Zdravím Františku, vydáním Mantras jste se chtěli pobavit na účet fanoušků (jako obvykle). Je vydání nového alba stejný případ, nebo to bereš seriózněji? Tomu by nahrávalo třeba to, že tentokrát nedošlo na srandičky typu Propesko a že deska obsahuje jen „vážné“ skladby...
To bylo řečeno trochu zjednodušeně, a sice v kontextu narušení onoho dusna, které nás zahalovalo po celé ty roky před Mantras, ten nános "kultu" nás už nebavil, potřebovali jsme jinou hračku. My hudbou bavíme především sami sebe, ale že bychom si chtěli z posluchačů dělat vyloženě jenom legraci, to asi ne, to by se nám ani nepovedlo ani nevyplatilo. Naše dávky humoru jsou přesně odměřené. Když se ale ozve nějakej orthodoxní satanistickej blackmetalista že jsme mu zase rozbořili jeho bábovičku, tak můžu slíbit, že my mu tu bábovičku příště rozboříme zase, i když to rozhodně není naším prvotním cílem. Tím nejzásadnějším předpokladem i cílem tvorby je svobodná imaginace až za hranice krajností, což máme od surrealistů.
Sestava na „Konvích“ je úplně jiná než na „Mantrách“. Čím to, že Tvůj kumpán Vlasta Voral i Monster a Silentehell z MASTER´S HAMMER zmizeli? A ani Necrocockův vklad nepatří k výrazným...
Oni přirozeně zůstávají členy kapely i nadále. Já jsem s touhle divnou, přechodovou deskou nechtěl obtěžovat lidi, co mají lepší činnosti na práci, konkrétně Vlastu, co teď brázdí vlny Arabského moře se svou lodí a řadou přátel v Indii, a je mi líto, že jsem radši neletěl s ním. Vlasta mi ostatně už na podzim 011 komentoval první demáč, Monster měl spoustu starostí, ale teď jsme byli po dlouhé odmlce zase na pivě i se Silenthellem a vymejšleli další plány. Necrocock je ale člověk, kterej se soustavně zabývá hudbou a jeho pomoc jsem si specielně vyžádal - ono to možná není slyšet, ale u každé skladby působil jako dramaturgický poradce, poslílám mu songy po síti a dostávám komentáře a výhrady. Necrocock ovšem zpívá a hraje jen ve dvou písních: Lovecraft a Flammarion - pomalejší verse, ty ostatní fistule jsem nazpíval sám, poněvadž se ho snažím trapně imitovat.
Nesmíme zapomenout na Blackoshe - po jeho kouzelnických úpravách ta deska zní úplně jinak. Chvíli jsme si museli zvykat na jeho agresivnější mastering, to je úplně nová zkušenost, on to vždycky porovnává s jinejma nahrávkama ve světě, což my neděláme, my metal moc neposloucháme, nevíme jakej sound je teď v módě. Teď s Blackiem děláme re-mastering Mantras, to dopadne velmi zajímavě, ale počkám s tím, až se vrátí Vlasta a poslechne si to, bez jeho schválení to nemůžeme vydat. Myslím si, že každá kapela, i když dnes už umí udělat špičkovou nahrávku třeba na laptopu v koupelně, tak mastering by měl dělat někdo jinej, chce to jiný uši.
Zato se objevily dvě nové tváře... Zcela neznámý je pro mne a asi i pro většinu čtenářů Joe Harper (brumle, hrdelní zpěv ve třech skladbách) – co bys o tomhle pánovi mohl říci?
Joe Harper není nikdo jiný než Ivo Charitonov, nejlepší český mistr hrdelního zpěvu, virtuos hry na brumle, didjeridoo a další etnické nástroje, vystupuje s různými kapelami a dýdžeji. Známe se od jara 2010 kdy mi hrál na vernisáži akvarelů v Kašperskejch Horách. Jeho zvuky se mi líbí víc než synťáky. Viz „Šumava“ - na první poslech si někdo může myslet: a jéje, zase nějaký klávesy, ale tam prakticky žádný klávesy nejsou! Rád dělám s novými lidmi. Na každý desce od Mantras pak máme aspoň jednoho hostujícího zpěváka z říše zvířat, minule to byly žáby, teď spící buldok: během jednoho mejdanu tak krásně chrápal, že jsme mu podstrčili mikrofon.
