O tom, že tento koncert navštívím bylo rozhodnuto hned, jak vyšla na svět informace o tomto chystaném turné. Ač mám Prahu a Plzeň mnohem blíž než České Budějovice, shodou okolností padla volba na toto jihočeské, zřejmě silně hokejově založené, město. Cestou na jih jsme probírali, o jak velký průser v návštěvnosti se bude jednat. Přiznávám, že takovou botu jakou hudby nechtiví fanoušci na kapely hodili, jsem nečekal, a dodnes mi to je dost líto. Podotýkám, že jsem příznivec hokeje a málokterý zápas si nechám ujít, ale zatímco utkání na mistrovství světa se Švédskem je k vidění každý rok, to samé se o koncertech FORGOTTEN SILENCE tvrdit nedá. (Coornelus)
Tak jsme si zase jednou vyrazili na koncert... Ve všední den, navíc v den, kdy naši hokejisté hráli od 20.15 na mistrovství světa čtvrtfinálový zápas proti Švédsku. Samozřejmě jsme nečekali nějakou mega-návštěvu, ale když jsme za pět minut osm vešli do klubu, byli jsme čtvrtý a pátý platící. Začátek byl avizovaný na 20. hodinu – předpokládali jsme, že se žádné velké průtahy konat nebudou, protože druhý den se vstává do práce. Jenže vše bylo jinak, začal hokej a tak se všichni usadili v přilehlé hospodě a začali sledovat televizní přenos. Začátek tedy nic moc, brzy jsme dostali gól a tak nálada nebyla zrovna veselá. Ale naštěstí se nám díky Nedvědovi podařilo rychle vyrovnat a do konce třetiny přidal jeden gól navrch. (Johan)
THE HAARPH zatím v klidu zvučili, celkem chytře vyčkali konce první třetiny a pak začali hrát pro nějakých deset zvědavců. V kapele působí matador budějovické scény Miloš Sokolík (ex-AGE OF STORM, ex-DAATH, VIHAR), ale žádný doom ani death THE HAARPH neservírovali, nýbrž o poznání měkčí muziku. Za mikrofon se postavila slečna Nefer s tamburínou v ruce, basu chytil Milošův kolega z VIHAR Michal a za bicí zasedl Tomáš, kterého jsem nedokázal nikam zařadit. Zpěvačku tedy taky ne... Ta se prezentovala jistým a kvalitním pěveckým výkonem, s hlasem si pohrávala a zpočátku to vypadalo na docela zajímavé vystoupení. Od druhé skladby odložila Nefer tamburínu a chopila se kytary, kapela přeřadila od pestrého crossoveru k nepestrému takřka bigbítu... Takže druhá skladba nic moc, později došlo i na jednu baladu i skladbu pro motorkáře. Rozháraný repertoár, který servírovala pěkně sehraná kapela ale evidentně potřebuje doladit. Nicméně potenciál tady je, kvalitní zpěvačka, dobří instrumentalisté... uvidíme, kam se THE HAARPH dostanou. Hokejisti mezitím rozehráli druhou třetinu a Erat dokonce přidal po závaru v přesilovce třetí gól. Vypadalo to nadějně... Zato s FORGOTTEN SILENCE to nadějně nevypadalo. (úsměv) Ti si totiž dali s přípravou taky na čas a nestihli začít ani o přestávce mezi druhou a třetí třetinou... Navíc jsme na ve 40. minutě dostali gól na 2:3 a ve 41. bylo vyrovnáno... (Johan)
