Blížící se závěr března znamenal pro Brňáky jedinou věc. A sice cestu na Favál, kde se konal čtvrtý ročník Favál Music Festu. Předposlední březnová sobota byla ve znamení nádherného počasí a tak proč si ještě nezpříjemnit den výbornou muzikou? Na delší dobu poslední pořadatelský zářez Marka Odehnala začínal v 18:00 a nabídl nám obrovskou porci různorodé muziky v podobě osmi (!) kapel. Akce takového ražení u nás (nebo alespoň v Brně) nemá obdoby a všichni věděli, že to bude velmi dlouhý a unavující, leč zábavný večer. Závěr celého festivalu sliboval velkolepou podívanou při koncertech francouzských smeček SMASH HIT COMBO a EXPECT ANYTHING. Ale ani výběr českých kapel nebyl nijak zanedbaný. Představila se například domácí rapcorová formace OVERHYPE, teplická superstar MODERN DAY BABYLON nebo rovněž místní miláčci pódia SIC.ENGINE. O hudební kulisu první poloviny večera se starali hosté ze Slovenska HEAD2DOWN, se speciální show vyrukovali DESCENT OF THE SCARLET SKIES a celý večer zahajovali brněnští INNERVATE.
Začátek to byl ale takový nemastný, neslaný. Mladá thrash metalcorová kapela svůj set odstartovala bez nějakého většího zájmu návštěvníků a ani v průběhu se jim moc nepodařilo přítomné oslovit. Jistě, zahajovat takovou akci není vůbec snadné. Ale jedna věc je hrát jako první a druhá věc jak se k tomu kapela postaví. S takovým laxním vystoupením bez energie těžko mohou zaujmout. Bohužel, nezaujala mě ani jejich hudební tvorba. Vokálně to nebylo špatné, ale v hudebním pozadí jsem nenašel nic, co by mě bavilo. Nenadchly mě dlouhé instrumentální mezery, nenápaditá sóla přicházející v nevhodných chvílích ani kytarové riffy. INNERVATE u mě bohužel nezabodovali, a soudě podle počtu přihlížejících lidí jsem zdaleka nebyl sám.
Úplně opačnou stranu mince pak předvedli DESCENT OF THE SCARLET SKIES, kteří si na Favál Music Fest připravili velice sváteční program. Kapela se doma poprvé představila s novým zpěvákem Filipem Markem, kterého mohou znát fanoušci kapely HIV Positive, kde dříve působil. A to bylo přátelé jiné kafe. Filip předváděl brutální growly alá Whitechapel či Carnifex, po pódiu běhal jako splašený a spolu s technickým metalcorem a aktivitou svých spoluhráčů se rázem zrodila párty jak má být. Zmiňovaný speciální set zahrnoval i speciální hosty, resp. předchozí zpěváky kapely. Nejdříve se při songu Charred Confidence na pódiu objevil Jakub Kristen (ex-AOAC, Rattle Bucket), který si zatím střihnul jen čisté vokály. Při další písni se ke Kubovi a Filipovi přidal i originální zpěvák formace Blackie (Mincing Fury), a od té doby to bylo na pódiu jako na houpačce. Chvíli zpíval jen současný zpěvák Filip, občas se k němu přidal Jakub, a sem tam i Blackie. Porovnávat kvality jednotlivých zpěváků dost dobře nešlo, protože většinu času zpívali minimálně dva ze tří vokálistů. Blackie se na pódiu neobjevil jen při coveru Unrest od Australských Parkway Drive, který odzpívali jen Jakub a Filip. Druhý jmenovaný si pak odpočinul při coveru E.T., tentokrát od americké krásky Katy Perry. Ten si na svá bedra vzal Jakub sám, a vokálně neskutečně těžký song odzpíval velmi stylově. V setlistu DOTSS se tato skladba objevila poprvé, a zřejmě také naposled. Závěrečný song pak patřil fanouškům Slipknot, když si Blackie s Filipem střihli pecku Sic, kterou ukončili jejich bláznivou show plnou energie a speciálních překvapení.