Jilemnický okultista vyšel v roce 1992, takže dlouhých dvacet let jste neměli živého bubeníka. Až teď... Co Tě vedlo k této změně a proč padla volba zrovna na Honzu Kapáka?
Honza přijel poprvý do Domanína s Blackoshem v létě 2011, hned jsem poznal, že je to pohodovej chlapík kterej o muzice opravdu hluboce přemejšlí, a když mi nabídl spolupráci, nebylo co řešit. Pak jsem mu poslal první demo Konví: nejdřív se zhrozil, že jsem se asi zbláznil (a po pravdě řečeno to bych nepřál nikomu slyšet), po nějakých úpravách jsem mu to poslal znovu a dostal jsem podrobně strukturovanej komentář s ohledem na detaily i celek, a tak vznikl ten „sevřenejší“ ráz týhle desky. Abych nezapomněl, je to opravdu výbornej bubeník, ale to snad nemusím dodávat, to je i slyšet, viz jeho působení v ostatních skvělých kapelách.
25. 3. večer budeme s Honzou u Petra Korála v Hard&Heavy, tak nám k tomu taky něco řekne.
Jsi s výsledkem jeho „práce“ spokojený natolik, že by sis dovedl představit, že by další desku (bude-li) naklepal zase Honza?
Ano.
Zmizel i grafický příspěvek Martina Vrany – o veškerou grafiku ses postaral sám. Za prvé proč už Martin není členem kapely (bylo docela originální mít v kapele malíře), za druhé proč ses pustil do grafiky sám?
Grafika je moje původní povolání. Martin ovšem taky zůstává v kapele, jenom neni jednoduchý ho vylákat z brlohu.
Ty obrázky ilustrující děj každé skladby jsou linoryty? Já si pod slovem linoryt představuju klasické rytí do lina, které se pak natře barvou a otiskne na papír... Dělal jsi to tak nebo jsem vedle jak ta jedle?
Tak třeba pro Albatros toho Lovecrafta rejpu do plastu, kterej hned skenuju. Ale na Konvích jsou to převážně dřevoryty, přední strana obalu je to dřevo vyfocený ve stavu než se naválí černí, ostatní jsem tiskl barvou na papír přímo ze dřeva, pak jsem to samozřejmě musel všechno dostat do počítače, ale to už je dnešní nutnost. Základem je ale poctivej materiál, živý zvuky, analogovej záznam do drážky, zvuk rydla, šelest tužky po papíře... to mě poslední dobou hodně baví. Fotím na film. Pryč s digitalisací!
Texty... to je síla. (úsměv) Chtěl bych to umět taky tak... Jde Ti to samo, nebo se u psaní „trápíš“, opravuješ, cizeluješ?
Nejstarší text je ten z Gudžarátu (Námořnická), ten jsem si napsal před rokem a během skládání dost upravil. Některej song je hotovej za chvíli, jinej přepisuju měsíc, je to různý. Kupříkladu „Ve vichru nicoty“ jsem si první sloku namluvil do mobilu za volantem cestou po hrázi Prostředního rybníka, den nato dopsal zbytek písně, jinak si ty okolnosti moc nevybavuju. Ale vyždycky píšu střízlivej.
Vznikají texty na hotovou muziku nebo naopak zhudebňuješ slova?
Většinou zhudebňuju slova. Já jdu vždycky po textu, po obsahu, nejsem muzikant.
Mně ta deska přijde taková smutná, depresivní skoro... Jako výpověď smutného člověka... samá zima, neštěstí, smrt... to se týká hlavně strany nazvané Nostalgia... Jsi smutný, nebo spíše cynický? A jsi nostalgický?
Částečně. Odcházejí originální lidi a svět je chudší, bourají se starý krásný baráky a toho je mi líto ještě víc: jeden člověk z Domanína nechal vloni zbořit malebnej postbarokovej statek se stejným štítem jako mám já. Oni milujou beton a plast, obklopujou se hnusnejma nekvalitníma věcma, to starý krásný nenávidí. To je moje nostalgie. Ale kdybych byl opravdu depresivní, tak bych nemoh dělat nic, vedu docela spořádanej život a mám to štěstí, že si kdykoli můžu dopřát klid na práci o samotě. Vždycky mě fascinovala typografie i architektura hrobů, ale jen do začátku 20. stol., potom už se jakoby vytrácí výtvarný vkus i ze záhrobí, to o něčem svědčí, to neni veselý téma.
