Je to vůbec možné? Vidím to jako včera... Rámus drhne kytaru, Honza, tehdy třináctiletý drobný blonďáček, tluče do bicích, druhou kytaru obsluhuje Krmič a basu Ementál... Píše se rok 1993 a AVENGER má za sebou rok existence plné personálních změn. Ale tahle sestava už nějaký čas funguje, takže na jedné z tanečních zábav je pořízen i videozáznam... Dnes tahle videokazeta patří do zlatého fondu mé videotéky... (úsměv) Pánové hrají hlavně převzaté věci od Debustrol či Törr, ale vznikají i vlastní skladby... /Střih/ Je jaro 1997 a Honza mi na jedné ze svých pravidelných návštěv v zaměstnání, kam zacházel cestou z gymlu na autobus, s vytřeštěnýma očima říká, že o jejich demáč Shadows of the Damned projevil zájem nějaký americký label... Neuvěřitelné, ale skutečně, CD v USA vychází, a jde nejspíš o první českou extrémní kapelu, která za velkou louží album vydává... /Střih/ Po doplnění sestavy se v letech 2000 – 2004 rozjíždí koncertní šílenství, AVENGER hraje takřka po celé Evropě... a vydává postupně další alba, všechna u zahraničních firem, všechna i na vinylech... /Střih/ Přichází krize, osobní neshody, neustálé změny sestavy, v roce 2005 to vypadá na konec... /Střih/ AVENGER vstává z mrtvých, točí další album, klip, do sestavy implantuje tympány, a najednou je tu rok 2012... Vychází hned dvě alba – výroční výběrové i horká novinka... A AVENGER slaví ve velkém stylu 20 let na scéně! (Johan)
Kde jinde, než ve Volyni. Sice dnes bydlí každý člen současné sestavy jinde, ale pořád se základna nachází v okolí jihočeského městečka, kde se pochopitelně rekrutuje největší penzum fanoušků. Za ta léta si AVENGER zahráli se spoustou kapel, ty spřátelené si tedy pozvali na tuhle výroční veselici... Začínalo se hodně brzy, krátce po 14. hodině, hostů totiž bylo osm a AVENGER měli v plánu odehrát tři sety, pokaždé v jiné sestavě. (Johan)
Jako první se představila PANYCHIDA, kterou hned na začátku postihly technické problémy s baskytarou – a protože Talic používá nějaké extra ladění, náhradní nástroj nepřipadal v úvahu. Tahle nehoda samozřejmě set plzeňských pohanů ovlivnila, navíc zvuk na začátku odpoledního maratónu nebyl zrovna výstavní. Když srovnám nedávné vystoupení PANYCHIDY v ČB s tím volyňským, vyhrává to minulé na celé čáře... Ale lidem se chytlavé skladby líbily a hned na první kapelu byl sál pod pódiem velmi slušně zaplněn. (Johan)
Sotva přicházíme do sálu, na pódium už se hrne PANYCHIDA s vervou sobě vlastní. Jejich nadšení je ale hned v úvodním rozletu mírně přibržděno technickými problémy s basou (přetržená struna). To, že se zbytek vystoupení odehraje bez tohoto nástroje, jsem pochopil v okamžiku, kdy jsem poznal, že postava stojící pod pódiem vedle mě je Talic. Nicméně zbytek se nijak rozhodit nenechal a celý svůj pohanský set odehrál s přehledem a v pohodě. Radost mi udělala má oblíbená skladba Final Donation To The Oath z debutu, která byla odehrána v závěru. Potěšující bylo i to, že i přes brzkou hodinu byl sál velice slušně zaplněn. Z mé strany spokojenost a dobrý rozjezd celé akce. (Goro)
Nevděčnou roli první kapely festivalu, se ujali se zápalem sobě vlastním válečníci z PANYCHIDY. Po pár skladbách se odporoučel baskytarista (pravděpodobně problémy s nástrojem) a na pódium se už nevrátil. Jen sledoval z povzdálí, jak se jeho kolegové na prknech snaží. Což o to, snažili se a pumpovali svůj pohanský black metal do prořídlého davu, ale co naplat, když venku je takřka jarní počasí a svítí slunce. To odpoledne mi zkrátka PANYCHIDA nevím proč, nějak nesedla. Ne, že by odehráli špatný set, ale poslední dobou se mi zdá nějak obrousili hrany a já tomu nemůžu přijít na chuť. Jinak celkem pohodové vystoupení na úvod. (Mafek)