Následovali Slováci HEAD2DOWN, jejichž doménou je diskutovaná škatulka nu-metal. Hned po příchodu sympaťáků z Topolčan mě zaujal zpěvák Fux, v kterém jsem viděl věrnou podobu zpěváka Sonnyho Sandovala z P.O.D.. Ale to jen tak na okraj. Hudebně jsem v jejich tvorbě hodně slyšel KoRn, i díky stylu Fuxova zpěvu. Tento pocit ještě posílila velmi výrazná basa. Kluci to na pódiu velmi slušně rozjeli a dostali do varu velké množství přítomných. Sympatické byly Fuxovy proslovy mezi písněmi, kdy jednak velmi vřele děkoval za pozvání a podporu, a také připomínal a apeloval na sousedské vztahy Česka a Slovenska. Ano, na to by se zapomínat nemělo. Jejich tvorbu vůbec neznám a také jsem jim na soupisce Favál Music Festu věnoval jen velmi málo pozornosti. O to víc mě pak překvapili naživo. Chlapi mají určitě zajímavě našlápnuto a i přesto, že kapel s nálepkou nu-metal je požehnaně, myslím, že Head2Down budou bavit i opakovaně. Na Favále předvedli, že dokáží zaujmout.
Žánrový koktejl ještě více zamíchalo teplické djentové trio MODERN DAY BABYLON. Myslím, že žánr djent je nejrozporuplnější žánr současné doby. Už jen proto, jak velice specifický styl to je. Více než všechno ostatní dělí fanoušky metalu na dva neslučitelné tábory. Jedni tuto hudbu milují a hltají ji plnými doušky, ti druzí ji naopak považují za nudnou a na koncerty nevhodnou. Já se řadím k tomu druhému táboru a musím říct, že djent (alespoň ten instrumentální) se na pódia opravdu moc nehodí. Po energické párty od Head2Down se tempo na Favále snížilo na minimum a klub se ponořil do kytarových orgií Tomáše Ráclavského a jeho projektu. Milovníci djentu se na hodinu přemístili do vesmírných končin plné mysteriózních momentů a hudbě Modern Day Babylon se naprosto oddali. Druhý zmiňovaný tábor se buď odebral na bar daleko od pódia, nebo schváceně skončil na sedačkách se znuděným výrazem. Osobně mi to přišlo jako jedno dlouhé heavy metalové sólo, které vážně upřímně nemám rád a tak pro mě byl koncert Modern Day Babylon (při vší úctě) nudným utrpením. V mých očích jim nejvíce "škodí" absence zpěváka, protože dlouhé instrumentální pasáže jsou nudné na koncertě snad každé kapely. Myslím, že zpěvák by jim prospěl a koncert velmi výrazně oživil. V Česku se ale setkali s popularitou, což jen dokazuje jejich nedávný koncert s ikonou tohoto žánru, kapelou Periphery.
V porovnání s Modern Day Babylon jsem si následující koncert užil v poměru 1000:1. Pódium obsadili domácí oblíbenci SIC.ENGINE a na Favál se vrátila zábava. Kluci brněnská pódia objíždějí pravidelně se stále ještě aktuálním EP 7 Cuts. Samozřejmě nemohl chybět charakteristický outfit a dvojice výborných zpěváků. Ale nejen Fico a DreD opět předváděli vynikající show a energie z pódia prýštila na mnoho přihlížejících fanoušků. Sic.Engine už se o popularitu rvát nemusí, jejich hudbu už místní znají a rádi na ni zapaří při všelijakých příležitostech. Kluci se ani nebojí dát si na pódiu najevo, jak se mají rádi a i díky tomu kapela tak šlape. Její hlavní zbraní je však kvalita obou zpěváků a zejména pak prolínání jejich velmi rozdílných vokálů. Pro mě má největší kouzlo barva hlasu zpěváka Fica, který zpívá častěji než druhý zpěvák DreD. Ten zase disponuje výborným screamem, který dodává ten správný říz. Na zuřivý moshpit bylo ještě přeci jen brzy, ale alespoň lehce jsme zapařili na pecky Street Lamp Silent Testimony, The Beauty of Her Bleeding Lip a další z jejich úspěšného EP. Slyšeli jsme dokonce i nový song, který se objeví na příštím EP. Toho se snad dočkáme někdy na podzim.
