Když na sklonku roku 2009 došlo k Velkému návratu a Géniové po dlouhých letech mlčení restartovali své nástroje, nadšení jejich fanoušků bylo možná až nekritické, způsobené hlavně tím, že nečekaně drželi v rukou vinyly a kompakty s logem MASTER´S HAMMER. Album Mantras na jedné straně obsahovalo řadu skladeb, které ctily, byť v poněkud odlehčené formě, někdejší tradice; na straně druhé ale několik kompozic unikalo kamsi jinam a CD bonusy potěšily málokoho.
Novinkové album výše uvedenými neduhy rozhodně netrpí... Materiál je semknutý – věnuji se gramodesce, na CD bonusy dojde krátce v závěru recenze – a logicky rozdělený na dvě poloviny. Zpočátku jsem názvy stran na vinylu považoval za obyčejný žertík, ale postupně mi to, i díky rozhovoru, který jsme s Františkem vedli, začalo všechno docházet. Pomohlo i pečlivě pročtení textů a následný překlad slov, jejichž význam mi nebyl na první pohled jasný, nebo která nejsou zcela běžná. A když už jsem se s tím hledal, vytvořil jsem takový malý slovníček, který třeba pomůže i někomu dalšímu...
Slovníček pojmů:
cirgule – cirkulárka
klne – nadává
běs – zlý démon
karbola – prostředek na impregnaci dřeva
menáž – společná strava
senkruvna – žumpa, septik
lutrie – loterie
mázdra – povlak
nyvá – teskná
pučálka – jídlo z napučeného hrachu
žernovy – kamenné mlýny
fěrtoch – zástěra
zteřelé – zpuchřelé
kadlub – forma
bzdí – prdí
bhang – nápoj z konopí a mléka
Yuggoth – Lovecraftův název pro planetu Pluto
bastilion – opevnění
criterion – ???
postilion – kočí
lingam – hinduistický symbol
mikve – židovská rituální lázeň
čilum – indický druh dýmky na kouření marihuany
pantheismus – filosofický či světový názor, založený na přesvědčení, že všechno, co jest, tvoří jeden celek, který je božské povahy
Nostalgia
Myslím, že tahle strana bude pro většinu příznivců staré tvorby kapely zajímavější a asi jí přijdou na chuť dříve než straně druhé. Hned začátek je jedním slovem úchvatný. Nordfrostkrampfland jakoby vypadl z nejslavnějšího období a dobře by zapadl mezi Ritual a Jilemnického okultistu. Typické štormovské kytary, chytlavé melodie, k tomu razantní bubny Honzy Kapáka – o tomhle myslím snili všichni ti, kteří nechápali Šlágry a kteří Mantras přijali, ale s výhradami. Nordický metal v českém podání a v českých reáliích... Zasněžené nekonečné lesy, obývají pacholci a běsi... ohavný mráz, větev v křeči zkroucená, zimniční třas umrlcova kolena... Nechybí ani čarodějky kolozubé... Na první pohled to vypadá jako snůška hloupostí, ale mně to přijde jako hold starým časům, kdy ještě lidé žili v sepětí s přírodou, ale zároveň před ní měli úctu; život to nebyl lehký, lid trápila nejen zima, ale i bída – a to, po čem toužili, si třeba chtěli „vymodlit“ prostřednictvím nadpřirozených sil. Snad to potvrzuje i Františkova záliba v již nepoužívaných slovech, která ale před sto lety byla na venkově běžná. Dalším trumfem je nezaměnitelný skřehotavý a pečlivě artikulovaný hlas; ale nejen typickým chrchlotem je tahle skladba nazpívána, Franta si tentokrát střihl i vysoké vokály a tak trochu supluje někdejší Necrocockovu doménu.