Tentokrát jsem si taky chtěl zkusit jak tahle zima na mě bude působit, několik zim po sobě jsem totiž trávil v Indii, takže tohle bylo pro mě jistý vybočení. Zimu jsem teda přežil a dost si ji užil, zamrzlý rybníky, chmura, severská temnota, ticho, ale tak trochu všeobecně na prd, takže příště vypadnu do tropů už v prosinci, tohle už stačilo.
Cynický? Stává se mi, že když pronáším nějakou vážnou větu, moje okolí za tím vidí cynický škleb, když se pokusím o vtip, výsledkem je nudná trapnost a zpravidla při tom i někoho nechtěně urazím.
Proč vlastně názvy stran Nostalgia a Dementia? Tu Nostalgii myslím ještě jakž takž chápu, ale Dementia...
Já myslel že to bude jasný, demence je chorobný stav duše. Když mi bylo 20, všechny čtyřicátníky jsem považoval za dementy, to platí stále. Když zhulenci s lobotomií kropí macešky za úplňku na hřbitově, kde se to hemží mimozemšťany - to už je fakt docela blbý.
Vinyl hraje opravdu výborně, na webu je vysvětleno, proč na něm nejsou všechny skladby a proti CD dvě chybí... Možná to každý nečetl, tak jestli to tady můžeš zopakovat...
Aby deska hrála tak silně, jak má. Norma pro řezání matric gramofonových desek doporučuje délku záznamu okolo 19:30 minut na jednu stranu, do kteréhožto limitu se nám vešlo právě pět a pět písní. Jde tu jednak o to, aby nešla drážka až pod etiketu, kam se nám za ní přenoska nedostane, ale taky o zachování veškerého zvukového spektra masteru, když už jsme se s tím tak mordovali. Pokud je záznam delší, řezač matric uřízne basové frekvence (anebo), též nenápadně o 2dB stáhne úroveň aby se to tam vešlo. My jsme zvolili řezání tzv. hluboké, neboli „Loudness Priority“, takže to hraje správně a silně.
To není z mojí hlavy, to je volná citace pana Ing. Kusse z gramofónky z Loděnic, „Zlatý ucho“, jak mu někteří přezdívají. Letos jsem ho ale nezastihl, nevím, jestli už není v důchodu.
Vinyly se vrací do módy, máš taky k deskám vřelejší vztah než k CD? Hromadil jsi někdy vinyly nebo jde nějaké sběratelství mimo Tebe?
Mám to rád, nejsem sice audiofil, ale moje tesla NC čtyřistapadesátdvojka je ozdobou světnice. Mám skromnou sbírku vinylů a obřadně je roztáčím při slavnostních příležitostech milým návštěvám.
Co říkáš na tolik diskutovanou věc zvanou ACTA? Jsi autorem spousty písem – stává se, že by si některé Tvé písmo někdo „vypůjčil“ bez dovolení? Lze proti tomu nějak účinně bojovat nebo to neřešíš? A co hudba – vadí Ti, když se krátce po vydání objeví Tvá nová deska na nějakém „stahovacím“ serveru nebo to bereš jako dobrou reklamu?
Jednou se mnou dělal rozhovor nějakej člověk z BSA o fontech, a já pochopil, že téma pirátství je jeho chleba, ale hlavně chleba pro novináře, a že z toho pro mě vůbec nic neplyne, tak jsem se o to přestal zajímat. Lidi co kradou fonty je většinou nepoužívají k výdělečným účelům, nemají licenci a každým použitím by se prozradili. S hudbou je to podobné, když vyšly Konve a první várka CD dorazila k posluchačům, v tom okamžiku to bylo na několika pirátských serverech, dnes už jsou to stovky umístění empétrojek na webu. Chvíli jsem se rozčiloval: dva měsíce tvrdě makáš ve studiu a pak si to tisíce lidí zadarmo stáhnou, ale pak jsem jen mávnul rukou, vždyť mp3 nehraje tak jako originál, takže se vlastně necítím nijak poškozen. Každopádně jsem ten poslední, kdo by si stahování hudby měl nějak morálně ošklivit... Skutečná krádež je ale odcizení originálního nápadu, to pak už je vážný.
To, že Monitor chystá reedici Ritualu, je fakt nebo nějaký žertík? Kdo to dneska bude kupovat, když si všichni nedávno pořídili americkou verzi se 4 LP deskami – Ritualem a Okultistou...