K závěru jsme se přiblížili s poslední tuzemskou kapelou, kterou byly domácí hvězdy OVERHYPE. Ti se nedávno podívali na pódia na Ukrajině a v Rusku, a po tomto turné přijeli ukázat svou sílu i na Favál. Jejich velmi energický rapcore ve stylu Limp Bizkit musí rozpohybovat úplně každého. Chlapi se představili v pozměněné sestavě, kdy na basu nově hraje Cago ze spřátelené kapely Vehykl a za DJ pult se postavil DJ Blahec. Overhype vede charismatický zpěvák Calwi, který dostal do vínku skutečně velký dar. Vokálně je totiž neuvěřitelně obdařený a jeho barva hlasu je jako dělaná pro tuto muziku. Kvality jeho ječáku a chrapláku nejlépe oceníte při coverech písní Limp Bizkit, které mají větší šťávu než samotný originál. Jejich vlastní písně ale rozhodně nijak nepokulhávají a naživo kapela předvádí pařbu v nejvyšších otáčkách. Koncerty Overhype zkrátka mají koule. To už se odvázali i lidi a mohli jsme spatřit i prvního skokana večera, který si z divokého moshe nějak našel cestu na pódium. Calwi se opět ukázal jako velký showman a s sebou strhl celý Favál. Rozhodně se jednalo o jedno z nejlepších a nejenergičtějších vystoupení na Favál Music Festu. Neskutečně našlápnutá banda, která má potenciál bortit koncertní haly, se brzy vrátí zpět na Ukrajinu, aby koncertovali před svými vzory, Američany (Hed)P.E. Tímto jim k tomuto úspěchu ze srdce gratuluji.
Až teď, před prvním headlinerem večera, jsem si uvědomil, že se nedaří držet ustanovený časový harmonogram a večer pokračoval s minimálně čtyřicetiminutovým zpožděním. Po skvělém koncertu Overhype potvrdili svoji roli i oba headlineři. Nejprve to byli SMASH HIT COMBO z Francouzského městečka Cernay. Najít výstižné slova, která by tuto bandu nějak charakterizovala, se mi doteď nepodařilo. Budu to tedy muset napsat polopatě. Francouzi totiž hrají něco tak specifického, že jedna nálepka opravdu nestačí. Kdybych měl namixovat koktejl Smash Hit Combo, vzal bych silný rapcorový základ, přimíchal bych tam trochu hardcoru a rozhodně také výraznou příchuť technického deathcoru. V řeči kapel bych to označil jako mix mezi Suicide Silence, přechodně až extrémem typu Emmure (song Etat Second budiž příkladem) a Limp Bizkit ve screamo kabátě. Kromě velké rozmanitosti stylů mají další velkou a netradiční zbraň ve francouzštině, což se jen tak neslyší. Přiznám se, chvíli jsem si na ten výrazný jazyk musel zvykat ale brzy mě přestal vadit a naopak se mi začal líbit. No a když toto všechno posadíte do skvělého zvuku a energického vystoupení, můžete trošičku tušit, jak to na Favále krátce po půlnoci vypadalo. V čele toho všeho byli dva muži: Samy a Paul, kteří svými hlasy ovládali dění v klubu. Pod pódiem už se strhla mela hodná zahraniční kapely a podobný bugr byl i přímo na pódiu. Nikdo tam chvíli nepostál a měl jsem pocit že jsou všichni pořád ve vzduchu. Chvíli jsem strávil v moshpitu a závěrečnou půlku jsem koncert sledoval z povzdálí. Tomuhle já říkám show přátelé. Neskutečné peklo tam předvedli. Nejvíce to vřelo při nejznámnějších hitovkách Hardcore Gamer, Trop Vite nebo při velice tvrdé Persevere. Zpěváci ani neměli strach slézt z pódia a připojit se k pařícímu davu. Před jedním songem si vytvořili i wall of death a lidi reagovali jak zhypnotizovaní. Smash Hit Combo byli jednoznačně vládci večera. Později jsem se dozvěděl, že byl celý koncert natáčen, tak snad se někdy někde objeví záznam této parády.