S basou se nepotkáváme ani v případě ASSESSOR. Pokud jsem to dobře pochopil, na vině tentokráte nebyly problémy technického rázu, ale skutečnost, že hráče na tento nástroj v současné době ASSESSOR prostě nemají. Byť se jedná o těleso letité, nepletu-li se, jedná se o moje první živé setkání. A nedopadá nejhůře. Staří pardálové se obklopili mladší krví a šlape jim to. Hitovku Invaze jsem si užil (a tento večer to nebylo naposled). Ale nehrálo se jen z letité klasiky. Dostalo se i na několik kousků z připravované novinky Štvanice, jejíž vydání v Pařátu se blíží. Prostě klasický thrashing staré školy, který musel pamětníky potěšit. Závěr jejich setu pro moji osobu přinesl ujištění, že opětovné nastartování této mašiny mělo (na rozdíl od jiných) smysl. (Goro)
Ten kdo si před dvaadvaceti léty, odnášel z prodejen Supraphonu LP Invaze od ASSESOR, nemohl být myslím nespokojen. I když nejsem velkým příznivcem reunionů, ASSESSOR mě celkem pobavil. Byť z původní sestavy zbyl jen kytarista Jarda Pracna a zpěvák Michal Roháček, je sice vidět, že původní elán z nich už dávno vyprchal, ale dnes už to berou s nadhledem a je radost pozorovat jaké "ksichty" dělá při vystoupení Jarda Pracna, když mu prsty létají po hmatníku své šestistrunné zbraně, nebo si můžete zahulákat společně s Michalem Roháčkem refrén hitu Invaze. Zazněly i nějaké nové songy, z připravovaného alba Štvanice, takže se máme nač těšit. Kvartet ASSESSOR (hrají momentálně bez baskytary) předvedl kvalitní nářez plný obstarožního tvrdého metalu. (Mafek)
ASSESSOR se momentálně nachází v situaci, kdy postrádá baskytaru. Richard Abraham kapelu opustil a mezera se zatím nezacelila, ale ani to nebrání zbytku v koncertování. Po několika loňských zkušenostech s kapelou jsem věděl, co mě tak asi čeká. Prostě klasika, usměvavý sympaťák Jarda za kytarou, grimasami nešetřící Michal Roháček za mikrofonem a poctivý old schoolový thrash metal. ASSESSORU vyjde co nevidět pod Pařátem nové album po dvaceti letech, a tak se pochopitelně dostalo i na něj. Během setu samozřejmě zazněla i moje nejoblíbenější věc Invaze, a tak, i když jsem je loni viděl zahrát i lépe, ani ve Volyni mě rozhodně nenudili. (Coornelus)
Zatím ještě odpoledne se dere na pódium západočeská letitá formace MARTYRIUM CHRISTI. Ten den více než protinábožensky, revolucionářsky naladěná. Mezi songy zpěvák a kytarista Karel promlouval k lidu na politické téma. Stejně jako tomu bylo u Panychidy, ani M.CH. se nevyhnuly problémy technického rázu, ale naštěstí se přetrhnutá struna nestala neřešitelným problémem, aby bránila skupině pokračovat dál. Kapelu a jejich death metal nemám naposlouchaný, a to v kombinaci se špatným zvukem, kde basa jako by nebyla, se nakonec ukázalo jako problém. Po třetí skladbě se mi produkce začala slévat a nedokázal jsem rozpoznat rozdíly mezi jednotlivými songy... jako kdyby se hrál neustále jeden a ten samý. (Coornelus)
Následující drtící sílu v podání RADIOLOKÁTOR již netřeba výrazněji představovat, neboť kdo ví, tak už dávno před pódiem stojí, a kdo ne, tak ať si kouká urychleně doplnit znalosti. Thrashové pětičlenné komando úřadovalo silou orkánu, a za podpory všech přítomných džísek s nášivkama Slayer se rozjíždí jeden z nejlepších setů celého dne. Cover verze letitých hitů, starých českých thrashmetalových kapel, dostávají v upravené verzi made in RADIOLOKÁTOR, úplně jiné grády, a nemyslím tím jenom větší rychlost s jakou jsou zahrány. Obzvlášť assessorovská Invaze, která chvíli před tím zazněla v originále, potvrzovala sílu této all stars bandy. Jediným sporným bodem byl opět zvuk, který nebasoval a k ideálu měl daleko, ale i tak mi v uších ještě dnes zní kryptorovská Rychlost vítězí. (úsměv) (Coornelus)
RADIOLOKÁTOR je sázka na jistotu. Převzaté skladby, zahrané o poznání rychleji než originály, zná každý zpaměti a tak není divu, že ohlasy jsou bouřlivé a navíc i akční - taková pařba, jaká se strhla při téhle divočině, už se za celý večer nezopakovala. Pánové zahráli i pár vlastních skladeb v obdobném duchu, jako jsou prahity Exorcist, Protest nebo Rychlost vítězí. Prostě rychlost vítezí a thrash až do smrti! (Johan)
1. set AVENGER – sestava současná (Rámus, Honza, Sinneral, Čert, Jarda)
Aktuální sestava drží pohromadě od roku 2010, kdy nastoupil Čert. Sinneral je přítomen od roku 2008, Jarda od roku 2006, nejdříve hrál na baskytaru, později na tympány.
