se o to hlavní starají baskytara a klávesy (avantgardní rock), se rozjede divočina (HC až thrash metal), po ní následuje návrat do podivných rockových sfér, kdy do hodně zvláštně znějících kláves promlouvá jednoduchý kytarový motiv – a pak samozřejmě nastupuje silný melodický refrén, ve kterém Milan opět ukazuje, že má nezaměnitelný hlas, se kterým hodně pracuje, až se dostává do parodické polohy; rozevlátost ale vesele pokračuje i po refrénu, a docela dlouhé sólo (objevuje se dvakrát) postavené na souhře kytar a kláves je také hodně zajímavé. Akordeon slyším jen tu a tam, ale možná je ještě „skrytý“ pod ostatními nástroji...
Život je Ikare závrať, i bez křídel!
Ikare! je z trochu jiného soudku. Pomalejšího, citlivějšího, hudba už není tak roztěkaná. Převládají pomalé pasáže a prolínání žánrů není tak dramatické – místy to sklouzne až někam k popu, i když hutný spodek je dostatečně tvrdý (že by to mohlo zaujmout i metalisty – úsměv), hodně prostoru dostávají klávesy... Skladbu opět identifikuje refrén, zase velmi silný, emotivní... Být já Ikarem, určitě bych naléhavé volání vyslyšel a nikam bych neletěl...
Texty jsou opět zajímavě napsané, označil bych je jako podobenství, která si každý může vyložit po svém. Němohru jako reakci na všudypřítomné lháře, kteří své okolí bez skrupulí zásobují spoustou polopravd a lží (a můžou to být politici, církevní hodnostáři, umělci, sportovci...), Ikare! jako hledání smyslu života, touhu po změně...
Ač jde o pálené promo, je kolečko potištěné pěkným motivem, o který se postaral bubeník Medák. Zvuk je přímo výstavní... Milan Urza: „Točili jsme napůl sami ve studiu našeho klávesisty Bertráma a napůl ve známém moravském studiu Šopa Standy Valáška, který nahrávku taky mixoval a masteroval.“ A Standa prostě umí...
Seznam skladeb:
Čas: 9:20
Sestava:
www.bandzone.cz/prvnihore
Při poslechu dvou nových skladeb si pořád vybavuju minulé album Club Silencio a vlastně i recenzi, kterou jsem tehdy napsal. Napadají mě totiž stejná slova – a určitě to je tím, že obě skladby by na Club Silencio bez obtíží zapadly a v kontextu alba nepůsobily nepatřičně. Milan Urza a jeho kolegové prostě pořád míchají a míchají, připravují kontrastní písně, v nichž se pořád něco děje, mění žánry, atmosféra... Klávesy, často znějící spíše jako klavír, často jako staré dobré hammondky, plní víc než dobře roli „atmo-strůjce“, kytary pak skladbám dávají patřičný říz.
A tak se učím jenom ze rtů odezírat, protože těm jejich slovům já nerozumím!
První Němohra je docela nářez. Po hrátkách v úvodu, kde se o to hlavní starají baskytara a klávesy (avantgardní rock), se rozjede divočina (HC až thrash metal), po ní následuje návrat do podivných rockových sfér, kdy do hodně zvláštně znějících kláves promlouvá jednoduchý kytarový motiv – a pak samozřejmě nastupuje silný melodický refrén, ve kterém Milan opět ukazuje, že má nezaměnitelný hlas, se kterým hodně pracuje, až se dostává do parodické polohy; rozevlátost ale vesele pokračuje i po refrénu, a docela dlouhé sólo (objevuje se dvakrát) postavené na souhře kytar a kláves je také hodně zajímavé. Akordeon slyším jen tu a tam, ale možná je ještě „skrytý“ pod ostatními nástroji...
Život je Ikare závrať, i bez křídel!
Ikare! je z trochu jiného soudku. Pomalejšího, citlivějšího, hudba už není tak roztěkaná. Převládají pomalé pasáže a prolínání žánrů není tak dramatické – místy to sklouzne až někam k popu, i když hutný spodek je dostatečně tvrdý (že by to mohlo zaujmout i metalisty – úsměv), hodně prostoru dostávají klávesy... Skladbu opět identifikuje refrén, zase velmi silný, emotivní... Být já Ikarem, určitě bych naléhavé volání vyslyšel a nikam bych neletěl...
Texty jsou opět zajímavě napsané, označil bych je jako podobenství, která si každý může vyložit po svém. Němohru jako reakci na všudypřítomné lháře, kteří své okolí bez skrupulí zásobují spoustou polopravd a lží (a můžou to být politici, církevní hodnostáři, umělci, sportovci...), Ikare! jako hledání smyslu života, touhu po změně...
Ač jde o pálené promo, je kolečko potištěné pěkným motivem, o který se postaral bubeník Medák. Zvuk je přímo výstavní... Milan Urza: „Točili jsme napůl sami ve studiu našeho klávesisty Bertráma a napůl ve známém moravském studiu Šopa Standy Valáška, který nahrávku taky mixoval a masteroval.“ A Standa prostě umí...
Seznam skladeb:
- Němohra
- Ikare!
Čas: 9:20
Sestava:
- Milan Urza – kytara, zpěv
- Robert Rajs (Bertrám) – klávesy, programování, zpěv
- Pan Jiří – baskytara
- Pan Medák – bicí
- Pan Klaun I – akordeon
www.bandzone.cz/prvnihore
