Už léta patří RIMORTIS do špičky tuzemského melodického speed metalu, pravidelně vydávají desky, koncertují... a taky mění sestavu. Z party, která natočila minulý počin „Deset kroků zpět“, zbylo duo Vašek Mrzena (baskytara) – Milan Hloucal (zpěv), které kapelu táhne řadu let, k nim se přidali nový kytarista a bubeník. Na produkci kapely to ale nemá žádný výrazný vliv, skladatelské otěže vždy třímal hlavně basák Vašek, kterému ostatní pouze sekundovali. Tentokrát se stavbou skladeb celkem hojně pomáhal kytarista Pavel, ale žádná velká říjnová revoluce nepřišla. (úsměv) RIMORTIS se jako čerti drží svého kopyta, které už před léty čapli, inspirování hlavně STRATOVARIUS či HELLOWEEN, nikam jinam se nehrnou, protože to prostě nemají zapotřebí... Proč? Protože u nás v daném ranku patří do špičky, mají spoustu fanoušků a ti od nich nic jiného než melodický chytlavý rychloběžný metal nečekají a nechtějí. Ale abych poděbradským pánům nekřivdil – myslím, že tentokrát ubylo plánované hitovosti, dobrá polovina materiálu sází na střední tempa a atmosféru, navíc jsou mnohem propracovanější aranže a skladby zpestřují různé drobnosti, kterých si posluchač všimne až při opakovaných posleších.
Titulní skladba je umístěna hned na úvod a přijde mi to jako dvojsečné rozhodnutí – příznivci jednodušších a na první poslech chytlavých skladeb budou asi spokojeni, ale ti, kteří hledají cosi pod povrchem, mávnou ledabyle rukou. Hlavně klávesy znějí vyloženě plytce, bicí jedou jeden a ten samý kvapík dokola a ani kytarové motivy nic extra nepřináší. Mnohem lépe na tom je 1. díl „Královny Země“, rytmicky mnohem pestřejší skladby, v níž se hraje poznání zajímavěji na všechny nástroje a Milan za mikrofonem s hlasem více pracuje. I orchestrace znějí celkem OK, kvílivé sólo pak dobrý dojem podtrhuje. Ve „Hvězdám“ asi dřímá hit, převládá svižné tempo, refrén je chytlavý, Milan zpívá opravdu výborně, snad jen ty fanfárové klávesy jak ze znělky nějaké televizní estrády bych si odpustil. Po rychlé skladbě přichází volnější „Obraz vzpomínek“, logicky pak zase divočina – v načasování je deska namíchána výborně – nedochází k tomu, aby po sobě následovaly dvě obdobné písně. Dumat můžeme akorát nad tím, ve které poloze jsou RIMORTIS přesvědčivější – mně třeba šmakuje „Obraz vzpomínek“ víc než „Zastavte čas“, ale v obou skladbách se kapela snaží zahrát něco nečekaného a posluchače překvapit. Sice se nevyvaruje typické stylové vaty, ale kdo se jí dokáže vyhnout? Vyloženě nepovedený mi přijde úvod „Královny Země II“, jinak docela příjemné písničky, po níž se hraje na honičku, kytarista se honí s bubeníkem, kdo to dá svižněji... (úsměv) Blíží se konec a je čas na pomalou skladbu – a „Pod gilotinou“ splňuje žánrové nároky stoprocentně. Zdařile se vyhýbá stylovému klišé, sladkobolům a zamilovaným blábolům – zpověď odsouzence k smrti je přesvědčivá, klavír je výborný, ale klávesy v pozadí bych si klidně odpustil – opravdové housle by tam ale sedly! Finálovou skladbou je o vlcích pojednávající rychlovka a úplný závěr patří, jak je u RIMORTIS zvykem, převzaté skladbě. Tentokrát neznám originál, takže nemohu porovnávat, ale volba to není úplně šťastná... když to neznám já, kdo to asi tak bude znát? (smích)
Zvuk... není ideální. Domácí studio holt nestačí, mix ve Shaarku všechno nezachrání a výsledkem je takový ten typický plochý syntetický zvuk, kterému chybí dynamika.
Vaškovy texty pokračují v obdobném duchu, jako tomu bylo v minulosti – ekologie, příroda, historie, vesmír... plus nějaké to hledání, přemýšlení, pocity zmaru nebo lítost nad tím, co nelze vzít zpět. Řemeslně je to zvládnuté (jako vždycky) na velmi slušné úrovni.
Obaly RIMORTIS vždy ctily zákony žánru, nejinak je tomu i tentokrát – i když titulní strana se letos povedla asi nejlépe, vypadá na pohled moc pěkně. Vnitřek už tak interesantní není, hlavně fotky jsou umístěné na pozadí, které k nim nepasuje, ale na druhou stranu obsahuje booklet všechny potřebné záležitosti a je vytištěný na kvalitním papíru.