Pak konečně FORGOTTEN SILENCE začali, a protože jsem kapelu nijak extra v poslední době nesledoval, překvapila mě sestava, která se na pódiu poskládala. Krusty, Medvěd a Čepa patří do inventáře řadu let, ale druhou kytaru třímal v rukou Hyenik (ex-SSOGE, CHAISMATIC, PALADRAN) a světe div, za mikrofon se postavil úplně nový člověk, který si říká Satyr. Přiznám se, že v poslední době se FORGOTTEN SILENCE nějak míjeli s mým vkusem... Kro Ni Ka mě nechytla, mnohem raději si pustím staré a ještě starší nahrávky v čele s THOTS nebo Ka Ba Ach. Ale ochutnávky nových skladeb na BZ mě navnadily a tak jsem byl docela zvědavý, jaké to bude. A byl jsem nadmíru spokojený. Kapela citelně přitvrdila a vrátila se k avantgardnímu death metalu. Nový pěvec uvolnil Krustymu ruce (jak sám basák po vystoupení potvrdil) a jeho drsný hlas k novému materiálu pěkně zapadal. Ve dvou skladbách si Satyr dal bene a se slovy, že se mu tahle kapela líbí si šel na chvilku oddychnout mezi diváky – k mikrofonu se vrátil Krusty resp. v instrumentálce Mezzocaine nikdo. Ze starých songů došlo i na vzpomínku na egyptské období a Saqqára rozhodně potěšila. Nové skladby naposlouchané zatím nemám, ale na živo mě bavily. A bavil i hokej, protože naši borci dokázali to, čemu skoro nikdo nevěřil, porazit domácí Švédsko. Navíc gólem Michálka z poslední minuty, na který už Zetterberg a spol. nedokázali najít odpověď. Radostně jsme si poskočili a zajásali. (úsměv) (Johan)
Důvodem této dlouhé výpravy byli pro mou osobu hlavně FORGOTTEN SILENCE. Jejich řadové desky, vyjma Kro Ni Ky, patří do mého českého top, a k přihlédnutí k faktu, že jsem je naposled viděl někdy v roce 2001 v pražské Akropoli (taktéž tam s nimi hráli Dying Passion) bylo potřeba tento půst utnout. FS chyběl v sestavě klávesák Marty, což jde naštěstí v dnešní době kompjůtrů snadno vyřešit. Skvěle sehraná společnost zkušených a precizních instrumentalistů snad ani nemohla zklamat. To, že se bude představovat hlavně novinka, bylo víceméně jasné, ono taky při složitosti všech starších skladeb se není co divit. Bezpečně jsem identifikoval lahůdkovou Translucide, která visela na netu již dostatečně dlouho, radost mi udělala Tumulus, a velice potěšilo zařazení skladby Saqqára z mého nejoblíbenějšího alba Ka Ba Ach. Jediná škoda je, že album La Grande Bouffe jsem neměl naučené, potom by do mozaiky zapadlo téměř vše, co se ten večer odehrávalo. Ale i tak bylo pro mě vystoupení FS zážitkem. (Coornelus)
K jásotu ale bylo daleko při pohledu na hodinky... Půlnoc odbila a DYING PASSION ještě nezačali. Takže není divu, že na ně vydrželo deset statečných. A nemůžu si odpustit rýpnutí do domácích metalistů – když jsme se přepočítali, tak jsme zjistili že na DYING PASSION kouká duo z Brna, duo z Jindřichova Hradce, duo z Vodňan, duo z Klatov, jedinec z Dobříše a jedinec ze Strakonic... Kde jste sakra Budějčáci byli??? Ale všechna čest před kapelou, která se nenechala počtem diváků otrávit a odehrála výborné vystoupení. A vystoupení překvapivě energické, s převahou svižných skladeb, převážně z novinky Amplify, která před pár dny vyšla jako ručně číslovaná limitovaná edice v nákladu pouhých 300 kusů... Nové skladby znějí svěže, jsou lehce podbarveny klávesami (na koncertu puštěnými z playbacku), nechybí docela tvrdé kytarové party, ale hlavní slovo má stejně žena... (úsměv) Zuzana zpívala fantasticky, mám její lehce zastřený hlas rád a vystoupení jsem si užil. Pokud mohu srovnávat, tak nový materiál evokuje Voyage, což je album, které z diskografie šumperských nejraději... A vypadá to, že novinka bude Voyage zdařile konkurovat. Hned při prvním poslechu při psaní těchto slov mě prostě baví. (Johan)