Překrásný je Domanín, ale ještě hezčí Šumava... (úsměv) Jenže kdysi se na Šumavě žilo přetěžce... Chmurno jest na horách, chmurno je žít... Vyloženě smutná záležitost, v níž se poprvé dostává do popředí brumle v ústech Joe Harpera, který zároveň přispěl s hrdelním zpěvem. Triumvirát zlatých skladeb završuje luxusní vypalovačka Ve vichru nicoty. František nabízí, kromě krásně zpívající kytary, další polohy svého zpěvu, hlavně v krátkých slokách jde o novum na pomezí čistého a zastřeného zpěvu. A zatímco úvod koketuje s metalem lehčího ražení, závěrečné sólo je dalším skvostem. Námořnické skladby mi nikdy k srdci nepřirostly a tohle téma v muzice příliš nemusím... i přesto, že v dějepisu jsem měl nejraději zámořské objevy a všechny mořeplavce objevující Ameriku, obepluvší Afriku či svět jsem znal zpaměti. A že jich řada našla ve vlnách smrt... A právě o smutných koncích a nemocích je po hudební stránce trochu odlehčená Námořnická, ve které se navíc objevuje větší podíl syntezátorů i lehce parodický zpěv. Podejte mi samopal je divočina s kytarami připomínajícími včelí roj, s dvěma odlišnými rovinami (blacková vichřice vs. střední tempa) a s textem částečně snad o Martinovi Vranovi. I když tahle věc je možná o něco slabší než úvodní tři kusy, refrén má naopak sílu dvojnásobnou... takže nostalgická strana parádní.
Dementia
Jestliže lícová strana začínala megahitem, rub je na tom úplně stejně. Funerální black metal (založen v roce 2011 Františkem Štormem na domanínském panství, odkud se bude šířit do celého světa) v titulní skladbě Vracejte konve na místo jede v duchu starých mastershammerovských tradic plných dech beroucích kytarových orgií i zlých klávesových tónů, aby se v refrénu překlopil do lehce parodické polohy... Okultisto, nihilisto, vracejte nám konve na místo! Jestliže první sloka je věnována hřbitovům pozemským, druhá míří do vesmíru – a tím se s pozemským životem a jeho strastmi na nějaký čas loučíme. Na scénu totiž vlétnou mimozemšťané, kteří opět nabádají k vracení konví na jejich místo a následně v Lovecraftovi vládnou zcela: Lidstva dny jsou sečtené coby rasy bezcenné, noví páni z Yuggothu k vládě jeví ochotu. Ale žádné sci-fi bych v pozadí nehledal, tady prostě začíná demence... (smích) Došel strychnin, tak je třeba sáhnout po literárním díle plném fantaskních zjevů a událostí. K tomu nemalou měrou přispívá Necrocockův vysoký vokál. A hned v následující zdravici francouzskému astronomovi, přírodovědci a spisovateli si Necrocock dává repete a Frantův text o nejdříve uznávaném, později (kvůli vědeckofantastickým románům a víru v posmrtný život) z vědecké obce exkomunikovaném pánovi potěší i nepřátele římskokatolické církve, protože: Výpočet brilantní jest hotov k ránu, vesmírných těles pohyb vystraší, povětroň těžký míří k Vatikánu, všechno tam rozdrtí na kaši. Po hudební stránce Flammarion příliš nového nepřináší, ale na druhou stranu se poslouchá příjemně a melodie se opět zakusují do mozku. To Lingam a mikve, kromě toho, že asi neudělají radost bigotním židům a hinduistům (protože jsou v nich smíchány jejich symboly), míří do trochu jiných než černěkovových sfér – v odlehčené marihuanové skladbičce si Franta pohrává s kytarovými trylky a v textu míchá jednu blbinku za druhou... (úsměv), takže se nakonec čert objímá s andělem. Pantheismus dobra je snad čtyř-skladba – metalový pochod na úvod střídá výborná úderná pasáž a tu zase vyloženě parodický refrén. Mně tady nejvíce sedí ona úderná pasáž začínající Snažím se s autorem, zbytek mi příliš po chuti není a závěrečné východní rytmy mi přijdou tak nějak navíc.
