GALLILEO – Zůstat stát

Již za dob totalitního režimu bývalo Plzeňsko tradiční baštou bigbítových (škarohlídi by zřejmě spíše použili přídomek zábavových či tancovačkových) kapel, které na své akce týden co týden dokázaly přilákat stovky a někdy i tisíce lidí. Režim se už naštěstí dávno změnil, ale obliba klasického bigbítu u fanoušků pořád zůstala, i když pochopitelně v o něco menší, dnešní uspěchané a stresem ovládané době, poplatné míře. Jednou ze skupin hlásících se ve své muzice k odkazu plnému zpěvných, melodických věcí, je i z jižního koutu Plzeňska pocházející partička Gallileo. „Géčko“, jak je skupině jejími fandy přezdíváno, má na svém kontě prozatím 3 alba, z nichž to poslední, z roku 2010 pocházející „Zůstat stát“, bych vám teď rád prostřednictvím tohoto článku představil.

Jak už jsem nastínil v úvodu, Gallileo je (nejen) z mého pohledu pokračovatelem klasických bigbítových seskupení a jeho hudba je vystavěna na vcelku snadno zapamatovatelných melodiích s výraznými refrény a chytlavých kytarových riffech. Určitě se nebojím napsat, že veškeré tyto zmíněné prvky musí každého návštěvníka koncertu, či posluchače doma u přehrávače, celkem rychle vtáhnou do děje (alespoň tak soudím dle svého osobního pocitu po vyslechnutí CD). První tři songy na albu, konkrétně „Ahoj“, „Sama v noci usínáš“ a „Zůstat stát“ (na tuto skladbu byl natočen i videoklip, který si můžete prohlédnout zde) jsou velmi svižnou rockovou jízdou a příjemným startem do poslechu celého materiálu. První zpomalení přichází s baladou – „oplodňovákem“ – „Sliby“, která naprosto splňuje veškeré atributy pro právě zmíněné sousloví (úsměv). Po té pokračujeme dvojblokem rychlejších písní, hitovými ambicemi vyzbrojenou věcí „Černá paní“ a hořký osud běžného člověka  líčíčí, všeříkajícím názvem opatřenou peckou „Pracovní“. První polovinu CD pak končíme s další pomalou písní nazvanou „Slůvka“.  Jelikož střídání hudebního tempa pokračuje i nadále v pravidelných blocích, tak následně opět trochu sešlápneme plynový pedál a na řadu přichází skladby „Lásko zavolej“ (tu bych označil jako jednu z nejlepších na desce) a „Touha“. Třetím ploužákem na albu je „Dálka“, kde je jako protipól ke zpěvu Michala Kušky (ten v kapele už v současnosti nepůsobí, v průběhu první poloviny loňského roku ho nahradil Jarda „Jéňa“ Jeníček, kterého můžete vidět a slyšet i ve výše zmíněném klipu) zařazen dívčí vokál, jemuž jsem však moc na chuť nepřišel, poněvadž jeho zabarvení mi tam prostě nesedí. Další věcí v rychlejším rytmu je song s všeříkajícím názvem „Ženy“ a nahrávku poté Gallileo končí ve více méně poklidnějším tempu a to prostřednictvím písní „Padesátka“ a další pomalé „Zpověď“, na úplný závěr je pak jako bonus zařazena druhá verze skladby „Touha“.

Kladem CD je jednak vyrovnaný hudební materiál, kde nenacházím výrazně slabšího místa, instrumentální výkony všech muzikantů a rovněž kvalitní čitelný zvuk, ve kterém jsou velmi dobře rozpoznatelné jednotlivé nástroje. Základní nahrávka pochází ze studia SM Records (tehdy ještě umístěného v Pačejově), finální mix a mastering pak provedl Dan Škrášek (mimo jiné se na albu objevil jako host, stejně tak, jako třeba Ivoš Ledabyl nebo Jarek Filgas) v Sound Art Studios v Hradci Králové. Textová náplň alba je, vzhledem k uvedenému hudebnímu stylu, taková, řekl bych standartní či přímo klasická, většinou se zpívá o vztazích mezi mužem a ženou, radostech a strastech všedních dní a muzikantském životě.

A na úplný konec bych si ještě dovolil citovat kytaristu Pepu Šulu, který v již dříve zveřejněném rozhovoru pro tento web pravil o muzice Gallilea toto: „…není to sice nic supermoderního, ale lidem se to stále, bohudík, líbí.“ Takže pokud i vy patříte mezi fanoušky, kterým se tato hudba zamlouvá, pak je tento článek určen právě pro vás. Ode mě 7 a půl.

Seznam skladeb:

Čas: 57:45

www.gallileorock.cz