DYING PASSION se mi líbili, moc. Naposled jsem je viděl taktéž v ČB, kde jsme se tehdy moc nepotkali. Ovšem tentokrát to bylo jiné kafe. Novou desku mám poměrně slušně naposlouchanou, a tak jsem byl tentokrát zdárně připraven. Všechny skladby, jenž z ní zazněly, mě bavily, ale ani ty z ostatních alb nezaostávaly, a tak se pro mě stávají DYING PASSION znovu objevenou kapelou, jejíž počínání se vyplatí sledovat. I přes tu nešťastnou návštěvu musím souhlasit, že se jednalo o kvalitní koncert, a budiž kapela pochválena, že na sobě nikdo ze členů nedával znát zpruzenost. (Coornelus)
Konec dobrý, všechno dobrý. Toto rčení tentokrát ale určitě neplatilo. Na vině jsou ti, co tam nebyli. Jasně, vím, že kombinace všedního dne a hokeje byla vražedná, ale i přes tento handicap jsem se domníval, že takto kvalitní sestava kapel dokáže přilákat více lidí. Bohužel tohle je realita dnešních dnů a asi nemá smysl to dál rozvádět. Přesto přese všechno jsem si koncert náramně užil a dobrý pocit se mě drží ještě teď. (Coornelus)
Co napsat závěrem? Jestliže hokej směřoval k remíze a prodloužení, ke kterému nakonec nedošlo, počet platících a vystupujících (a jejich podpory) remízy snad i dosáhl... Zaplatilo sedmnáct lidí a stejný počet se objevil na pódiu + u zvuku + za volantem... A došlo i na prodloužení, protože jak FORGOTTEN SILENCE, tak DYING PASSION přidali, protože ta hrstka věrných si to zasloužila. A nakonec – hrát pro deset lidí, kteří vážili dlouhou cestu, má taky něco do sebe – všichni evidentně věděli, proč tu cestu vážili a kapely si jich za to vážily. (úsměv) (Johan)
P.S. Následující večer dorazilo v Plzni kolem 30 zvědavců. Praha???
Fotky: Coornelus
Fotoreport:
http://www.photomusic.cz/report/949-la-grande-amplify-tour-2012.html
Tak jsme si zase jednou vyrazili na koncert... Ve všední den, navíc v den, kdy naši hokejisté hráli od 20.15 na mistrovství světa čtvrtfinálový zápas proti Švédsku. Samozřejmě jsme nečekali nějakou mega-návštěvu, ale když jsme za pět minut osm vešli do klubu, byli jsme čtvrtý a pátý platící. Začátek byl avizovaný na 20. hodinu – předpokládali jsme, že se žádné velké průtahy konat nebudou, protože druhý den se vstává do práce. Jenže vše bylo jinak, začal hokej a tak se všichni usadili v přilehlé hospodě a začali sledovat televizní přenos. Začátek tedy nic moc, brzy jsme dostali gól a tak nálada nebyla zrovna veselá. Ale naštěstí se nám díky Nedvědovi podařilo rychle vyrovnat a do konce třetiny přidal jeden gól navrch. (Johan)
THE HAARPH zatím v klidu zvučili, celkem chytře vyčkali konce první třetiny a pak začali hrát pro nějakých deset zvědavců. V kapele působí matador budějovické scény Miloš Sokolík (ex-AGE OF STORM, ex-DAATH, VIHAR), ale žádný doom ani death THE HAARPH neservírovali, nýbrž o poznání měkčí muziku. Za mikrofon se postavila slečna Nefer s tamburínou v ruce, basu chytil Milošův kolega z VIHAR Michal a za bicí zasedl Tomáš, kterého jsem nedokázal nikam zařadit. Zpěvačku tedy taky ne... Ta se prezentovala jistým