Zdravím Tortharry! Za poslední roky jste prošli náročným obdobím. Odešel kytarista Máca a museli jste překopat písničky na živá vystoupení apod. Už se vše ustálilo? Už nějaký čas hrajete v současné sestavě, jak to vůbec šlape ve třech?
Čus, taky zdravíme! Ano, máš pravdu, v Tortharry to byla zvlášť v posledním roce dost divočina. Ono hrát více než 20 let se dvěma kytarama a na tom muziku stavět, je úplně něco jiného, než dnes. Nám nezbylo, než to zkusit ve třech. Hned na první zkoušce (v nové sestavě), zkonstatoval náš zvukař Pedyk, že nikoho shánět nebudeme. Nám to všem přijde zajímavý a důležitý jsou pro nás i kladný ohlasy na naše živá vystoupení. Myslím, že hraní ve třech Tortharry nakoplo, já mám z toho ten pocit. (Martin)
Nedávno jste oslavili 20 let existence kapely. Vidíš po těch letech nějaké rozdíly na metalové scéně? Není to dneska víc o penězích? Co fanoušci, chodí více ti starší, co pamatují vaše začátky, nebo mladí, co znají spíše novější alba?
No jo čoveče celkem to letí jako blázen. Je docela zajímavé sledovat, jak se mění publikum, které chodí na naše koncerty. Nejen, že stále ti skalní s námi vydrželi a podporují nás až do současnosti, ale paradoxně se k nim přidávají i jejich děti, což je kolikrát pikantní, když na koncert děcka přivezou své rodiče, nebo tam společně dokonce paří pod podiem. Rozdíly jsou na scéně celkem znatelné. Dříve to bylo vše takové živelnější, po muzice byl velký hlad, CD´s se prodávaly mnohem lépe, možná jak říkáš, nebylo to dříve tak o penězích. Nyní jsou rozhodující peníze i v podzemních patrech naší scény, což se kolikrát promítá třeba i do dobrých vztahů mezi kapelami a lidmi obecně. Každopádně klasické „čecháčství“ tzn., závist, pomluvy, nepřejícnost, tady u nás stále přetrvává, toho se už asi nikdy náš národ nezbaví, to mě na tom kolikrát hodně mrzí, ale já osobně s tím nic neudělám. Ale když se třeba vrátím zpět k otázce, tak naopak zase třeba prodej a výroba merchandise byla v plenkách a prodávalo se mnohonásobně méně věcí než v současnosti. Takž se to vlastně tak nějak kompenzuje, méně CD´s – více triček, mikin apod. (Goro)
Jak probíhal letošní Czech Death Fest? Jste spokojeni s návštěvností, organizací apod.?
Letošní festival proběhl parádně, bez velkých komplikací a stresů. No bez stresů, to je silné slovo, každé pořádání akce způsobuje tak trochu jiný adrenalin spojený s nějakými starostmi, ale pokaždé si to užíváme a hlavně nás to hodně baví. Počasí nám vyšlo, kapely dorazily všechny dle plánu, lidí jsme napočítali téměř 750, takže vše OK. Po celé čtyři roky co festival existuje, má stále stoupající tendenci, což je velmi pozitivní. Organizace by se dala samozřejmě stále vylepšovat, na čemž se bude pracovat, vždy objevíš něco, co by se dalo vylepšit. Každopádně se fanoušci můžou těšit na nadcházející ročník, který se pokusíme zase o něco „zevšednit“, aby se z MG CDF nestala stále stejně se opakující každoroční akce. Nic konkrétního ale nyní prozrazovat nebudeme. (Goro)
Nedávno proběhl i Goothom Air Festival na Slovensku. Jaké máte dojmy z vystoupení? Byli jste jen jako účinkující, nebo jste se zúčastnili i jako diváci? Vystoupení jaké kapely se vám líbilo?
Na Goothomu na Slovensku se nám hrálo výborně. Sice byly nějaké zmatky s pořadím a začátkem našeho vystoupení (museli jsme odehrát o něco dříve, protože v pátek nedorazily 4 kapely), ale koncert byl parádní. Luxusní aparát, náš zvukař nám udělal skvělý zvuk, lidi se taky bavili, opravdu povedený koncert. Petrovi Betkovi z Doomas držím palce, protože festival pořádá na vysoké úrovni a vím jak je to těžké, proto doufám, že mu síly do dalších ročníků vydrží. Na festivale jsme se příliš dlouho nezdrželi, takže ani nemůžu hodnotit vystoupení ostatních kapel po nás, které jsme stihli před našim odjezdem. Rozhodně ale všem fanouškům vřele doporučuji tento festival příští rok navštívit. (Goro)
Jak vypadalo miniturné se Sepulturou po Česku? Hráli jste i v menších městech. Jaká byla návštevnost, ohlasy apod.?