Vcelku logicky se aktuální sestava pustila do nepříliš starých resp. zcela nových fláků. Hrálo se z Feast of Anger – Joy Of Despair i z novinky Bohemian Dark Metal, jejíž křest proběhl uprostřed setu a jako kmotr ji polil Beherit. Zvuk sice pořád nebyl úplně tip ťop, ale zlepšení bylo znatelné. AVENGER si to vyloženě užívali, mě nejvíce potěšila novinka Duševní chirurgie, skvostný a temný song plný chytlavých melodií a kytarových vybrnkávaček. (Johan)
1. Zrození múzy
2. Rituál hněvu
3. Jen pro tu dnešní noc
4. Duševní chirurgie
5. Radost z beznaděje
6. Dark metal
První zahraniční akvizice jednoznačně vyhrála soutěž „nejzajímavější image“. Aby ne, k black metalu nějaké ty barvy a další propriety patří... Zpěvák THE STONE má navíc obleček vyzdobený originálně – vedle pořádných řetězů kolem rukou se mu u pasu houpala oprátka... Ale nejen oči si na svébytném blackovém rachotu pochutnaly. Srbové totiž nehrají typický vrrrrrr bzzzzzz (= vrzající bzučící) black, ale black propracovaný, neštítící se pomalejších atmosférických (bezklávesových!) pasáží ani občasného výletu do dalších metalových subžánrů. Někteří členové naší výpravy po skončení festu považovali THE STONE za nejlepší kapelu celého matiné, já byl také spokojený, ale favority na první místo jsme měl přece jen jiné. (Johan)
2. set AVENGER – sestava bývalá (Rámus, Honza, Adam, Venca, Jarda, Kudla j.h.)
Sestava, která se zformovala v roce 2004, kdy Honzu za bicími vystřídal Venca. To už drtil basu Adam, od roku 2002. Jarda je v sestavě "navíc", tehdy ještě v AVENGERU nepůsobil.
Návrat do období Godless, z něhož zaznělo pět songů, proběhl s takřka dokonalým zvukem a ve velmi uvolněné atmosféře. Radost pohledět, s jakou chutí Venca a Adam vstoupili do téže řeky po tolika letech... Adam se navíc musel naučit Vitriol, který vyšel na albu Feast of Anger – Joy of Despair až v roce 2008, tedy po jeho odchodu. Specialitkou setu bylo hostování Devilishe (dnes Cult of Fire), který perfektně odeřval Roswell 47, stejně jako na Open Hellu v roce 2003. (Johan)
1. Až do morku kostí
2. Před bouří
3. Vitriol
4. Godless
5. V temnotách
6. Navždy proti
7. Roswell 47
Po perfektním vystoupení AVENGER nastupuje na plac další silně očekávaná záležitost. Jedněmi vysmívaní, druhými neustále cenění za svou letitou historii. Každopádně prostor pod pódiem byl zaplněn a pln očekávání. Zřejmě jsem jediný člověk v Čechách, jenž se motá kolem ug scény, který dosud ROOT na živo neviděl. Otázka je, jestli jsem potom prahnul. Ve Volyni jsem od nich nečekal nic. Poslední deska je slabá, ke zbytku tvorby chovám respekt, ale láska to není. První pohled na Big Bosse, především na jeho úbor (hlavně elasťáky) a koutky mi cukají, to se nedá nic dělat. (úsměv) Zpěv je málo slyšet a přijde mi, jako kdyby to Big Boss ze začátku nezvládal, zatímco kapela šlape výborně. Zřejmě mám štěstí, ROOT zařazují do playlistu nejednu nečekanou věc a servírují nám průřez téměř všemi svými deskami. Big Boss už postupem času celkem funguje, navíc mu vydatně se zpěvy pomáhá basák Igor. Pro mnohé nastává vrchol koncertu v momentu, kdy je ohlášená Píseň pro Satana a na ní navazující její mladší sestra In Nomine Satanas z poslední desky. Koncert to nebyl špatný, ale ani kdo ví jak úžasný. Muzikanti byli výborní, setlist zajímavý, Big Boss svým zpěvem slabší, řečmi mezi songy ještě slabší. (Coornelus)