a kvalitním pěveckým výkonem, s hlasem si pohrávala a zpočátku to vypadalo na docela zajímavé vystoupení. Od druhé skladby odložila Nefer tamburínu a chopila se kytary, kapela přeřadila od pestrého crossoveru k nepestrému takřka bigbítu... Takže druhá skladba nic moc, později došlo i na jednu baladu i skladbu pro motorkáře. Rozháraný repertoár, který servírovala pěkně sehraná kapela ale evidentně potřebuje doladit. Nicméně potenciál tady je, kvalitní zpěvačka, dobří instrumentalisté... uvidíme, kam se THE HAARPH dostanou. Hokejisti mezitím rozehráli druhou třetinu a Erat dokonce přidal po závaru v přesilovce třetí gól. Vypadalo to nadějně... Zato s FORGOTTEN SILENCE to nadějně nevypadalo. (úsměv) Ti si totiž dali s přípravou taky na čas a nestihli začít ani o přestávce mezi druhou a třetí třetinou... Navíc jsme na ve 40. minutě dostali gól na 2:3 a ve 41. bylo vyrovnáno... (Johan)
Pak konečně FORGOTTEN SILENCE začali, a protože jsem kapelu nijak extra v poslední době nesledoval, překvapila mě sestava, která se na pódiu poskládala. Krusty, Medvěd a Čepa patří do inventáře řadu let, ale druhou kytaru třímal v rukou Hyenik (ex-SSOGE, CHAISMATIC, PALADRAN) a světe div, za mikrofon se postavil úplně nový člověk, který si říká Satyr. Přiznám se, že v poslední době se FORGOTTEN SILENCE nějak míjeli s mým vkusem... Kro Ni Ka mě nechytla, mnohem raději si pustím staré a ještě starší nahrávky v čele s THOTS nebo Ka Ba Ach. Ale ochutnávky nových skladeb na BZ mě navnadily a tak jsem byl docela zvědavý, jaké to bude. A byl jsem nadmíru spokojený. Kapela citelně přitvrdila a vrátila se k avantgardnímu death metalu. Nový pěvec uvolnil Krustymu ruce (jak sám basák po vystoupení potvrdil) a jeho drsný hlas k novému materiálu pěkně zapadal. Ve dvou skladbách si Satyr dal bene a se slovy, že se mu tahle kapela líbí si šel na chvilku oddychnout mezi diváky – k mikrofonu se vrátil Krusty resp. v instrumentálce Mezzocaine nikdo. Ze starých songů došlo i na vzpomínku na egyptské období a Saqqára rozhodně potěšila. Nové skladby naposlouchané zatím nemám, ale na živo mě bavily. A bavil i hokej, protože naši borci dokázali to, čemu skoro nikdo nevěřil, porazit domácí Švédsko. Navíc gólem Michálka z poslední minuty, na který už Zetterberg a spol. nedokázali najít odpověď. Radostně jsme si poskočili a zajásali. (úsměv) (Johan)
Důvodem této dlouhé výpravy byli pro mou osobu hlavně FORGOTTEN SILENCE. Jejich řadové desky, vyjma Kro Ni Ky, patří do mého českého top, a k přihlédnutí k faktu, že jsem je naposled viděl někdy v roce 2001 v pražské Akropoli (taktéž tam s nimi hráli Dying Passion) bylo potřeba tento půst utnout. FS chyběl v sestavě klávesák Marty, což jde naštěstí v dnešní době kompjůtrů snadno vyřešit. Skvěle sehraná společnost zkušených a precizních instrumentalistů snad ani nemohla zklamat. To, že se bude představovat hlavně novinka, bylo víceméně jasné, ono taky při složitosti všech starších skladeb se není co divit. Bezpečně jsem identifikoval lahůdkovou Translucide, která visela na netu již dostatečně dlouho, radost mi udělala Tumulus, a velice potěšilo zařazení skladby Saqqára z mého nejoblíbenějšího alba Ka Ba Ach. Jediná škoda je, že album La Grande Bouffe jsem neměl naučené, potom by do mozaiky zapadlo téměř vše, co se ten večer odehrávalo. Ale i tak bylo pro mě vystoupení FS zážitkem. (Coornelus)
