Uplynulo sedm měsíců a nezdolný pracant UMBRTKA je tady zase... Někdo nad tím zajásá, někdo si bude ťukat na čelo a ostatním to bude jedno... tedy kromě Dany Drábové, předsedkyni Státního úřadu pro jadernou bezpečnost a nejspíš nové Umbrtkově modle, protože se právě rozhodl stát jaderným fyzikem, přes houby samozřejmě. Možná je na spadnutí i nějaký „románek“, protože v Jaderném houbaři se mluví o jaderném namlouvání.
Tak, teď si asi ťukáte na čelo všichni a říkáte si, že se ten Johan zbláznil docela. (úsměv) Ale nelekejte se, krátký úvod je věnovaný potenciálně největšímu hitu nové nálože pánů Morbivoda, Strastinena, Wella a Karla. Jejich Pán tentokrát dostává prostor jen v úvodních čtyřech skladbách a to ještě díky nečlenům, ale přátelům kapely, kteří se postarali o texty. Pak nastupují nečlenové kapely, kteří jsou nejspíš také přáteli, ale neví o tom, protože se holt téhle slávy nedožili... (úsměv) – třeba básníci Stanislav Krychle Neumann, Jiří Wolker, Jiří Kolář, Richard Weiner a Josef Váchal či americký dramatik Tenessee Williams. Ale pojďme popořadě...
Úvod patří Strastinenovi, který přednáší příběh Jiřího Kudrny o loupení ve Skartu, které ale pro lupiče končí neslavně – Umbrtka v čele armády holaristů zlodějíčka odchytí a nasadí mu holário... My mu sice nerozumíme, ale my mu věříme. (úsměv) Hudebně jde o pomalejší potemnělý vál s atmosférickými pasážemi a na úvod jde o řekněme standardního UMBRTKU prachmatika. Dvojka o houbách již byla co do příběhu uvedena v nadhlavníku, slova napsal Tomáš Kofroň a jak po stránce textové, tak té hudební jde o nejhitovější záležitost – rychlý black metal ne nepodobný produkci WAR FOR WAR odlehčený black´n´rollovou zpomalovací pasáží, ale nesmírně chytlavý, i díky vtipným veršíkům, jako třeba:
Ovládneme oblohu a přírodní síly
Zaženeme do rohu nepřátele víry
nebo:
Umbrtka nese však své jaderné hřiby
S nimiž rozpoutá reakce nukleární síly
a hlavně:
Umbrtka – jaderný fyzik
Umbrtka – glavnyj to Bog
Umbrtka – hradem bude Temelín
Umbrtka – houbař jaderný
No není to nádhera? (úsměv) A to jsem vynechal přípravu hub v kuchyni, kde se sešli všichni pánové a taky to, že většinu řve svým suprově srozumitelným hlasem Morbivod a že mu ti ostatní sem tam přizvukují.
A aby těch hlasů nebylo málo, nastupuje sám Nejvyšší okultista z Domanína, který se ve třetím songu postaral jak o svůj typický skřehot, tak o vokály nepoměrně sofistikovanější – ale ty už jsme slyšeli na „Konvích“, takže víme, že je Franta Štorm všeho schopný. A ten jeho typický parodický výraz... (úsměv) Další hitovka, nedá se nic dělat, protože i muzika je nehorázně chytlavá. Poslední Umbrtkovina pojednává o tom, jak Pán řídí drezínu a Nezná závor, nezná zádrhelů, vše projede s hravostí, nedbá horka, nedbá zimy... Muzika je trochu měkčí, taneční, hravější, když už ten Umbrtka projíždí republiku s hravostí. (úsměv) Já vím, je to tady samý úsměv, ale mě ta deska do tohoto okamžiku hodně baví. (úsměv)
Nabídka je lehce vybočující skladba – jednak jde o jediný text, který napsal člen kapely (Well), jednak nepojednává o Umbrtkovi ani o něčem smysluplném (úsměv), protože prostě smysl nemá. Jde o pěkně poskládané názvy fontů z nabídky Střešovické písmolijny, za kterou samozřejmě nestojí nikdo jiný než... Franta Štorm. Ostatně zpěv silně Frantu připomíná, ale jde o plagiát, o který se postaral Morbivod. Fonty si můžete prohlédnout zde, kdyby vás to zajímalo...
http://www.stormtype.com/index.html
Album půlí Mototaur, trochu nesourodá kompozice směřující od blacku k nějakému hybridnímu hip hopu a rapu (nebo co to je?). Obecně mě druhá polovina nahrávky bere o něco méně, skladby jsou totiž takové těžší, smutné... Staří dělníci jsou sice podbarveni vcelku veselými syntetickými zvuky, které už jsme měli tu čest slyšet na Spočinutí, ale text je neveselý až běda; ono co je taky veselého na upracovaných starých lidech, kteří jdou z práce do práce, jak vyřvává Morbivod a deklamuje Strastinen. Ani Životní příběh nekončí šťastně, Well v něm chrchlá či se pokouší o čistý zpěv, což je docela zajímavé; muzika opět plyne pozvolna a zase se v ní prolínají kytary s klávesami, aby nakonec kdosi uhořel od zapálené cigarety v hotelovém pokoji. Největší deprese ale přichází s Baladou z nemocnice. Zatěžkaný doommetalový opus trvá šest a půl minuty a jde o záležitost plnou (n)emocí, zmaru a smrti. Morbivod k celkovému ponurému vyznění „pomáhá“ svým klasickým srozumitelným zpěvem, který je taky smutný jako pondělí. Ale z druhé půlky jednoznačně nejlepší věc. Zahrádko, zahrádko bledá... aneb pro změnu Karl a zase něco na způsob Starých dělníků nebo Mototaur, díky zpěvu opět s přesahy k undergroundovému rocku, s jakým před léty strašili Plastici. Ale UMBRTKA je na tom co do instrumentálních i kompozičních schopností o poznání lépe (ale to už jsem asi v minulosti někde psal). Závěr patří Národu, v němž zaujmou kytarové jakoby ukryté hrátky i zvonivé klávesy, tempo se mění od pomalého k svižnému a muzika tak osciluje mezi bigbítem a šedým metalem.
Jednoduchý booklet obsahuje vše co třeba – texty, sestavu, fotku kapely, Strastinenovy kresby i krátké „provolání“ o čem že to tentokrát je...
Kdybych měl KKW srovnat s předchozím Spočinutím, tak jde o sevřenější a ne tak rozhárané dílo, kterému ale v druhé polovině z mého pohledu trochu dochází dech, resp. mě některé skladby nebaví tak jako ty úvodní čtyři. Na druhou stranu tu není žádná píseň, která by mi vyloženě neseděla, takže tentokrát to vidím na sedm.
Seznam skladeb:
- Loupení
- Jaderný houbař
- Zas Umbrtky tma
- Umbrtkova drezína
- Nabídka
- Mototaur
- Staří dělníci
- Životní příběh
- Balada z nemocnice
- Zahrádko
- Národ
Čas: 50:58
Sestava:
- Morbivod
- Strastinen
- Well
- Karl
Host:
- František Štorm
