Další jihočeská parta se letos dožila kulatin. Po jarní oslavě 20 let AVENGERU přišel čas podzimní a poloviční dobu na scéně oslavili LAHAR. Kapela, která se během posledních dvou tří let vyšvihla do tuzemské absolutní špičky, kapela, jejíž poslední dvě gramodesky sbírají jen slova chvály, kapela, která je proslulá nespoutanými koncerty a pološíleným zpěvákem. Roli gratulantů s radostí přijaly skupiny složené z kamarádů a oslavný večer v luxusním klubu s prostorným, vysokým a pěkně osvětleným pódiem mohl začít. (Johan)
Tak na tento koncert jsem se opravdu těšil. Jihočeské thrash komando LAHAR oslavilo třetího listopadu deset let své existence na scéně. Jako místo pro tuto apokalypsu bylo zvoleno Divadlo Pod Čarou v Písku. Ideální prostory. Zažehnout svíčky na pomyslném dortu Laharu pomohly spřízněné kapely Gride, Avenger, Exorcizphobia, Kaosquad a Mururoa. (Peťan)
Celý večer odstartoval přesně v sedm hodin. Žádné protahování nebo čekání na další příchozí. Nic neprotahovala ani první banda, kterou byla písecká MURUROA. Zástupci jihočeské grindové scény vlétli na prkna divadla v pořádném tempu. Kapelu jsem viděl po delší době a musím uznat, že pauza klukům prospěla. Tím nechci v žádném případě snižovat kvality dřívějších koncertů, tentokrát mě ale MURUROA bavila ještě o třídu více. Krátké a úderné vály, energický Zebra za mikrofonem a půlhodinka nekompromisního grindu správně odpálily tento velký večer. (Peťan)
Čest otevřít program připadla píseckému ansámblu MURUROA. Kapelu jsem viděl za ty tři roky, co existuje, několikrát, a pokaždé u ní registruju pokroky. Směs grindu a HC, řvoucí Zebra co chvíli mezi diváky, pestrá rytmika a světe div se, thrashmetalové vsuvky i kytarová sóla – to je současná tvář, která MURUROE sluší. Půlhodinové vystoupení uteklo jako voda a mě to jako rozjezd bavilo – snad jen zvuk byl trochu zahuhlaný. (Johan)
To KAOSQUAD měli u zvukaře asi protekci. (úsměv) Od začátku měli sound pěkně čitelný, a jejich carcassovký náhul se sálem krásně rozléhal. I tady platí totéž co u předchozí party – KAOSQUAD se z ničeho vypracovali v koncertní tutovku, oba blonďáci se otrkali, jsou na pódiu jako doma a jejich divoké křepčení i vtipné průpovídky („děkujeme mosh!“) prostě baví. A Aleš za bicími zaslouží pochvalu nejen za nespoutanou hru, ale i za to, že vydržel dva sety v řadě – první si „odbyl“ s MURURUOU. (Johan)
Druhou kapelou byli KAOSQUAD. Tohle old school death/grindové trio zraje jako kvalitní víno. Krátké skladby, prvotřídní bordel nebo pasáže lákající do mosh pitu. K tomu připočítejme střídající se vokály a nekompromisní bicí. Ať mi oba kluci z KAOSQUAD prominou, ale nemohu nevyzdvihnout basáka Kozla. Jeho způsob hraní a pohybů, to je srdcař jako řemen. Každý, kdo miluje staré Carcass, Napalm Death nebo Repulsion (a že jich v sále bylo) si musel chrochtat společně s kapelou. Podčárou duněl nefalšovaný grindcore staré školy. Závěr obstaral cover od legendy S.O.D. , kdy se na pódiu s Kozlovo basou objevil Žrout (Lahar) a Kozel řádil pouze s mikrofonem. Zkáza byla dokončena! (Peťan)