Myslím, že budu mluvit za celý náš tým, když řeknu „největší zážitek naší hudební kariéry“. Nešlo snad ani o to vyprodávat sportovní haly jako za dob minulých, ta doba je už dávno pryč, průměrná návštěvnost byla cca 500 lidí, ale atmosféra na každém koncertě byla od prvních tónů úžasná, lidi si to užívali společně s námi a nezapomenutelné chvíle v zákulisí jsou pro nás další školou života. Zajištění koncertů na profi úrovni, všechny lidi kolem Sepultury naprosto pohodoví včetně muzikantů, užili jsme si to maximálně. Jediné negativum byl celkem hodně drsný a přísný tourmanager (smích), ale to už je teď jedno, od Sepultury ho ještě v době jejich tour vyhodili, protože se choval opravdu až za rámec běžného slušného jednání mezi lidmi obecně řečeno. Rozhodopádně toto tour můžeme řadit společně s tour v Brazílii s Gorgoroth a Belphegor a koncerty s Death mezi největší zážitky a úspěchy v historii Tortharry. (Goro)
Při posledním koncertě Cannibal Corpse jsem viděl Pata O´Briana ve vašem tričku. Andrease Kissera ze Sepultury na Thrashfestu také. Přemýšlel jsem, jak se k nim ta trička dostala? To je práce managera Gora? Nebo chtěli pánové podpořit českou scénu?
Jo všímavý jsi človíček, oba měli nepřekonatelnou touhu mít naše hadry na sobě (smích) Ale popravdě to bylo trochu jinak, není to moje práce, ale práce Dana, našeho kytaristy. To je jeho iniciativa a nápad, vždy nějakou hvězdu obléci do našich věcí. Není to ale zas tak doslovně, známe se s nimi osobně, Dan dokonce celkem dobře, požádal je, jestli by v triku odehráli pár koncertů, my jsme samozřejmě spokojeni a hrdí, že Pat a Andreas se v našem merchu objeví na podiu. Je to pro nás určitě reklama a lidi můžou třeba tvrdit, že nám to dělá dobře a že jsme exhibicionisti (smích), aspoň bude zase o čem psát (smích). (Goro)
Přijde mi, že jste na koncertní šňůře snad pořád. Hrajete kolikrát i v malých městech, vesnicích. Chodí lidé na koncerty? Chápu, že třeba v Plzni přijde 100 lidí, ale v nějaké zapadlé vesničce?
No pokud se říká „každovíkendovému“ hraní koncertní šňůra, tak máš pravdu, ale jinak to je pro nás pořád jen hodně časově náročný koníček, který máme moc rádi. Je to tak, že koncerty sám nyní už prakticky nevyhledávám a nestavím hudební rok dopředu a necpu vystoupení do každé vesnice, vše tak nějak vyplývá ze situace a poptávky po Tortharry. Jsme na scéně nepřetržitě víc jak 20 let, někdy by se zdálo, že už není kam v rámci ČR zavítat, ale pokaždé se objeví nějaké místo, kde to žije a kde stojí za to hrát. My jsme opravdu rádi za každý koncert, protože jedině tak je kapela opravdu živá, je vidět, píše se o ní a to vše je důležité pro reklamu a pro to, aby kapela mohla na naší úrovni něco lidem nabídnout a ukázat. Opravdu se stává, že někdy přijde 300 lidí, někdy jich přijde třeba 50, to tak je, někdy to je dost depresivní a říkáme si „má to vůbec význam jet přes celou republiku a zahrát pro pár lidí?“, ale když odehraješ sám pro sebe dobře a jsi spokojený, tak zjistíš, že to smysl má vždycky. Jo a navíc kolikrát je vystoupení v zapadlé vesničce lepší než koncert ve velkém městě. O tom jsme se přesvědčili mnohokrát. (Goro)
Jak je vůbec možné při tolika koncertech sladit muziku, práci, rodinu? Předpokládám, že se muzikou neživíte. Co vlastně děláte jako civilní povolání? Fandí vám v práci, doma?