Už ve velmi pozdních nočních hodinách se na pódiu připravovala poslední kapela EXPECT ANYTHING. Druhý headliner večera přijel z obce Nancy a přivezl s sebou trochu francouzského melodického metalcoru. Po výborné show Smash Hit Combo měli laťku hodně vysoko, ale i oni předvedli skvělou show, s kterou si ostudu rozhodně neutrhli. Měli ale obrovskou nevýhodu, zapříčiněnou dost pozdní hodinou. Lidí z předchozího koncertu zůstala sotva polovina a drtivou většinu už zmohla únava. A tak se stalo, že koncertu Expect Anything moc lidí nepřihlíželo. O nějakém moshpitu se už také nedalo mluvit. Vůči kapele mě to hodně mrzelo, ale nedalo se nic dělat. Kluci se tím vůbec nenechali rozhodit a přesto odvedli profesionální práci a odehráli velmi dobrý koncert. Thomas, zpěvák formace, hýřil energií a hecoval i těch několik málo jedinců, kteří kolem druhé hodiny ráno ještě postávali v sále. Zahráli pecky ze své aktuální desky Seven Scars. Nechyběly tak písně Headache, A Letter From Past nebo nejnovější věc Latitude Zero, která se objeví na nadcházející novince. Koncert si nenechal ujít ani jeden ze zpěváků Smash Hit Combo, který se v průběhu setu znovu ukázal na pódiu. Na závěr mě Expect Anything potěšili hitovkou Confide od kolegů As I Lay Dying, na kterou jsem si zapařil s velkou chutí. To byla poslední píseň poslední kapely zřejmě posledního Favál Music Festu. Pro mě chutná třešnička na dortu.
Čtvrtý ročník Favál Music Festu se myslím velmi vydařil a všichni odcházeli spokojení. Nálož osmi kapel se sice nepříjemně protáhla, ale tomuto zpoždění zase nahrával fakt, že se v neděli nemusí vstávat, a tak kdo nebyl příliš unaven nebo nespěchal kvůli jiným okolnostem domů, mohl zůstat. Myslím, že jeden člověk nemůže uhlídat časový harmonogram přesně tak, jak je na papíře. Zvládal hlídat časy koncertů, příchod lidí, příjezdy kapel, odbavování kapel a také stíhat nezbytné udržování sociálních kontaktů je zkrátka nadlidský úkol. Navíc naživo je navozena jistá atmosféra a kapela a lidé reagují i podle ní. Po všech ostatních stránkách večer neměl chybu. Každý z návštěvníků si našel svůj žánr, svoji kapelu, svůj koncert. Tradiční strašák malé návštěvnosti se tentokrát naštěstí neukázal a tak lidí bylo dostatek k oboustranné spokojenosti. Co se týče jednotlivých vystoupení, tak pro mě naprosto vede koncert Smash Hit Combo. To byla jedna z nejenergičtějších show co jsem zatím viděl. Minimálně za nimi pokulhávali Expect Anything a Overhype a tradičně kvalitní koncerty předvedli Sic.Engine, DOTSS a překvapení večera Head2Down. Innervate a Modern Day Babylon mě krev v žilách nerozproudili, ale jiným snad ano. Je škoda, že se Marek Odehnal jako pořadatel ubírá ke spánku na dobu neurčitou. Jeho akce vždy měly vysokou úroveň, kterou ne vždy lidi ocenili svým příchodem. Toto je ale téma na dlouhé povídání a do tohoto článku nepatří.
Za fotky děkuji Peti Skoumalové.
Začátek to byl ale takový nemastný, neslaný. Mladá thrash metalcorová kapela svůj set odstartovala bez nějakého většího zájmu návštěvníků a ani v průběhu se jim moc nepodařilo přítomné oslovit. Jistě, zahajovat takovou akci není vůbec snadné. Ale jedna věc je hrát jako první a druhá věc jak se k tomu kapela postaví. S takovým laxním vystoupením bez energie těžko mohou zaujmout. Bohužel, nezaujala mě ani jejich hudební tvorba. Vokálně to nebylo špatné, ale v hudebním pozadí jsem nenašel nic, co by mě bavilo. Nenadchly mě dlouhé instrumentální mezery, nenápaditá sóla přicházející v nevhodných chvílích ani kytarové riffy. INNERVATE u mě bohužel nezabodovali, a soudě podle počtu přihlížejících lidí jsem zdaleka nebyl sám.
