Tak jsme si zase jednou vyšli na koncert... včas. V poslední době se stalo takovou nemilou tradicí, že na koncerty nikdo včas nechodí. Na plakáty se píše začátek s tím, že se prostě začne o hodinu déle a někdy ani ta hodina nestačí. (Johan)
Před 14 dny jsme na čtvrtém Pekle nad Otavou začali o 45 minut později a už mi to přišlo blbý, ale to jsme ještě byli pašáci. Když jsme totiž s Petrem ve čtvrt na devět nakráčeli na Křemelku, připadali jsme si jako ve zlým snu. V klubu byl majitel Roman, dva fanoušci a dva pořadatelé... Po krátkém přemýšlení jsme se vrátili k televizi dokoukat hokejový zápas a o hodinu později to zkusili znovu... A bylo to lepší, hlavně díky tomu, že už dorazily kapely a ono dvacet lidí udělá svý; ale abych to nezlehčoval – došli i fanoušci, jejichž počet bych ve finále odhadl zhruba na čtyřicet. (Johan)
Koncert začal kolem půl desáté a první kapela MRAZAK hrála přesně takovou muziku, jaká mi nic neříká. Snad něco jako post grunge (?), s dlouhými instrumentálními pasážemi a občasným zpěvem. MRAZAK mě nebavil, takže mi vystoupení přišlo strašně dlouhýýýýýýýýýý... A na to, že šlo o domácí a pořádající kapelu, byla odezva publika hodně vlažná. (Johan)
Místní trojčlenná kapela MRAZAK mezi své známé v publiku vyvalila songy, které mě rozhodně nenudily, ale na druhou stranu ve mně nezanechaly ani výraznější zásek. Jejich hudební zaměření se motá někde kolem grunge – stoner rocku. Na mysl se mi linuly kapely typu QOTSA, z našich luhů a hájů starší verze The Pooh. Občas se kapele povedl celkem chytlavý refrén, ale víceméně se nedá mluvit o nějaké hudbě, která by měla ambice zaujmout dále, než v okresu Strakonice. (Coornelus)
Na NOD NOD jsem byl zvědavý mnohem víc. Muziku jsem znal pouze z poslechu tří songů na Bandzone a docela mě zaujala. NOD NOD tam mají uvedeno, že hrají down tempo / violence, což je tak trochu protimluv, který ale na živo pánové a dáma s přehledem obhájili. Zatěžkané riffy, odlehčené pasáže, hardcorové výjezdy, čistý Veroničin zpěv i frenetický řev – tenhle mix mě bavil a během celého vystoupení udržel v pozoru. On je to asi nesmysl, ale já měl z NOD NOD pocit, jako kdyby se zkřížila Carusella s Goospel of the Future... (Johan)
NOD NOD je kapela, kterou ještě dříve než uslyšíte, musíte mít rádi. Aby ne, stačí se podívat na sestavu, která je pod tímto názvem podepsaná. Jádro tvoří Five Seconds To Leave, doplněni o kytaristu, ale hlavně o zpěvačku ze spřízněných Veena. Jestli někomu schází v instrumentální poloze 5STL zpěv, tak se mu v podobě NOD NOD nabízí zajímavá alternativa. Hudba silně připomínající domovskou kapelu dostává lukrativní nadstavbu v podobě vokálu Veroniky, majitelky hlasu s atraktivním zabarvením. Ten už od dob Veeny hodnotím jako jeden nejlepších u nás, a ke stylu NOD NOD se maximálně hodící. Těžko na naše první setkání odhalit vše, o co se kapela pokouší, ale mnou identifikovaná třetí skladba Soldier rozhodně patřila ten večer k nejlepším momentům, který repertoár této nové formace obsahuje. Těším se na nahrávku. (Coornelus)