Jedinou kapelou večera, která musela absolvovat do Písku podstatně delší trasu než ostatní, byla trutnovská smečka EXORCIZPHOBIA. Asi se budu opakovat, ale opět jsme byli svědky dravého a poctivého thrashe, který musel bavit. Kluci vsadili na své osvědčené pecky z letos vydaného alba „Something is wrong“, ale nezapomněli ani na starší materiál. Žádné dlouhé proslovy, žádné protahování. EXORCIZPHOBIA přejela Písek prakticky na jeden zátah. Mladá thrash metalová škola z Trutnova podobně jako předchozí Kaosquad rychle vzkvétá. Škoda jen, že těch mladých thrashovek v Česku mnoho není. (Peťan)
Zatímco obě předchozí kapely jsem už viděl několikrát, EXORCIZPHOBII jsem slyšel jen z podařeného debutového CD, takže jsem se hodně těšil a taky jsem byl zvědavý, jaké to bude na živo. A dopadlo to dobře. Thrash metal amerického střihu se spoustou pěkných melodií a sól, který je zaznamenaný na letošním albu Something Is Wrong, z nějž se převážně hrálo. Skoří taky sršel vtipem („my jsme banda mosh, ču**** z Krkonoš“) a i když někomu nemusí sedět jeho zpěv, mně jeho originální hlasový projev nevadí a kapelu odlišuje od těch ostatních. (Johan)
A pak přišla chvíle slávy, úderem 22. hodiny nastoupili LAHAR. Oslava se ale rázem zvrhla... v opravdové peklo. Jedna smršť přišla na New York, druhá se přehnala Pískem... Banán hned na začátku prohlásil, že chce bordel – a měl ho mít. Pod pódiem se strhla taková mela, že slabší jedinci raději udělali tři kroky vzad (já), silnější schovali brýle do kapsy a vyrazili do kotle (Peťan); nejsnazší to měl fotograf (Coornelus), který se chytře uklidil na pódium. (úsměv) LAHAR sáhli i do minulosti, ale hráli hlavně z Umění strachu a Až přijde čas a jízda to byla náramná, ještě rychlejší než z desek. V polovině setu začali přicházet speciální gratulanti, kteří si s LAHAR zařvali po jednom songu. Začal Václav (CONOPED), pokračovali Iny, Vlakin a Ondra Fišer (snad jsem si poslední jméno zapamatoval správně), do kontextu večera to zapadlo perfektně, divočina pokračovala. Mám-li vybrat jednoho z pánů hostů, tak mně se nejvíc líbil Vlakin a jeho Impetigo, které LAHAR tuším s Banánem nehrají – pamatuji si je ještě s Kloučou. Toho jsem na pódiu čekal taky, ale k překvapení všech nedorazil... (Johan)
Po krátké pauze za to vzali oslavenci LAHAR. To, co se začalo odehrávat v zaplněném sále, jde jen těžko popisovat. To se musí zažít. Téměř okamžitě se rozjel divoký mosh a kdo zůstal v prostoru před pódiem, byl smeten lavinou „mosherů“. LAHAR všechny přítomné vzali na hodinovou projížďku peklem. Kdo LAHAR zná, ví co čekat. Deset let na scéně je dobře znát. Naprosto profesionální výkon všech členů s nasazením, které se u každé kapely jen tak nevidí. Je jedno koho z kapely zrovna sledujete, ale na všech je vidět to zapálení, radost a chuť hrát. Banán svým typickým „Bordel! Bordel! Zničte to tady!“ ještě více nakopnul divoký kotel. Stage diving, mosh pit, řvaní textů společně s Banánem. Všichni jsou na stejné lodi. Neskutečná energie, všem dobře známé skladby, výborná atmosféra a neskrývané nadšení všech přítomných. „Ďábel je hovno“, „Řecko“, „Mráz“, „Oběti doby“, „Atomová hrozba“ a mnoho dalších novějších i starších válů srovnalo Podčáru se zemí. Nechyběli ani hosté a přátelé kapely – Iny (Gride) nebo Vlakin (Ingrowing). Snad jen škoda, že nakonec chyběl původní řvoun Laharu – Klouča. Tradičně výborný a upřímný Banánův projev a skladby „Snad kdesi za Piavou“ (cover Kritická Situace) a „Fekete Péter“ dokončily velkolepý koncert LAHARu. Jsem zničen. Těch koncertů jsem měl tu čest vidět mnoho, ale tento byl speciální a jedinečný. (Peťan)