Úplně opačnou stranu mince pak předvedli DESCENT OF THE SCARLET SKIES, kteří si na Favál Music Fest připravili velice sváteční program. Kapela se doma poprvé představila s novým zpěvákem Filipem Markem, kterého mohou znát fanoušci kapely HIV Positive, kde dříve působil. A to bylo přátelé jiné kafe. Filip předváděl brutální growly alá Whitechapel či Carnifex, po pódiu běhal jako splašený a spolu s technickým metalcorem a aktivitou svých spoluhráčů se rázem zrodila párty jak má být. Zmiňovaný speciální set zahrnoval i speciální hosty, resp. předchozí zpěváky kapely. Nejdříve se při songu Charred Confidence na pódiu objevil Jakub Kristen (ex-AOAC, Rattle Bucket), který si zatím střihnul jen čisté vokály. Při další písni se ke Kubovi a Filipovi přidal i originální zpěvák formace Blackie (Mincing Fury), a od té doby to bylo na pódiu jako na houpačce. Chvíli zpíval jen současný zpěvák Filip, občas se k němu přidal Jakub, a sem tam i Blackie. Porovnávat kvality jednotlivých zpěváků dost dobře nešlo, protože většinu času zpívali minimálně dva ze tří vokálistů. Blackie se na pódiu neobjevil jen při coveru Unrest od Australských Parkway Drive, který odzpívali jen Jakub a Filip. Druhý jmenovaný si pak odpočinul při coveru E.T., tentokrát od americké krásky Katy Perry. Ten si na svá bedra vzal Jakub sám, a vokálně neskutečně těžký song odzpíval velmi stylově. V setlistu DOTSS se tato skladba objevila poprvé, a zřejmě také naposled. Závěrečný song pak patřil fanouškům Slipknot, když si Blackie s Filipem střihli pecku Sic, kterou ukončili jejich bláznivou show plnou energie a speciálních překvapení.
Následovali Slováci HEAD2DOWN, jejichž doménou je diskutovaná škatulka nu-metal. Hned po příchodu sympaťáků z Topolčan mě zaujal zpěvák Fux, v kterém jsem viděl věrnou podobu zpěváka Sonnyho Sandovala z P.O.D.. Ale to jen tak na okraj. Hudebně jsem v jejich tvorbě hodně slyšel KoRn, i díky stylu Fuxova zpěvu. Tento pocit ještě posílila velmi výrazná basa. Kluci to na pódiu velmi slušně rozjeli a dostali do varu velké množství přítomných. Sympatické byly Fuxovy proslovy mezi písněmi, kdy jednak velmi vřele děkoval za pozvání a podporu, a také připomínal a apeloval na sousedské vztahy Česka a Slovenska. Ano, na to by se zapomínat nemělo. Jejich tvorbu vůbec neznám a také jsem jim na soupisce Favál Music Festu věnoval jen velmi málo pozornosti. O to víc mě pak překvapili naživo. Chlapi mají určitě zajímavě našlápnuto a i přesto, že kapel s nálepkou nu-metal je požehnaně, myslím, že Head2Down budou bavit i opakovaně. Na Favále předvedli, že dokáží zaujmout.
Žánrový koktejl ještě více zamíchalo teplické djentové trio MODERN DAY BABYLON. Myslím, že žánr djent je nejrozporuplnější žánr současné doby. Už jen proto, jak velice specifický styl to je. Více než všechno ostatní dělí fanoušky metalu na dva neslučitelné tábory. Jedni tuto hudbu milují a hltají ji plnými doušky, ti druzí ji naopak považují za nudnou a na koncerty nevhodnou. Já se řadím k tomu druhému táboru a musím říct, že djent (alespoň ten instrumentální) se na pódia opravdu moc nehodí. Po energické párty od Head2Down se tempo na Favále snížilo na minimum a klub se ponořil do kytarových orgií Tomáše Ráclavského a jeho projektu. Milovníci djentu se na hodinu přemístili do vesmírných končin plné mysteriózních momentů a hudbě Modern Day Babylon se naprosto oddali. Druhý zmiňovaný tábor se buď odebral na bar daleko od pódia, nebo schváceně skončil na sedačkách se znuděným výrazem. Osobně mi to přišlo jako jedno dlouhé heavy metalové sólo, které vážně upřímně nemám rád a tak pro mě byl koncert Modern Day Babylon (při vší úctě) nudným utrpením. V mých očích jim nejvíce "škodí" absence zpěváka, protože dlouhé instrumentální pasáže jsou nudné na koncertě snad každé kapely. Myslím, že zpěvák by jim prospěl a koncert velmi výrazně oživil. V Česku se ale setkali s popularitou, což jen dokazuje jejich nedávný koncert s ikonou tohoto žánru, kapelou Periphery.