Hlavním tahákem pro mou maličkost byli všemi opěvovaní a chválení ESAZLESA. Živé vystoupení této západočeské skupiny mě doteď úspěšně míjelo a tak bylo na čase sjednat nápravu. Ze své studiové podoby na mě působí kvalitním dojmem a jednoznačně souhlasím s hlasy, které tvrdí, že patří ve svém pojetí emo coru k tomu nejlepšímu, co lze u nás najít. Přesto mi na nich něco trochu vadí... určitě mi nesedí zpěvákův projev, který na mě v určitých momentech působí rušivým dojmem. Nicméně nebyl to pouze zpěvákův hlas, který přispěl k rozpačitému pocitu z jejich vystoupení. Zásadní roli sehrál mizerný zvuk. Netuším do jaké míry byl na vině zvukař a do jaké kapela, ale to, co se linulo z beden při hlučnějších pasážích, byla velká hlasitá bída. Nepomohlo ani hledání vhodného místa, špunty v uších... prostě nic. V emotivnějších pasážích bylo vše v pořádku, ale běda, když to kluci rozjeli, kytary přeřvaly vše a tak Ondrova basa se dala jen tušit a to samé platí o gradujících melodiích, kterými je hudba Esazlesa napěchovaná. (Coornelus)
ESAZLESA vlétli na místní scénu jako kometa a během dvou let stihli vydat dva vinyly, se kterými uspěli v anketě o Czech Best Vinyl Disk i v Břitvě. A není divu, ESA to dělají dobře a hlavně upřímně. Mně ta upřímnost v určitým místě strakonického koncertu trochu neseděla – to když Ondra promlouval na téma "honba za majetkem a životní styl" a šlo takový ty typický povídačky, který se z hardcorový scény ozývají už drahný roky. Zato energie, která z kapely prýštila, mi dělala radost. Všichni čtyři pánové byli do muziky zcela ponořeni, hlavně Ondra předváděl spoustu náročných pozic, které jej musely stát spoustu sil. Zaujalo i Honzovo střídání míst – to když si tu a tam od neobvykle postavených bicích (napůl čelem, napůl bokem, nebo jak to lépe popsat) odskočil ke klávesám – ale ty se pohříchu v nedobrém zvuku nějak ztrácely. Ale jinak mě ESA bavili, nejvíc asi Papírový pouta. (Johan)
Kvůli pořádnýmu skluzu dohrála třetí kapela v jednu hodinu... To už na nás bylo tak akorát, takže jsme to zabalili, stejně jako část obecenstva. Takže poslední kapela večera asi zahrála někdy kolem půl druhý pro hrstku vytrvalců. (Johan)
Normal - Coornelus
Kurzíva - Johan
Před 14 dny jsme na čtvrtém Pekle nad Otavou začali o 45 minut později a už mi to přišlo blbý, ale to jsme ještě byli pašáci. Když jsme totiž s Petrem ve čtvrt na devět nakráčeli na Křemelku, připadali jsme si jako ve zlým snu. V klubu byl majitel Roman, dva fanoušci a dva pořadatelé... Po krátkém přemýšlení jsme se vrátili k televizi dokoukat hokejový zápas a o hodinu později to zkusili znovu... A bylo to lepší, hlavně díky tomu, že už dorazily kapely a ono dvacet lidí udělá svý; ale abych to nezlehčoval – došli i fanoušci, jejichž počet bych ve finále odhadl zhruba na čtyřicet. (Johan)
Koncert začal kolem půl desáté a první kapela MRAZAK hrála přesně takovou muziku, jaká mi nic neříká. Snad něco jako post grunge (?), s dlouhými instrumentálními pasážemi a občasným zpěvem. MRAZAK mě nebavil, takže mi vystoupení přišlo strašně dlouhýýýýýýýýýý... A na to, že šlo o domácí a pořádající kapelu, byla odezva publika hodně vlažná. (Johan)
Místní trojčlenná kapela MRAZAK mezi své známé v publiku vyvalila songy, které mě rozhodně nenudily, ale na druhou stranu ve mně nezanechaly ani výraznější zásek. Jejich hudební zaměření se motá někde kolem grunge – stoner rocku. Na mysl se mi linuly kapely typu QOTSA, z našich luhů a hájů starší verze The Pooh. Občas se kapele povedl celkem chytlavý refrén, ale víceméně se nedá mluvit o nějaké hudbě, která by měla ambice zaujmout dále, než v okresu Strakonice. (Coornelus)