Závěrů bych mohl napsat hned několik, pro každou sortu metalových příznivců jiný. Ti speedmetaloví nejspíš budou vrchovatě spokojeni, protože dostanou přesně to, co chtějí, navíc v mateřském jazyce. Ti ostatní, ať už mají raději tvrděmetalový mainstream, nebo hluboké podzemí, budou kňučet a nadávat, jak je to vlezlé, obehrané, nepůvodní... (úsměv) Já to mám jednodušší – poslouchám kde co, takže mě RIMORTIS nikterak neuráží a klidně si je pustím třeba po SLAYER nebo MÖRKHIMMEL. (úsměv)
Seznam skladeb:
Čas: 47:28
Sestava:
www.rimortis.cz
Titulní skladba je umístěna hned na úvod a přijde mi to jako dvojsečné rozhodnutí – příznivci jednodušších a na první poslech chytlavých skladeb budou asi spokojeni, ale ti, kteří hledají cosi pod povrchem, mávnou ledabyle rukou. Hlavně klávesy znějí vyloženě plytce, bicí jedou jeden a ten samý kvapík dokola a ani kytarové motivy nic extra nepřináší. Mnohem lépe na tom je 1. díl „Královny Země“, rytmicky mnohem pestřejší skladby, v níž se hraje poznání zajímavěji na všechny nástroje a Milan za mikrofonem s hlasem více pracuje. I orchestrace znějí celkem OK, kvílivé sólo pak dobrý dojem podtrhuje. Ve „Hvězdám“ asi dřímá hit, převládá svižné tempo, refrén je chytlavý, Milan zpívá opravdu výborně, snad jen ty fanfárové klávesy jak ze znělky nějaké televizní estrády bych si odpustil. Po rychlé skladbě přichází volnější „Obraz vzpomínek“, logicky pak zase divočina – v načasování je deska namíchána výborně – nedochází k tomu, aby po sobě následovaly dvě obdobné písně. Dumat můžeme akorát nad tím, ve které poloze jsou RIMORTIS přesvědčivější – mně třeba šmakuje „Obraz vzpomínek“ víc než „Zastavte čas“, ale v obou skladbách se kapela snaží zahrát něco nečekaného a posluchače překvapit. Sice se nevyvaruje typické stylové vaty, ale kdo se jí dokáže vyhnout? Vyloženě nepovedený mi přijde úvod „Královny Země II“, jinak docela příjemné písničky, po níž se hraje na honičku, kytarista se honí s bubeníkem, kdo to dá svižněji... (úsměv) Blíží se konec a je čas na pomalou skladbu – a „Pod gilotinou“ splňuje žánrové nároky stoprocentně. Zdařile se vyhýbá stylovému klišé, sladkobolům a zamilovaným blábolům – zpověď odsouzence k smrti je přesvědčivá, klavír je výborný, ale klávesy v pozadí bych si klidně odpustil – opravdové housle by tam ale sedly! Finálovou skladbou je o vlcích pojednávající rychlovka a úplný závěr patří, jak je u RIMORTIS zvykem, převzaté skladbě. Tentokrát neznám originál, takže nemohu porovnávat, ale volba to není úplně šťastná... když to neznám já, kdo to asi tak bude znát? (smích)
Zvuk... není ideální. Domácí studio holt nestačí, mix ve Shaarku všechno nezachrání a výsledkem je takový ten typický plochý syntetický zvuk, kterému chybí dynamika.
Vaškovy texty pokračují v obdobném duchu, jako tomu bylo v minulosti – ekologie, příroda, historie, vesmír... plus nějaké to hledání, přemýšlení, pocity zmaru nebo lítost nad tím, co nelze vzít zpět. Řemeslně je to zvládnuté (jako vždycky) na velmi slušné úrovni.
Obaly RIMORTIS vždy ctily zákony žánru, nejinak je tomu i tentokrát – i když titulní strana se letos povedla asi nejlépe, vypadá na pohled moc pěkně. Vnitřek už tak interesantní není, hlavně fotky jsou umístěné na pozadí, které k nim nepasuje, ale na druhou stranu obsahuje booklet všechny potřebné záležitosti a je vytištěný na kvalitním papíru.
Závěrů bych mohl napsat hned několik, pro každou sortu metalových příznivců jiný. Ti speedmetaloví nejspíš budou vrchovatě spokojeni, protože dostanou přesně to, co chtějí, navíc v mateřském jazyce. Ti ostatní, ať už mají raději tvrděmetalový mainstream, nebo hluboké podzemí, budou kňučet a nadávat, jak je to vlezlé, obehrané, nepůvodní... (úsměv) Já to mám jednodušší – poslouchám kde co, takže mě RIMORTIS nikterak neuráží a klidně si je pustím třeba po SLAYER nebo MÖRKHIMMEL. (úsměv)
Seznam skladeb:
- Peklo, co říká si svět
- Královna Země I
- Hvězdám
- Obraz vzpomínek
- Zastavte čas
- Královna Země II
- Útěk do nikam
- Pod gilotinou
- Ve smečkách
- Cesta poslední
Čas: 47:28
Sestava:
- Milan Hloucal – zpěv
- Pavel Pokorný – kytara
- Vašek Mrzena – basa
- Honza Kozák – bicí
www.rimortis.cz