Big Boss a spol. rozhodně překvapili, hlavně výběrem repertoáru, do nějž zařadili spoustu songů, které se léta z pódií nenesly. Naopak nepřekvapily Big Bossovy tradiční promluvy, které většina přihlížejících zrovna nemusela... Ale co, Velký šéf už jiný nebude a to, že si připravil krátkou zdravici oslavencům, vlastně mile překvapilo. Někoho zase nemile překvapila absence Hřbitova, bez kterého si léta nikdo koncert ROOT nedokázal představit. Ale co, dobře že se hrálo i z novinky, třeba Darksome Prophet nebo Revenge of Hell. ROOT odehráli standard a lidi jim to zobali. (Johan)
3. set AVENGER – sestava prastará (Rámus, Honza, David, Přemek/Franta/Petr, Jarda)
V letech 1999 – 2002 se kytaristé střídali jak na běžícím páse, nejdéle vydržel Přemek, chvíli hrál Franta a jako záskok pomáhal v časech krize Petr z Mortifilie. Honza vyřvával za bicími, Jarda je opět v sestavě „navíc", tehdy ještě v AVENGERU nepůsobil.
Tenhle set byl hodně specifický... Honza se posadil za bicí, odkud řval (stejně jako v letech 1997 – 2004), basu bafl David, který dnes vizáží připomíná spíše grindera či thrashera, a kytaristé se měnili po dvou skladbách. Začal Přéma, po něm na to šel Franta a závěr patřil Petrovi. Všichni dohromady si to opravdu náramně užívali, zapařili... bylo to až dojemné... Hrálo se ze Shadows Of The Damned a Fall Of Devotion, Wrath And Blasphemy, zvuk byl luxusní, takže konečně byly pořádně slyšet i tympány, do kterých Jarda řezal během všech tří setů s neutuchající energií. Poslední song pak udělal velikou radost Gorovi, který jej už delší čas postrádá v koncertním programu. (úsměv) (Johan)
1. Za branami
2. Za svitu luny… inkvizice
3. Nelze zapomenout
4. Odvrácená tvář boha
5. Zlo, nenávist, válka
6. Kořeny zla
Čas pokročil, davy začaly řídnout, ale MORTIFILIA dokázala pozornost zbytku bez potíží udržet. Mě překvapila obměna setlistu – za ten rok, co jsem západočeskou partu neviděl, došlo k „vymetení“ letitých šlágrů a zařazení horkých novinek, které co nevidět vyjdou na novém albu – jak na CD, tak na vinylu. A podle prvního poslechu se pořád bude hrát typický death metal se spoustou melodií a hrdelním Frantovým řevem. Když už jsem u vokálu – myslím, že se Franta tak nějak nenápadně zlepšuje a zlepšuje. (Johan)
Svůj díl smůly se vybrali i srbští BANE. Do Volyně to mají po čertech daleko a díky problémům na cestě se na místo konání dostali se značným zpožděním. Ke slovu tak přicházejí až na samotný závěr celého večera. Škoda. V notně pokročilé hodině už jejich snažení sledovalo řádně prořídlé publikum. A vzhledem ke kvalitě jimi servírovaného black / death metalu si zasloužili o poznání větší pozornost. V každém případě důstojné zakončení ve všech směrech povedené akce, které lze těžko něco vytknout. Spousta skvělé hudby v příjemném prostředí, spousta známých… Co více si přát. Snad jen další podobný večírek. (Goro)
Druzí Srbové měli pech... Dorazili pozdě a tak se museli spokojit s pozicí poslední kapely, která začala hrát hodně pozdě... Vcelku podle očekávání většina návštěvníků po celodenním virválu odešla, takže Branko a spol. zahráli pro hrstku vytrvalců čítající zhruba třicet statečných. I naše osmičlenná výprava vydržela do konce, přece jen kdybychom odešli, znamenalo by to odchod čtvrtiny přítomných. A určitě jsme nelitovali, BANE jsou rozhodně kvalitní kapelou, která sice kráčí po cestičce, kterou dávno vyšlapali jiní (= Dissection), ale muziku produkuje kvalitní a snad i návykovou. Hlavně Brankova kytarová práce je prostě skvělá... a na celkovém vyznění má určitě výrazný podíl i střídání více hlasů. Byla to prostě „taková pěkná tečka za tím naším případem". (Johan)