Po té smršti, kterou předvedli Lahar, bylo pro mě težké začít vstřebávat další kapelu. Tou byli neméně známí GRIDE. Pořádná dávka poctivého grindu. GRIDE začali zařezávat jednu pecku za druhou. Nechyběli starší vály, které již patří ke stálici playlistu této uznávané smečky. Iny je rozený frontman a svým projevem, dobrou náladou a nezaměnitelným řevem dokáže strhnout fans na svou stranu. Jihočeský Lombardo - Čert za bicí soupravou jako vždy předvádí své jedinečné umění. GRIDE tak odvedli v Písku svůj vysoký standard. Výborný set! (Peťan)
GRIDE jsem během posledních 12 měsíců viděl několikrát a pořád je to sázka na jistotu. Playlist se moc nemění, převládají v něm skladby z poslední desky Záškuby chaosu, ale zapomenuty nejsou ani starší songy, z nichž vyčnívá vtipný tribut jednomu krásnému filmu Kolik třešní tolik višní. Iny řádí jako dvacetiletý mladík, strunné sekci kmitají prsty po hmatnících nadzvukovou rychlostí a Čert... to se musí vidět – nejen, že to řeže neuvěřitelnou rychlostí, ale on se při tom ještě směje... (smích) (Johan)
Čert za bicími zůstal, před ním se vyrostly tympány, takže bylo jasné, že závěr obstarají AVENGER. Těm zpočátku nepřál zvukař, kytary byly špatně slyšet, ale naštěstí se do všeho vložil Žlababa a od třetí skladby to bylo gut. I o AVENGERU lze napsat totéž, co o předchozích kapelách – byla to jízda. Starší songy (Godless, Rituál hněvu) se prolínaly s novými z poslední řadovky Bohemian Dark Metal (Dark metal, Duševní chirurgie), tympány byly výborně slyšet a pánové si to pořádně užili – nejvíc asi Honza. Vydrželi i fanoušci, a obavy, že poslední kapela bude hrát pro pár vytrvalců, se nenaplnily. (Johan)
Závěr celého slavnostního večera patřil neméně známým AVENGER z Volyně. Legenda českého black metalu sice vedle divokých kapel působila o poznání klidněji, ale to nic neubíralo na síle celého koncertu. Precizní výkon pod vedením Honzy Kapáka nemůže zklamat snad nikdy. A to ani přes to, že v sále již tolik lidí nezůstalo. AVENGER však bavili jako vždy, jen těch sil na závěr večera už mnoho nezbylo (úsměv). (Peťan)
Celkově byla návštěva víc než slušná, více než 200 hlav dorazilo, což jsem na klubové akci dlouho neviděl. Ale LAHAR jsou momentálně v kurzu, další kapely taky patří k tomu nejzajímavějšímu, co lze u nás na pódiích vidět, navíc pomohla výjimečnost večírku. Ten proběhl skoro přesně podle harmonogramu, přičemž slovo „skoro“ tady nezastupuje klasický nešvar řady akcí – zpoždění, ale naopak, protože poslední kapela začala dokonce dříve než bylo psáno. Po všech směrech vydařený večírek skončil kolem jedné hodiny ranní za spokojenosti všech příchozích. (Johan)
Celý večer věnovaný výročí deset let LAHAR se vydařil na jedničku. Návštěvnost byla více než slušná (přes 200 platících?), atmosféra vynikající. Stejně tak všechny kapely odvedly opravdu výbornou práci. LAHAR nemusejí nikomu nic dokazovat. Absolutní špička české scény. Na rozdíl od některých „slavnějších“ kapel si však stále zachovávají tvář undergroundové kapely. A to má své neopakovatelné kouzlo. Při celém tomto večeru jsem si znovu uvědomil, jak moc je důležitá komunikace a vztah mezi kapelami a fanoušky. A znovu jsem byl hrdý na to, že jsem součástí scény, ze které nevymizelo přátelství, tolerance, nadšení a zábava. Především fakt, že sami LAHAR (a nejen oni samozřejmě) jsou fanoušci hudby a aktivně podporují scénu, je důkazem, že toto všechno má smysl. Tento večer v Písku je nezapomenutelný! Mosh! (Peťan)
