Do Brna se v krátkém intervalu opět přiřítila žánrově velmi specifická kapela. Na začátku dubna to byli kanadští grindcoristé Fuck The Facts a devátého dubna se v brněnském Muzaku představili 8-bit/nintendocoroví SHIT YOURSELF LITTLE PARROT ze slunné Malorky. Pořadatelský zářez si připisuje Vítek ze skupiny Ennoia, která navštívila "papoušky" v jejich kleci a na Malorce odehrála dva koncerty. Po návratu Shit Yourself Little Parrot zase koncertují v Česku a Brno bylo jejich první zastávkou. Jako support se na pódiu vystřídali perspektivní mladíci ASTRONAUT ON A CLOUD a zajímavé mathcorové seskupení PAT A MATH. Vystoupit měla i místní stálice Cinzana Bianca, bohužel ale z personálních důvodů zahrát nemohla. Večer zahájila prvním finálovým hokejovým zápasem brněnská Kometa, který bohužel prohrála po nájezdech, a tak se fanoušci posléze rozveselili chaotickými kytarovými riffy.
Úvod patřil blanenským PAT A MATH, kteří s tímto trefným a vtipným názvem kapely přišli po dvou předchozích názvech Dont Give Fish a Chance a úplně originální Mephitic Society. Snad jim tento název už vydrží, aby v tom nebyl ještě větší zmatek. Po prvotních nedorozuměních a problémech se zvučením se kapela nakonec našla a zahájila svůj koncert krátce po deváté hodině. Přesvědčili jsme se ale, že zajímavý název a spletitá historie není všechno a naživo to moc šťávy nepřidá. Čtveřice mathcorových šílenců se sice snažila o živou show plnou křečovitých a chaotických pohybů v podpódiovém prostoru, ale moc velký efekt to nemělo. Mathcore je velice specifický žánr, ale i takto šílený styl má svá pravidla a melodii. A těch jsem u Pat a Math moc neslyšel. Stereotypní vokál byl sice energický, ale minimální kytarová progrese rozjezd kapely poměrně brzdila. Nepomohl ani cover od pionýrů mathcoru The Dillinger Escape Plan, který se mi ani moc nelíbil. Koncert by se eventuálně možná rozjel do vyšších otáček, to by ale kapela nesměla hrát pouze směšných patnáct minut. Takto krátký koncert nemají ani nejextrémnější grindcorové kapely. První zkušenost s kapelou Pat A Math (i předchozích jmen) skončila dříve, než vůbec začala.
Blanenskou čtveřici pak vystřídala domácí death/post-HC pětice ASTRONAUT ON A CLOUD. Ti na pódiu strávili podstatně více času a to už v doplněné sestavě. Po odchodu zpěváka Jakuba Kristena (Rattle Bucket) s Astronauty dočasně brázdil pódia Egor Erushin (Marina) a dnes poprvé se za mikrofon postavil nový zpěvák Kuře (ex-Spineless Fuckers), pro kterého to byl první koncert po třech letech. A nutno dodat, že se své role zhostil velmi dobře. V jeho projevu byly znatelně slyšet jeho grindové začátky, a tak v houpavých, deathcorových pasážích u AOAC občas využil i výborný pig squeal. V čistých pasážích to nebylo úplně to pravé ořechové, ale člověk si na nový hlas musí zvykat a brzy to bylo v pohodě. Koncert AOAC s Kuřetem ale nebyl jen o hudbě. Nový zpěvák do něj vložil i divadelní vložku a show hned dostala vyšší rozměr. Sečteno podtrženo, nový vokálista do kapely určitě skvěle zapadl a i když bude chvíli trvat, než se bude cítit ještě více v pohodě a než se dokonale naučí všechny nové písně, Astronauti určitě našli dobrou náhradu. Zbytek kapely podal tradičně dobrý výkon a koncert jsem si opět užil. Jen tak dál chlapi.