Případem, na kterém proběhla oslava časového úseku, který zahrnuje rovnou polovinu Rámusova života a v Honzově případě jde o podíl ještě větší, přesahující 60 procent. Kromě hudebních gratulantů potěšily i dva parádní dorty, které AVENGERU nadělili skalní fanoušci – a byla to opravdu výstavní a stylová dílka – mrkněte na fotky. (Johan)
Nezbývá, než AVENGERU popřát spoustu sil do dalších let, abychom se v budoucnu na podobné oslavě sešli znovu, třeba v roce 2017, kdy by se měl AVENGER dožít pětadvacetin. (redakce s úsměvem)
Kompletní fotogalerii naleznete zde: http://www.photomusic.cz/report/879-dark-metal-festival---20-let-existence-avenger.html
Fotky: Coornelus
Kde jinde, než ve Volyni. Sice dnes bydlí každý člen současné sestavy jinde, ale pořád se základna nachází v okolí jihočeského městečka, kde se pochopitelně rekrutuje největší penzum fanoušků. Za ta léta si AVENGER zahráli se spoustou kapel, ty spřátelené si tedy pozvali na tuhle výroční veselici... Začínalo se hodně brzy, krátce po 14. hodině, hostů totiž bylo osm a AVENGER měli v plánu odehrát tři sety, pokaždé v jiné sestavě. (Johan)
Jako první se představila PANYCHIDA, kterou hned na začátku postihly technické problémy s baskytarou – a protože Talic používá nějaké extra ladění, náhradní nástroj nepřipadal v úvahu. Tahle nehoda samozřejmě set plzeňských pohanů ovlivnila, navíc zvuk na začátku odpoledního maratónu nebyl zrovna výstavní. Když srovnám nedávné vystoupení PANYCHIDY v ČB s tím volyňským, vyhrává to minulé na celé čáře... Ale lidem se chytlavé skladby líbily a hned na první kapelu byl sál pod pódiem velmi slušně zaplněn. (Johan)
Sotva přicházíme do sálu, na pódium už se hrne PANYCHIDA s vervou sobě vlastní. Jejich nadšení je ale hned v úvodním rozletu mírně přibržděno technickými problémy s basou (přetržená struna). To, že se zbytek vystoupení odehraje bez tohoto nástroje, jsem pochopil v okamžiku, kdy jsem poznal, že postava stojící pod pódiem vedle mě je Talic. Nicméně zbytek se nijak rozhodit nenechal a celý svůj pohanský set odehrál s přehledem a v pohodě. Radost mi udělala má oblíbená skladba Final Donation To The Oath z debutu, která byla odehrána v závěru. Potěšující bylo i to, že i přes brzkou hodinu byl sál velice slušně zaplněn. Z mé strany spokojenost a dobrý rozjezd celé akce. (Goro)
Nevděčnou roli první kapely festivalu, se ujali se zápalem sobě vlastním válečníci z PANYCHIDY. Po pár skladbách se odporoučel baskytarista (pravděpodobně problémy s nástrojem) a na pódium se už nevrátil. Jen sledoval z povzdálí, jak se jeho kolegové na prknech snaží. Což o to, snažili se a pumpovali svůj pohanský black metal do prořídlého davu, ale co naplat, když venku je takřka jarní počasí a svítí slunce. To odpoledne mi zkrátka PANYCHIDA nevím proč, nějak nesedla. Ne, že by odehráli špatný set, ale poslední dobou se mi zdá nějak obrousili hrany a já tomu nemůžu přijít na chuť. Jinak celkem pohodové vystoupení na úvod. (Mafek)
S basou se nepotkáváme ani v případě ASSESSOR. Pokud jsem to dobře pochopil, na vině tentokráte nebyly problémy technického rázu, ale skutečnost, že hráče na tento nástroj v současné době ASSESSOR prostě nemají. Byť se jedná o těleso letité, nepletu-li se, jedná se o moje první živé setkání. A nedopadá nejhůře. Staří pardálové se obklopili mladší krví a šlape jim to. Hitovku Invaze jsem si užil (a tento večer to nebylo naposled). Ale nehrálo se jen z letité klasiky. Dostalo se i na několik kousků z připravované novinky Štvanice, jejíž vydání v Pařátu se blíží. Prostě klasický thrashing staré školy, který musel pamětníky potěšit. Závěr jejich setu pro moji osobu přinesl ujištění, že opětovné nastartování této mašiny mělo (na rozdíl od jiných) smysl. (Goro)