Pokud někdo kupuje předražené nekvalitní bootlegy, je to jeho věc, ale my bychom na to měli nějak reagovat.
Vláďa Kočandrle (Monitor - EMI) mi volal už předloni, že chce znovu vydat Ritual. My jsme to probrali v kapele a zjistili, že to není špatnej nápad. Teď mám hotovej redesign obalu a Monitor přistoupil i na vinylovou sérii, i když nás trochu mrzí, že CD bude jen v jewelboxu, ale snad nám dovolí barevnej booklet. Dodův mix je i po 21 letech pořád skvělej, s tím se nebude hejbat, to bude 100% otisk. Myslím si, že je dobře udělat důstojnou reedici v době, kdy můžu mít zase celou produkci autorsky pod kontrolou.
Takhle by měli určitě reeditovat i Svatého Vincenta Veneru - to bylo podle mého názoru velmi zásadní album, a po letech patří Monitoru uznání za to, že se vůbec pouštěl v nejisté době do takových výstředních počinů.
Na webu se konečně objevila sekce koncerty, což určitě spousta fanoušků vítá s otevřenou náručí. Radost jim ale trochu kalí fakt, že nejbližší koncert bude, jestli správně počítám, v roce 2097, protože na nejbližších 84 let tam žádný v plánu není... (smích)
Já sám na žádné koncerty nechodím a ani žádné neprovozuji.
A protože novým bubeníkem není nikdo jiný než Honza Kapák (AVENGER, ex-spousta kapel), který se nikdy netajil tím, že právě MASTER´S HAMMER patřili vždycky mezi kapely, které jej hodně ovlivnily, oslovil jsem s několika dotazy týkajícími se spolupráce s Františkem a nahrávky samotné i Honzu.
Před dvaceti lety jsi k MASTER´S HAMMER vzhlížel s obdivem, v podstatě se dá říci, že v Česku patříš mezi jejich nejvýznamnější epigony. Vždycky jste s Rámusem přiznávali, že pro vás byli MATER´S HAMMER velkým zdrojem inspirace... Co pro Tebe znamená skutečnost, že si Tě František vybral jako bubeníka pro nové album?
Já tady pořád dokola píšu nějaký „dojmy“ a pak je hned smažu... Tohle je něco, co fakt ani nedokážu popsat slovy. Termíny jako pyšnost, radost, zadostiučinění apod., ty sem určitě patří. Ale vzhledem k tomu, jak neuvěřitelně snadno jsem se k tomuhle nahrávání dostal (František se mě zeptal jestli mám zájem, já řekl „ano, samozřejmě“, on řekl „kdy“, já řekl „v prosinci“ a bylo domluveno :-)), mě to snad ani úplně nedocházelo. Všechno proběhlo naprosto hladce a automaticky, naše spolupráce z technického / hudebního hlediska vlastně nijak nevybočila z mého každodenního stereotypu (nahráváním se živím). Až když jsem na začátku ledna jel za Frantou do Prahy poslouchat finální master a o pár dní později jsem obdržel mail, že vzadu na obalu bude společná fotka sestavy, co album nahrávala... tak jsem si v duchu řekl „ty vole to je fakt mazec... vidíš to, cos dokázal… to snad ani není možný“. Za všechno stejnak může Petr „Blackie“ Hošek :-)), ten mě s Františkem seznámil (zdravice a obrovský dík !).
Byl jsi třeba trochu nervózní, když jste se měli poprvé setkat, když za Tebou přijel „dohlížet“ na nahrávání, nebo už dneska bereš věci s rezervou a stylem „ono to nějak odpadne“?
Naštěstí, naše setkání v prosinci nebylo první. V létě už jsme se jednou viděli a poznali a prvotní šok, že „to je František Štorm... tyvole TEN František Štorm“ už jsem měl za sebou :-). Už jsem věděl, že Franta je příjemná persona a docela jsem se na naše setkání těšil. Nervozní jsem stejnak trošku byl, to nemůžu popřít. Na druhou stranu, nekladl jsem si žádné podmínky ohledně nahrávání, stejně tak on. Řikal jsem si, že kdyby to dopadlo zle, tak se to prostě celé smaže, svět se nezboří. A s tím jsem do toho šel, v podstatě s klidným svědomím a nenarušeným spánkovým režimem :-)). To se mi ostatně ostatně obecně osvědčuje jako nejlepší přístup. Stresy nikdy nic neulehčí....