No po pravdě řečeno, je to hodně složitý pro každého, jak pro nás, tak pro rodiny. Prakticky veškerý volný čas se organizuje podle kapely (včetně dovolených apod.), je to tak nastavené a hodně složité. Mnohokrát si říkám, že mě holky od kluků asi někdy už fakt zabijou (smích), ale vždycky to nějak dopadne. Máme všichni hodně tolerantní partnerky, za což jim tímto veřejně moc za všechny děkuji. Bez tolerance by to dělat fakt nešlo. Všeobecně řečeno, každý v okolí nám fandí a myslím, že jsou třeba i někdy hrdí, když se něco dokáže, jako třeba letošní povedený rok 2012. Jinak v civilu je Martin chovatelem akvarijních ryb, Dan učí na gymnasiu v Náchodě španělštinu, Jirka prodává zmrzlinu a já jsem projektant elektro. Dohromady bychom naše zaměstnání asi nikdy nemohli dát, aby z toho něco bylo (smích), ale jako kapela nám to šlape, ale musím zaklepat na hlavu tedy na dřevo. (Goro)
Každý vidí na pódiu vždy jen kapelu. Ale bez managerů, zvukařů, řidičů apod. se žádná kapela dneska neobejde. Máte stálý team, který s vámi jezdí? Můžeš nám je představit?
V našem případě toto pravidlo platí 100%. Občas se ještě setkáme s tím, že se někdo diví, proč nás jezdí tolik, když už jsou jen tři muzikanti (smích), každý má ale své místo v kapele. Sám sebe představovat nechci, takže jen okrajově – jsem projektant přes veškerou elektroinstalaci, u Tortharry působím od roku 1994 a snažím se kluky vést za ručičky, sháním jim koncerty a tak nějak se starám o celý chod kapely. Slovo manager nerad používám, protože to vypadá jako nějaký bankéř v bance a to rozhodně nejsem. Náš řidič Zdenda s námi jezdí někdy od roku 2008 a nyní můžeme říci, že to je prakticky nepostradatelný človíček. Nejen, že nás vozí vždy bezpečně a všude, ale stará se také o naši dodávku a vše kolem pohodlí cestování. Další týpek v týmu je náš dlouholetý zvukař Pedyk. Sice měl několikaletou pauzu, protože řešil osobní problémy, ale jinak je zakládající člen kapely a jeho působení za pultem je také nepostradatelné. I s totálně špatného aparátu udělá výborný zvuk. Myslím, že je to na každém koncertě hodně znát a slyšet. Dále u nás působí pánové, kteří nejsou vidět vůbec, protože s námi po koncertech nejezdí, ale jejich práce je také důležitá. David se nám stará o veškerou techniku a aparaturu a jezdí s naším PA systémem, který léta - letoucí vlastníme a se kterým zvučíme mnoho regionálních akcí. Dále nesmím zapomenout na mého bratra Josku, který se stará o veškerou internetovou presentaci kapely (vyjma FB, to dělá Dan) a náš dvorní textař Štefan, který píše texty již od roku 1996. Každý vyjmenovaný má své místo v kapele a možná proto to taky funguje už přes 20 let. (Goro)
Určitě jste zaznamenali nárůst prodeje vinylů. Jak se k tomu staví Tortharry? Dočkáme se i vašich desek na vinylech?
Už ses dočkal, možná jen o tom nevíš (smích). Poslední album Beneath jsme vydali na CD v digipacku, ale také vyšla vinylová podoba i s jednou bonusovou věcí nad rámec CD. Myslím, že to dopadlo nad očekávání dobře a jsme rádi, že jsme mohli po tak dlouhé době vydat naši muziku na vinylu. Co se týká prodeje, nejsem zas až tak v obraze, protože firma, která se postarala o tuto formu lisu, nám poskytla několik desítek pro naši potřebu a nevím kolik jich do dnešního dne prodala. Jen vím, že se dělal náklad 500 ks. Všem sběratelům vřele doporučuji, opravdu se to vydařilo. (Goro)
Některé kapely dneska už ani nevydávají cd. V době, kdy si každý desku stáhne v den vydání, už považují cdčko za mrtvý nosič. Jak se vůbec prodávalo poslední cd Beneath? Zaznamenali jste pokles prodeje např. oproti předcházejícímu albu?