Bonusy
CD obsahuje další dvě skladby, jednu instrumentální kratičkou mezihru s chrápáním buldoka Edy a druhou verzi Flammarionu. Ta je o poznání divější než originál, ale že by nějak dramaticky měnila vyznění alba, to ne. Ostatně principál k oběma bonusům pravil, že jsou na CD umístěny z marnivosti.
Ke každé skladbě František pořídil obrázek, který ilustruje její děj. Takže se můžeme pokochat dřevoryty s čarodějkami, šumavskou krajinou, člověkem putujícím vstříc smrti, lodi mířící do záhuby, abstraktním obrazem, hřbitovním kvítím, obludou z Lovecraftových knih, panem Flammarionem, lingamem posazeným do mikve i filosofem. Grafickou třešinkou je potom jakési logo, v němž obludka s netopýřími křídly a dravčími pařáty láme kosu a kolem ní jsou rozmístěny větvičky stromů (lípa, dub, nějaký jehličnan) i kosmická raketka, v níž mozky letí na výlet. Samozřejmostí jsou všechny texty, na něž je použitý moc pěkný font; ostatně obal je po grafické stránce dokonalý.
Zvuk z Jihosoundu (vše kromě bicích) resp. Hellsoundu (bicí) prošel Blackoshovým masteringem a nahrávka hraje opravdu parádně. Hlavně z vinylu je poslech skutečným zážitkem.
Sestava:
František Štorm – zpěv, kytary, baskytara a syntezátory
Jan Kapák – bicí
Necrocock – vokály a nemocné harmonie v Lovecraft a Flammarion, dramaturgický poradce
Joe Harper – brumle a hrdelní zpěv v písních Šumava, Podejte mi samopal a Pantheismus dobra (jeho samply použity rovněž v jiných písních)
Buldok Eda – zazářil v mezihře Dreaming Bulldog
Seznam skladeb:
Side/Part Nostalgia
Side/Part Dementia
* pouze CD
Čas: 19:18 + 19:37 (CD 44:40)
www.mastershammer.com
ROZHOVOR
Novinkové album výše uvedenými neduhy rozhodně netrpí... Materiál je semknutý – věnuji se gramodesce, na CD bonusy dojde krátce v závěru recenze – a logicky rozdělený na dvě poloviny. Zpočátku jsem názvy stran na vinylu považoval za obyčejný žertík, ale postupně mi to, i díky rozhovoru, který jsme s Františkem vedli, začalo všechno docházet. Pomohlo i pečlivě pročtení textů a následný překlad slov, jejichž význam mi nebyl na první pohled jasný, nebo která nejsou zcela běžná. A když už jsem se s tím hledal, vytvořil jsem takový malý slovníček, který třeba pomůže i někomu dalšímu...
Slovníček pojmů:
cirgule – cirkulárka
klne – nadává
běs – zlý démon
karbola – prostředek na impregnaci dřeva
menáž – společná strava
senkruvna – žumpa, septik
lutrie – loterie
mázdra – povlak
nyvá – teskná
pučálka – jídlo z napučeného hrachu
žernovy – kamenné mlýny
fěrtoch – zástěra
zteřelé – zpuchřelé
kadlub – forma
bzdí – prdí
bhang – nápoj z konopí a mléka
Yuggoth – Lovecraftův název pro planetu Pluto
bastilion – opevnění
criterion – ???
