Stává se pravidlem, že jednou do roka si na sérii koncertů do našich krajin odskočí švýcarští ZATOKREV. A jako se řekne a, a po něm automaticky navazuje b, podobná návaznost platí i tady. Vysloví-li se Zatokrev, hned se jedním dechem dodává FDK. Společná spolupráce těchto dvou kapel je už léta známá. Letos vykrystalizovala do čtyřdenního turné, které mělo zastávku v Litvínově, Kladně, Plzni a Praze. O tom, že si letošní tour nenechám ujít, bylo rozhodnuto hned jak jsem se o něm dozvěděl, otázka zněla jaké město navštívit, a nakonec zvítězila plzeňská jistota. Jasnou věcí bylo, že ten večer nepadne rekord v návštěvnosti, o tom nebylo potřeba pochybovat. Středa, muzika, která nejde na ruku a nejedná se o žádnou masovou záležitost, to vše bylo zárukou menší účasti hudby chtivých lidí. Ale ti, co dorazili, věděli moc dobře, za jakou muzikou jdou a co mají od ní očekávat. Nakonec ani ta návštěvnost nebyla vyloženě marná.
Večer otevřeli FDK, kteří již měli dopředu nazvučeno, což se ukázalo jako výhoda. Ne, že bych měl v Lampě někdy problém se zvukem, ale tentokrát se jednalo téměř o krystalicky čistý zvuk. Výborně čitelné kytary, to samé se dá říct o samplech a stejně tak jako na deskách byla dobře slyšet Hujerova basa, která není v jejich muzice jenom na zahuštění. Průřez toho nejlepšího z jejich tvorby pročísla nová „noname“ věc, která zněla řádně heavy, ale z nastoupené cesty nějakým výrazným způsobem nevybočovala. FDK jsem za poslední léta viděl jenom v Plzni již počtvrté, ale zatím jsem se při jejich produkci ani jednou nenudil, a ani tentokrát tomu nebylo jinak.
Mé vzplanutí k ZATOKREV se zrodilo přesně před rokem, kdy se objevili v brněnské Melodce na předávání cen Břitva. Pamatuji si to, jako by to bylo teď. Dvě hodiny v noci, poslední kapela na řadě, v sále už jen pár vypitých nebo unavených lidí, a do toho spustili svoji show Zatokrev. To, co se valilo z pódia, byla dokonalá apokalypsa. Devastující muzika, divoká pařba všech muzikantů, kdy hra vleže, na zádech na zemi, nebyla výjimkou, byla tu noc dokonalou souhrou. Proto mé očekávání bylo veliké. Frederyck obměnil kompletně svůj kádr a z loňské sestavy zbyl už pouze on sám. Domnívám se, že podmínky přijetí člena do kapely jsou u Frederycka následující: musíš umět hrát, ale zároveň nesmíš být na pódiu stojatý panák, což všichni spoluhráči, i bubeník, splňují. S prvními tóny mi bylo dobře, očekávané nasazení, hudební kulisa v naprostém pořádku. Bohužel jsem skladby neznal, kapela se nachází v době, kdy jí vychází nové album, pod které se jako vydavatelská firma podepsali slovutní Candlelight records, což je pro Zatokrev jistě událost. Předchozí pět let stará deska Bury the Ashes mě svou sludge metalovou náplní dostatečně uspokojuje, proto jsem zvědavý, co zajímavého se z novinky vyklube. V Plzni Zatokrev střídali svoji přímočařejší polohu se zvukovými hradbami, které mi tento večer přišly poněkud natažené a kontraproduktivní. Konec už byl vyloženě na hranici únosnosti, což společně s celodenní únavou nebylo pro mě zrovna to pravé. Přesto se rozhodně nejednalo o špatný koncert, jen mi ten večer seděly skladby, které měly spád, a neutápěly se ve zbytečných vazbách, a tak si ve vzpomínce raději uchovám loňský koncert z Brna.