Ten kdo si před dvaadvaceti léty, odnášel z prodejen Supraphonu LP Invaze od ASSESOR, nemohl být myslím nespokojen. I když nejsem velkým příznivcem reunionů, ASSESSOR mě celkem pobavil. Byť z původní sestavy zbyl jen kytarista Jarda Pracna a zpěvák Michal Roháček, je sice vidět, že původní elán z nich už dávno vyprchal, ale dnes už to berou s nadhledem a je radost pozorovat jaké "ksichty" dělá při vystoupení Jarda Pracna, když mu prsty létají po hmatníku své šestistrunné zbraně, nebo si můžete zahulákat společně s Michalem Roháčkem refrén hitu Invaze. Zazněly i nějaké nové songy, z připravovaného alba Štvanice, takže se máme nač těšit. Kvartet ASSESSOR (hrají momentálně bez baskytary) předvedl kvalitní nářez plný obstarožního tvrdého metalu. (Mafek)
ASSESSOR se momentálně nachází v situaci, kdy postrádá baskytaru. Richard Abraham kapelu opustil a mezera se zatím nezacelila, ale ani to nebrání zbytku v koncertování. Po několika loňských zkušenostech s kapelou jsem věděl, co mě tak asi čeká. Prostě klasika, usměvavý sympaťák Jarda za kytarou, grimasami nešetřící Michal Roháček za mikrofonem a poctivý old schoolový thrash metal. ASSESSORU vyjde co nevidět pod Pařátem nové album po dvaceti letech, a tak se pochopitelně dostalo i na něj. Během setu samozřejmě zazněla i moje nejoblíbenější věc Invaze, a tak, i když jsem je loni viděl zahrát i lépe, ani ve Volyni mě rozhodně nenudili. (Coornelus)
Zatím ještě odpoledne se dere na pódium západočeská letitá formace MARTYRIUM CHRISTI. Ten den více než protinábožensky, revolucionářsky naladěná. Mezi songy zpěvák a kytarista Karel promlouval k lidu na politické téma. Stejně jako tomu bylo u Panychidy, ani M.CH. se nevyhnuly problémy technického rázu, ale naštěstí se přetrhnutá struna nestala neřešitelným problémem, aby bránila skupině pokračovat dál. Kapelu a jejich death metal nemám naposlouchaný, a to v kombinaci se špatným zvukem, kde basa jako by nebyla, se nakonec ukázalo jako problém. Po třetí skladbě se mi produkce začala slévat a nedokázal jsem rozpoznat rozdíly mezi jednotlivými songy... jako kdyby se hrál neustále jeden a ten samý. (Coornelus)
Následující drtící sílu v podání RADIOLOKÁTOR již netřeba výrazněji představovat, neboť kdo ví, tak už dávno před pódiem stojí, a kdo ne, tak ať si kouká urychleně doplnit znalosti. Thrashové pětičlenné komando úřadovalo silou orkánu, a za podpory všech přítomných džísek s nášivkama Slayer se rozjíždí jeden z nejlepších setů celého dne. Cover verze letitých hitů, starých českých thrashmetalových kapel, dostávají v upravené verzi made in RADIOLOKÁTOR, úplně jiné grády, a nemyslím tím jenom větší rychlost s jakou jsou zahrány. Obzvlášť assessorovská Invaze, která chvíli před tím zazněla v originále, potvrzovala sílu této all stars bandy. Jediným sporným bodem byl opět zvuk, který nebasoval a k ideálu měl daleko, ale i tak mi v uších ještě dnes zní kryptorovská Rychlost vítězí. (úsměv) (Coornelus)
RADIOLOKÁTOR je sázka na jistotu. Převzaté skladby, zahrané o poznání rychleji než originály, zná každý zpaměti a tak není divu, že ohlasy jsou bouřlivé a navíc i akční - taková pařba, jaká se strhla při téhle divočině, už se za celý večer nezopakovala. Pánové zahráli i pár vlastních skladeb v obdobném duchu, jako jsou prahity Exorcist, Protest nebo Rychlost vítězí. Prostě rychlost vítezí a thrash až do smrti! (Johan)
1. set AVENGER – sestava současná (Rámus, Honza, Sinneral, Čert, Jarda)
Aktuální sestava drží pohromadě od roku 2010, kdy nastoupil Čert. Sinneral je přítomen od roku 2008, Jarda od roku 2006, nejdříve hrál na baskytaru, později na tympány.
