Stromy se odívají do podzimních barev, radost z nádhery i chmurné myšlenky usídlily se v hlavách. Tvorové temných lesů pějí své písně a svolávají k tancům za zvuků fléten, houslí... a rozhýbávají naše těla do divokých rytmů.
Pro potěchu k nám letos opět, malinko s předstihem, zavítal putovní festival Samhainfest se svou oslavou keltského nového roku. Minulý ročník přivítal velké hvězdy v podobě Percival, Clawed Forehead, Cruadalach, Krampus a Percival Shuttenbach, letos však bylo vše o mnoho monumentálnější.
Začátek akce byl v podvečerních hodinách, do prostor klubu Favál byli účastníci vpuštěni již v 16:30. Atmosféra houstla hned z kraje frontami před vstupem, kde mohli lidé bez lístku z předprodeje doufat v přízeň paní štěstěny, kdo zaspal, měl protentokrát smůlu. Po vystání krátké fronty se podařilo zabrat i stoleček, jeden z mála volných, aby si mohl člověk po ten dlouhý večer alespoň chvíli odpočinout. Díky přítomnému merchandise čekalo většinu postávání u baru s vtipnou cedulí „Konečně máme chlast! Tak chlastejte!“ a celovečerní pocení se v davu.
Úderem páté večerní rozvášnila dav první kapela, folk metalový CRUADALACH z Prahy. Společně se zaplňujícím se sálem připluly dávné legendy vyprávějící o mysticismu, spiritualismu a za podpory violoncella, houslí, zobcové flétny, šalmaje... nás donesly až do srdce středověku zmítaného válkami o moc. O kapele toho bylo v minulosti napsáno již mnoho a nejde jinak, než opět pochválit temperamentní a charismatické vystoupení zpěváka Radalfa, který vždy dokáže podtrhnout atmosféru a rozvášnit davy svým sytým growlem. Ewenica střídající dudy, flétnu a šalmaj se jako vždy prokázala být talentovaným klenotem kapely, s kterým si nezadali ani ostatní členové. Lepší začátek jsme si snad ani nemohli přát....
Kosa nad hlavami temnou píseň smrti zpívá za hudebního doprovodu maďarských psychedelic folk rockových VIRRASZTÓK. Výrazné líčení a kosení nad hlavami diváků se stalo charakteristickým pro výstup těchto démonů. Dobrý growl houslisty byl pro mě nejdominantnějším, občasné sklouznutí do vln industrialu pak na mě působilo velice rušivě, k celkovému konceptu elektronika příliš neseděla. Ozvláštněním a překvapením bylo použití lidového nástroje hurdy gurdy, který jsem měla možnost spatřit a slyšet poprvé. Příznivců však tato kapela měla spoustu a bylo to znát i na houstnoucím vzduchu v sálu.
Labutí křídlo jemně ovívá dívčinu tvář, v ruce sevřené housle začínají vyluzovat nadpozemské tóny, které dnešního večera zavítaly mezi nás ve vystoupení polských ILLUMINANDI hrajících něco na pomezí folk metalu notně okořeněného prvky z vážné hudby. Po celou dobu pro mě byly nepřeslechnutelné houslové party, které často razily přímočarou a jedinou cestu melodie. O čisté zpěvy se staral kytarista, naopak tvrdší pasáže growloval a screamoval zpěvák, spojení vlivu gothic metalu a doomu bylo pro spoustu lidí signálem zamířit k baru se občerstvit. Pro mě to však znamenalo chvilku relaxace a odpočinku před dalším programem. A to ještě za námi není ani půlka dlouhé noci...
Vzduch jako v pekle, vstupenky vyprodány a další hvězda večera zářící na nebi, to byli nemocí oslabení ostravští SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY hrající etno- doom. Odčerpaná energie byla na pódiu znát, ale i přes to šlo o kvalitní vystoupení převážně věnované poslední desce Návaz. Nechyběly však ani staré skladby, jako například oblíbená Slava, slava a úsměvná I would dance. Podle četnosti davu rovnajícímu se sardinkám v hodně těsné konzervě bylo jasné, že spousta lidí přišla oslavit hudbu právě s touto kapelou.
Noc v druhé polovině je a svítá jistá naděje, že někdy dobereme se konce i bez zazvonění zvonce... Na křídlech čapích přiletěla z Maďarska folk rocková DALRIADA. Kapela zaujala hned z kraje odlišným oděvem zpěvačky, která byla jako jediná v černé barvě, ostatní dali přednost bílé. Nelze jinak, než smeknout klobouk před výkonem malinké zpívající žínky v jiném stavu, i přes něj zvládla bravurně svoji roli. Ti co kapelu neznali, byli možná stejně překvapení jako já jejich výkonem. Výrazné melodie si pluly po proudy převážně na kytarách a zpěv zvládali dokonce tři členové, sbory doplňovaly kytarista a klávesák, vše sladěno takřka k dokonalosti. Tančilo se, pilo...
Šumění větru mezi větvemi přináší z dálky zvěsti o tažení pohanů, kteří plení sever a nezaleknou se ničeho, spolu sebou přináší až z Ruska folk metalovou ARKONU. Že je banda v Brně populární bylo jasné už z přeplněnosti sálu, který se brzo stal peklem. Chystání zabralo více než čtyřicet minut, oproti tomu stačilo ostatním kapelám minut dvacet, jedna kapela zvládla dodělat časový skluz za všechny ostatní. Když jsme se konečně dočkali, vlétla na pódium charismatická Masha se svojí typickou kožešinou, kterou jsem jí v tom vedru rozhodně nezáviděla. Energie nechyběla, nabíjela okolí a umrtvovala unylost v této pozdní noční hodině a vyčerpání z dlouhého stání. V playlistu nechyběl ani největší hit, který zná takřka každý, Slavsia Rus (z průlomového alba Ot serdca k nebu zaznělo tento večer nejvíce skladeb). Oproti mému poslednímu setkání s kapelou jsem byla mile překvapena a přesvědčila jsem se o tom, že kapele budou asi více sedět menší pódia, než stage na Masters of Rock. Jejich show tak mnohem lépe vynikla a i zpěvačka podávala lepší výkon, který publikum řádně ocenilo.
Skvrnou na pergamenu dnešní pověsti se stala DARKEST ERA hrající pagan metal. Jediní praví zástupci keltské kultury z Irska dovezli sice zajímavou hudbu, ovšem s nemastným, neslaným heavy metalovým zpěvem, který mě utvrdil v tom, že je čas jít spát.
Další ročník skončil a oslavě bylo učiněno za dost, tlupa pohanských barbarů zanechala nám zde část své kultury a za to si odnesla lup nejcennější, náš potlesk a dychtivost v očích. Za rok snad vrátí se opět v plné síle, obohatí naše všední životy a opět vyprodá klub...
Za fotografie patří dík Eevi Seanínel Tervaani a Janu "obrjenu" Vašulínovi.
Rozsáhlá fotogalerie:
http://www.photomusic.cz/report/1029-samhainfest-moravia-2012.html