Závěr pak patřil bláznivým Malorčanům SHIT YOURSELF LITTLE PARROT (SYLP), jejichž show podle mého názoru bylo to nejšílenější, co Brno kdy zažilo. Kapela celý večer nenápadně posedávala na pohovkách a tvářila se nanejvýš mírumilovně. Jakmile ale vzali pánové do svých rukou nástroje, stali se z nich destruktivní ďáblové. Specifický styl 8-bit core nebo chcete-li nintendo-core staví na velmi speciálním zvuku kláves, které připomínají spíše staré "vintage" videohry jako Mario nebo Pac Man. Tomuto stylu mnoho kapel neholduje, tou nejznámnější jsou asi Horse The Band, od nichž SYLP hráli i docela povedený cover. Jinak to vskutku s hudbou jako takovou nemělo mnoho společného. Nosníkem jejich hudby je nekontrolovatelný chaos a překypující energie. Mnoho melodií nebo příjemných riffů tam nenajdete. Je to jako by jste roztrhali kvalitní metalcorový song na cucky a potmě slepili dohromady. Naživo to ale byla neskutečná akce. Kromě bubeníka nikdo na pódiu nevydržel déle, než pár vteřin. Zpěvák, kytarista, basák a občas i klávesák v jednom kuse zběsile pobíhali po prostoru pod pódiem, skákali a ve všemožných kreacích se svíjeli na zemi. Nikdo se během koncertu ani na chviličku nezastavil. Hlavním protagonistou tohoto chaosu byl ale zpěvák Jaume. Ten si ani trochu nebral servítky a často velice hrubě narážel do všeho, co stálo před ním. Jaume dav přihlížejících rozrazil jako buldozer a nezastavili ho ani stoly, ze kterých padaly sklenice jako na běžícím páse. Po prvním výjezdu všichni návštěvníci utekli trochu dál od pódia a kapela tak měla volné pole působnosti. Koncert trval něco přes 40 minut, což není zas tak moc, ale vzhledem k aktivitě muzikantů to rozhodně není málo. Zatím jsem nikde v klubu nezažil něco tak zběsilého, jako to, co předváděl Jaume. Skákání ze stolu na stůl nebyl problém, pogování se stoly, shazování sklenic, vylévání pití, kruté osobní útoky a nevyčerpatelná energie. Takhle nějak to vypadalo. Věkový průměr v kapele je nějakých 22 let, a tak je přebytek energie pochopitelný. Klub Muzak zažil docela galeje a po koncertě bylo co uklízet. Z marketingového hlediska je ze strany kapely dosti nepatřičné takto devastovat okolí. Na druhou stranu jsme se všichni shodli, že si takovou devastaci Muzak plně zasloužil. O tom více níže. Po koncertě se kapela vrátila na svá místa na pohovku a zase se změnila v andílky a skutečně příjemné lidi.
Co se klubu Muzak týče myslím, že už se tam žádná dobrá hardcorová akce konat nebude. Všichni přítomní byli maximálně naštvaní a rozrušeni z přístupu majitelů k návštěvníkům, organizátorovi i kapelám. Muzak se stůj co stůj snaží vyrovnat skvělému klubu Melodka, a i přes svou polohu má opravdu velký potenciál. Klub je kvalitní, i s venkovní terasou a koncerty by tam mohly být velmi příjemné. Bohužel majitel a pracovníci Muzaku (kromě barmana) byli v průběhu večera velmi nepříjemní, samovolně si měnili podmínky koncertu a pořadatelovi házely klacky pod nohy. Vše odstartovalo už u vstupu, kdy sami zvedli vstupné z oficiálních 70 korun na 90 aniž by o tom organizátor věděl (to byla asi největší prasárna). Další věc byla nepochopitelná povinná šatna, kde si lidé prostě museli zaplatit za odložení svých věcí. Byly velké problémy a hádky kvůli guest listu (což je na koncertech naprosto běžná věc) a dokonce málem dovnitř nepustili ani samotné kapely. Pořadatel akce pak musel skákat jak oni pískají, včetně trivialit jako odkládání věcí na přesná místa nebo opravdu hodně hnusné požadavky jako sbírání nedopalků cigaret na zemi. O finanční stránce věci ani nemluvě. Proto jsme byli upřímně rádi, že SYLP klub takto provětrali (konečné resumé: tři rozbité sklenice, vylomený stůl a spoustu vylitých tekutin), protože to klubu zkrátka patřilo. Na druhou stranu nás mrzelo, že to pořadatel tak odskákal. Promotéři hardcorových akcí se klubu Muzak budou už pravděpodobně vyhýbat obloukem. Nebýt této "maličkosti",tak to byl docela příjemný večer.