Na NOD NOD jsem byl zvědavý mnohem víc. Muziku jsem znal pouze z poslechu tří songů na Bandzone a docela mě zaujala. NOD NOD tam mají uvedeno, že hrají down tempo / violence, což je tak trochu protimluv, který ale na živo pánové a dáma s přehledem obhájili. Zatěžkané riffy, odlehčené pasáže, hardcorové výjezdy, čistý Veroničin zpěv i frenetický řev – tenhle mix mě bavil a během celého vystoupení udržel v pozoru. On je to asi nesmysl, ale já měl z NOD NOD pocit, jako kdyby se zkřížila Carusella s Goospel of the Future... (Johan)
NOD NOD je kapela, kterou ještě dříve než uslyšíte, musíte mít rádi. Aby ne, stačí se podívat na sestavu, která je pod tímto názvem podepsaná. Jádro tvoří Five Seconds To Leave, doplněni o kytaristu, ale hlavně o zpěvačku ze spřízněných Veena. Jestli někomu schází v instrumentální poloze 5STL zpěv, tak se mu v podobě NOD NOD nabízí zajímavá alternativa. Hudba silně připomínající domovskou kapelu dostává lukrativní nadstavbu v podobě vokálu Veroniky, majitelky hlasu s atraktivním zabarvením. Ten už od dob Veeny hodnotím jako jeden nejlepších u nás, a ke stylu NOD NOD se maximálně hodící. Těžko na naše první setkání odhalit vše, o co se kapela pokouší, ale mnou identifikovaná třetí skladba Soldier rozhodně patřila ten večer k nejlepším momentům, který repertoár této nové formace obsahuje. Těším se na nahrávku. (Coornelus)
Hlavním tahákem pro mou maličkost byli všemi opěvovaní a chválení ESAZLESA. Živé vystoupení této západočeské skupiny mě doteď úspěšně míjelo a tak bylo na čase sjednat nápravu. Ze své studiové podoby na mě působí kvalitním dojmem a jednoznačně souhlasím s hlasy, které tvrdí, že patří ve svém pojetí emo coru k tomu nejlepšímu, co lze u nás najít. Přesto mi na nich něco trochu vadí... určitě mi nesedí zpěvákův projev, který na mě v určitých momentech působí rušivým dojmem. Nicméně nebyl to pouze zpěvákův hlas, který přispěl k rozpačitému pocitu z jejich vystoupení. Zásadní roli sehrál mizerný zvuk. Netuším do jaké míry byl na vině zvukař a do jaké kapela, ale to, co se linulo z beden při hlučnějších pasážích, byla velká hlasitá bída. Nepomohlo ani hledání vhodného místa, špunty v uších... prostě nic. V emotivnějších pasážích bylo vše v pořádku, ale běda, když to kluci rozjeli, kytary přeřvaly vše a tak Ondrova basa se dala jen tušit a to samé platí o gradujících melodiích, kterými je hudba Esazlesa napěchovaná. (Coornelus)
ESAZLESA vlétli na místní scénu jako kometa a během dvou let stihli vydat dva vinyly, se kterými uspěli v anketě o Czech Best Vinyl Disk i v Břitvě. A není divu, ESA to dělají dobře a hlavně upřímně. Mně ta upřímnost v určitým místě strakonického koncertu trochu neseděla – to když Ondra promlouval na téma "honba za majetkem a životní styl" a šlo takový ty typický povídačky, který se z hardcorový scény ozývají už drahný roky. Zato energie, která z kapely prýštila, mi dělala radost. Všichni čtyři pánové byli do muziky zcela ponořeni, hlavně Ondra předváděl spoustu náročných pozic, které jej musely stát spoustu sil. Zaujalo i Honzovo střídání míst – to když si tu a tam od neobvykle postavených bicích (napůl čelem, napůl bokem, nebo jak to lépe popsat) odskočil ke klávesám – ale ty se pohříchu v nedobrém zvuku nějak ztrácely. Ale jinak mě ESA bavili, nejvíc asi Papírový pouta. (Johan)
Kvůli pořádnýmu skluzu dohrála třetí kapela v jednu hodinu... To už na nás bylo tak akorát, takže jsme to zabalili, stejně jako část obecenstva. Takže poslední kapela večera asi zahrála někdy kolem půl druhý pro hrstku vytrvalců. (Johan)
Normal - Coornelus
Kurzíva - Johan