Vcelku logicky se aktuální sestava pustila do nepříliš starých resp. zcela nových fláků. Hrálo se z Feast of Anger – Joy Of Despair i z novinky Bohemian Dark Metal, jejíž křest proběhl uprostřed setu a jako kmotr ji polil Beherit. Zvuk sice pořád nebyl úplně tip ťop, ale zlepšení bylo znatelné. AVENGER si to vyloženě užívali, mě nejvíce potěšila novinka Duševní chirurgie, skvostný a temný song plný chytlavých melodií a kytarových vybrnkávaček. (Johan)
1. Zrození múzy
2. Rituál hněvu
3. Jen pro tu dnešní noc
4. Duševní chirurgie
5. Radost z beznaděje
6. Dark metal
První zahraniční akvizice jednoznačně vyhrála soutěž „nejzajímavější image“. Aby ne, k black metalu nějaké ty barvy a další propriety patří... Zpěvák THE STONE má navíc obleček vyzdobený originálně – vedle pořádných řetězů kolem rukou se mu u pasu houpala oprátka... Ale nejen oči si na svébytném blackovém rachotu pochutnaly. Srbové totiž nehrají typický vrrrrrr bzzzzzz (= vrzající bzučící) black, ale black propracovaný, neštítící se pomalejších atmosférických (bezklávesových!) pasáží ani občasného výletu do dalších metalových subžánrů. Někteří členové naší výpravy po skončení festu považovali THE STONE za nejlepší kapelu celého matiné, já byl také spokojený, ale favority na první místo jsme měl přece jen jiné. (Johan)
2. set AVENGER – sestava bývalá (Rámus, Honza, Adam, Venca, Jarda, Kudla j.h.)
Sestava, která se zformovala v roce 2004, kdy Honzu za bicími vystřídal Venca. To už drtil basu Adam, od roku 2002. Jarda je v sestavě "navíc", tehdy ještě v AVENGERU nepůsobil.
Návrat do období Godless, z něhož zaznělo pět songů, proběhl s takřka dokonalým zvukem a ve velmi uvolněné atmosféře. Radost pohledět, s jakou chutí Venca a Adam vstoupili do téže řeky po tolika letech... Adam se navíc musel naučit Vitriol, který vyšel na albu Feast of Anger – Joy of Despair až v roce 2008, tedy po jeho odchodu. Specialitkou setu bylo hostování Devilishe (dnes Cult of Fire), který perfektně odeřval Roswell 47, stejně jako na Open Hellu v roce 2003. (Johan)
1. Až do morku kostí
2. Před bouří
3. Vitriol
4. Godless
5. V temnotách
6. Navždy proti
7. Roswell 47
Po perfektním vystoupení AVENGER nastupuje na plac další silně očekávaná záležitost. Jedněmi vysmívaní, druhými neustále cenění za svou letitou historii. Každopádně prostor pod pódiem byl zaplněn a pln očekávání. Zřejmě jsem jediný člověk v Čechách, jenž se motá kolem ug scény, který dosud ROOT na živo neviděl. Otázka je, jestli jsem potom prahnul. Ve Volyni jsem od nich nečekal nic. Poslední deska je slabá, ke zbytku tvorby chovám respekt, ale láska to není. První pohled na Big Bosse, především na jeho úbor (hlavně elasťáky) a koutky mi cukají, to se nedá nic dělat. (úsměv) Zpěv je málo slyšet a přijde mi, jako kdyby to Big Boss ze začátku nezvládal, zatímco kapela šlape výborně. Zřejmě mám štěstí, ROOT zařazují do playlistu nejednu nečekanou věc a servírují nám průřez téměř všemi svými deskami. Big Boss už postupem času celkem funguje, navíc mu vydatně se zpěvy pomáhá basák Igor. Pro mnohé nastává vrchol koncertu v momentu, kdy je ohlášená Píseň pro Satana a na ní navazující její mladší sestra In Nomine Satanas z poslední desky. Koncert to nebyl špatný, ale ani kdo ví jak úžasný. Muzikanti byli výborní, setlist zajímavý, Big Boss svým zpěvem slabší, řečmi mezi songy ještě slabší. (Coornelus)
Big Boss a spol. rozhodně překvapili, hlavně výběrem repertoáru, do nějž zařadili spoustu songů, které se léta z pódií nenesly. Naopak nepřekvapily Big Bossovy tradiční promluvy, které většina přihlížejících zrovna nemusela... Ale co, Velký šéf už jiný nebude a to, že si připravil krátkou zdravici oslavencům, vlastně mile překvapilo. Někoho zase nemile překvapila absence Hřbitova, bez kterého si léta nikdo koncert ROOT nedokázal představit. Ale co, dobře že se hrálo i z novinky, třeba Darksome Prophet nebo Revenge of Hell. ROOT odehráli standard a lidi jim to zobali. (Johan)
3. set AVENGER – sestava prastará (Rámus, Honza, David, Přemek/Franta/Petr, Jarda)
V letech 1999 – 2002 se kytaristé střídali jak na běžícím páse, nejdéle vydržel Přemek, chvíli hrál Franta a jako záskok pomáhal v časech krize Petr z Mortifilie. Honza vyřvával za bicími, Jarda je opět v sestavě „navíc", tehdy ještě v AVENGERU nepůsobil.