Doba je na prodej CD´s fakt mizerná a zlá. Sám nevím, kam to celé spěje, ale kupodivu musím říci, že nás to nějak asi zvláštně míjí. Každý náš titul se vždy dělal v nákladu 1000 ks a pokaždé se podařilo vše prodat, případně povyměňovat, nějaké kusy samozřejmě rozdat, prostě celá edice vždy šla úspěšně do oběhu. V poslední době se snažíme vydávat alba pravidelně, takže nemá cenu dělat nějaké velké dolisy, protože by to nebylo příliš rentabilní a zajímavé pro fanoušky. Zatím jsme udělali jen jednu výjimku a to k prvnímu CD z roku 1994, které jsme nechali „přemasterovat“ u Doda v Haciendě a vydali jsme ho jen jako pálené CD s potiskem a originál původním obalem, pro sběratele určitě zajímavé, ale jinak nepříliš zásadní. Každopádně CD nepovažuji zatím za mrtvý nosič, ale uvidíme, co doba přinese. Rozhodně ale schvaluji model prodeje po internetu, do kterého se pustilo naše vydavatelství MetalGate, to je cesta budoucnosti, především pro zájemce ze zahraničí. (Goro)
Když jsem kompletoval vaši diskografii, některá alba jsou již vyprodána, nechystáte dolis?
Zcela vyprodáno a nedostupné v CD podobě je z našich sedmi alb to druhé z roku 1996 Book of Dreams. Dolis nebo spíše „dopal“ jsme dělali zatím u našeho prvního CD When the Memories Are Free a o ostatních zatím neuvažujeme. Snažíme se vydávat pravidelně s maximálním rozptylem tří let a to je tak akorát to správné období na rozestup mezi deskami. Většinou se to celkem bez problémů prakticky vše rozprodá a novinka je pak o to více očekávána, než kdybychom udělali jen dolis starých titulů. Na toto myslím bude v budoucnu sloužit prodej muziky po netu, kde například zmiňovaný Metalonline již nyní nabízí všechny naše tituly v mp3 podobě včetně stažení obalů. (Goro)
Tuhle jsme s kamarádama řešili, kdo je vlastně tvůrcem loga Tortharry. Všichni už ho máme zaryté v paměti, ale nikdo z nás nevěděl, kdo vlastně logo stvořil? Kdo vám vůbec navrhuje motivy triček?
Tohle logo vzniklo prakticky se založením Tortharry a objevilo se hned na druhém demáči v roce 1992. Prošlo sice malými úpravami, ale základní návrh tenkrát vytvořil a namaloval můj brácha Štěpán. Bylo mu 15 let. Proto je to logo pro mě taková „srdcovka“, ale jsme na něj hrdí všichni. Díky, brácho! Motivy triček většinou korespondují s právě vydávanými CD. V současnosti se nám o grafiku, a to nejen v návaznosti na CD, ale třeba i na MetalGate Czech Death Fest, stará Martin Stoklosinski, zvaný Hadgi. (Martin)
Od vydání posledního alba Beneath uběhly již skoro dva roky. Už připravujete písně na novou desku? Máte už nějakou představu, jak bude nová deska znít? Chystáte nějaké progresivní prvky nebo spíše old school? Navnaďte posluchače, na co se můžou těšit.
Novou desku pojedeme natáčet příští rok začátkem prázdnin do polského studia HERTZ, což je určitě záruka kvality, ale jak bude tohle album vypadat a znít, to se fakt nechte překvapit. Určitě ale natočíme album od srdce, tak, jak to cítíme, a doufám, že naše nejvěrnější fanoušky nezklameme. (Martin)
Vždycky se ptám, kde bere kapela inspiraci k muzice a textům. Přijde to samo od sebe nebo chcete předat nějaké poselství, popř. musíte prožít nějaký zážitek, emoci a ta ve vás pak probudí chuť složit novou píseň?
Co se nové tvorby týče, tak přiznávám, že skládání hudby je většinou o termínu, kdy se jede do studia, a ne o emocích a zážitcích. Nicméně se na to vždycky těšíme, v současnosti i proto, že je to poprvé ve třech. To je po 20 letech novinka. Skládáme výhradně nejdříve muziku a do ní pak pasujeme text, který se k té či oné skladbě hodí. Jinak, když jsme u těch textů, tak nám je píše už od druhého alba Book Of Dreams kamarád Štefan „Unseen“ Ležovič. Tady se dá mluvit o poselství. Zabývají se vždy nějakým tématem, nutí k zamyšlení a jinak tomu není ani u připravovaného CD. (Martin)
Kdo vůbec skládá v Tortharry muziku? Je někdo hlavním mozkem, kdo nosí nové songy, nebo jamujete ve zkušebně a pak z toho vznikne nová píseň? Mluví do skládání všichni nebo má někdo konečné slovo?