Normal: Johan
Kurzíva: Peťan
Fotky: Coornelus, galerie na Photomusic
Tak na tento koncert jsem se opravdu těšil. Jihočeské thrash komando LAHAR oslavilo třetího listopadu deset let své existence na scéně. Jako místo pro tuto apokalypsu bylo zvoleno Divadlo Pod Čarou v Písku. Ideální prostory. Zažehnout svíčky na pomyslném dortu Laharu pomohly spřízněné kapely Gride, Avenger, Exorcizphobia, Kaosquad a Mururoa. (Peťan)
Celý večer odstartoval přesně v sedm hodin. Žádné protahování nebo čekání na další příchozí. Nic neprotahovala ani první banda, kterou byla písecká MURUROA. Zástupci jihočeské grindové scény vlétli na prkna divadla v pořádném tempu. Kapelu jsem viděl po delší době a musím uznat, že pauza klukům prospěla. Tím nechci v žádném případě snižovat kvality dřívějších koncertů, tentokrát mě ale MURUROA bavila ještě o třídu více. Krátké a úderné vály, energický Zebra za mikrofonem a půlhodinka nekompromisního grindu správně odpálily tento velký večer. (Peťan)
Čest otevřít program připadla píseckému ansámblu MURUROA. Kapelu jsem viděl za ty tři roky, co existuje, několikrát, a pokaždé u ní registruju pokroky. Směs grindu a HC, řvoucí Zebra co chvíli mezi diváky, pestrá rytmika a světe div se, thrashmetalové vsuvky i kytarová sóla – to je současná tvář, která MURUROE sluší. Půlhodinové vystoupení uteklo jako voda a mě to jako rozjezd bavilo – snad jen zvuk byl trochu zahuhlaný. (Johan)
To KAOSQUAD měli u zvukaře asi protekci. (úsměv) Od začátku měli sound pěkně čitelný, a jejich carcassovký náhul se sálem krásně rozléhal. I tady platí totéž co u předchozí party – KAOSQUAD se z ničeho vypracovali v koncertní tutovku, oba blonďáci se otrkali, jsou na pódiu jako doma a jejich divoké křepčení i vtipné průpovídky („děkujeme mosh!“) prostě baví. A Aleš za bicími zaslouží pochvalu nejen za nespoutanou hru, ale i za to, že vydržel dva sety v řadě – první si „odbyl“ s MURURUOU. (Johan)
Druhou kapelou byli KAOSQUAD. Tohle old school death/grindové trio zraje jako kvalitní víno. Krátké skladby, prvotřídní bordel nebo pasáže lákající do mosh pitu. K tomu připočítejme střídající se vokály a nekompromisní bicí. Ať mi oba kluci z KAOSQUAD prominou, ale nemohu nevyzdvihnout basáka Kozla. Jeho způsob hraní a pohybů, to je srdcař jako řemen. Každý, kdo miluje staré Carcass, Napalm Death nebo Repulsion (a že jich v sále bylo) si musel chrochtat společně s kapelou. Podčárou duněl nefalšovaný grindcore staré školy. Závěr obstaral cover od legendy S.O.D. , kdy se na pódiu s Kozlovo basou objevil Žrout (Lahar) a Kozel řádil pouze s mikrofonem. Zkáza byla dokončena! (Peťan)
Jedinou kapelou večera, která musela absolvovat do Písku podstatně delší trasu než ostatní, byla trutnovská smečka EXORCIZPHOBIA. Asi se budu opakovat, ale opět jsme byli svědky dravého a poctivého thrashe, který musel bavit. Kluci vsadili na své osvědčené pecky z letos vydaného alba „Something is wrong“, ale nezapomněli ani na starší materiál. Žádné dlouhé proslovy, žádné protahování. EXORCIZPHOBIA přejela Písek prakticky na jeden zátah. Mladá thrash metalová škola z Trutnova podobně jako předchozí Kaosquad rychle vzkvétá. Škoda jen, že těch mladých thrashovek v Česku mnoho není. (Peťan)