K jásotu ale bylo daleko při pohledu na hodinky... Půlnoc odbila a DYING PASSION ještě nezačali. Takže není divu, že na ně vydrželo deset statečných. A nemůžu si odpustit rýpnutí do domácích metalistů – když jsme se přepočítali, tak jsme zjistili že na DYING PASSION kouká duo z Brna, duo z Jindřichova Hradce, duo z Vodňan, duo z Klatov, jedinec z Dobříše a jedinec ze Strakonic... Kde jste sakra Budějčáci byli??? Ale všechna čest před kapelou, která se nenechala počtem diváků otrávit a odehrála výborné vystoupení. A vystoupení překvapivě energické, s převahou svižných skladeb, převážně z novinky Amplify, která před pár dny vyšla jako ručně číslovaná limitovaná edice v nákladu pouhých 300 kusů... Nové skladby znějí svěže, jsou lehce podbarveny klávesami (na koncertu puštěnými z playbacku), nechybí docela tvrdé kytarové party, ale hlavní slovo má stejně žena... (úsměv) Zuzana zpívala fantasticky, mám její lehce zastřený hlas rád a vystoupení jsem si užil. Pokud mohu srovnávat, tak nový materiál evokuje Voyage, což je album, které z diskografie šumperských nejraději... A vypadá to, že novinka bude Voyage zdařile konkurovat. Hned při prvním poslechu při psaní těchto slov mě prostě baví. (Johan)
DYING PASSION se mi líbili, moc. Naposled jsem je viděl taktéž v ČB, kde jsme se tehdy moc nepotkali. Ovšem tentokrát to bylo jiné kafe. Novou desku mám poměrně slušně naposlouchanou, a tak jsem byl tentokrát zdárně připraven. Všechny skladby, jenž z ní zazněly, mě bavily, ale ani ty z ostatních alb nezaostávaly, a tak se pro mě stávají DYING PASSION znovu objevenou kapelou, jejíž počínání se vyplatí sledovat. I přes tu nešťastnou návštěvu musím souhlasit, že se jednalo o kvalitní koncert, a budiž kapela pochválena, že na sobě nikdo ze členů nedával znát zpruzenost. (Coornelus)
Konec dobrý, všechno dobrý. Toto rčení tentokrát ale určitě neplatilo. Na vině jsou ti, co tam nebyli. Jasně, vím, že kombinace všedního dne a hokeje byla vražedná, ale i přes tento handicap jsem se domníval, že takto kvalitní sestava kapel dokáže přilákat více lidí. Bohužel tohle je realita dnešních dnů a asi nemá smysl to dál rozvádět. Přesto přese všechno jsem si koncert náramně užil a dobrý pocit se mě drží ještě teď. (Coornelus)
Co napsat závěrem? Jestliže hokej směřoval k remíze a prodloužení, ke kterému nakonec nedošlo, počet platících a vystupujících (a jejich podpory) remízy snad i dosáhl... Zaplatilo sedmnáct lidí a stejný počet se objevil na pódiu + u zvuku + za volantem... A došlo i na prodloužení, protože jak FORGOTTEN SILENCE, tak DYING PASSION přidali, protože ta hrstka věrných si to zasloužila. A nakonec – hrát pro deset lidí, kteří vážili dlouhou cestu, má taky něco do sebe – všichni evidentně věděli, proč tu cestu vážili a kapely si jich za to vážily. (úsměv) (Johan)
P.S. Následující večer dorazilo v Plzni kolem 30 zvědavců. Praha???
Fotky: Coornelus
Fotoreport:
http://www.photomusic.cz/report/949-la-grande-amplify-tour-2012.html