LUNATIC GODS na novém albu hrají etnický death metal. Svěží, tvrdý i melodický, agresivní i odlehčený, pestrý, ale v první řadě svojský, nebo chcete-li originální. Na spojení lidových nástrojů s rockovými pravda nic originálního není, přesto mi slovo "originální" k Vlnobytiu pasuje. Proč? Protože LUNATIC GODS na to jdou nikoliv od lesa (kde se to hemží hopsa hejsa rádoby pohany), ale od srdce. Srdeční záležitostí je pro ně jejich vlast a její historie – a i když se nejedná o žádná veselá témata, já tam tu lásku k domovině cítím.
Už na minulém albu Ante Portas zvolil Hirax pro své texty slovenštinu a Vlnobytie vcelku logicky v tomto trendu pokračuje. Většina skladeb čerpá témata z historie, často je text odrazem skutečných událostí, ať už jde o zbojníka Emila loupícího v 16. století, rodinou tragédii z roku 1949 nebo případy panské zvůle. Nechybí ani náboženské a sociální motivy (kromě bratrovraždy Kain vs. Ábel si Hirax bere na paškál současné poměry v církvi i společnosti) a vrcholem je dvojdílná epopej o krásné Ibronce, což je typická balada jak z per největších básníků...
Úvodní Zbojnická ještě výše naznačenému progresu nenasvědčuje, jde o přímočarou rubanici, kterou odlehčují krátká intermezza, v nichž se zbojník loučí s rodnou zemí, matkou a blízkými. Většinou vládnou ostře říznuté kytary, dusot bicích a pořádný řev, jen v oněch mezihrách hrají prim klávesy a čisté zpěvy. Jako rozjezd určitě dobré, ale Vrany jsou o poznání variabilnější, nejen po stránce vokální, ale i hudební. Kytarové vybrnkávání, jemné klávesy, dlouhé tóny baskytary, nádherné melodie, které kouzlí kytara, ostatní nástroje pak dotvářejí kulisu... sborové zpěvy, čisté hlasy, recitace, řev... neustálé změny nálady... klávesové preludování... S třetí Stareckou na scénu přicházejí cimbál a housle. Jejich zapojení do celkového soundu je naprosto funkční, a nejen že by cimbál zněl v pomalých nebo čistě folkových pasážích (na které také dojde), on je ke slyšení i v nářeznických úsecích a působí tam věru neotřele. V jediné trochu rozjuchané skladbě Právo prvej pomsty se střídají skočné pasáže (které patří k tomu veselejšímu, čemu se song věnuje – svatbě) s ponurými (které dokreslují následek tzv. práva první noci, vraždu pána, který svého práva využil). První polovinu alba uzavírá Duša plná ozvien – oč krásnější muzika, o to depresivnější text – ostatně co může být veselého na tom, když je někdo pohřben za živa za to, že s v hospodě postěžuje na pána... Hlavně refrén se okamžitě zažírá pod kůži, do mozku pak slova "Škráběš drevo, spoveď činíš nechtami".
Jediné, co bych si na desce dokázal odpustit, je instrumentálka Tak riekol les... Saxofon mi k předchozímu materiálu vůbec nepasuje. Momenty, kde se neobjevuje, mě baví, ale sotva se ozve, přijde mi tam navíc... Nic proti tomu, kdo na něj hraje, to je prostě můj pocit a věřím, že někomu se to líbit bude... A po předchozích mixturách mi přijde docela obyčejný i Vreskot dneška, postavený na obdobných základech jako Zbojnická, převládá drsný death metal s thashovou příměsí, který rozčísne akorát krátká najazzlá vsuvka. Jistě, zpěvy jsou tady výborné, myslím, že Emilovi tady pomáhá hrubým hlasem Killy, sólo je taky luxusní, ale vrchol přichází s Ibronkou. Už jsem psal, že slova jsou tu výborná – čerpají z povídky O krásnej Ibronce od Pavla Dobšinského a popisují život, smrt a zmrtvýchvstání krásné dívky, která svou duši zaprodala čertu... Jak po hudební, tak po vokální stránce jde o dvě naprosto dokonalé skladby, které stěží popisovat slovy. Dva vypravěči – muž a žena, několik hlasových poloh při zpěvu, z nichž nejlepší je chorý hlas čerta, který jak kdyby vypadl z nějakého hororu... k němuž ostatně nemá daleko ani text, i když jde o pověst. Závěr patří epické, monumentální kompozici, v níž se znovu objevuje saxofon – a tady mi přijde naprosto v pohodě – a opět exceluje zpěvák Emil (a jeho pomocníci – přiznám se, že ne vždy poznám, jestli pěje Emil, nebo hosté Killy a Ročo) – ostatně vokály na celém albu jsou výborné a přepestré. Výborný je i zvuk ze Shaarku, plný, nadupaný, prostě tak, jak to má být.
A ještě na jednu skutečnost musím upozornit – poslech bez bookletu přinese sotva poloviční zážitek. Bez textů a vysvětlivek nelze pochopit, co tím vším chtěl autor říci. Obal je navíc velmi pěkně zpracovaný, třípanelový digipack obsahuje vloženou dvanáctistránkovou knížečku plnou starých fotek, které také mají něco do sebe a pěkně korespondují s atmosférou desky.