Úvod patřil blanenským PAT A MATH, kteří s tímto trefným a vtipným názvem kapely přišli po dvou předchozích názvech Dont Give Fish a Chance a úplně originální Mephitic Society. Snad jim tento název už vydrží, aby v tom nebyl ještě větší zmatek. Po prvotních nedorozuměních a problémech se zvučením se kapela nakonec našla a zahájila svůj koncert krátce po deváté hodině. Přesvědčili jsme se ale, že zajímavý název a spletitá historie není všechno a naživo to moc šťávy nepřidá. Čtveřice mathcorových šílenců se sice snažila o živou show plnou křečovitých a chaotických pohybů v podpódiovém prostoru, ale moc velký efekt to nemělo. Mathcore je velice specifický žánr, ale i takto šílený styl má svá pravidla a melodii. A těch jsem u Pat a Math moc neslyšel. Stereotypní vokál byl sice energický, ale minimální kytarová progrese rozjezd kapely poměrně brzdila. Nepomohl ani cover od pionýrů mathcoru The Dillinger Escape Plan, který se mi ani moc nelíbil. Koncert by se eventuálně možná rozjel do vyšších otáček, to by ale kapela nesměla hrát pouze směšných patnáct minut. Takto krátký koncert nemají ani nejextrémnější grindcorové kapely. První zkušenost s kapelou Pat A Math (i předchozích jmen) skončila dříve, než vůbec začala.
Blanenskou čtveřici pak vystřídala domácí death/post-HC pětice ASTRONAUT ON A CLOUD. Ti na pódiu strávili podstatně více času a to už v doplněné sestavě. Po odchodu zpěváka Jakuba Kristena (Rattle Bucket) s Astronauty dočasně brázdil pódia Egor Erushin (Marina) a dnes poprvé se za mikrofon postavil nový zpěvák Kuře (ex-Spineless Fuckers), pro kterého to byl první koncert po třech letech. A nutno dodat, že se své role zhostil velmi dobře. V jeho projevu byly znatelně slyšet jeho grindové začátky, a tak v houpavých, deathcorových pasážích u AOAC občas využil i výborný pig squeal. V čistých pasážích to nebylo úplně to pravé ořechové, ale člověk si na nový hlas musí zvykat a brzy to bylo v pohodě. Koncert AOAC s Kuřetem ale nebyl jen o hudbě. Nový zpěvák do něj vložil i divadelní vložku a show hned dostala vyšší rozměr. Sečteno podtrženo, nový vokálista do kapely určitě skvěle zapadl a i když bude chvíli trvat, než se bude cítit ještě více v pohodě a než se dokonale naučí všechny nové písně, Astronauti určitě našli dobrou náhradu. Zbytek kapely podal tradičně dobrý výkon a koncert jsem si opět užil. Jen tak dál chlapi.