Zatímco obě předchozí kapely jsem už viděl několikrát, EXORCIZPHOBII jsem slyšel jen z podařeného debutového CD, takže jsem se hodně těšil a taky jsem byl zvědavý, jaké to bude na živo. A dopadlo to dobře. Thrash metal amerického střihu se spoustou pěkných melodií a sól, který je zaznamenaný na letošním albu Something Is Wrong, z nějž se převážně hrálo. Skoří taky sršel vtipem („my jsme banda mosh, ču**** z Krkonoš“) a i když někomu nemusí sedět jeho zpěv, mně jeho originální hlasový projev nevadí a kapelu odlišuje od těch ostatních. (Johan)
A pak přišla chvíle slávy, úderem 22. hodiny nastoupili LAHAR. Oslava se ale rázem zvrhla... v opravdové peklo. Jedna smršť přišla na New York, druhá se přehnala Pískem... Banán hned na začátku prohlásil, že chce bordel – a měl ho mít. Pod pódiem se strhla taková mela, že slabší jedinci raději udělali tři kroky vzad (já), silnější schovali brýle do kapsy a vyrazili do kotle (Peťan); nejsnazší to měl fotograf (Coornelus), který se chytře uklidil na pódium. (úsměv) LAHAR sáhli i do minulosti, ale hráli hlavně z Umění strachu a Až přijde čas a jízda to byla náramná, ještě rychlejší než z desek. V polovině setu začali přicházet speciální gratulanti, kteří si s LAHAR zařvali po jednom songu. Začal Václav (CONOPED), pokračovali Iny, Vlakin a Ondra Fišer (snad jsem si poslední jméno zapamatoval správně), do kontextu večera to zapadlo perfektně, divočina pokračovala. Mám-li vybrat jednoho z pánů hostů, tak mně se nejvíc líbil Vlakin a jeho Impetigo, které LAHAR tuším s Banánem nehrají – pamatuji si je ještě s Kloučou. Toho jsem na pódiu čekal taky, ale k překvapení všech nedorazil... (Johan)
Po krátké pauze za to vzali oslavenci LAHAR. To, co se začalo odehrávat v zaplněném sále, jde jen těžko popisovat. To se musí zažít. Téměř okamžitě se rozjel divoký mosh a kdo zůstal v prostoru před pódiem, byl smeten lavinou „mosherů“. LAHAR všechny přítomné vzali na hodinovou projížďku peklem. Kdo LAHAR zná, ví co čekat. Deset let na scéně je dobře znát. Naprosto profesionální výkon všech členů s nasazením, které se u každé kapely jen tak nevidí. Je jedno koho z kapely zrovna sledujete, ale na všech je vidět to zapálení, radost a chuť hrát. Banán svým typickým „Bordel! Bordel! Zničte to tady!“ ještě více nakopnul divoký kotel. Stage diving, mosh pit, řvaní textů společně s Banánem. Všichni jsou na stejné lodi. Neskutečná energie, všem dobře známé skladby, výborná atmosféra a neskrývané nadšení všech přítomných. „Ďábel je hovno“, „Řecko“, „Mráz“, „Oběti doby“, „Atomová hrozba“ a mnoho dalších novějších i starších válů srovnalo Podčáru se zemí. Nechyběli ani hosté a přátelé kapely – Iny (Gride) nebo Vlakin (Ingrowing). Snad jen škoda, že nakonec chyběl původní řvoun Laharu – Klouča. Tradičně výborný a upřímný Banánův projev a skladby „Snad kdesi za Piavou“ (cover Kritická Situace) a „Fekete Péter“ dokončily velkolepý koncert LAHARu. Jsem zničen. Těch koncertů jsem měl tu čest vidět mnoho, ale tento byl speciální a jedinečný. (Peťan)