Seznam skladeb:
Čas: 47:22
Sestava:
http://bandzone.cz/lunaticgods
Už na minulém albu Ante Portas zvolil Hirax pro své texty slovenštinu a Vlnobytie vcelku logicky v tomto trendu pokračuje. Většina skladeb čerpá témata z historie, často je text odrazem skutečných událostí, ať už jde o zbojníka Emila loupícího v 16. století, rodinou tragédii z roku 1949 nebo případy panské zvůle. Nechybí ani náboženské a sociální motivy (kromě bratrovraždy Kain vs. Ábel si Hirax bere na paškál současné poměry v církvi i společnosti) a vrcholem je dvojdílná epopej o krásné Ibronce, což je typická balada jak z per největších básníků...
Úvodní Zbojnická ještě výše naznačenému progresu nenasvědčuje, jde o přímočarou rubanici, kterou odlehčují krátká intermezza, v nichž se zbojník loučí s rodnou zemí, matkou a blízkými. Většinou vládnou ostře říznuté kytary, dusot bicích a pořádný řev, jen v oněch mezihrách hrají prim klávesy a čisté zpěvy. Jako rozjezd určitě dobré, ale Vrany jsou o poznání variabilnější, nejen po stránce vokální, ale i hudební. Kytarové vybrnkávání, jemné klávesy, dlouhé tóny baskytary, nádherné melodie, které kouzlí kytara, ostatní nástroje pak dotvářejí kulisu... sborové zpěvy, čisté hlasy, recitace, řev... neustálé změny nálady... klávesové preludování... S třetí Stareckou na scénu přicházejí cimbál a housle. Jejich zapojení do celkového soundu je naprosto funkční, a nejen že by cimbál zněl v pomalých nebo čistě folkových pasážích (na které také dojde), on je ke slyšení i v nářeznických úsecích a působí tam věru neotřele. V jediné trochu rozjuchané skladbě Právo prvej pomsty se střídají skočné pasáže (které patří k tomu veselejšímu, čemu se song věnuje – svatbě) s ponurými (které dokreslují následek tzv. práva první noci, vraždu pána, který svého práva využil). První polovinu alba uzavírá Duša plná ozvien – oč krásnější muzika, o to depresivnější text – ostatně co může být veselého na tom, když je někdo pohřben za živa za to, že s v hospodě postěžuje na pána... Hlavně refrén se okamžitě zažírá pod kůži, do mozku pak slova "Škráběš drevo, spoveď činíš nechtami".
Jediné, co bych si na desce dokázal odpustit, je instrumentálka Tak riekol les... Saxofon mi k předchozímu materiálu vůbec nepasuje. Momenty, kde se neobjevuje, mě baví, ale sotva se ozve, přijde mi tam navíc... Nic proti tomu, kdo na něj hraje, to je prostě můj pocit a věřím, že někomu se to líbit bude... A po předchozích mixturách mi přijde docela obyčejný i Vreskot dneška, postavený na obdobných základech jako Zbojnická, převládá drsný death metal s thashovou příměsí, který rozčísne akorát krátká najazzlá vsuvka. Jistě, zpěvy jsou tady výborné, myslím, že Emilovi tady pomáhá hrubým hlasem Killy, sólo je taky luxusní, ale vrchol přichází s Ibronkou. Už jsem psal, že slova jsou tu výborná – čerpají z povídky O krásnej Ibronce od Pavla Dobšinského a popisují život, smrt a zmrtvýchvstání krásné dívky, která svou duši zaprodala čertu... Jak po hudební, tak po vokální stránce jde o dvě naprosto dokonalé skladby, které stěží popisovat slovy. Dva vypravěči – muž a žena, několik hlasových poloh při zpěvu, z nichž nejlepší je chorý hlas čerta, který jak kdyby vypadl z nějakého hororu... k němuž ostatně nemá daleko ani text, i když jde o pověst. Závěr patří epické, monumentální kompozici, v níž se znovu objevuje saxofon – a tady mi přijde naprosto v pohodě – a opět exceluje zpěvák Emil (a jeho pomocníci – přiznám se, že ne vždy poznám, jestli pěje Emil, nebo hosté Killy a Ročo) – ostatně vokály na celém albu jsou výborné a přepestré. Výborný je i zvuk ze Shaarku, plný, nadupaný, prostě tak, jak to má být.
A ještě na jednu skutečnost musím upozornit – poslech bez bookletu přinese sotva poloviční zážitek. Bez textů a vysvětlivek nelze pochopit, co tím vším chtěl autor říci. Obal je navíc velmi pěkně zpracovaný, třípanelový digipack obsahuje vloženou dvanáctistránkovou knížečku plnou starých fotek, které také mají něco do sebe a pěkně korespondují s atmosférou desky.
Seznam skladeb:
- Zbojnická
- Vrany riekli
- Starecká
- Právo prvej pomsty
- Duša plná ozvien
- Tak riekol les... (instrumental)
- Vreskot dneška
- Od priadok po zimný čas (Ibronka 1.)
- Na krížnych cestách (Ibronka 2.)
- Vlnožitie
Čas: 47:22
Sestava:
- Emil Derigo – vocals
- Pavel „Hirax“ Baričák – lead guitar
- Lubomír „Luboslav“ Šimo – rhythm guitar
- Mária „Majica“ Onofrejová – keyboards
- Rišo „Richard“ Pokorný – bass guitar
- Jozef „Swarog“ Vydra – drums
http://bandzone.cz/lunaticgods