V porovnání s Modern Day Babylon jsem si následující koncert užil v poměru 1000:1. Pódium obsadili domácí oblíbenci SIC.ENGINE a na Favál se vrátila zábava. Kluci brněnská pódia objíždějí pravidelně se stále ještě aktuálním EP 7 Cuts. Samozřejmě nemohl chybět charakteristický outfit a dvojice výborných zpěváků. Ale nejen Fico a DreD opět předváděli vynikající show a energie z pódia prýštila na mnoho přihlížejících fanoušků. Sic.Engine už se o popularitu rvát nemusí, jejich hudbu už místní znají a rádi na ni zapaří při všelijakých příležitostech. Kluci se ani nebojí dát si na pódiu najevo, jak se mají rádi a i díky tomu kapela tak šlape. Její hlavní zbraní je však kvalita obou zpěváků a zejména pak prolínání jejich velmi rozdílných vokálů. Pro mě má největší kouzlo barva hlasu zpěváka Fica, který zpívá častěji než druhý zpěvák DreD. Ten zase disponuje výborným screamem, který dodává ten správný říz. Na zuřivý moshpit bylo ještě přeci jen brzy, ale alespoň lehce jsme zapařili na pecky Street Lamp Silent Testimony, The Beauty of Her Bleeding Lip a další z jejich úspěšného EP. Slyšeli jsme dokonce i nový song, který se objeví na příštím EP. Toho se snad dočkáme někdy na podzim.
K závěru jsme se přiblížili s poslední tuzemskou kapelou, kterou byly domácí hvězdy OVERHYPE. Ti se nedávno podívali na pódia na Ukrajině a v Rusku, a po tomto turné přijeli ukázat svou sílu i na Favál. Jejich velmi energický rapcore ve stylu Limp Bizkit musí rozpohybovat úplně každého. Chlapi se představili v pozměněné sestavě, kdy na basu nově hraje Cago ze spřátelené kapely Vehykl a za DJ pult se postavil DJ Blahec. Overhype vede charismatický zpěvák Calwi, který dostal do vínku skutečně velký dar. Vokálně je totiž neuvěřitelně obdařený a jeho barva hlasu je jako dělaná pro tuto muziku. Kvality jeho ječáku a chrapláku nejlépe oceníte při coverech písní Limp Bizkit, které mají větší šťávu než samotný originál. Jejich vlastní písně ale rozhodně nijak nepokulhávají a naživo kapela předvádí pařbu v nejvyšších otáčkách. Koncerty Overhype zkrátka mají koule. To už se odvázali i lidi a mohli jsme spatřit i prvního skokana večera, který si z divokého moshe nějak našel cestu na pódium. Calwi se opět ukázal jako velký showman a s sebou strhl celý Favál. Rozhodně se jednalo o jedno z nejlepších a nejenergičtějších vystoupení na Favál Music Festu. Neskutečně našlápnutá banda, která má potenciál bortit koncertní haly, se brzy vrátí zpět na Ukrajinu, aby koncertovali před svými vzory, Američany (Hed)P.E. Tímto jim k tomuto úspěchu ze srdce gratuluji.
Až teď, před prvním headlinerem večera, jsem si uvědomil, že se nedaří držet ustanovený časový harmonogram a večer pokračoval s minimálně čtyřicetiminutovým zpožděním. Po skvělém koncertu Overhype potvrdili svoji roli i oba headlineři. Nejprve to byli SMASH HIT COMBO z Francouzského městečka Cernay. Najít výstižné slova, která by tuto bandu nějak charakterizovala, se mi doteď nepodařilo. Budu to tedy muset napsat polopatě. Francouzi totiž hrají něco tak specifického, že jedna nálepka opravdu nestačí. Kdybych měl namixovat koktejl Smash Hit Combo, vzal bych silný rapcorový základ, přimíchal bych tam trochu hardcoru a rozhodně také výraznou příchuť technického deathcoru. V řeči kapel bych to označil jako mix mezi Suicide Silence, přechodně až extrémem typu Emmure (song Etat Second budiž příkladem) a Limp Bizkit ve screamo kabátě. Kromě velké rozmanitosti stylů mají další velkou a netradiční zbraň ve francouzštině, což se jen tak neslyší. Přiznám se, chvíli jsem si na ten výrazný jazyk musel zvykat ale brzy mě přestal vadit a naopak se mi začal líbit. No a když toto všechno posadíte do skvělého zvuku a energického vystoupení, můžete trošičku tušit, jak to na Favále krátce po půlnoci vypadalo. V čele toho všeho byli dva muži: Samy a Paul, kteří svými hlasy ovládali dění v klubu. Pod pódiem už se strhla mela hodná zahraniční kapely a podobný bugr byl i přímo na pódiu. Nikdo tam chvíli nepostál a měl jsem pocit že jsou všichni pořád ve vzduchu. Chvíli jsem strávil v moshpitu a závěrečnou půlku jsem koncert sledoval z povzdálí. Tomuhle já říkám show přátelé. Neskutečné peklo tam předvedli. Nejvíce to vřelo při nejznámnějších hitovkách Hardcore Gamer, Trop Vite nebo při velice tvrdé Persevere. Zpěváci ani neměli strach slézt z pódia a připojit se k pařícímu davu. Před jedním songem si vytvořili i wall of death a lidi reagovali jak zhypnotizovaní. Smash Hit Combo byli jednoznačně vládci večera. Později jsem se dozvěděl, že byl celý koncert natáčen, tak snad se někdy někde objeví záznam této parády.