Závěr pak patřil bláznivým Malorčanům SHIT YOURSELF LITTLE PARROT (SYLP), jejichž show podle mého názoru bylo to nejšílenější, co Brno kdy zažilo. Kapela celý večer nenápadně posedávala na pohovkách a tvářila se nanejvýš mírumilovně. Jakmile ale vzali pánové do svých rukou nástroje, stali se z nich destruktivní ďáblové. Specifický styl 8-bit core nebo chcete-li nintendo-core staví na velmi speciálním zvuku kláves, které připomínají spíše staré "vintage" videohry jako Mario nebo Pac Man. Tomuto stylu mnoho kapel neholduje, tou nejznámnější jsou asi Horse The Band, od nichž SYLP hráli i docela povedený cover. Jinak to vskutku s hudbou jako takovou nemělo mnoho společného. Nosníkem jejich hudby je nekontrolovatelný chaos a překypující energie. Mnoho melodií nebo příjemných riffů tam nenajdete. Je to jako by jste roztrhali kvalitní metalcorový song na cucky a potmě slepili dohromady. Naživo to ale byla neskutečná akce. Kromě bubeníka nikdo na pódiu nevydržel déle, než pár vteřin. Zpěvák, kytarista, basák a občas i klávesák v jednom kuse zběsile pobíhali po prostoru pod pódiem, skákali a ve všemožných kreacích se svíjeli na zemi. Nikdo se během koncertu ani na chviličku nezastavil. Hlavním protagonistou tohoto chaosu byl ale zpěvák Jaume. Ten si ani trochu nebral servítky a často velice hrubě narážel do všeho, co stálo před ním. Jaume dav přihlížejících rozrazil jako buldozer a nezastavili ho ani stoly, ze kterých padaly sklenice jako na běžícím páse. Po prvním výjezdu všichni návštěvníci utekli trochu dál od pódia a kapela tak měla volné pole působnosti. Koncert trval něco přes 40 minut, což není zas tak moc, ale vzhledem k aktivitě muzikantů to rozhodně není málo. Zatím jsem nikde v klubu nezažil něco tak zběsilého, jako to, co předváděl Jaume. Skákání ze stolu na stůl nebyl problém, pogování se stoly, shazování sklenic, vylévání pití, kruté osobní útoky a nevyčerpatelná energie. Takhle nějak to vypadalo. Věkový průměr v kapele je nějakých 22 let, a tak je přebytek energie pochopitelný. Klub Muzak zažil docela galeje a po koncertě bylo co uklízet. Z marketingového hlediska je ze strany kapely dosti nepatřičné takto devastovat okolí. Na druhou stranu jsme se všichni shodli, že si takovou devastaci Muzak plně zasloužil. O tom více níže. Po koncertě se kapela vrátila na svá místa na pohovku a zase se změnila v andílky a skutečně příjemné lidi.
Co se klubu Muzak týče myslím, že už se tam žádná dobrá hardcorová akce konat nebude. Všichni přítomní byli maximálně naštvaní a rozrušeni z přístupu majitelů k návštěvníkům, organizátorovi i kapelám. Muzak se stůj co stůj snaží vyrovnat skvělému klubu Melodka, a i přes svou polohu má opravdu velký potenciál. Klub je kvalitní, i s venkovní terasou a koncerty by tam mohly být velmi příjemné. Bohužel majitel a pracovníci Muzaku (kromě barmana) byli v průběhu večera velmi nepříjemní, samovolně si měnili podmínky koncertu a pořadatelovi házely klacky pod nohy. Vše odstartovalo už u vstupu, kdy sami zvedli vstupné z oficiálních 70 korun na 90 aniž by o tom organizátor věděl (to byla asi největší prasárna). Další věc byla nepochopitelná povinná šatna, kde si lidé prostě museli zaplatit za odložení svých věcí. Byly velké problémy a hádky kvůli guest listu (což je na koncertech naprosto běžná věc) a dokonce málem dovnitř nepustili ani samotné kapely. Pořadatel akce pak musel skákat jak oni pískají, včetně trivialit jako odkládání věcí na přesná místa nebo opravdu hodně hnusné požadavky jako sbírání nedopalků cigaret na zemi. O finanční stránce věci ani nemluvě. Proto jsme byli upřímně rádi, že SYLP klub takto provětrali (konečné resumé: tři rozbité sklenice, vylomený stůl a spoustu vylitých tekutin), protože to klubu zkrátka patřilo. Na druhou stranu nás mrzelo, že to pořadatel tak odskákal. Promotéři hardcorových akcí se klubu Muzak budou už pravděpodobně vyhýbat obloukem. Nebýt této "maličkosti",tak to byl docela příjemný večer.