postilion – kočí
lingam – hinduistický symbol
mikve – židovská rituální lázeň
čilum – indický druh dýmky na kouření marihuany
pantheismus – filosofický či světový názor, založený na přesvědčení, že všechno, co jest, tvoří jeden celek, který je božské povahy
Nostalgia
Myslím, že tahle strana bude pro většinu příznivců staré tvorby kapely zajímavější a asi jí přijdou na chuť dříve než straně druhé. Hned začátek je jedním slovem úchvatný. Nordfrostkrampfland jakoby vypadl z nejslavnějšího období a dobře by zapadl mezi Ritual a Jilemnického okultistu. Typické štormovské kytary, chytlavé melodie, k tomu razantní bubny Honzy Kapáka – o tomhle myslím snili všichni ti, kteří nechápali Šlágry a kteří Mantras přijali, ale s výhradami. Nordický metal v českém podání a v českých reáliích... Zasněžené nekonečné lesy, obývají pacholci a běsi... ohavný mráz, větev v křeči zkroucená, zimniční třas umrlcova kolena... Nechybí ani čarodějky kolozubé... Na první pohled to vypadá jako snůška hloupostí, ale mně to přijde jako hold starým časům, kdy ještě lidé žili v sepětí s přírodou, ale zároveň před ní měli úctu; život to nebyl lehký, lid trápila nejen zima, ale i bída – a to, po čem toužili, si třeba chtěli „vymodlit“ prostřednictvím nadpřirozených sil. Snad to potvrzuje i Františkova záliba v již nepoužívaných slovech, která ale před sto lety byla na venkově běžná. Dalším trumfem je nezaměnitelný skřehotavý a pečlivě artikulovaný hlas; ale nejen typickým chrchlotem je tahle skladba nazpívána, Franta si tentokrát střihl i vysoké vokály a tak trochu supluje někdejší Necrocockovu doménu.
Překrásný je Domanín, ale ještě hezčí Šumava... (úsměv) Jenže kdysi se na Šumavě žilo přetěžce... Chmurno jest na horách, chmurno je žít... Vyloženě smutná záležitost, v níž se poprvé dostává do popředí brumle v ústech Joe Harpera, který zároveň přispěl s hrdelním zpěvem. Triumvirát zlatých skladeb završuje luxusní vypalovačka Ve vichru nicoty. František nabízí, kromě krásně zpívající kytary, další polohy svého zpěvu, hlavně v krátkých slokách jde o novum na pomezí čistého a zastřeného zpěvu. A zatímco úvod koketuje s metalem lehčího ražení, závěrečné sólo je dalším skvostem. Námořnické skladby mi nikdy k srdci nepřirostly a tohle téma v muzice příliš nemusím... i přesto, že v dějepisu jsem měl nejraději zámořské objevy a všechny mořeplavce objevující Ameriku, obepluvší Afriku či svět jsem znal zpaměti. A že jich řada našla ve vlnách smrt... A právě o smutných koncích a nemocích je po hudební stránce trochu odlehčená Námořnická, ve které se navíc objevuje větší podíl syntezátorů i lehce parodický zpěv. Podejte mi samopal je divočina s kytarami připomínajícími včelí roj, s dvěma odlišnými rovinami (blacková vichřice vs. střední tempa) a s textem částečně snad o Martinovi Vranovi. I když tahle věc je možná o něco slabší než úvodní tři kusy, refrén má naopak sílu dvojnásobnou... takže nostalgická strana parádní.