Tenhle set byl hodně specifický... Honza se posadil za bicí, odkud řval (stejně jako v letech 1997 – 2004), basu bafl David, který dnes vizáží připomíná spíše grindera či thrashera, a kytaristé se měnili po dvou skladbách. Začal Přéma, po něm na to šel Franta a závěr patřil Petrovi. Všichni dohromady si to opravdu náramně užívali, zapařili... bylo to až dojemné... Hrálo se ze Shadows Of The Damned a Fall Of Devotion, Wrath And Blasphemy, zvuk byl luxusní, takže konečně byly pořádně slyšet i tympány, do kterých Jarda řezal během všech tří setů s neutuchající energií. Poslední song pak udělal velikou radost Gorovi, který jej už delší čas postrádá v koncertním programu. (úsměv) (Johan)
1. Za branami
2. Za svitu luny… inkvizice
3. Nelze zapomenout
4. Odvrácená tvář boha
5. Zlo, nenávist, válka
6. Kořeny zla
Čas pokročil, davy začaly řídnout, ale MORTIFILIA dokázala pozornost zbytku bez potíží udržet. Mě překvapila obměna setlistu – za ten rok, co jsem západočeskou partu neviděl, došlo k „vymetení“ letitých šlágrů a zařazení horkých novinek, které co nevidět vyjdou na novém albu – jak na CD, tak na vinylu. A podle prvního poslechu se pořád bude hrát typický death metal se spoustou melodií a hrdelním Frantovým řevem. Když už jsem u vokálu – myslím, že se Franta tak nějak nenápadně zlepšuje a zlepšuje. (Johan)
Svůj díl smůly se vybrali i srbští BANE. Do Volyně to mají po čertech daleko a díky problémům na cestě se na místo konání dostali se značným zpožděním. Ke slovu tak přicházejí až na samotný závěr celého večera. Škoda. V notně pokročilé hodině už jejich snažení sledovalo řádně prořídlé publikum. A vzhledem ke kvalitě jimi servírovaného black / death metalu si zasloužili o poznání větší pozornost. V každém případě důstojné zakončení ve všech směrech povedené akce, které lze těžko něco vytknout. Spousta skvělé hudby v příjemném prostředí, spousta známých… Co více si přát. Snad jen další podobný večírek. (Goro)
Druzí Srbové měli pech... Dorazili pozdě a tak se museli spokojit s pozicí poslední kapely, která začala hrát hodně pozdě... Vcelku podle očekávání většina návštěvníků po celodenním virválu odešla, takže Branko a spol. zahráli pro hrstku vytrvalců čítající zhruba třicet statečných. I naše osmičlenná výprava vydržela do konce, přece jen kdybychom odešli, znamenalo by to odchod čtvrtiny přítomných. A určitě jsme nelitovali, BANE jsou rozhodně kvalitní kapelou, která sice kráčí po cestičce, kterou dávno vyšlapali jiní (= Dissection), ale muziku produkuje kvalitní a snad i návykovou. Hlavně Brankova kytarová práce je prostě skvělá... a na celkovém vyznění má určitě výrazný podíl i střídání více hlasů. Byla to prostě „taková pěkná tečka za tím naším případem". (Johan)
Případem, na kterém proběhla oslava časového úseku, který zahrnuje rovnou polovinu Rámusova života a v Honzově případě jde o podíl ještě větší, přesahující 60 procent. Kromě hudebních gratulantů potěšily i dva parádní dorty, které AVENGERU nadělili skalní fanoušci – a byla to opravdu výstavní a stylová dílka – mrkněte na fotky. (Johan)
Nezbývá, než AVENGERU popřát spoustu sil do dalších let, abychom se v budoucnu na podobné oslavě sešli znovu, třeba v roce 2017, kdy by se měl AVENGER dožít pětadvacetin. (redakce s úsměvem)
Kompletní fotogalerii naleznete zde: http://www.photomusic.cz/report/879-dark-metal-festival---20-let-existence-avenger.html
Fotky: Coornelus