Po té smršti, kterou předvedli Lahar, bylo pro mě težké začít vstřebávat další kapelu. Tou byli neméně známí GRIDE. Pořádná dávka poctivého grindu. GRIDE začali zařezávat jednu pecku za druhou. Nechyběli starší vály, které již patří ke stálici playlistu této uznávané smečky. Iny je rozený frontman a svým projevem, dobrou náladou a nezaměnitelným řevem dokáže strhnout fans na svou stranu. Jihočeský Lombardo - Čert za bicí soupravou jako vždy předvádí své jedinečné umění. GRIDE tak odvedli v Písku svůj vysoký standard. Výborný set! (Peťan)
GRIDE jsem během posledních 12 měsíců viděl několikrát a pořád je to sázka na jistotu. Playlist se moc nemění, převládají v něm skladby z poslední desky Záškuby chaosu, ale zapomenuty nejsou ani starší songy, z nichž vyčnívá vtipný tribut jednomu krásnému filmu Kolik třešní tolik višní. Iny řádí jako dvacetiletý mladík, strunné sekci kmitají prsty po hmatnících nadzvukovou rychlostí a Čert... to se musí vidět – nejen, že to řeže neuvěřitelnou rychlostí, ale on se při tom ještě směje... (smích) (Johan)
Čert za bicími zůstal, před ním se vyrostly tympány, takže bylo jasné, že závěr obstarají AVENGER. Těm zpočátku nepřál zvukař, kytary byly špatně slyšet, ale naštěstí se do všeho vložil Žlababa a od třetí skladby to bylo gut. I o AVENGERU lze napsat totéž, co o předchozích kapelách – byla to jízda. Starší songy (Godless, Rituál hněvu) se prolínaly s novými z poslední řadovky Bohemian Dark Metal (Dark metal, Duševní chirurgie), tympány byly výborně slyšet a pánové si to pořádně užili – nejvíc asi Honza. Vydrželi i fanoušci, a obavy, že poslední kapela bude hrát pro pár vytrvalců, se nenaplnily. (Johan)
Závěr celého slavnostního večera patřil neméně známým AVENGER z Volyně. Legenda českého black metalu sice vedle divokých kapel působila o poznání klidněji, ale to nic neubíralo na síle celého koncertu. Precizní výkon pod vedením Honzy Kapáka nemůže zklamat snad nikdy. A to ani přes to, že v sále již tolik lidí nezůstalo. AVENGER však bavili jako vždy, jen těch sil na závěr večera už mnoho nezbylo (úsměv). (Peťan)
Celkově byla návštěva víc než slušná, více než 200 hlav dorazilo, což jsem na klubové akci dlouho neviděl. Ale LAHAR jsou momentálně v kurzu, další kapely taky patří k tomu nejzajímavějšímu, co lze u nás na pódiích vidět, navíc pomohla výjimečnost večírku. Ten proběhl skoro přesně podle harmonogramu, přičemž slovo „skoro“ tady nezastupuje klasický nešvar řady akcí – zpoždění, ale naopak, protože poslední kapela začala dokonce dříve než bylo psáno. Po všech směrech vydařený večírek skončil kolem jedné hodiny ranní za spokojenosti všech příchozích. (Johan)
Celý večer věnovaný výročí deset let LAHAR se vydařil na jedničku. Návštěvnost byla více než slušná (přes 200 platících?), atmosféra vynikající. Stejně tak všechny kapely odvedly opravdu výbornou práci. LAHAR nemusejí nikomu nic dokazovat. Absolutní špička české scény. Na rozdíl od některých „slavnějších“ kapel si však stále zachovávají tvář undergroundové kapely. A to má své neopakovatelné kouzlo. Při celém tomto večeru jsem si znovu uvědomil, jak moc je důležitá komunikace a vztah mezi kapelami a fanoušky. A znovu jsem byl hrdý na to, že jsem součástí scény, ze které nevymizelo přátelství, tolerance, nadšení a zábava. Především fakt, že sami LAHAR (a nejen oni samozřejmě) jsou fanoušci hudby a aktivně podporují scénu, je důkazem, že toto všechno má smysl. Tento večer v Písku je nezapomenutelný! Mosh! (Peťan)
Normal: Johan
Kurzíva: Peťan
Fotky: Coornelus, galerie na Photomusic