Dementia
Jestliže lícová strana začínala megahitem, rub je na tom úplně stejně. Funerální black metal (založen v roce 2011 Františkem Štormem na domanínském panství, odkud se bude šířit do celého světa) v titulní skladbě Vracejte konve na místo jede v duchu starých mastershammerovských tradic plných dech beroucích kytarových orgií i zlých klávesových tónů, aby se v refrénu překlopil do lehce parodické polohy... Okultisto, nihilisto, vracejte nám konve na místo! Jestliže první sloka je věnována hřbitovům pozemským, druhá míří do vesmíru – a tím se s pozemským životem a jeho strastmi na nějaký čas loučíme. Na scénu totiž vlétnou mimozemšťané, kteří opět nabádají k vracení konví na jejich místo a následně v Lovecraftovi vládnou zcela: Lidstva dny jsou sečtené coby rasy bezcenné, noví páni z Yuggothu k vládě jeví ochotu. Ale žádné sci-fi bych v pozadí nehledal, tady prostě začíná demence... (smích) Došel strychnin, tak je třeba sáhnout po literárním díle plném fantaskních zjevů a událostí. K tomu nemalou měrou přispívá Necrocockův vysoký vokál. A hned v následující zdravici francouzskému astronomovi, přírodovědci a spisovateli si Necrocock dává repete a Frantův text o nejdříve uznávaném, později (kvůli vědeckofantastickým románům a víru v posmrtný život) z vědecké obce exkomunikovaném pánovi potěší i nepřátele římskokatolické církve, protože: Výpočet brilantní jest hotov k ránu, vesmírných těles pohyb vystraší, povětroň těžký míří k Vatikánu, všechno tam rozdrtí na kaši. Po hudební stránce Flammarion příliš nového nepřináší, ale na druhou stranu se poslouchá příjemně a melodie se opět zakusují do mozku. To Lingam a mikve, kromě toho, že asi neudělají radost bigotním židům a hinduistům (protože jsou v nich smíchány jejich symboly), míří do trochu jiných než černěkovových sfér – v odlehčené marihuanové skladbičce si Franta pohrává s kytarovými trylky a v textu míchá jednu blbinku za druhou... (úsměv), takže se nakonec čert objímá s andělem. Pantheismus dobra je snad čtyř-skladba – metalový pochod na úvod střídá výborná úderná pasáž a tu zase vyloženě parodický refrén. Mně tady nejvíce sedí ona úderná pasáž začínající Snažím se s autorem, zbytek mi příliš po chuti není a závěrečné východní rytmy mi přijdou tak nějak navíc.
Bonusy
CD obsahuje další dvě skladby, jednu instrumentální kratičkou mezihru s chrápáním buldoka Edy a druhou verzi Flammarionu. Ta je o poznání divější než originál, ale že by nějak dramaticky měnila vyznění alba, to ne. Ostatně principál k oběma bonusům pravil, že jsou na CD umístěny z marnivosti.
Ke každé skladbě František pořídil obrázek, který ilustruje její děj. Takže se můžeme pokochat dřevoryty s čarodějkami, šumavskou krajinou, člověkem putujícím vstříc smrti, lodi mířící do záhuby, abstraktním obrazem, hřbitovním kvítím, obludou z Lovecraftových knih, panem Flammarionem, lingamem posazeným do mikve i filosofem. Grafickou třešinkou je potom jakési logo, v němž obludka s netopýřími křídly a dravčími pařáty láme kosu a kolem ní jsou rozmístěny větvičky stromů (lípa, dub, nějaký jehličnan) i kosmická raketka, v níž mozky letí na výlet. Samozřejmostí jsou všechny texty, na něž je použitý moc pěkný font; ostatně obal je po grafické stránce dokonalý.
Zvuk z Jihosoundu (vše kromě bicích) resp. Hellsoundu (bicí) prošel Blackoshovým masteringem a nahrávka hraje opravdu parádně. Hlavně z vinylu je poslech skutečným zážitkem.
Sestava:
František Štorm – zpěv, kytary, baskytara a syntezátory
Jan Kapák – bicí
Necrocock – vokály a nemocné harmonie v Lovecraft a Flammarion, dramaturgický poradce
Joe Harper – brumle a hrdelní zpěv v písních Šumava, Podejte mi samopal a Pantheismus dobra (jeho samply použity rovněž v jiných písních)
Buldok Eda – zazářil v mezihře Dreaming Bulldog
Seznam skladeb:
Side/Part Nostalgia
- Nordfrostkrampfland
- Šumava
- Ve vichru nicoty
- Námořnická
- Podejte mi samopal
- Dreaming Bulldog (Intermezzo)*
Side/Part Dementia
- Vracejte konve na místo
- Lovecraft
- Flammarion
- Lingam a mikve
- Pantheismus dobra
- Flammarion Fatal Mix*
* pouze CD
Čas: 19:18 + 19:37 (CD 44:40)
www.mastershammer.com
ROZHOVOR
