Existují staří dobří hrobníci, co vás nikdy nezklamou. Odvedou vždy dobrou práci. Jedním takovým maníkem, co mává lopatou na britských hřbitovech, je i Gregor Mackintosh z doomové legendy Paradise Lost. Ten si jednou sedl k hrobu svého otce a zavzpomínal na staré časy, kdy Paradise Lost jezdili jen po Velké Británii a znalo je jen pár zasvěcených. Vozil je a podporoval právě jeho otec. Vzal do ruky svoji kytaru, a vypustil veškeré běsy vzniklé z frustace nad smrtí blízkého člověka.
Pozval si kolegy hrobníky z kapel Doom, My Dying Bride, Paradise Lost, zalezli do zkušebny a složili 12 temných, smutkem zahalených písní. Dávají zavzpomínat na kapely Autopsy, Celtic Frost, ranné Paradise Lost. Jako kytarista má Greg jasně rozpoznatelný rukopis. Na desce A Fragile King se chopil i mikrofonu a musím říct, že mě velice příjemně překvapil.
All Will Suffer. Hned první song vás zatáhne do záhrobí. Všichni budete trpět, smutnit v souznění s Gregorovou kytarou. Desecration má úvodní riff jak vystřižený z Paradise Lost. Je k ní i krásný klip. Píseň je těkavá a zneklidňuje. Při Ravenous Whore byste vzali pomalu lopatu do ruky a začali kopat hrob. Pak píseň zrychlí a hlína lítá všude kolem. Cathedrals of Dread. Není úniku. Krásná pocta starým Entombed. As The World Collapses. Tady vás kytara bude drtit mezi strunami a budete prosit o smilování. To ale nepřijde. A Thousand Martyrs. Začnete pomalu hrob zahazovat hlínou. Triumf z vaší bolesti. Ta kytara řeže. Seeds. Pomalá doomová věc. O smutku. Monotónní odříkávání textu. Modlitba pro mrtvé. A přichází Humanity Wept. To je naopak vypalovačka jak ze Švédska. My Black Siberia. Budete si odříkávat: „My black Siberia, a thousand years left to decay“. Pro mě hrozně temná píseň. Kytara a basa huhlá a smutní. The Divine Have Fled. Další chrastící song. Hrobníci paří. Krása. The Grim Irony. Doomové rozloučení s Gregorovými temnými představami. Smutek nikdy nekončí. Pak už jen rychlejší bonusová Majesty Dethroned. Hrob je zasypán. Jak říkám, jedni z nejlepších hrobníků široko daleko.
Vallenfyre prý není jen jednorázový projekt. Prý se hrobníci opět sejdou a zase vykopou další hroby. Máme se na co těšit. První deska je totiž vynikající vzpomínkou na 90. léta. Návratem k poctivosti. Oceňuji nápady jdoucí až na dřeň, temný a propracovaný obal, ale hlavně jednoduché nápady. Je to poctivá doom/deathová deska. Vyvolá ve vás vzpomínky. Možná vezmete i lopatu do ruky a půjdete si na zahradu vykopat cvičně hrob.
Hrobníci ukázali, že patří ke špičkám ve svém oboru. Své nástroje drží po celou dobu pevně v ruce. Jsou za ty roky sehraní. Nemluví, nekecají. Na hřbitově totiž nikdo nemá rád zbytečné řeči. Tam se nic neoblafne. Mrtví čekají. Těším se na novou desku. Snad se brzy hrobníci opět setkají, jejich šéf Gregor jim dá pokyn k zahájení práce a oni převedou jeho nápady v činy. Hroby je potřeba pořád udržovat. Zemřelým to dlužíme.
Seznam skladeb:
Čas: 41:48
Sestava:
http://www.vallenfyre.co.uk/
Pozval si kolegy hrobníky z kapel Doom, My Dying Bride, Paradise Lost, zalezli do zkušebny a složili 12 temných, smutkem zahalených písní. Dávají zavzpomínat na kapely Autopsy, Celtic Frost, ranné Paradise Lost. Jako kytarista má Greg jasně rozpoznatelný rukopis. Na desce A Fragile King se chopil i mikrofonu a musím říct, že mě velice příjemně překvapil.
All Will Suffer. Hned první song vás zatáhne do záhrobí. Všichni budete trpět, smutnit v souznění s Gregorovou kytarou. Desecration má úvodní riff jak vystřižený z Paradise Lost. Je k ní i krásný klip. Píseň je těkavá a zneklidňuje. Při Ravenous Whore byste vzali pomalu lopatu do ruky a začali kopat hrob. Pak píseň zrychlí a hlína lítá všude kolem. Cathedrals of Dread. Není úniku. Krásná pocta starým Entombed. As The World Collapses. Tady vás kytara bude drtit mezi strunami a budete prosit o smilování. To ale nepřijde. A Thousand Martyrs. Začnete pomalu hrob zahazovat hlínou. Triumf z vaší bolesti. Ta kytara řeže. Seeds. Pomalá doomová věc. O smutku. Monotónní odříkávání textu. Modlitba pro mrtvé. A přichází Humanity Wept. To je naopak vypalovačka jak ze Švédska. My Black Siberia. Budete si odříkávat: „My black Siberia, a thousand years left to decay“. Pro mě hrozně temná píseň. Kytara a basa huhlá a smutní. The Divine Have Fled. Další chrastící song. Hrobníci paří. Krása. The Grim Irony. Doomové rozloučení s Gregorovými temnými představami. Smutek nikdy nekončí. Pak už jen rychlejší bonusová Majesty Dethroned. Hrob je zasypán. Jak říkám, jedni z nejlepších hrobníků široko daleko.
Vallenfyre prý není jen jednorázový projekt. Prý se hrobníci opět sejdou a zase vykopou další hroby. Máme se na co těšit. První deska je totiž vynikající vzpomínkou na 90. léta. Návratem k poctivosti. Oceňuji nápady jdoucí až na dřeň, temný a propracovaný obal, ale hlavně jednoduché nápady. Je to poctivá doom/deathová deska. Vyvolá ve vás vzpomínky. Možná vezmete i lopatu do ruky a půjdete si na zahradu vykopat cvičně hrob.
Hrobníci ukázali, že patří ke špičkám ve svém oboru. Své nástroje drží po celou dobu pevně v ruce. Jsou za ty roky sehraní. Nemluví, nekecají. Na hřbitově totiž nikdo nemá rád zbytečné řeči. Tam se nic neoblafne. Mrtví čekají. Těším se na novou desku. Snad se brzy hrobníci opět setkají, jejich šéf Gregor jim dá pokyn k zahájení práce a oni převedou jeho nápady v činy. Hroby je potřeba pořád udržovat. Zemřelým to dlužíme.
Seznam skladeb:
- All Will Suffer
- Desecration
- Ravenous Whore
- Cathedrals Of Dread
- As the World Collapses
- A Thousand Martyrs
- Seeds
- Humanity Wept
- My Black Siberia
- The Divine Have Fled
- The Grim Irons
- Bonus: Majesty Dethroned
Čas: 41:48
Sestava:
- Gregor Mackintosh – zpěv, kytara
- Scoot – basa
- Hamish Glencross - kytara
- Mully – kytara
- Adrian Erlandsson - bicí
http://www.vallenfyre.co.uk/