Už ve velmi pozdních nočních hodinách se na pódiu připravovala poslední kapela EXPECT ANYTHING. Druhý headliner večera přijel z obce Nancy a přivezl s sebou trochu francouzského melodického metalcoru. Po výborné show Smash Hit Combo měli laťku hodně vysoko, ale i oni předvedli skvělou show, s kterou si ostudu rozhodně neutrhli. Měli ale obrovskou nevýhodu, zapříčiněnou dost pozdní hodinou. Lidí z předchozího koncertu zůstala sotva polovina a drtivou většinu už zmohla únava. A tak se stalo, že koncertu Expect Anything moc lidí nepřihlíželo. O nějakém moshpitu se už také nedalo mluvit. Vůči kapele mě to hodně mrzelo, ale nedalo se nic dělat. Kluci se tím vůbec nenechali rozhodit a přesto odvedli profesionální práci a odehráli velmi dobrý koncert. Thomas, zpěvák formace, hýřil energií a hecoval i těch několik málo jedinců, kteří kolem druhé hodiny ráno ještě postávali v sále. Zahráli pecky ze své aktuální desky Seven Scars. Nechyběly tak písně Headache, A Letter From Past nebo nejnovější věc Latitude Zero, která se objeví na nadcházející novince. Koncert si nenechal ujít ani jeden ze zpěváků Smash Hit Combo, který se v průběhu setu znovu ukázal na pódiu. Na závěr mě Expect Anything potěšili hitovkou Confide od kolegů As I Lay Dying, na kterou jsem si zapařil s velkou chutí. To byla poslední píseň poslední kapely zřejmě posledního Favál Music Festu. Pro mě chutná třešnička na dortu.
Čtvrtý ročník Favál Music Festu se myslím velmi vydařil a všichni odcházeli spokojení. Nálož osmi kapel se sice nepříjemně protáhla, ale tomuto zpoždění zase nahrával fakt, že se v neděli nemusí vstávat, a tak kdo nebyl příliš unaven nebo nespěchal kvůli jiným okolnostem domů, mohl zůstat. Myslím, že jeden člověk nemůže uhlídat časový harmonogram přesně tak, jak je na papíře. Zvládal hlídat časy koncertů, příchod lidí, příjezdy kapel, odbavování kapel a také stíhat nezbytné udržování sociálních kontaktů je zkrátka nadlidský úkol. Navíc naživo je navozena jistá atmosféra a kapela a lidé reagují i podle ní. Po všech ostatních stránkách večer neměl chybu. Každý z návštěvníků si našel svůj žánr, svoji kapelu, svůj koncert. Tradiční strašák malé návštěvnosti se tentokrát naštěstí neukázal a tak lidí bylo dostatek k oboustranné spokojenosti. Co se týče jednotlivých vystoupení, tak pro mě naprosto vede koncert Smash Hit Combo. To byla jedna z nejenergičtějších show co jsem zatím viděl. Minimálně za nimi pokulhávali Expect Anything a Overhype a tradičně kvalitní koncerty předvedli Sic.Engine, DOTSS a překvapení večera Head2Down. Innervate a Modern Day Babylon mě krev v žilách nerozproudili, ale jiným snad ano. Je škoda, že se Marek Odehnal jako pořadatel ubírá ke spánku na dobu neurčitou. Jeho akce vždy měly vysokou úroveň, kterou ne vždy lidi ocenili svým příchodem. Toto je ale téma na dlouhé povídání a do tohoto článku nepatří.
Za fotky děkuji Peti Skoumalové.