V Tortharry se na skládání nových songů podílejí odjakživa všichni. Myslím, že by nás to ani jinak nebavilo. Je to o toleranci a kompromisech, i když většinu těch prvotních nápadů nosí Dan. Na nich pak dál pracujeme a po úpravách na nich někdy nezůstane kámen na kameni. (Martin)
Máte vůbec čas na poslech muziky? Vím, že někteří muzikanti radši nic neposlouchají. Co si rádi v Tortharry poslechnete? Třeba v autě při přesunech na koncerty?
Na poslech muziky je čas vždycky. Nejvíce se tomuto sportu u nás věnuje asi Dan, který „sposlouchává“ opravdu velké množství vycházejících titulů různých hudebních stylů. Někdo poslouchá v autě, někdo při práci, někdo doma, to je individuální záležitost. Při cestování na koncerty posloucháme hodně a prakticky všechno co smrdí metalem (smích). Nemá cenu asi vyjmenovávat oblíbené kapely, je jich opravdu velké množství. Neposloucháme jen novinky, ale třeba i staré záležitosti i několik desetiletí, protože zjišťujeme, jak jsou některá alba nadčasová a kolikrát překonávají svojí kvalitou i současnou moderní tvorbu. (Goro)
Koncertujete hlavně v České republice. Nechystáte i nějaké turné v zahraničí?
Po letech půstu se nám trochu začíná dařit prosadit se k našim sousedům na Slovensko, kam letos pojedeme ještě dvakrát. Jinak máš pravdu, hlavně se držíme naší malé zemičky. Na jaro plánujeme prodloužený víkend do Španělska, kam by nás měla pozvat spřízněná kapela Noctem, kterou jsme již 2x v ČR pořádali. Stále také čekáme na pozvánku do Jižní Ameriky, už jsme ji vlastně v poslední době několikrát dostali, ale nabídka nebyla s příliš atraktivním hedlinerem pro nás, takže vyčkáváme na opravdovou pecku. Jsme v kontaktu s agenturou, která zajišťuje tour velkým světovým kapelám, takže se dá očekávat i velké a zajímavé jméno, se kterým bychom pár koncertů v Americe objeli. S agenturou jsme ostatně i osobně v kontaktu, protože každý rok jejich šéf lítá do Evropy, kde hraje se svoji kapelou Nervochaos, kterým jsme také již několik koncertů v ČR zajišťovali. Jinak nějaké velké plány směrem do zahraničí nemáme, ale třeba se něco zajímavého naskytne a vyrazíme. Každopádně u nás je především problém časový, protože nikdo z nás nemůže opustit třeba na měsíc svá zaměstnání, to je prostě nemožné. Tak uvidíme, jestli se zahrabeme tady u nás na věky (smích). (Goro)
Dan někde v rozhovoru psal, že má již dvě kytary od Kerryho Kinga ze Slayer (hraje na nich i na živo). Také se chystal koupit od Pata O´Briana z Cannibal Corpse. Už ji má? Který další slavný kytarista bude na řadě (smích)?
To by byla spíše otázka na Dana, ale máš pravdu. Dan je velký obdivovatel a sběratel takovýchto cenných nástrojů, které mají velký kus historie. Je na to opravdu hrdý, že na takové kytary může hrát a hlavně zvukově jsou na vysoké úrovni. S Patem už je myslím také domluvený, ale nevím podrobnosti. No a který pán bude další na oholení jedné kytary vůbec nevím, nechme se překvapit, protože i pro nás to je vždycky totální překvapení, Dan je hrozný „tajňák“. (Goro)
Chcete poslat nějaký vzkaz fanouškům, posluchačům?
Podporujte českou metalovou scénu jakýmkoli způsobem, choďte na koncerty, kupujte CD´s, merchandise a hlavně vše v klidu a bez stresů. Mějte se všichni krásně. Děkujeme za rozhovor. (Goro)
Děkuji za rozhovor. Přeji Tortharry samé vydařené koncerty, spoustu věrných posluchačů a prodané muziky.