Jak konkrétně spolupráce s Františkem probíhala? Dostal jsi dopředu muziku s programovanými (nebo editovanými) bicími, podle které ses bicí party učil, nebo to bylo jinak?
Samozřejmě jsem byl zvědavý, co budu točit, v nepodslední řadě kvůli tomu, jestli to vůbec jsem schopný zahrát. Takže jsem Františka požádal, jestli by mi neposlal nějaké demo. Zhruba v říjnu nebo listopadu jsem demáč obdržel. Zběžně jsem ho poslechl, materiál jsem zhodnotil jako hratelný a nahrávku jsem založil a už se k ní nevrátil. Neučil jsem se nic. To už řadu let nedělám :-). Jednak mě to nebaví, něco dřít, a jednak mi to moje pracovní doba ve studiu ani nedovoluje. Prakticky až do nahrávání bicích na „Konve“ jsem se nezastavil, buď jsem něco točil, nebo aspoň míchal, přemíchával, opravoval, vyřizoval... prostě vše ve víru standardního každodenního blázince.
Měnil jsi často původně plánované verze? Domlouvali jste se s Františkem nějak podrobně, řešili jste v uvozovkách každý úder, nebo jsi měl volnou ruku a mohl improvizovat, upravovat?
Z toho jsem měl přeci jenom vítr. Kdybychom to řešili do úplných detailů podle naprogramovaného vzoru, možná bych pohořel. Moje hra je v podstatě postavená na určitých zažitých postupech a když mám vybočit a hrát něco jiného, je to pro mě více či méně obtížné (holt starýho psa novejm kouskům nenaučíš :-)). Naštěstí to bylo celkem v klidu, u každé skladby jsem si napsal poznámky a s Frantou jsme se nejdřív poradili, jak to zhruba má vyznít. Tak z 80 % to bylo úplně jasné, jen jsem zopakoval aranže připravené automatem. Tu a tam jsem akorát prdnul nějakou finesu, přechod apod. No, u pár věcí jsem se nebyl schopný ztotožnit s tím, co mi automatické bicí diktovaly. František byl naštěští dost soudný na to, aby mě nechal tvořit, předělávat a čekal, co z toho vypadne :-). S výsledkem jsme, myslím, oba velmi spokojeni.
Co vlastně říkáš na muziku na „Konvích“? Byl jsi překvapený s čím František přišel? Mně to přijde mnohem blíž staré tvorbě než bylo Mantras...
Možná to vyzní zvláštně, ale já sám jsem výsledkem mile překvapený. Zvukem, hudební náplní. Upřímně řečeno, „Mantras“ mě moc neoslovilo a i z dema „Konví“ jsem měl rozpačité dojmy. To demo a výsledná verze na albu, to jsou dvě téměř nepodobné nahrávky, František s Necrem udělali obrovský kus práce, materiál prošel velkým vývojem ku prospěchu věci (v duchu si samolibě říkám, zda jsem je částečně nenakopnul těmi živými škopky i já :-)), a to, co je ve finále na albu, se mi líbí. Absolutním favoritem z dílny Master´s Hammer pro mě stejnak zůstává „Ritual“, nemohu si pomoci :-). Ale „Konve“ taky paráda. Už se těšim na pokřikování refrénů s kumpány při návratu z hostince. Oblíbený repertoár ala „óóóóótčéé, proč jsi mě opustilllll... próóóótožéééé...“ zřejmě rozšíříme o pár nových povedených kousků :-)). „Nihilistóóó, okultistóóó...“ :-))
Nemrzí Tě trochu, že František nechce koncertovat? Zájem by byl určitě obrovský, třeba na nějakém letním festivalu by MASTER´S HAMMER stoprocentně mohli plnit roli headlinnera...
To je základní nepochopení situace. Samozřejmě, že, kdyby to bylo v mojí kompetenci, tak už jsme touhle dobou na turné, neváhal bych ani vteřinu, hrál bych živáky až by se z nás kouřilo:-)) a všechno by šlo stranou. Ale o tomhle opravdu nerozhoduju já a mě nemrzí vůbec nic. Naopak. V životě jsem asi neměl větší štěstí a v tuto chvíli mě nenapadá byť jediná věc, které bych v rámci spolupráce s Master´s Hammer litoval.
